úterý 28. února 2012

Saša to dokázala

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Dnes se podíváme na jednu holku, která si prošla pár estrádama a hrdě vystupuje coby Madonna Revival. Paní Alexandra Kuklová je profík. Vystudovala angličtinu, kterou i učí, ale zpívat cizí písničky je větší terno. Zastupuje ji mimo jiné umělecká agentura Devět měsíců (už ten název!) a ochotně přijede zazpívat i na váš firemní večírek. Aby bylo vidět, co všechno už má za sebou, na svých stránkách si vystavila mocný portfolio, posuďte sami (cituji):

- trojnásobná vítězka show Karla Šípa Rozjezdy pro hvězdy
- vítězka TV pěvecké soutěže Do-re-mi
- angažmá v Německu a Rakousku se skupinou Schachner and col., skladatele a úspěšného lídra této kapely Waltra Schachnera, autora mega hitu "Anton Aus Tirol".

Tohle, prosím, dneska stačí k tomu, aby vám lidi za muziku platili. Anton Aus Tirol navíc fakt není moc ke chlubení, spíš naopak. Alexandřin revival nabízí několik možností, přijede sama, se dvěma tanečnicemi nebo rovnou několika holkama a na halfplayback vám bude chvíli zpívat. Nejhorší na tom je, že ona v tom hlasu má potenciál. Ale ono je u nás tak nějak lehčí dělat ze sebe šaška hrou na někoho jinýho, než se pokusit prorazit s vlastní tvorbou, že jo.

Pojďme na to. Alex, jak si nyní říká, v Doremi. Zazpívala na halfplayback, zakroutila bokem a publikum jí zatleskalo.



Saša v pořadu Rozjezdy pro hvězdy. Zazpívala na halfplayback, zakroutila bokama a publikum jí zatleskalo.



Saša znova v Rozjezdech. Zazpívala na halfplayback, zakroutila bokama a publikum jí zase zastleskalo. Divák si říkal, že ji už odněkud zná.



Saša potřetí v Rozjezdech. Zazpívala na halfplayback, zakroutila bokama a publikum zatleskalo. Divák se kouká pořád na to samý a je mu to jedno, hlavně aby u bedny vydržel do reklam.



A Saša dneska. Zpívá na halfplayback, kroutí bokama a publikum tleská. Máňa to pozoruje od stánku s klobásama a je šťastná, že vidí někoho z televize.



Ach jo.

sobota 25. února 2012

Dneska pozitivně aneb pojďme si povídat

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Tentokrát nebudu dávat žádný video ani si dělat srandu z divnejch muzikantů. Včera v rámci festivalu Žižkovská noc proběhla v Čajírně Nad Vokem zajímavá diskuze. Vedl ji Karbo a spolu s ním se u jednoho stolu sešel Vojta z Pipes and Pints, Sičák z The Pooh, Matouš z Hentai Corporation, Pájka z I Like You Hysteric a Dan ze serveru Bandzone. Já se k tomu dostal trochu jako slepej k houslím, Karbo mi psal až den předtím, ať dorazím pokecat taky. Debata byla otevřená pro všechny, takže se do ní postupně zapojili i návštěvníci, posluchači a fanoušci, se kterýma se po klubech potkáváme, zdravím Báru a Malýho Péťu.

Otázky byly tři:

1) Měly by se nezávislý kapely mediálně prezentovat, případně jak?

2) Co si myslíte o angličtině českých kapel a rozhodování o tom, v jakým jazyce hudbu dělat?

3) Měla by být česká hudební scéna poměřována světovou optikou?

Každej z nás si k danýmu tématu řekl to svý a ačkoliv se v podstatě názorově vezeme všichni na stejný vlně, některý myšlenky mě překvapily. Kluci dokázali trefně vystihnout ty největší problémy jak ze strany interpretů, tak nahrávacích společností a nakonec jsme se rozkecali tolik, až nám to museli zatrhnout provozáci podniku, protože chtěli zavřít.

