Dneska pozitivně aneb pár rad začínajícím muzikantům

Vážení přátelé, drazí čtenáři. Můj den nezačal zrovna vesele. Proto jsem se rozhodl, že si nebudu kazit náladu další blbou písničkou a tentokrát na to půjdu jinak. Už delší dobu si pohrávám s myšlenkou, že čas od času na blogu napíšu nějaký rady nebo vypíchnu něco, co mě zaujalo. Ať tu furt akorát nenadávám a ten blog má i nějakej konstruktivní směr. Začnu dnešním článkem a tím, že se pokusím upozornit na pár nesmyslů, kterejma si začínající muzikanti sami hážou klacky pod nohy. A bez výjimky vycházím z vlastní zkušenosti.

Nemá smysl dávat si na stránky nebo na Bandzone deset písniček nahranejch někde v hospodě nebo ve zkušebně. Vyberte dvě tři pecky a ty nahrajte během víkendu v nějakým studiu. Bude to znít líp nejen vám a fanouškům, ale hlavně produkčním v klubech, kteří si to chtějí poslechnout, než vás nechaj zahrát si u nich koncert.

Kašlete na klubový hudební soutěže, kde v prvních kolech hlasujou návštěvníci akce. Vždycky to místo vás vyhrajou nějací pankáči nebo skáčkaři, protože na ně přišlo víc kámošů a vy budete akorát otrávený.

Když založíte kapelu, nečekejte, že do roka vyprodáte Lucernu. Domlouvejte si koncerty sami. To, že dáte před zkouškou brko a pak vám to kdovíjak hraje, ještě neznamená, že si vás lidi najdou.

Vycházejte maximálně vstříc produkčním. Nedomlouvejte si v jednom městě tři koncerty do měsíce, akorát si rozdrobíte publikum a organizátoři jednotlivejch akcí budou mít pocit, že jim serete na hlavu. Pomáhejte jim s produkcí, pokud to umíte, navrhněte si třeba plakát, vyžádejte si od klubu stovku flyerů a ty rozhoďte mezi kamarády a tak. Špatný i dobrý dojmy z kapel si produkční říkaj navzájem a třeba si vás zase někam pozvou.

Nedávejte na Youtube videa z prvních koncertů. Později toho budete litovat.

Nemyslete si, že jste lepší než kapely, co hrajou po vás. Pořadatel má svý důvody, proč vy hrajete o půl devátý a někdo jinej v deset.

Pokud si myslíte, že jste lepší, pořád se můžete hodně přiučit. I Broumband, který jsem tu pohanil, jsou ve svým oboru profíci a jestli chcete bejt jednou tak vyhraný jako oni, pozvěte je na baru na panáka a ptejte se, určitě vám řeknou spoustu zajímavých věcí. To samý platí i pro producenty, o jejichž projektech jsem tu psal v negativním slova smyslu. Je to málo pravděpodobný, ale jestli někdy potkáte třeba Jarka Šimka, Zdeňka Style Hrubýho nebo Josefa Koktu, mějte na paměti, že i oni vám stihnout dát během jednoho piva dobrý rady.

Buďte vstřícní. Mezi muzikanty panuje fantastická kolegialita a to, že vám na koncertě někdo ukradne kabel od kytary nebo mikrofon, ještě neznamená, že to tak chodí. Nikdy nevíte, kdo vám na další akci píchne. Když vám někdo nabídne hraní nebo záskok, jděte, i když jste zrovna chtěli jet na chatu. Teda pokud na tom samým místě nehrajete příští týden, viz výše.

Pokud opravdu chcete hrát po klubech, kašlete na covery. U Smells like teen spirit se sice dobře rozehrajete, ale takový songy maj kapely hrát jako přídavek, ne na začátku setu. Že v nějaký sokolovně zahrajete Kabáty nebo AC/DC a kámoši vás pak plácaj po zádech, je sice svým způsobem úspěch. Ale s tímhle si v Praze nezahrajete jinde než v Kainu.

Jakmile se už třetí rok motáte po klubech jako Matrix nebo XT3, děláte něco špatně.

Nemám nejmenší tušení, jakou bude mít tenhle článek odezvu. Pokud pozitivní, můžu časem pár rad přidat. Pokud ne, tak holt pojedu ve starejch kolejích. Je mi jasný, že mezi čtenáři blogu je jen pár těch, kterým tohle opravdu něco řekne. Ale ruku na srdce, spousta kapel (Bandzone jich je plnej) je zabitejch jenom proto, že se právě takových chyb dopouští. A česká klubová scéna třeba přichází o zajímavý projekty jenom proto, že se kvůli nějaký takovýhle zbytečnosti po půl roce rozpadnou.

A nakonec teda jedno masakrózní video přidám. Nejnovější klip Patrika Foxe. Je to king.