Patrik Fox - Štěstí zlatá muška je

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Je pondělí, ne všichni se po prodlouženým víkendu stihli vrátit do pracovního tempa, tak si dáme něco od podlahy. Něco, co nás všechny nakopne. Zpívající biofarmář Patrik Fox už tu dvakrát byl, ale jeho klipy jsou takový perly, že je sem snad časem dám všechny. Před třemi lety vydal cédéčko Zpoždění u vlastního labelu Radical records (název k vám teda sedne, Patriku). Od tý doby nic, ale aspoň stále koncertuje a pozor, písničku Štěstí zlatá muška je na albu nenajdeme. Znamená to tedy, že se blíží druhá deska? Pokud bude plná takovejch pecek, určitě po ní lidi skočí. Pojďme na věc.



To byla jízda, panečku! Patrik si klipy dělá sám, možná by mu sem tam nějakej ten profík mohl píchnout. Klip je chudá klasika, muzikanti se postaví před zelený plátno a ono už se za ně něco dokreslí. No, dokreslí...Promítaj se tam samolibě zpěvákovy fotky s pseudohvězdičkama, aby bylo jasný, že je o něj zájem i mezi celebritama. A tak vidíme Patrika s Klárou Kolomazníkovou (viz starší HM), Patrika s Ester Ládovou (viz starší HM), Patrika s nějakou zpívající moderátorkou, kterou bohužel neznám jménem. A až fotky v půlce písničky dojdou, pro jistotu je pustí znova. Za zmínku stojí i dramatická vsuvka v čase 1:55, kdy chce Patrik se sevřenými rty udeřit pěstí do neviditelný stěny a místo toho se rozpadne na kousky. Páni! Song je plytká hoblárna, jaká frčela před dvaceti lety a Patrikův dvorní textař Jaromír Šruma k tomu vymyslel fantastický verše jako "nejde chytit, pohladit / a tak musíš přitvrdit". Hezký start do nového týdne, přátelé!

Embassy - Anděl

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Kapela Embassy vznikla oficiálně předloni, ale kluci spolu hráli už dřív. Kromě různejch pokusů, kdy skákali ze žánru do žánru, jezdili taky třeba jako doprovodná kapela Ewy Farný. Původně jsou z Novýho Jičína, ale dávno přesídlili do Prahy. Loni vydali u EMI desku Svévolná diplomacie, web jim už nefunguje, na BZ maj poslední zprávu starou přes rok...Zdálo by se, že na to trochu pečou, ale opak je pravdou. Objíždí soutěže kapel, častěji hrajou na různejch sponzorovanejch akcích, než aby jeli šňůru po klubech. Podle jejich FB profilu makaj na druhý desce a nedávno sháněli manažera. Věří si, v červnu avizovali velkej plán rozjet to v září znova v novým hávu, s novým klipem, slibovali koncerty a vystoupení v televizi... Blíží se listopad a furt nic. Takže zase jenom plná huba keců nebo totální selhání produkce. Nezbývá, než čekat. Zatím se pojďme podívat na singl, kterej je dostal do rádií.



Ok. Řekněme si to rovnou. Ač technicky kvalitní, je to jeden velkej průser. Kluci jsou možná sehraný, ale co je to platný, když coverujou dost intimní skladbu tak, že je z výsledku hnusnej kočkopes? Uměle rozmáchlý plochy, zbytečně bombastický aranže a trendy poloha zpěváka, to je něco, co prostě v kombinaci s Krylovou tvorbou nefunguje a byť je to pro rádia atraktivní sound, strašně to tahá za uši. A ten klip, ach jo. Je známá věc, že režiseři videoklipů v Čechách střídají pořád dokola dvě šablony (čest výjimkám) - kapela hraje buď v prázdným skladu nebo na střeše nějakýho baráku. Embassy se drží první šablony a tři minuty do nás perou kýč. Tma, holka v roli anděla s černými křídly, hořící nástroje, déšť, vítr peroucí do tváří interpretů...Hrozný. Naprosto zbytečnej song. Ale protože dnešní šestnáctky neví, kdo byl Kryl, Embassy jim mají co nabídnout. My ostatní bychom je za tenhle klip měli poslat do háje.

Miloš Havel - Někdo se dívá

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Zpívající hokejista Miloš Havel už tu jednou byl. Dokonce hned v prvním díle. Je to ovšem takovej zjev, že si zaslouží ještě jedno pokračování. Tenhle kluk není moc zpěvák, spíš takovej one-man boyband. Spadá pod producenta Jarka Šimka, kromě něj mu pak muziku píšou další profíci jako pan Cmíral, to je ten, co otextoval Kotvaldovu Novosvětskou 2000, viz starší díl HM. V roce 2005 vydal Miloš Havel u Popronu (zase ten zatracenej Popron, tam mají na talenty čuch!) svou první desku Apoštol No. 1, později pak přidal ještě album Proč ne?, který vydal u Areca Music. V poslední době už nazpíval jen pár písniček pro různý kompilace a vystupuje na firemních večírcích. Pojďme si pustit klip.



Vydrželi jste až do konce? Tady je prostě všechno špatně. Hloupoučkej text, hudba je tucárna z lacinejch synťáků (to je už takovej Šimkův rukopis, sorry, Olgo, já vim, že jste kámoši) a klip je horší než instruktážní video o sexuální zdrženlivosti pro základní školy. Úchvatnej je už první záběr na obličej interpreta. Fakt za něco takovýho kameramanovi zaplatili?

Mimochodem, rozhodl jsem se, že pokud hudební masakry překročí hranici 10 000 návštěv (což není zas tak daleko), začnu publikovat pod svým pravým jménem. Původně byl totiž blog jen taková sranda pro kamarády z facebooku, kteří mě znají, tak jsem moc podpis pod článkem neřešil. Ale asi je čas...Budu se opakovat, ale touto cestou chci moc poděkovat všem, kdo blog čtete nebo to dokonce šíříte dál mezi kamarády. Fakt, díky moc! Je to pro mě důkaz, že zabývat se těmadle hovadinama má svůj smysl. Brzy mě budete moct kontaktovat i jinak než jen skrze koment, čestný sagvanovský. Mějte krásný víkend, drazí čtenáři!

Pěvecká kometa Vlado Mečiar

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Máme státní svátek, pojďme si dát zpívající politiky. Snažím se v článcích o každým interpretovi nějak shrnout jeho hudební kariéru, ale je mi líto, tady prostě nemůžu sloužit. Vlado Mečiar totiž žádnej zpěvák není, jak asi všichni víte. Pojďme tedy rovnou na věc.



Písnička Vivat Slovakia byla hymnou předvolební kampaně HZDS v roce 1994 a očividně padla na úrodnou půdu, strana s 35% volby nakonec vyhrála. Kromě Mečiara si zazpíval i budoucí slovenský prezident Gašparovič nebo později zavražděný ministr hospodářství Ján Ducký. Oficiálně skladbu složil tehdejší šéf volební kampaně Fedor Flašík s tajemníkem ministerstva výstavby Martinem Glváčem. Oficiálně. Jak Flašík později prozradil, prý to vzal na sebe, protože skuteční autoři s předvolební hymnou nechtěli být spojováni. Já je docela chápu.

