pondělí 28. listopadu 2011

Dneska pozitivně aneb pár rad začínajícím muzikantům

Vážení přátelé, drazí čtenáři. Můj den nezačal zrovna vesele. Proto jsem se rozhodl, že si nebudu kazit náladu další blbou písničkou a tentokrát na to půjdu jinak. Už delší dobu si pohrávám s myšlenkou, že čas od času na blogu napíšu nějaký rady nebo vypíchnu něco, co mě zaujalo. Ať tu furt akorát nenadávám a ten blog má i nějakej konstruktivní směr. Začnu dnešním článkem a tím, že se pokusím upozornit na pár nesmyslů, kterejma si začínající muzikanti sami hážou klacky pod nohy. A bez výjimky vycházím z vlastní zkušenosti.

Nemá smysl dávat si na stránky nebo na Bandzone deset písniček nahranejch někde v hospodě nebo ve zkušebně. Vyberte dvě tři pecky a ty nahrajte během víkendu v nějakým studiu. Bude to znít líp nejen vám a fanouškům, ale hlavně produkčním v klubech, kteří si to chtějí poslechnout, než vás nechaj zahrát si u nich koncert.

Kašlete na klubový hudební soutěže, kde v prvních kolech hlasujou návštěvníci akce. Vždycky to místo vás vyhrajou nějací pankáči nebo skáčkaři, protože na ně přišlo víc kámošů a vy budete akorát otrávený.

Když založíte kapelu, nečekejte, že do roka vyprodáte Lucernu. Domlouvejte si koncerty sami. To, že dáte před zkouškou brko a pak vám to kdovíjak hraje, ještě neznamená, že si vás lidi najdou.

Vycházejte maximálně vstříc produkčním. Nedomlouvejte si v jednom městě tři koncerty do měsíce, akorát si rozdrobíte publikum a organizátoři jednotlivejch akcí budou mít pocit, že jim serete na hlavu. Pomáhejte jim s produkcí, pokud to umíte, navrhněte si třeba plakát, vyžádejte si od klubu stovku flyerů a ty rozhoďte mezi kamarády a tak. Špatný i dobrý dojmy z kapel si produkční říkaj navzájem a třeba si vás zase někam pozvou.

Nedávejte na Youtube videa z prvních koncertů. Později toho budete litovat.

Nemyslete si, že jste lepší než kapely, co hrajou po vás. Pořadatel má svý důvody, proč vy hrajete o půl devátý a někdo jinej v deset.

Pokud si myslíte, že jste lepší, pořád se můžete hodně přiučit. I Broumband, který jsem tu pohanil, jsou ve svým oboru profíci a jestli chcete bejt jednou tak vyhraný jako oni, pozvěte je na baru na panáka a ptejte se, určitě vám řeknou spoustu zajímavých věcí. To samý platí i pro producenty, o jejichž projektech jsem tu psal v negativním slova smyslu. Je to málo pravděpodobný, ale jestli někdy potkáte třeba Jarka Šimka, Zdeňka Style Hrubýho nebo Josefa Koktu, mějte na paměti, že i oni vám stihnout dát během jednoho piva dobrý rady.

Buďte vstřícní. Mezi muzikanty panuje fantastická kolegialita a to, že vám na koncertě někdo ukradne kabel od kytary nebo mikrofon, ještě neznamená, že to tak chodí. Nikdy nevíte, kdo vám na další akci píchne. Když vám někdo nabídne hraní nebo záskok, jděte, i když jste zrovna chtěli jet na chatu. Teda pokud na tom samým místě nehrajete příští týden, viz výše.

Pokud opravdu chcete hrát po klubech, kašlete na covery. U Smells like teen spirit se sice dobře rozehrajete, ale takový songy maj kapely hrát jako přídavek, ne na začátku setu. Že v nějaký sokolovně zahrajete Kabáty nebo AC/DC a kámoši vás pak plácaj po zádech, je sice svým způsobem úspěch. Ale s tímhle si v Praze nezahrajete jinde než v Kainu.

Jakmile se už třetí rok motáte po klubech jako Matrix nebo XT3, děláte něco špatně.

Nemám nejmenší tušení, jakou bude mít tenhle článek odezvu. Pokud pozitivní, můžu časem pár rad přidat. Pokud ne, tak holt pojedu ve starejch kolejích. Je mi jasný, že mezi čtenáři blogu je jen pár těch, kterým tohle opravdu něco řekne. Ale ruku na srdce, spousta kapel (Bandzone jich je plnej) je zabitejch jenom proto, že se právě takových chyb dopouští. A česká klubová scéna třeba přichází o zajímavý projekty jenom proto, že se kvůli nějaký takovýhle zbytečnosti po půl roce rozpadnou.

A nakonec teda jedno masakrózní video přidám. Nejnovější klip Patrika Foxe. Je to king.

