Gábi Goldová a její hymna emancipace

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Gabriela Goldová se narodila roku 1973 a jako malá zpívala v různých souborech. Původním povoláním je "cvičitelka kondiční kulturistiky žen," ale už od devadesátých let se snaží živit zpíváním. Což se jí dařilo, jezdila po Evropě s nějakou dívčí kapelou, pak zpívala v Polsku v různých televizních pořadech a za tohle si zaslouží obdiv, protože dělat tímhle stylem pěvecký řemeslo (slovo řemeslo říkám záměrně, o nějaký autorský tvorbě nemůže být řeč) je celkem řehole. Časem se jí začalo dařit i v Čechách, moderovala televizní pořady, od roku 2002 začala vydávat cédečka - nejdřív u Popronu, pak u Monitoru EMI, hrál ji rozhlas. Takhle napsaný to vypadá jako solidní kariéra. Horší je, když se podíváme na to, jakou muziku dělá. Je třeba dodat, že ačkoliv jí písničky píšou známý firmy David, Sorrosová, Roman Šandor (J. Smolík), Jindřich Parma (autor Mumulandu) a podobný typy, každý cédéčko produkuje někdo jinej. To znamená dvě věci - buď s Goldovou není nikdo spokojenej nebo si ona naopak sama chce ponechat jistou autonomii nad tím, co a u koho vydává. Nic mezi tím mě nenapadá. Pojďme si pustit singl Žena z její loňský stejně pojmenovaný desky, kterou vydal Akord.



Ok. Další popová ptákovina. Klip je klasická nízkorozpočtová nuda, holky trsaj před prázdnou stěnou, na kterou se pak promítaj fotky slavnejch žen. A zase, všímáte si? Na ty fotky někdo bude mít autorský práva, tady se s tím tvůrci klipu asi nemazali, prostě to stáhli z netu, naplácali na sebe a nazdar. Hlavně, že tam maj Alžbětu II. i sovětskou kosmonautku. Text je mírně řečeno tuctovej s koňskými verši typu sílu / míru, zamane / dostane, milujem / darujem, bývá / zívá a tak. Refrén "že-že-že-žé-žé-žena" je fakt děs. Celý to ve výsledku není vůbec nic novýho pod sluncem, kýčovita jakože nakopávající popina, která zní úplně stejně jako Petra Janů před pětadvaceti lety. Nejhorší na tom všem je, že píseň Žena označuje Gabriela Goldová, zpěvačka pěstující si imidž Stiflerovy mámy, na svých stránkách jako "takovou hymnu emancipace." Co prosím? Emancipace? Jestli bude moje rande jednou poslouchat takový songy, tak si o ní pomyslim akorát to, že v tý hlavě nic nemá. Navíc tuhle hymnu emancipace, stejně jako zbytek alba, složil Jirka Koběrský. Další ptákovina na webu interpretky je zdůrazňování, že cd Žena obsahuje kupon na 10% slevu na diamantový šperk či "investiční diamant" od jistý společnosti. Já chápu, že sponzorům se nějak musí jít naproti, ale takovýhle akce to cédéčko prostě neprodaj, spíš naopak. Asi vás, děvčata, má ta sleva na šperky motivovat k větší emancipaci.

Na rozloučenou sem opět hodím link na FB skupinu hudebních masakrů, během dneška tam asi nahraju nějaký fotky týhle paní, protože ty taky stojej za to. Hezký den, přátelé a drazí čtenáři! facebook.com/hudebnimasakry