Jirka Koběrský - Já jezdím v BMW

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Jirku Koběrskýho možná někdo znáte z boybandu V.I.P., nyní už je pár let na sólový dráze. V masakrech se jeho jméno už mihlo v článku o MC Duro, kterým křtil desku. Na jeho stránkách se dočteme takový perly, jako že ho třeba v dětství ovlivnil Michal David a Pavel Horňák. Taky tam píšou, že je autorem "celonárodního hitu" Pár minut lásky, který složil, když se zamiloval na módní přehlídce. Svou první sólovku vydal v roce 2003 u Monitoru EMI pod názvem Jaký by to bylo...a cédéčko prej pokřtila samotná Helenka Vondráčková. V současnosti Jirka skládá hudbu pro reklamy, televizní pořady, produkuje pár pseudohvězdiček z talentových soutěží a do toho moderuje v rádiu. Pojďme na věc.



Písnička vznikla coby oficiální song Mistrovství republiky 2010 v Mostě. Mistrovství čeho, to už se nedozvíme. Asi v počtu nálepek na karoserii. Muzika je řekněme zapamatovatelná, ale nudí už po prvním refrénu. Text je stupidní a vlhký opěvování značky BMW. "Pětka, šestka nebo sedmička / jsou to prostě skvělý autíčka." Uf! No a klip je sestřih ze závodu spolu se záběry na Jirku, jak se motá v zákulisí. Naprosto zbytečnej song. Díky Tiborovi za link.

Sandra Rosová, samozvaná spasitelka český hudební scény

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Sandra Rosová už tu jednou byla se svou peckou Lži. Tahle holka každopádně stojí za pozornost. Jen ve zkratce shrnu informace z prvního článku. Sandra vyrazila do USA na dětskej tábor, kde si teenageři místo bojovek hrají na talentový soutěže. Tam vyhrála nějakej diplom za zpívání a v Čechách pak svý promo postavila na tom, že je nová neokoukaná lumenka, ze který si v Americe sedaj producenti na zadek. Tolik první článek. Před třemi lety jí Popron - zase tohle vydavatelství! - vydal desku Trendy, před rokem pak u EMI nazpívala druhý album Je čas jít dál. Do toho má na internetu svůj pořad Otevři oči (k nalezení pod úžasnou zkratkou "Sandra Rosová - OO"), kde napůl jakože vtipnou, napůl zahořklou formou poukazuje na to, jak je česká scéna v prdeli, jak je zakonzervovaná a jak nikdo nemá šanci prorazit, protože to všechno ovládaj komunisti. Už mi tam jenom chybí, že se proti ní spikli zednáři. Přitom tu holku zastupuje Ivan Rössler a on je v tomhle velkej profík, tady jde asi spíš o to, že Sandra prostě nikoho nezajímá. To nic nemění na tom, že dál posílá fanouškům uražený videa, kde pomlouvá celou českou hudební scénu a sebe samotnou uvádí jako příklad, jak se zase jednou jeden talent někam nedostal a jak jí ti zlí podplacení komunisti hážou klacky pod nohy. Tak jo, pojďme si pustit, co tak úžasnýho nám tahle holka nabízí.



Ok. Tak já mám jasno. Tohle je pravděpodobně jeden z nejblbějších songů, jaký tady byly. Komentář netřeba, vy si na to jistě sami uděláte názor, jak to s tou nadějí českýho popu je. Sandra se každopádně smířila s tím, že tady díru do světa neudělá, tak nám to nakonec všechno vysvětlila na krátkým videu.



A ještě jednou (a znova ve třetí osobě) o tom, jak člověk tvrdě maká, piplá se s tím, ale je to k ničemu, protože českej pop ovládají zlí tuneláři a komunisti a kvalitní interpreti nemají šanci. Tak hlavně, že v tom má jasno.

Take Touch - Love me

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Projekt Take Touch vznikl v létě roku 2008 a holky se jmenujou Adriana, Linda a Soňa. To je ta Soňa Votrubová, která se tady na blogu už objevila v díle věnovaným Roxy. Evidentně to nevzdává. Holky mají na webu v novinkách napsáno, že jsou právě ve studiu v Londýně (hm...) a makaj na desce. Vzhledem k tomu, že je ta novinka stará tři roky a avizovala vydání desky na jaře 2009, asi to nedopadlo. Tady je prostě vidět manažerský selhání, oni těm holkám udělali webovky, portfolio, sehnali sponzory, domluvili vystoupení, ale ten produkt sám o sobě je absolutně o ničem. Měl to být asi pokus o český Sugababes. Jenže zatímco Sugababes jsou jakž takž zajímavý, něco umí a obstojí i sólově (singl Overrated od Siobhán Donaghy zní i po letech svěže a mě osobně pořád baví, ale to do tohodle blogu nepatří), tady se prostě žádný terno nekoná. Holky dohromady zní nudně a sólově žádnou díru do světa asi neudělají. Možná Adriana, vystupující dnes coby "Adriane Craft", ta v sobě něco má. Jenže když zpívá akorát uondaný pseudo r'n'b na módních přehlídkách...Žádná sláva. Pojďme na věc.



Holky jsou kámošky, co by pro sebe skočily do ohně, to je už od pohledu jasný. Choděj po Praze s pejskem, objímají se, zpívají a tak, vždyť to znáte. Doporučuju sledovat Soňu v čase 0:34, hodně ladnej krok. Pak najednou holky stojí v zasněžený áleji a motaj se před kamerou jak prd na náledí. A pak zase Praha a zpívání u řeky a držení se za ruce a tak dál. Písnička sama o sobě je jakoby líbivá, ale to podání je strašně nudný, nemá to šťávu, žádný zajímavý aranže, který by to táhly nahoru, prostě nic. A ty otřesný automatický bicí v refrénu! Na rovinu, takovej projekt má potenciál. Pro tohle na trhu je díra. Ale to by to musel někdo dělat pořádně a vzít zajímavý holky.

Robert N. - Všechno bude jiný

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Robert N. už se tu jednou objevil ve tříminutový zpívaný reklamě na kasíno. Muziku dělá už docela dlouho, v roce 2002 natočil první demáč, pak přišla spousta kompilací ploužáků a tanečních desek tipu Čágo belo nebo Taneční liga a do toho ještě točil studiovky, který zase občas vypadají jako kompilace z těch kompilací. Taky vydal u vydavatelství Ivox svý best of (2002-2007), natočil maxi singl s holkou, co vypadla z VyVolených a naposledy vydal desku duetů. A rovnou dvojcédéčko. A taky je to takovej výběr z toho, co nazpíval už někde předtím. No zkrátka, tohodle kluka muzika uživí, ale paběrkuje, kde se dá. Jo a taky spolupracoval s Mr. Vee.



Klip je tradičně pakárna. Robert N. stojí na baru a zve holky na panáky. Holek je hodně, panáků taky, ale s ním to nijak nezacloumá, ještě si s holkama pak zatancuje na schodišti a do kamery ani jednou opilecky nezašilhá. Prostě profík. Nakonec je ale asi stejně vožralej, protože ho Petra Černocká v roli barmanky vyhodí na ulici. To je celý. Ještě se tam mihne Lucka Vondráčková, asi aby se o klipu psalo nebo já nevim. Posuďte sami.