Obracím se na vás s jednoduchou otázkou. Všichni chodíme na koncerty, zapařit do klubů, posloucháme doma nějakou muziku a sledujem novinky v médiích. Ale kdyby se čas od času uspořádala v nějakým podniku podobná debata, zajímalo by vás to? Řekněme jednou za dva tři měsíce pozvat zástupce různých kapel, hudební publicisty, někoho z velkých vydavatelství a společně rozebrat některá témata a problémy český hudební scény. Slovem společně myslím to, že by se k daným věcem mohl vyjádřit kdokoliv z publika nebo i ten provozák klubu, byť by asi jenom ukazoval na hodinky. Zkrátka takový větší posezení, dáme si drink, pokecáme a třeba přijdem na to, jak něco zlepšit. Piště mi na mejl, sem do komentářů nebo na Facebook, budu rád za jakejkoliv názor.

pátek 24. února 2012

Dozvuk estrádní éry aneb Michal David přeje TV Nova vše nejlepší

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! TV Nova nedávno oslavila osmnáctiny a kdo jiný by jí měl zazpívat, než normalizační hitmaker a estrádní všudybyl Michal David?
Asi takhle. Do Davida nemá smysl se nějak navážet, ať už to dělám já nebo odborná kritika, jemu to může být všechno jedno. Má svý publikum, za jedno vystoupení vydělá tolik, kolik si klubový kapely vyhrajou za půl roku na turné, a to jenom ty veleúspěšný. Takže už může akorát sedět, pobírat tantiémy a smát se. Horší je, jakej dopad jeho práce má na českej mainstream. Davidův rukopis náš pop v jistým smyslu zakonzervoval. Rádia hrajou do zblbnutí jeho starý songy. Občas zahrajou i ty nový, který ale zní stejně jako ty starý. Na každý diskošce se pustí nějakej blok jeho písniček, pro velkej úspěch se nad ránem zopakuje ještě jednou. Vidíme Davida v televizní reklamě, na plakátech v metru, na poutačích u dálnice. Rozdává rozhovory, kde se dá. Média, která si zakládají na tom, že píšou jen o zajímavých věcech, stejně svý novináře pošlou na jeho křest, aby druhej den vyšel článek o tom, jak to bylo hrozný a my, "náročnější čtenáři," na sebe pak spiklenecky mrkali, jak je David směšnej a všichni to víme, i v těch novinách to píšou.
Mladí kluci z vesnice, kteří chtěj dělat popinu, automaticky vidí cestu k úspěchu v tom, že budou Davida kopírovat. Viz Arpegi (dobře, Petr je z Pardubic) a jejich Letní žár, viz všechny ty Michal David revivaly, který objíždí kulturáky, shrábnou desítku za hodinovej set a maj vyděláno.
Zkrátka, Michal David už je tu pevně zakořeněnej. Trčí jako solitér mezi popovými skladateli, všechny pidi-hvězdičky s ním chtějí spolupracovat. A proto se nabízí otázka, jestli má ten chlap zapotřebí dělat něco takovýho:



Tohle je prostě klasická estráda se vším všudy. Hnusný papundeklový kulisy, tleskající stafáž a diskokrál ve světle reflektorů. Do toho jsou prostříhaný záběry ze studia, aby bylo vidět, jak se celá parta při nahrávání bavila a jsou rádi, že si teď můžou zazpívat na ostro. Na ostrej playback vlastně. Michal David si jede to svý pružení v kolenou, moderátoři dělaj každej něco jinýho. Ten tleská do rytmu, tahle kroutí bokama, tahle kroutí bokama taky, ale mimo rytmus a tak dál.
Hudba je klasickej davidovskej kolovrátek, hlavní je trsat a usmívat se na sebe. Synťákový ságo je výsměch. Nezajímavej text plní svůj účel - poví nám, že Nově je osmnáct, ale nic jinýho už si z něj nezapamatujeme. Zkrátka estrádní pop ze starý školy, co však dělá ve vysílání v roce 2012, to je mi záhadou.