11 komentářů:

  1. Díky za parádní článek; dost mě tyhle věci zajímají. Já jsem rozhodně pro více takových tipů :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Vždyť fi flape na javyk.

    OdpovědětVymazat
  3. Kurváááááááááááááááááááááááááááááááááááá

    OdpovědětVymazat
  4. Jsem také pro další články na toto téma. Přestože mě se zrovna do krámu nehodí. Jsem totiž undergroundový písničkář, který si vše dělá na koleni. Klip, CD (u kterého jsem si i sám lepil obal), všechny nahrávky. To vše vzniklo u mě doma. Koncerty samozřejmě domlouvám sám a samozřejmě, že mi vyjde asi tak jeden z dvaceti majlů, který rozesílám majitelům kaváren a klubů. O problematice coverů jsem hodně přemýšlel. Nakonec jsem tuto myšlenku zavrhl, protože autoři by se museli hanbou propadat (asi jako u každé české vidlákovské kapely, která si bere do huby největší hity těch nejlepších kapel)...

    OdpovědětVymazat
  5. Šrájo, hoď mi prosimtě do mejlu odkaz na tvou muziku. Pořádáme akustický showcase a dáváme prostor i písničkářům, třeba by sis mohl někdy zahrát. Já sám taky dělám písničkařinu.

    OdpovědětVymazat
  6. zlatá slova!! určitě pokračovat. přesně toto mi ve všech hudebních médiích chybí a je veliká škoda, že se tomu nevěnuje žádná pozornost.

    přitom témata jako kapely - promotéři - cluby - booking - ceny apod., podaná přesně timhle vtipnym stylem... to by mělo sledovanost.)

    OdpovědětVymazat
  7. "Jakmile se už třetí rok motáte po klubech jako Matrix nebo XT3, děláte něco špatně."

    Tak tohle je fakt kravina. Ne každá skupina má ambice "stoupat stále výš" a ne každej hudebník chce bejt slavnej a bohatej.
    To, že se kapela soustředí na klubovou scénu je třeba pro mě osobně spíš plus.
    Myslet si, že kdo během tří let nevyprodá O2 arénu je nýmand, mi přijde od autora hodně povrchní uvažování. Obzvláště pokud kdysi působil v punkové skupině.
    A mimochodem, v Matrixu nebo na 007 se v současnosti odehrává pravděpodobně to nejlepší, co česká i zahraniční scéna nabízí. Možná, kdyby si tam autor zašel, poznal by, že se kvalita neměří počtem prodanejch CD.

    OdpovědětVymazat
  8. Zajímavej názor. Já s tim souhlasim, že občas jde v těhle klubech narazit na zajímavý koncerty. A 007 rozhodně považuju za jeden z těch lepších pražskejch klubů. Ale svýho času jsem sám právě v XT3 a Matrixu s kapelou docela často hrával nebo chodil jen tak na koncerty a viděl jsem nespočet muzikantů, kteří se tváří jako králové zeměkoule, ale přitom nikde jinde nezahrajou. Žádnej fesťák, žádnej známější klub. Což je další věc, současná klubová scéna (a taky považuju za plus, když se kapela soustředí jenom na kluby), resp. to lepší z ní, hraje prostě v jinejch prostorách, než je XT3. Tak to holt je. Když se podíváš, jakej program má třeba Akropolis, Rock Café, 2. patro nebo Chapeau Rouge, tak právě v těhle klubech hraje to nejlepší, co česká scéna nabízí. Jasně, i tam jsou občas bídný koncerty, ale je jich tam asi tak stejně, kolik napočítáš naopak zajímavejch kapel v XT3. Zkrátka...Skvělej set v Matrixu ještě nezaručí, že ta kapela může rovnou pálit sály nebo objíždět fesťáky, takhle jsem to myslel. Už si rozumíme?

    OdpovědětVymazat
  9. Jo, rozumíme. Samozřejmě, že hrát deset let v jednom klubu jednou do roka nemá perspektivu... o tom žádná. Problém byl, jak to původně vyznělo.
    (S Akropolí nebo Chapeau Rougue bych souhlasil, ještě bych přihodil Meet Factory, ale Rock Café je podle mě už delší dobu odepsaný. Ale to je asi věc vkusu.)

    OdpovědětVymazat
  10. Muzikant žel nejsem, přesto jsem si to přečetla a je to dost zajímavé a mám za to, že by to mohlo mnohým pomoci. Sama se u mnoha začínajících kapel setkávám s jedním nešvarem, který osobně nenávidím. Je to snaha o líbivost..taková ta urputná snaha být v nějakém stylu nejlépe naprosto podle šablony. Narazit na něco, co by mělo vlastní ksicht a nebylo pitomé, je dost těžké.
    Píšu teď zrovna o metalu, ve kterém se pohybuji, ale mám za to, že to tak je všude. (Nebo jsem příliš náročná.)

    OdpovědětVymazat