New Golden Kids - Hej pane zajíci

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Dnes se vrátíme o pár let zpátky do doby, kdy český divák trávil večery sledováním estrád a podivnejch soutěží o ledničku nebo zájezd do Chorvatska. Projekt New Golden Kids vznikl koncem roku 2000, o pár let později pokračoval dál v jiný sestavě, ale nakonec se po něm slehla zem a kromě článků v bulváru, kdo z holek je koho milenka, zůstalo jedno cédéčko - Mejdan, který vydala společnost Česká hudba (neplést s Českou muzikou). Je jasný, že jde o přiživování se na repertoáru starých Golden Kids, nic jinýho. A kdo z těch holek má bejt Neckář? O hudbu se staral Erik Aresta, to je ten z MC Erik a Barbara. Celkovou produkci pak má na svědomí Jaromír Pizinger se svou agenturou Why Not. Pojďme na věc.



Tady vidíme v praxi další průser český pop music. Nemáme kvalitní skladatele, nemáme kvalitní textaře. Člověk musí fakt hledat, aby nezakopával dokola o Jarky Šimky, Zdeňky Style Hrubý a Hanky Sorrosový. Nic osobního, jen jich je prostě všude moc. Takže nebudeme zkoušet nový věci a raději starý písničky překopeme do současný podoby. Současnou podobou rozuměj tuctovou, eurodance-ovou, rozjuchanou, michalodavidovskou, pro poutě a vesnický diskotéky. Já si myslim, že jsou to fakt hezký holky. Co je to ale platný, když má člověk chuť po půl minutě to video vypnout?

Petr Adam - Víc než můžeš dát

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Petr Adam je zpívající model. První desku nahrál ve třiadvaceti letech, ale teprve se svou třetí studiovkou Všechno nebo nic, kterou mu vydal Popron, prorazil do světa českýho popu. V oficiálním životopisu mezi svý úspěchy uvádí hostování v jednom dílu pořadu "rozhovor dne" na rádiu Impuls i to, že si zazpíval na Míráku v rámci akce Česká hlava. Samý životní okamžiky. Pojďme na věc, je to singl z posledního alba (to třetí, od Popronu) a jmenuje se Víc než můžeš dát.



Od prvních taktů je jasný, že Miloši Havlovi vyrostl konkurent. Procítěnej projev zpěváka přímo bere za srdíčko a jeho ublížený pohledy každý dívce naznačí, že mu ta mrcha, o který zpívá, asi fakt ublížila. Kdo o tom pochybuje, přesvědčí ho text. Jestli vám přijdou verše poněkud divný, máte pravdu. Je to totiž cover písně You keep me hangin' on od zpěvačky Kim Wilde a textař Miroslav Šanc se rozhodl anglickou verzi téměř doslovně přeložit, co na tom, že se to nerýmuje a je to poněkud kostrbatý. A klip je klasickej nízkorozpočťák o ničem, interpret zpívá před barevnou stěnou a osamocený bloudí Kampou. Ach, romantika...Produkce Michal Pešout.

Jak Milan Buričin okouzlil studenty z Prahy

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Milana Buričina většina z vás asi zná. Tenhle strejda z Mladý Boleslavi asi tak před rokem prosvištěl prohlížeči nás všech. Protože takhle mizernou muziku ještě nikdo z nás předtím neslyšel, tak jsme si to museli mezi sebou poslat. Zasmáli jsme se všichni, někdo míň, někdo víc. Ti otrlejší si pustili další jeho písničky, největší masochisté pak sjížděli i to, co složil pro svou sestru. Potud dobrý. Jenže včera přišel koncert Milana Buričina ve studentským klubu K4.



Slyšíme jasně, že to prostě bylo hrozný vystoupení. Milan Buričin neumí zpívat, texty jsou prostoduchý až běda a asi to nemá v hlavě moc srovnaný, když s něčím takovým vyleze před lidi. Jenže daleko děsivější je odezva publika. Je na tom něco perverzního, něco zlýho, zaplatit sedm pětek za Buričinovo vystoupení. Má narváno, přiopilý studenti mu tleskaj, nadšeně vykřikujou, když tam kytarista předvede už tisíckrát jinde zaslechnutou sólovou onanii. Ale hlavně, ti všichni se Milanu Buričinovi přišli především vysmát. Podívat se, jestli ten exot opravdu existuje. Vožrat se a škodolibě uspokojeni pak odcházet. Člověk je fakt ochotnej zaplatit a poslouchat kdejakou hovadinu jenom proto, že nemá nic lepšího na práci. A tak jako se kdysi dav chodil na poutích dívat na žonglujícího liliputána nebo na zpívající siamská dvojčata, dneska chodí na Buričina a Luštělu. Mě z toho trochu mrazí, vás ne?

Maxim Turbulenc a jejich repertoár pro dospělý

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Dneska to bude hodně smutný. Maxim Turbulenc všichni známe. Jejich veselý trsandy pro dětský publikum sice jsou ptákoviny, ale když se to dětem líbí, tak proč ne. Horší to je, když si Maxíci řeknou, že natočí desku pro dospělý. A ne jednu, ale rovnou osm desek. A čtyři dvd k tomu. Tak se zrodilo Čecho decho - perverzní diskoverze českých lidových písniček. A Trempo kempo, perverzní diskoverze táborákových hitů. Projekt zaštítila Česká muzika, to už asi nepotřebuje další komentář.



Video je děs. Špatně nasvícení Maxíci stojí v nějakým sálu, kde se natáčel už major Zeman. Do toho jim tam trsaj dvě holky, těm však pravděpodobně nikdo neřekl, jak vlastně trsat mají. A to je celý, tři minuty furt dokola. Muzika je tragická, stará česká lidovka dostává od Maxíků solidně na prdel. A co tam, sakra, dělá Chačaturjanův Šavlovej tanec? Nechápu lidi, kteří jsou ochotní zaplatit tisícovku a pak se doma koukat na čtyři dvd plný něčeho takovýho.

Petr Kotvald - Novosvětská 2000

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů. Dneska se podíváme, jak se przní klasika. Petra Kotvalda známe všichni. V českým popu se pohybuje už od 80. let a je docela čilej, od roku 1990 vydal už patnáct studiových desek plus několik kompilací hitů, coverů, duetů a co já vím čeho ještě. V roce 1996 získal diamantovou desku za 1,5 miliónu prodaných nosičů alba MCMXCVI. To je hodně solidní výsledek. Každopádně Kotvald se s věkem ani každou další deskou nemění. Absolutně nekonfliktní muzika, co má dojmout nebo zahřát na srdíčku a zní stejně dnes jako před pětadvaceti lety. Teď vydává novou desku. Moc bych si přál, aby natočil nějakej klip, velmi pravděpodobně tady na blogu bude mít připravenýho fleka.



Má smysl nějak komentovat to video? Stačí logo TV Nova v rohu. Průšvih je samotná písnička. Vzít largo z Dvořákovy Novosvětský a použít to v popu, to chce pořádný koule a talent. Vzít largo z Dvořákovy Novosvětský a použít to pro Petra Kotvalda, to chce hlavně nulovou soudnost. Výsledek je nudná blbina s naprosto hovadským textem od Pavla Cmírala: "Toulavé nádraží všem křídla připíná / souzená dá prý nám / úžasná mašinám"...Uf! Píseň se objevila na desce Vánoce přicházejí z roku 1999 a naprosto mi uniká smysl. To se může líbit fakt jenom bandě prosťáčků, co si myslí, že Antonín Dvořák je fotbalista.