úterý 21. února 2012

Dnes vás baví Funny Company

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Čas od času navštěvuju stránky uměleckých agentur a nestačím se divit, jaký interprety jsou schopný nabízet a úspěšně prodávat. Třeba Funny Company zastupovaní společností ARS. Že jsou vesnický tancovačky zakonzervovaný a hrajou se na nich třicet let pořád stejný písničky, s tím asi moc dělat nejde. Ale opravdu musíme platit za příšerný interprety, kteří by měli spíš znova naběhnout do lidušky? Repertoár mají fakt pestrej, můžete si vybrat mezi lidovkama, popem nebo sestaví zábavu na míru tím, že budou střídat lidovky s popem. Abyste nekupovali zajíce v pytli, uvádí i odkaz na video jejich živýho vystoupení. A evidentně to moc lidí neodradilo, protože pořád vesele hrajou. Firemní večírky, diskoška, svatby, plesy, přijedou, zazpívají, shrábnou šestku a pojedou zase o orlovnu dál. Varuju vás, to video je dlouhý a místy zralý na vypnutí.



Kdo se ovšem proposlouchá přes Boney-M, italský disko, příšernou angličtinu a německej paskvil k samotnýmu konci, bude odměněn ukázkovou hudební nudou. Třeba čas 3:28 - jakmile někde v klubu slyšim takovou kytaru, tak se otáčim a jdu na bar. No a v čase 4:08 jsme svědky nejunavenější pěvecký exibice za poslední dobu. Vsadim se, že kamarádky ji nad skleničkou střiku hrozně chválí, jak hezky zpívá. Záznam je z diskotéky R-Classic v Holíči, což je kousek za Hodonínem, ale už na Slovensku. Takže si samozřejmě Funny Company můžou hrdě napsat na stránky, že mají za sebou úspěšný vystupování v zahraničí a zvednou si o dvojku cenu. To nemyslím jako vtip, takhle se to fakt dělá.

pátek 17. února 2012

Pavel Roth - Skotská zem

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Nejprve krátká odbočka pro ty, koho zajímá výtvarný umění. Magritte ve Vídni je skvělá výstava, včera jsem si to prošel a můžu jen doporučit, velmi pravděpodobně se tolik jeho obrazů na jednom místě neobjeví několik desítek let. Kdo máte tohoto malíře rádi, tak si pospěšte, 26. 2. to bude končit. A taky tam minulý týden otevřeli velkou výstavu impresionistů, ovšem jen kresby, črty, akvarely a tak. Stejně to stojí za vidění, fascinovaly mě věci od Odilona Redona, kterej od imprese přeskočil až k dekadenci a jeho pochmurný, depresivní obrazy, ve vídeňský Albertině pověšený schválně hned vedle veselýho a výrazně barevnýho Cézannea, mě prostě fascinovaly. No nic, já jsem ještě plnej dojmů a třeba někdo pořád váháte, zda tam vyrazit, proto to sem píšu a určitě doporučuju.
Pojďme k dnešnímu masakru. Pavla Rotha už moc dobře známe ze starších dílů. Dávno, kdysi dávno byl za hvězdu. Začátkem 80. let totiž vystupoval po estrádách, objížděl kulturáky a natočil písničku Zahrada ticha, která se chytla a stal se z ní celkem slušnej hit. Jenže to je všechno. Po roce 1989 si na chleba vydělával jako taxikář (což dělá dodnes) a občas někde veřejně vystoupil. Teprve poslední roky zažívá - velmi přehnaně řečeno - druhou vlnu zájmu. Sem tam se objeví v televizi, sem tam vystoupí na velkým pódiu, jako třeba vloni na Staroměstským náměstí během "1. Festivalu italsko-českého přátelství." Fakt, festival italsko-českýho přátelství, tak se ta ptákovina přímo jmenuje. Ale o tom si povíme víc někdy jindy. Zpátky k Rothovi - především začal zase točit cédéčka. A klipy. Ale jaký klipy! Pojďme si jeden z nich pustit, jmenuje se Skotská zem a píseň pochází z desky Spal mě svou láskou, kterou v roce 2006 vydala společnost B.M.S.



Hrozný. Hrozný. Hrozný. Video je odfláknutý až hanba, na pozadí vidíme stoprocentně neautorizovaný (rozuměj kradený) záběry z různých filmů a dokumentů včetně loga televizní stanice, v popředí celou dobu stojí interpret a zpívá kdo ví proč o Skotsku a druidech a ohních a krvi a horách a ještě se u toho usmívá a má rozhalenou košili, ze který na nás lezou chlupy. Po hudební stránce je to ten samej Roth jako před třiceti lety. Normalizační poprock jak vyšitej včetně instrumentů. Kytara zní jak prohnaná přes nejlacinější bazarovej multiefekt a slyšet ty synťáky ještě o minutu dýl, můžem si rovnou hodit hadr na hlavu. Jasně, šlo by to odmávnout s tím, že jde o neškodnou zábavu nějakýho strejdy, kterej kdysi byl slavnej a teď se mu po tom stýská, tak si doma blbne s kamerou a Fruity Loops. Jenže tak snadný to není. Pavel Roth totiž opravdu straší na firemních večírcích, městských slavnostech, pouští ho v televizi, v rádiu a je jen otázka času, kdy se vytasí s dalším cédéčkem. Hádejte, kdo mu dělá manažera? No jasně, Ivan Rössler.

úterý 14. února 2012

Dneska pozitivně aneb jeden tip na příští týden

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Dneska jsem přijel na pár dní do Budějovic a je tu tak hezky, že jsem se rozhodl tentokrát masakry ponechat stranou a raději se podělím o tip na jednu zajímavou akci. Tak trochu to jde s tímhle webem ruku v ruce, protože téma je společný - český klipy. A zatímco tady na blogu najdete to horší z naší scény, Karbo (jeho podcast fakt doporučuju, dává do kupy to nejzajímavější ze sučasný český klubový scény), Marek Dusil a David K. Pomahač (byť ho mnozí budete znát spíš z Houpacích koní, všiml jsem si, že někteří čtenáři mají pro tuhle kapelu slabost) dali hlavy dohromady a přišli s pořadem, v rámci kterýho budou čas od času představovat ty nejzajímavější český nezávislý klipy z poslední doby. V pondělí 20. 2. se koná pilotní večer tohoto pořadu v kavárně / klubu U Prstenu a já se tam určitě půjdu podívat. Jednak mi to přijde jako skvělej nápad a zároveň kluky znám a vím, že vyberou určtě zajímavý věci. FB event k týhle akci najdete tady a pokud vás tenhle článek zklamal a těšili jste se, že se zase něčemu zasmějete, tak se omlouvám. Mám však v plánu čas od času na podobný akce upozorňovat dál, aby to tady nebylo pořád na jedno brdo. Co myslíte? A jako bonus přikládám jeden z klipů, který se ten večer budou promítat. Proč zrovna tenhle? No přece - protože Zrní!

pondělí 13. února 2012

Dělám chytrýho v Rockcastu

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Tentokrát si nepustíme žádnou příšernost, ale pokud máte zájem, můžete se podívat na sedmý díl pořadu Rockcast, kde figuruju coby host a bavíme se jak o masakrech, tak i o v současnosti celkem propíraných zákonech SOPA, PIPA a ACTA. Rockcast je celkem zajímavej nápad, jak už název napovídá, vychází z principu podcastů, ale je vyloženě o muzice. Dělají ho dva kluci, Vegy z kapel Birds & Wolves a Wild Tides a Kany hrající v Kurtizánách z 25. avenue. Byť jsem se den předtím trochu picnul na jednom koncertě a je to na mě vidět, s klukama byla sranda a fandím jim. Kdyžtak je podpořte na jejich FB stránce. A teď vzhůru s úsměvem do nového týdne!

pátek 10. února 2012

Anna Gaja - Láska v daždi

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Jak jsem sliboval, podíváme se k našim východním sousedům. Slováci mají totiž na svý scéně taky solidní přízraky. Anna Gaja je přesně ten případ. Manželka podnikatele a politika Mariána Gaje, matka tří dětí a obrovská fanynka Dary Rolins. Novinářům ochotně prozradila, že se jí chce přiblížit naprosto ve všem, a tak kromě snahy dělat podobnou muziku si zaplatila i plastiku prsou. A protože umělá prsa zajímají novináře nejvíc, dál už toho na netu moc nenajdeme. Cédéčko před téměř deseti lety opravdu natočila a pokřtila v košickým klubu GeS, jmenuje se Tajomstvá pod svetrikom a obsahuje dvanáct písniček. Vydala je společnost Gajja Production patřící kdysi jejímu muži - ten se vstupem do politiky o pár let později přepsal firmu právě na Annu - a na vzniku desky se podíleli například textař Miro Jurika (skládal pro Team, Tublatanku i Elán) nebo producent Mayo Hurajt, který spolupracoval třeba s Maduarem a v poslední době se slovenskou hvězdičkou Kristinou. Pojďme se podívat, s čím tenhle dream team ve výsledku přišel.