SHD - Kunčický styl

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Dneska si dáme zase nějakej ten agro hip hop. SHD je projekt raperů Ejsího a Paula, překvapivě z Kunčic. Loni vydali vlastním nákladem desku Začátky jsou vždycky těžký. No, vydali...Ono to moc nestojí, když si uděláte smyčky ve Fruity loops a pak něco zarapujete do mikrofonu na Skype. Ale když tomu říkaj album, tak ať...Moc víc toho o nich říct nejde, na bandzone mají pět fanoušků, se kterejma moc nekomunikujou. Překvapivý jsou ale reakce návštěvníků jejich stránky. Nejen že jim to lidi chválej, dokonce se najdou maséři, kteří si s nima chtěj zarapovat. Asi vycítili potenciál.



Klip je fakt promakanej. Na začátku se nám interpreti představí stylově po hopersku: "Jéa, Ejsí, Paul, SHD, jou!" A pak už se to rozjede. Banda kluků chodí Kunčicema a mávaj na kameru prstama. Pak seděj ve vlaku a nakonec zase choděj Kunčicema a máchaj rukama. Nejlepší je ten prcek. Text je naprosto bezkonkurenční. Byli jsme parta, byli jsme vždycky při sobě, rodiče nám zakazovali se spolu bavit (to tam fakt je), ale my je neposlouchali, protože jsme svou pravdu dávno znali. Když pak rapujou o tom, jak na párty hráli karty, to je konečná. Vlastně ne, konečná jsou závěrečná slova celý písničky: "Jou, Ejsí, Paul, SHD, Kunčice!!!"

Štěpán Turek a The Jitrnice Zdarma - Kámoš velikej

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Novej tejden je potřeba načít nějakou hodně velkou blbostí. Proto si dnes pustíme Štěpána Turka a jeho kapelu The Jitrnice Zdarma. Jsou z Prahy, hrajou spolu už čtyři roky a jestli vám přijde Štěpán Turek nějak povědomej, nemýlíte se. To je ten exot, co se proslavil Stávkou dýdžejů. Samotná kapela The Jitrnice Zdarma existuje už od roku 1983(!), ale teprve s příchodem talentu v podobě Štěpána to pořádně rozjeli. Vlastně z původní kapely zůstal akorát frontman Johny Joint, vystupujou jako duo. Roku 2008 získali smlouvu u Popronu a pod jeho hlavičkou vydali cd Kulturní revoluce. Ano, Popron jim vydal dlouhohrající desku. Nejhorší na tom všem je, že tihle borci si nedělají srandu, ale myslí to s muzikou naprosto vážně. Štěpán Turek je fantom internetových diskuzí a spamer, všechny fakuje, jaký maj dementní texty a že on s kapelou zvedá úroveň český hudební scény nahoru. No, zatim se s koncerty dokola motají akorát na ose Jet Club - XT3 - Matrix. To vypovídá o všem.



Video je hrozný a je otázka, jestli vůbec mělo smysl něco takovýho točit. Opět tu máme interprety před bílou stěnou. Vohákli se na to pěkně, jeden vypadá jak východoněmeckej fanoušek Mötley Crüe, druhej zas jak mánička na těláku. Písnička nese hlubokomyslný poselství o tom, že kamarádství bylo a je vždycky víc než prachy a že se naše společnost dostala leda tak do háje, protože dneska lidi myslí na prachy, zatímco dřív byli všichni kámoši. Hudebně je to odporná electro-rocková slátanina s úděsným zpěvem a frázováním. Znova opakuju...Popron jim vydal desku!

Roxy - Báječnej den

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Máme neděli, to je přece bájo! A stejně bájo je dnešní písnička, která se jmenuje Báječnej den. Interpretkami je dívčí duo Roxy, který vzniklo roku 2003 a slečny měly překvapivě slušně našlápnuto. Jmenujou se Soňa Votrubová a Petra Poláčková. Soňa to dotáhla dál, dělá modelku a zkoušela to v Talentmanii. Ale zpátky k Roxy. Holky předskakovaly "kapele" Scooter, objely pár diskoték, až nakonec získaly u firmy Warner Music smlouvu na dlouhohrající desku. K nahrávání však už nedošlo, tak Warner vydal aspoň dvoutrackovej singl, ze kterýho si pustíme dnešní masakr. Kdo ví, co se stalo? Asi o to prostě nebyl zájem. Producent Jiří Riegert nad holkama ale hůl nezlomil a se Soňou Votrubovou to pak ještě jednou zkusil, ale o tom až někdy příště.



Klip je otřesnej, tady se hodně šetřilo. Holky choděj s kazeťákem po Zvonařce, pak jdou nakupovat, jezděj na motokárách a nakonec se rozloučí a jdou domů. Prostě báječnej den. Do toho prostřihy z vystoupení, když v Praze a v Brně předskakovaly Scooteru. Muzika je rozjuchaná tucárna, pro otevření aquaparku ideál. A ten text! U mě vede přetáhnutej verš "Máš se mnou trápení / to se dneska změní." Autor hudby i textu je Jiří Flieger. Neznám.

David Hasselhoff a Helena Vondráčková - More than words can say + bilance prvního měsíce

div>

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Je víkend, dáme si zase duet. David Hasselhoff koncem 90. let často jezdil k nám do České republiky. Objevoval se v televizních pořadech, rozdával rozhovory. Zkrátka, jak to tak u nás chodí, opět jsme obdivovali něco, co na Západě už pár let nefrčí. Při jedné z návštěv nazpíval duet s národním pokladem Helenou Vondráčkovou. Písnička vyšla v roce 1998 na Helenině cd Nevzdám se hvězdám i jako singl, kde je to pro jistotu nazpívaný dvakrát. Desku vydal Polydor, původní anglickej originál přetextovala Hana Sorrosová.



Klip asi nemá smysl moc komentovat. Je to jeden velkej lacinej kýč. Interpreti zpívaj v zahradě nad Prahou, pak ve studiu, zase v zahradě, zase ve studiu...A do toho se Helena Vondráčková nápaditě prochází v bílých šatech pod modrým nebem. Kýč je i muzika, oplodňovák pro nenáročný. A ten text je takový divný brblání o tom, že to mezi milenci neklape, ale stejně bez sebe nemůžou být. Zvrhlá je představa společný noci Davida Hasselhoffa a Heleny Vondráčkový, to by nenapadlo ani autory Český sody...

Je to už měsíc, co jsem založil tenhle blog. Podělím se s vámi o pár statistik. Nejčtenější článek je doteď Arpegi a Jaroslavl. Hned za tím se drží Mr. Vee se svým Sběratelem a třetí je Infinity. Trochu jinak to vypadá u počtu sdílení, tam jasně vedou Zvonky štěstí 2009, po nich následuje Xanadu a jejich Brouček. Pár lidí na blog zabloudilo omylem, když si na netu zadali do vyhledávače Ester Ládovou. A nejpodivnější heslo, který navedlo ne jednoho, ale dokonce tři lidi na tenhle web, bylo "plynovou maskou." Co ti na netu hledali, to nevim teda. Každopádně bych vám všem chtěl moc poděkovat za to, že tenhle blog čtete. Že občas přihodíte komentář pod článek, že pošlete odkaz kamarádům nebo to sdílíte na sociálních sítích. Takže díky, díky, díky!

Gábina Partyšová alias Rebeka - Za všechny chci se rvát

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Dnes se podíváme na Rebeku alias Gábinu Partyšovou. Tuhle paní většina lidí zná díky bulvárním pořadům v televizi a podle dostupných materiálů i vlastního životopisu vlastně nic jinýho nikdy nedělala, Prásk na Nově moderovala už ve dvaceti letech. Když si zadáte její jméno do vyhledávače, vyjedou vám hlavně články typu "Sexy Partyšová ukázala nohy," "Sexy Partyšová v nových šatech, podívejte se!" nebo "Ďábelsky svůdná Partyšová představila novou kolekci." Tady je na místě otázka, jestli je ta paní vlastně zpěvačka nebo chodící ramínko na šaty. Ale pozor, první album vydala už v patnácti letech a hned u Monitoru. Dneska má na kontě čtyři desky a Českýho slavíka za objev roku. Do mainstreamu každopádně pronikla v období krátce po roce 2000, kdy tu byla prapodivná móda zpívajících moderátorek. Kdo chcete slyšet Gábinu naživo, na webu má kalendář vystoupení až do ledna. Ale moc z toho nevyčtete, vypadá to asi takhle: 16. 11. Praha - Česká spořitelna. To je kde? No nic, pojďme na věc. Ještě doplním, že Gábina Partyšová na svých stránkách taky hrdě uvádí, že za píseň Exit získlala Cenu československých hokejistů. Taky jste nevěděli, že hokejisti rozdávají hudební ceny?



Od začátku je jasný, že sledujeme další hrozný video. Ta hrůza spočívá v tom, že drtivá většina českejch klipů se točí buď v prázdný fabrice nebo na střeše paneláku. Tady navíc máme ještě nějakej příběh. V prázdný fabrice chtějí tancovat děti, ale je tam skupinka zlejch tanečníků v čele s černochem v roztrhaným svetru. Tak přijde Rebeka, s černochem si zatancuje, zahraje s kapelou a nakonec tancujou a pařej všichni dohromady. Zkrátka, chce se rvát za všechny. Otázka je, co dělají děti v klipu s poněkud lascivním textem: "Na břicho mi přidej kříž / klidně koukni o něco níž / jestli chceš tak můžem skončit v ráji." Hudba Bohouš Josef (Burma Jones), text Petr Šiška, prezident Akademie populární hudby. Hm...

Mc Gardfield - Láska 2010

Vítejte u dalšího dílu nekonečnýho seriálu o hudebních masakrech! Mc Gardfield se občanským jménem jmenuje Pavel Crha, je mu 24 let a bydlí v Brně. Na svým profilu o sobě uvádí, že vystudoval základku a pak "pokračoval na středních školách," co si pod tím představit, těžko říct. Jinak se o svém životě moc nerozepisuje, takže zbývá prostor pro muziku. Pár let už rapuje, věří si a myslí to vážně. V komentářích haterům vzkazuje, že si z jeho muziky jednou sednou na prdel a kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp. Navíc s kamarádem dělá videoblog, kde si utahuje z jinejch muzikantů a dělí se s fanoušky o svý dojmy a informace ohledně nových písniček, nahrávání a tak. Loni vydal vlastním nákladem ep Láska, kde najdete sedm tracků. Pojďme si poslechnout, jak zní titulní singl.



Hrozně. Mizernej klip, hudebně je to čtyřtaktová smyčka dvě minuty pořád dokola, projev interpreta je děsivej a nulový flow. Perla sama o sobě je text. Moc / noc, lásku / krásku, nebe / jebe a tak dál, a tak dál. U mě každopádně vede "chci s tebou být / chci s tebou žít / popřípadě i souložit." Mc Gardfield jako správnej muzikant ví, jak se dostat holkám do kalhotek!

Producentská stáj Jarka Šimka a jeho cirkusáda pro váš firemní večírek

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Tentokrát tu máme čirou esenci špatnýho vkusu a krásnej příklad, jak na tom vydělat. Jarek Šimek je producent svými zásluhami srovnatelnej se Zdeňkem Style Hrubým. Tihle dva válcujou českej mainstream prosťoučkým kýčem a mají z toho evidentně dobrej byznys. O obou producentech chystám samostatný články, protože si to fakt zasloužej. Pojďme zatím krátce k Jarkovi Šimkovi. Začínal v 90. letech coby Shimi a o jeho muziku je zájem především v postsovětských republikách, kde objíždí talentový soutěže a estrády. Jeho videa na youtube jsou většinou v azbuce. Nicméně i v Čechách se do toho pořádně opřel a znát ho budete především coby producenta Ivety Bartošový. To on autorsky stojí za superhitem Heja heja! Pojďme na video.



Jarek Šimek coby producent zastřešuje celkem dost průměrnejch zpěváků, o kterejch jste velmi pravděpodobně nikdy neslyšeli. Taky vymyslel pořad, v rámci kterýho lumeni z jeho umělecký stáje budou na half playback zpívat hity, co se hrály před pětadvaceti lety. Evidentně se trefil do černýho, retro frčí a po pěti pivech rozhejbou Roxette skoro každýho. Můžete si Jarkův program s názvem Jsou tu zpátky zlaté osmdesátky objednat i vy. Na diskotéku, na podnikovej večírek, to je jedno. Přijedou, zazpívají, řeknou pár fórů do publika a všichni jsou spokojení. Jak jim to jde, to si můžete poslechnout na videu. A nebuďte nervózní, Michala Davida vám zazpívají taky. Pokud vás osmdesátky neberou, nevadí. Jarek Šimek v tom umí chodit a nabízí podobnou akci s písničkama z Pomády.

Olga Lounová - Osoba blízká

div>Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Pokračujeme v novinkách, tentokrát s klipem Olgy Lounový. Tuhle zpěvačku asi spousta z vás zná. Škoda, že jsem tenhle blog nezaložil pár měsíců zpátky, její první singl Gynekolog amatér je masakr jak vyšitej. Pokud nepočítáme duet s Xindlem, je Osoba blízká druhej singl z její debutový desky Rotující nebe. Její hodnocení nechám na samozvaných hudebních kriticích z Musicserveru, daj tomu tak 4/10 tipuju. Nebo už to recenzovali, netušim. Rozhodl jsem se musicerver.cz ignorovat do tý doby, dokud tam nepřestanou vycházet recenze v podobě: "dobře se mi u toho řídilo do Kolína, za mě šest z deseti."
Každopádně já desku Rotující nebe slyšel celou a úvodní Osoba blízka je jednoznačně to nejlepší, co na ní najdete. Olga Lounová zpívá dlouho, už v roce 2001 vystupovala s lokálníma kapelama, zlom mohl přijít tak někdy kolem roku 2007, kdy se postavila za mikrofon v kapele Blind Angie. Takovej českej pokus o Guano Apes. Na kytaru tam hrál Marcus Tran, dnes frontman další masakrózní kapely Embassy. Desku Rotující nebe vydala pod společností Universal. No, pojďme na věc.