Takovou hrůzu jsem už hodně dlouho neviděl. Já teda nemám ve zvyku dělat si na blogu srandu z toho, jak lidi vypadají. Nemůžeme za to, s jakým ksichtem se narodíme, že jo. Ale z týhle ženský jde vyloženě strach. Jako sorry, ale takhle se oblíká maminka tří dětí? Když k tomu přičteme kostrbatou choreografii a fakt, že ve středu záběru je většinou jen její poskakující silikonový poprsí, připomíná Anna Gaja už jen takovou tu neúnavnou brécu, co se ve tři ráno motá v nonstopu u jukeboxu a čeká na prvního chlapa, kterej ji pozve na citrus. Zkrátka, hra na Daru Rolins tady absolutně nevyšla. Klip je celkově odfláknutej, dvě tanečnice, bílá zeď (nebo zelený plátno) a o zbytek se postarají efekty, co vypadaj jak spořič obrazovky. Hudbu vůbec nemá cenu řešit, to je plochý disko bez nápadu, který zapadne a už se znova neobjeví. Nejhorší je, že týhle ženský fakt někdo byl ochotnej za vystoupení zaplatit. Na netu jsou doteď k nalezení fotky, jak zpívá na různých městských slavnostech nebo večírcích. Peklo.

pátek 3. února 2012

Patrik Fox - Máš mě na kolenou

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Dneska se opět vrátíme k Patriku Foxovi. Představte si, přidal si mě na Facebooku do přátel. Teď už jenom čekám, kdy si mě spřízní na Bandzone. Mimochodem, má tam celkem čtyři fanoušky. No, nebudu zlej. Podle mě je v tomhle směru frajer, většina muzikantů, kteří na blogu narazí na články o sobě, se akorát urazí a zahrnou mě nadávkama, Patrik si mě místo toho našel na netu. Byť jsme díky tomu Facebooku asi něco jako virtuální známí (pochybuju, že si někdy půjdem sednout na pivo, abychom se stali známými oficiálně), tak já mu ještě aspoň jeden díl musím věnovat. Byla by totiž chyba nepřidat do seznamu masakrů jeho klip k písni Máš mě na kolenou.
Všechno důležitý jsem o Patrikovi už napsal ve starších článcích a protože od listopadu neupdatoval svůj web, spokojme se tedy jen s informací, že ve studiu SONO pod taktovkou Milana Cimfeho chystá novou desku. A pojďme na věc!



Tohle je zase klasickej českej agro rock.Už podle ukvílený kytary v prvních taktech je jasný, jak bude znít zbytek songu. V klipu sledujeme pokus o příběh, což je sympatickej záměr, ale většinou dopadá zoufale. Tady to taky nevyšlo. Mojmír Maděrič coby seladon z Prahy přijede taxíkem na maloměsto s cílem klofnout nějaký to děvče. Marně šermuje doutníkama, v revíru už je totiž jiná liška. Slečny prostě pálí po Patrikovi (dokonce se jim v jednom záběru podepisuje na fotky, zkrátka hvězda) a Mojmír utře nos. Vizuální provedení je odfláknutý, triky by bylo lepší vypustit, furt se motáme po náměstí a okolních ulicích a pokusy o zpestření dopadaj v lepším případě divně. Viz třeba holky tancující ve skladu, kterej si nezadá s nějakým torture pornem. On to možná nebude sklad, ale silo, mě teď napadá. Příznačný. Nebo když Mojmír Maděrič dostane po hlavě balíkem slámy. Tumáš, Pražáku!
O hudbě jsem psal před chvílí, to je prostě klasický agro odkojený kulturou tancovaček s tlačenkama v tombole. No a text zase používá častý klišé český textařiny, tedy opakování slovesných tvarů i tvarů přídavných jmen: černé / věrné, stát / brát / spát, ale i o dost slabší rýmy slábne / sáhne.
Uvidíme, s čím přijde na nový desce. Minimálně textaře by mohl vyměnit.