Máme tady klasickej případ promarněný šance. Po hudební stránce skladba měla velkej potenciál a tahle poloha Olze Lounový vyloženě sedí. Příjemná popová jednohubka pro rádia i do sluchátek. Blbej je klip. Takovej divnej kočkopes, kterej se snaží vyprávět příběh. Koukl jsem na to několikrát a došel jsem k jedinýmu závěru, že se ženská snaží sbalit policajta, tak proto dělá na silnicích bordel. Nebo je to jinak? Těžko říct, ten klip je tak zmatenej, že tam člověk fakt tápe. Co je na celým songu nejhorší, tak jednoznačně text. Něco takovýho prostě nemůže do vážně myšlenýho singlu projít. Prostě nemůže, ten text je kolosální fail a naprosto shazuje jinak solidně dobře provedenou skladbu. Schválně, ignorujte muziku a představte si ten text jen tak před sebou na papíře. Takhle stupidní říkanku už jsem hodně, hodně dlouho neslyšel. Blýská / stýská / nízká / získá. Duši / tuší / buší / uši. No do prdele! Kdo jí psal ten text? Jo aha, Michal Hrůza...

LuŠtěLa - Drsnej rock

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Tentokrát tu máme jednu hodně velkou pecku, novej videoklip projektu LuŠtěLa! Původně dívčí trio z Ledče nad Sázavou se dneska skládá jen ze dvou dívek, Štěpánky a Vanessy. Mohlo by se to jmenovat třeba ŠtěVa, ale kdo by pak tušil, že jsou to ty samý holky, co zpívaly Patnáctiny? No, ty samý...Z tý trojky už tam vlastně zůstala jenom jedna. Dívky podle dostupných materiálů zpívaly už jako malý. Na základce na besídkách, na slavnostech piva, na školních akademiích a dalších akcích. Za vzor měly Pussycat Dolls. Hmm. Největší úspěch přinesl vyprodanej pražskej klub Matrix. Tady si rejpnu do lidí, co na ně fakt šli. Podle mě je totální perverze zaplatit stovku za vstup jenom proto, abych viděl tři patnáctky, jak kňouraj na cover nějakýho postsovětskýho diska. Na webu LuŠtěLy se dočteme, že jim texty skládá tatínek Štěpánky Stanislav Vrba, autor hudby se raději podepisuje jenom jako Zdeněk. A manažerku jim dělá Štěpánčina maminka Iveta Vrbová. Takže tu máme klasickej případ rodičů-producentů. Vzhůru na novinku!

Po pár vteřinách je jasný, že slyšíme další hudební chameleony. Za disko se jim všichni smáli, tak holky odhodily barevný šatičky a stud a vžily se do role rockerek. Že jim to moc nejde, vidíme na první pohled, oblíknout se podle Bravíčka z vás ještě rockera neudělá. Klip je jeden z nejnudnějších, jaký tu kdy byly, holky stojí celou dobu v nějaký chodbě do kotelny a pařej. Chvíli v koženejch bundách, chvíli v kraťasech, ale pořád v chodbě do kotelny. Jediná změna je v čase 2:34, kdy jsou v záběru nahý. Což je změna k horšímu. Muzika je univerzální kolovrátkovej pop-rock, masakr je však projev obou holek a idiotskej text. Patnáctiny šlo brát jako neškodnou zábavu pár dětí s kamarády a kdyby u toho zůstalo, svým způsobem by to bylo roztomilý. Jenže vysvětlete to bandě maloměšťáků, kteří maj oči na vrch hlavy z toho, že jejich děti vyprodaly Matrix. Proto se vsadim, že LuŠtěLa ještě neřekla poslední slovo.

Karel Gott a Dara Rolins - Zvonky štěstí 2009

Příjemnou neděli a vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Dneska tu bude jedno retro a důkaz toho, jak nás normalizační pop pronásleduje i dvacet let po sametový revoluci. Karla Gotta ani Daru Rolins bezpochyby nemusím nikomu představovat. Pojďme tedy rovnou k věci.



Nová verze písničky Zvonky štěstí vznikla ku příležitosti speciálních koncertů Dary Rolins, který koncem roku 2009 odehrála spolu se symfonickým orchestrem. Ok. Párkrát by to zazpívala a zase jsme mohli tenhle přeslazenej normalizační kýč uložit k ledu. Ale kdepak, když už nová verze, tak ve velkým, řekl si management a natočil k tomu klip. Nutno přiznat, že ten klip je takovej dost zkouřenej, interpreti zpívají na obláčcích, v pohádkový krajině, mezi batolatama, balónkama, hvědičkama a...Oranžovými stromy? Masakr sama o sobě je tahle písnička, masakr je malá Darinka v původní verzi, masakr je ten happy text. Ale jednoznačně největší masakr je to, že se tu rejžuje na předělávce normalizačního popu. Co přijde příště? Jan Cézar?

Dejl feat. Spirituál - Nikdo nevěřil

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Dneska se podíváme na dva ultrahustý rapery z Brna. O Spirituálovi toho moc zjistit nejde. Na bandzone má svůj fanouškovskej profil, ale nic na něm není. Google taky mlčí. Zato Dejl, to je jiná. Rap už pár let dělá. Poslední zápis na jeho BZ profilu je z loňskýho června, kde svým osmi fanouškům oznamuje, že chtěl natáčet novej song, byl domluvenej s dvěma anonymníma raperama na hostování, ale sešlo z toho, tak prej nic. Ale! Dejl se nevzdal a letos v červnu založil s dalším brněnským hoperem jménem Lt novej projekt pod názvem...Lt Dejl. Chystají EP a už mají venku dva singly. No...Singly...Oni tomu tak říkají. A fanoušků mají rovných šest. Pojďme ale zpátky ke spolupráci Dejla a Spirituála.



Klip je hustej. Ghetto hadr a interpreti jsou dvojka jak z Večerníčku, jeden má při rapu nakřivo pusu, druhej hlavu. Song je o dvou kámoších, co už toho hodně zažili, prošli si peklem, šáhli si na dno, žrali hlínu, všichni se jim smáli, nikdo jim nevěřil, házeli jim klacky pod nohy, ale nikdy se nezlomili a nyní jsou silnější než kdy předtím a než kdokoliv okolo, protože oni vždycky stojí při sobě. "Spirituál a Dejl, to je, kámo, najs tým," jak sami zpívaj. Maj svůj styl. Pardon, štýl, jak v songu zazní. U Dejla je to stará dobrá kšiltovka s nálepkou (vysvětlí mi někdo, proč si hopeři ty nálepky z kšiltovek nesundávaj?), Spirituál si zase zakládá imidž na řetízku kolem krku a rukách, který nikdy nevyndáva z šusťákový bundy. No nic, nebudu si z nich dělat srandu. Posuďte sami, jak moc jsou ti kluci drsní. A jako bonus přikládám jejich freestyle, aby bylo vidět, že to fakt dávaj.

Patrik Fox - Kdo neskáče, není Čech

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Dnešní kousek jsem zvolil trochu záměrně tematicky, když hrajeme večer s tím Španělskem. Zpívající farmář Patrik Fox už tu jednou byl se svým duetem s pornoherečkou. A ještě se párkrát objeví, protože jeho videa i písničky, to je něco. Podle svých slov si klipy točí sám, muziku si taky dělá sám, jen texty mu píše nějakej kámoš. Patrik Fox je přesně ten případ člověka, kterej se nechytal v mládí, tak si plní sen o kapele na starý kolena. Jasně, to samo o sobě je smutná komedie. Ale lidi ho berou a nabídky na vystoupení má, co na tom, že hrává v kulturácích nebo na koupalištích v Horní Dolní? Jako třeba poslední koncert, kterej proběhl kdesi v Eváni u Libochovic. My tady u nás v Praze jsme vždycky byli trochu náročnější na kvalitu a to je ten důvod, proč tu tolik umělců žije v hladovění (jo, četl jsem to). Přitom stačí objíždět vesnický zábavy s devadesátkovým bigbítem a je vyhráno. Že, Patriku? Pojďme na klip.



Natočený je to na nějakejch maloměstskejch slavnostech, který regionálním kapelám víc než svědčí. Moc se mi nechce věřit, že by se tolik lidí přišlo podívat přímo na kapelu Patrika Foxe, tipuju, že to zahráli jako poslední písničku, když už pod pódiem všichni čekali na Petra Koláře. Video je v podstatě o ničem, záběry kapely se mísí se sestřihy zajímavých momentů zlatý generace českýho fotbalu, práva na jejich použití asi nikdo moc neřešil. Muzika, to jsou takoví Kabáti pro chudý. Pokud se dá tenhle výraz vůbec použít. A ten text. Ten text!!! To je pecka. Nevím, kterej verš vypíchnout dřív, tak to udělám naopak. Tohle je snad první písnička, ve který se neobjeví Patrikův oblíbený den / sen. A ten refrén! Aby to nebylo málo, je to video označený jako "Hymna české fotbalové reprezentace," ach jo.

MC Duro - Nepřestávej

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Tentokrát se podíváme na to, co je novýho na vesnických diskotékách. MC Duro už tu nějakej pátek jsou. Podle oficiálních materiálů projekt vznikl v roce 1992(!), v týhle sestavě hrajou od roku 1998. První desku pojmenovali Comeback, druhou Tajemný vesmír, roku 2004 vydávají třetí desku 1x3, ovšem už pod hudebním vydavatelstvím Popron. No a pak už to jelo, že jo. Ivan Rössler je vzal pod svou agenturu a kluci začali objíždět diskotéky a večírky. Můžete si je objednat i vy a aby to nebylo málo, mají pro vás ve svém repertoáru schované písničky od dua Verona nebo...hádejte...no jasně, od Michala Davida. Ještě bych vypíchnul, čím se kluci pochlubili na svých webovkách. Kmotrem desky 1x3 nebyl nikdo menší než Jirka Koběrský, bývalý člen boybandu V.I.P. Pane jo!



Klip Nepřestávej je venku pár tejdnů a dokonce se snaží vyprávět jakýsi příběh. Dvě holky, nějaký mimozemšťanky nebo co, na ulici svým svítícím pohledem paralyzují a unesou oba zpěváky. Ty pak spoutaj v opuštěným skladu. Naštěstí je tu ještě klávesák, kterej dívčímu kouzlu nepodlehl a svý kámoše zachrání. To je celý. Ale napadlo mě, co když jsou mimozešťani i ti kluci? Když se na začátku klipu tak jakože formujou z částic...Nevim, trochu zmatek. Zapamatujte si, prosím, blondýnku v červených (a modrých) šatech, ještě se v hudebních masakrech objeví. Klip tak nějak vypovídá o představě krasavce z vesnický diskotéky, model 2011. Tuna gelu na vlasech, sluneční brejle za každých podmínek, hadry z Kenvela a na krku řetízek z poutě. Úspěch zaručen, prověřeno lety tradice. Ještě bych rád vypíchl dramatickou vložku uprostřed klipu, kdy v čase 1:45 přikrčený klávesák velmi nenápadně sleduje v rychlém střihu obě holky cestou do skladu. Dobrá akce!

Ben Cristovao feat. The Glowsticks - Na zdraví

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Dnes se podíváme opět na něco aktuálního. Má smysl představovat kluka jménem Ben Cristovao? Stačí říct, že vypadl z talentový soutěže a holky po něm šílej. Na druhou stranu...Já si o něm myslím, že je fakt dobrej. Umí zpívat, umí tancovat, nečeká, že si z něj všichni sednou na prdel jako většina vypadnuvších pseudosuperstár a taky má perfektně zmáknutou komunikaci s fanoušky skrze FB profil. To v dnešní době, kdy je klasickej hudební průmysl skoro mrtvej, dělá hrozně moc. Proto nechápu, jak může za singl vydávat něco takovýho. Ale k tomu se ještě dostaneme. The Glowsticks je "producentský" duo z Kanady. Tady už je to trochu komedie, protože Ben Cristovao je všude tlačí jako supr skvělý a známý hosty. Přitom stačí otevřít jejich web, kde se dočteme, že začínali tak, že v Čechách spolupracovali s "Czech superstar Ben Cristovao" a teď, po "splashi" na evropský scéně (takhle to jejich působení uváděj), konečně pracují na vlastní první desce. Takže klasika, oboustraně výhodná spolupráce s hodně přifouknutým příběhem. Na jedný straně se českej zpěvák blýskne hosty ze zahraničí, na druhý straně oni, do tý doby absolutně no name a bez práce, si můžou ve východní Evropě chvíli hrát na kingoše.



Na zdraví je prostě špatnej singl. Zvuk to má sice svěží a čistej, ale co z toho, když ten refrén zní jako projekt 666, kterej jsme v půlce devadesátek poslouchali na základce? Pamatujete si na ty kašpary někdo? Jak jsem říkal, Ben Cristovao umí zpívat. Proto nechápu, proč tu nejsou jediný dva takty bez vokodéru. Autotune je mor současný popmusic. Klip je zbytečně rychle stříhanej a stafáž umělá až bída. Každej z nás pár kaleb už zažil, vypadala někdy nějaká takhle? Nemá to spíš evokovat hru na zlatou mládež? A největší výsměch je hostování The Glowsticks, kteří stojí před bílou stěnou a něco žvatlaj o tom, jak to coby strašný maséři roztáčej v klubu. Moc tomu nejde rozumět právě proto, že je to zbytečně prohnaný vokodérem. Ale pasáž: "I'm in Prague, so 'Jak se máš?', hey girl 'Co děláš?'," to je prostě fór. Pro mě osobně (v rámci českýho mainstreamu) největší hovadina roku. Ale jak jsem říkal, tomu klukovi fakt fandim. Až mu bude třicet, mohl by to bejt takovej českej John Legend. Klidně.

Josef Melen - Slunce a Měsíc

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Dnes tu máme jeden z comebacků normalizačních hvězd a hvězdiček. Neřeklo se mu jinak než Pepíček Melen a zpíval ve skupině Kroky Františka Janečka. Po revoluci se dostal na konzervatoř a po ní už se věnoval jenom muzice. Singl Slunce a Měsíc, který si dnes pustíme, vyšel v roce 2001 a pochází z desky JPM - The King. Tu natočil za asistence Miloše Dodo Doležala. Nyní chystá Josef Pepíček Melen novou desku, která bude mapovat 25 let jeho působení na české hudební scéně. V oficiálních materiálech se ještě uvádí, že "je autorem legendárních znělek mezinárodních galavečerů bojových sportů 'Mr.JPM Muay Thai Mix' a 'Mr.JPM Valetudo Mix'", nevim nevim, ale při slově "legendární" mi naskočí v hlavě obraz Led Zeppelin, rozhodně ne znělka od Pepíčka Melena k zápasům v boxu. Kromě muziky se Josef Melen živí i jako moderátor a DJ, zahraje i u vás, cena 12.000,- za večer, jak uvádí jeho zastupující agentura.



Klip ani písnička rozhodně nevypadají na to, že by vznikly v roce 2001. Spíš ještě pět, deset let zpátky. Josef Melen zpívá podivnej text s astrologickým nádechem o tom, že Slunce chce ještě chvíli zůstat na obloze, ale už se tam dere Měsíc a ty je pak na obloze uvidíš buď spolu nebo vůbec. Tajemný mládenec v roli Měsíce svým vilným pohledem hypnotizuje diváka, slečna (asi) v roli Slunce akorát chodí po louce, to je nuda. Ještě je tam dědek s vousama od dehtu, co má nad hlavou svatozář. To doprovází tragický vizuální efekty a muzika, která se v legendárním (tady je to slovo na místě) klubu Hacienda hrála deset, patnáct let předtím. Zkrátka, máme tu nesmyslnou slátaninu, se kterou se na českou hudební scénu vrátil člověk, kterej byl do tý doby známej jen díky písničce Ne, pětku ne. A asi mu to zůstane až do konce kariéry.

Alex Stage feat. Wenn - K modrým očím

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Alex Stage je hip hoper pocházející z Ústí nad Labem. Na živý vystupování ho moc neužije, ale nahrávání, to je jeho. Učividně je plodnej, protože třeba jeho loňskej "Výběr" (vydal to jako digitální elpíčko) tvorby za první pololetí čítá 17 tracků. Jeho facebooková stránka má už skoro dva a půl tisíce fanoušků a soudě podle fotek i projevu je to takovej českej Justin Bieber trochu střihlej Leošem Marešem...To díky tomu zamilovanýmu rapu. O holce Wenn, která s ním nazpívala singl K modrým očím, jsem nenašel vůbec nic, ale protože to už na první poslech není žádná zpěvačka, tipuju, že to bude nějaká Alexova spolužačka jménem Vendulka nebo tak...



Začátkem září vypustil Alex do světa tenhle klip. Jeho fanoušci to okamžitě začali chválit a teď, po měsíci na netu, je jeho facebooková stránka plná komentářů, jak je to suprový video a jak jim to sluší a jak Alexe holky milujou a posílaj mu hubany. No, komentáře na youtube už jsou trochu jiná sorta, ale pojďme k věci. Klip je komickej, lepší výraz mě nenapadá. Amatérský provedení, zbytečný světelný triky a kluk v hlavní roli zamilovanýho nasranýho nešťastníka se fakt překonává. Scéna fackovačky na mostě si nezadá s legendární star trekovskou rvačkou kapitána Kirka a ještěřího muže. Textu není rozumět a když už jo, moc moudří z něj nejsme. "Chytnout úžeh patnáctýho stupně," to je co? A nejlepší na tom všem je projev obou interpretů. Jasně, můžeme to odmávnout s tím, že jde o neškodnou zábavu teenagerů z Ústí. Já s tím souhlasím. Jen tak dál, Alexi, aspoň bude co dát do dalších masakrů...

Ester Ládová - Tak už pojď

Vítám vás u dalšího dílu hudebních masakrů! Ester Ládová tu už jednou byla, ale šlo o spolupráci s Patrikem Foxem, ještě jsme se nepodívali na její sólo kariéru. Asi není potřeba tuhle paní představovat. Soutěžila ve svatební reality show, pak se provalilo, že točila porno a následně jméno Ester Ládová znali buď všichni muži díky internetu nebo všechny ženy díky bulváru. Toho samozřejmě chtěla paní Ládová využít, tak ve spolupráci se Zdeňkěm Style Hrubým (jo, to je ten, co plánoval desku s Ivanhoe, viz starší díl HM) natočila v roce 2005 dlouhohrající album a vydala je u společnosti Multisonic. Singl Tak už pojď celkem přesně vystihuje, co můžeme čekat od zbytku cédéčka. Ester Ládová dnes bydlí v Berouně, kde dělá manikůru (ve starším díle HM jsem ji označil jako kosmetičku, omlouvám se). Na pana Zdeňka Style Hrubého si ještě posvítíme, to je zajímavej exemplář. Na český hudební scéně se pohybuje už od 90. let a pořád je o jeho práci zájem, přestože všechny jeho věci zní naprosto stejně. Pojďme na to!



Tady už po prvních taktech slyšíme, že jsme se propadli zase někam o deset let zpátky. Klip je klasika, když nemáte rozpočet. Tmavý studio, pár světel a kouřový efekty, dva tanečníci a zpěvačka, to se prostříhá do tří minut a je to. Měla to ozvláštnit kamera, ale akorát z toho bolí oči. Hudba tucárna bez nápadu, zato text je tentokrát velmi důvěryhodnej. Pornohvězda zpívající: "Tak už pojď, celá se ti vzdávám," to docela jde.

Mr. Le Monde a Leila - Coolisticated

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Tentokrát to bude něco čerstvýho. Znáte projekt Le Monde? Čtyři pět let zpátky válcovali všechny diskotéky se svým hitem Vzducholoď a princip byl ten, že holka zpívala česky a do toho jí anglicky rapoval no name Afroameričan. A protože už se jim nikdy nepodařilo navázat na úspěch Vzducholodi, producenti to odpískali a rozhodli se vytřískat aspoň ještě něco z toho kluka. A aby bylo jasný, že to je TEN z TOHO projektu, vymysleli mu rovnou jméno Mr. Le Monde. Jeho úspěch postavili na singlu Coolisticated, kde mu přizpívává další no name zpěvačka Leila. Snažil jsem se o ní něco najít a zjistil jsem, že před sólovou dráhou zpívala v projektu...hádejte...Le Monde, kam přišla po odchodu původní zpěvačky. Takže tu máme klasickej manažerskej fígl, kde se nějakej produkt přestal prodávat, tak pro něj vymysleli nový jméno a šup s tím znova na diskotéky. A že to rozjeli ve velkým stylu!



Klip Coolisticated je totiž dobrej. Je na něm vidět, že rozpočtem se nešetřilo a dělali to lidi, kteří ví, jak se klipy asi mají tak nějak točit. Do masakrů ho řadím kvůli něčemu jinýmu. Zaprvý blbá písnička. Text je o tom, jak jsou strašně za vodou, jak to roztáčej, protože jsou ta elita, ale podle webu akorát občas zazpívají na diskotéce v Horní Dolní a jinak z nich nikdo moc vodvařenej není. Samozřejmě tam nejsou jediný dva takty bez vokodéru. A když se zpívá "Paris, London, New York" a do toho se promítá auto motající se po Florenci, to taky moc dojem nedělá. Nejhorší je, že u tohodle projektu máme zase nulovej muzikantskej záměr a místo toho jde o čirej produkční kalkul. Další videa na youtube totiž vypráví o tom, jak se točil klip Coolisticated, jak se pracovalo Leile na natáčení klipu Coolisticated, jak se pracovalo Mr. Le Monde na natáčení klipu Coolisticated...A tím to končí. Je to zkrátka bublina, one hit wonder a já se vsadim o láhev Glenfiddiche, že o těhle dvou už neuslyšíme.