úterý 31. ledna 2012

Bipibi - Jdu solit

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Nejprve si trochu postěžuju. Včera jsem byl v Roxy na The Pooh. Slyšel jsem je živě už v prosinci a opět jsem se přesvědčil, že je to vyzrálá a vyhraná kapela a jejich repertoár na koncertech neuvěřitelně šlape. Má to koule, má to drive a je to sexy. Ale ten koncert za moc nestál, protože Roxy má příšernej zvuk. Prostor není zrovna šťastně řešenej, holý stěny tomu taky moc nepřidaj. A když tam pak hraje bigbít, jen na pár místech v sále to nezní jako úplnej bordel. Tohle by se mělo vyřešit, protože znám lidi, kteří už kvůli tomu zvuku do Roxy přestali chodit. Po Půčkách hráli Anyway a vůbec mě nebavili. Publikum taky asi moc nadšený nebylo, protože když bubeník hodil do sálu paličky, vůbec nikdo se neobtěžoval je chytnout, takže jedna přiletěla přímo ke mně a praštila mě do obličeje. "Tumáš za masakry," jakobych cítil. Hráli furt na jedno brdo, tak jsem se otočil a šel na bar, kde se to ten večer zase dobře sešlo. Tímto zdravím kluky z Hentai Corporation, Terezu s Markétou, Vegyho, Nicelanda a Kaye, zvedli jste mi včera náladu!

Pojďme k věci. Holka říkající si Bipibi je ze stáje Petra Hudlíka. Kdo neví, o koho jde - Hudlík je kluk, kterej naprosto tragickým způsobem přezpívává cizí písničky a točí k nim příšerný klipy. Nabádá k tomu i lidi okolo sebe a z jejich klipů sestavuje na svých stránkách hitparádu. A nejde o žádnou dada recesi zakuklenejch performerů ani virál.



Má vůbec smysl to komentovat? Jestli je slečna tak praktická jako na videu, doma bych ji teda mít nechtěl. Ráno vstane, obleče si džíny, pak si stoupne na postel a začne se rozcvičovat. To mě holka teda hodně rozesmála. Chodník solí tím způsobem, že vezme kuchyňskou sůl a sype ji jak slepicím zrní. Tady jsem se zasmál ještě víc. No a to je asi tak všechno, jinak tu sledujeme pět a půl(!) minuty nudnejch záběrů a otřesnýho zpěvu. Navrhuju tu holku přejmenovat na Pipipi.

neděle 29. ledna 2012

Dneska pozitivně aneb co mě zaujalo

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Dneska je prostě blbej den. Má bývalá slečna totiž slaví narozeniny, takže se s poněkud vygumovanou hlavou motám jako duch po bytě, narážím do věcí, všechno mi padá z ruky, znáte to. Zkrátka - potřebuju rozptýlit a přijít na jiný myšlenky. Proto jsem se rozhodl, když je ta neděle a na internetech stejně nikdo není, že dneska napíšu o tom, co mi naopak loni přišlo zajímavý a co mi udělalo radost.

Rozhodně projekt Zwei. Kluci nejen že umí výborně hrát, ale zároveň jsou tak trochu hračičkové. Jejich zpěvák Lukáš umí skládat silný a hlavně chytrý popový písničky, v kombinaci s používanými nástroji, postupy a péčí, jakou hudbě Zwei věnujou, tady podle mě prostě loni vznikla hodně zajímavá indie-popová formace. Jen je škoda, že natočili tak krátký EP, protože je teď čeká delší pauza, Lukáš jede na půl roku pryč.

Taky mě zaujal projekt zvaný ille. Jde o spolupráci Olgy Königový a Dušana Neuwertha. Je to asi dva roky zpátky, kdy jsem Olgu slyšel živě akusticky a říkal jsem si, že věnovat se tomu víc by vůbec nebylo špatný. A ona do toho fakt šla, což je supr. Zatím vydala jenom EP, ale loni na podzim začali pracovat na desce, snad se brzy dočkáme.

Žofka Kabelková i bez velkýho distributora za zády pomalu rozprodává celej náklad její poslední desky. Což je skvělá zpráva a moc jí to přeju, protože tuhle holku považuju za jednu z nejlepších písničkářek mladý generace. Loni jsme spolu hráli na třech koncertech, pokaždý byla skvělá a její podání je naprosto éterický, po pár taktech si publikum získá a nepustí až do konce. Pokud máte rádi akustický žánr a budete mít možnost, její cd si kupte. Je skvělý, má originální obal a dokonce za něj byla nominovaná na Anděla v kategorii Folk.

Abych pořád nepsal o poněkud jemnějších iterpretech, z elektroniky mě rozhodně zaujali Prince Of Tennis. No a z kapel bych toho mohl vyjmenovat hodně. Vypíchnu asi jenom The Pooh, protože jsem na nich byl 29. prosince v budějovickým klubu Velbloud, tak mám ještě čerstvý dojmy. Chystají novou desku, jestli bude celá znít jako novej song, kterej tam hráli, tak to bude hodně našlapaný album. Na tom samým koncertě jsem objevil i Dirty Blondes. Do tý doby jsem je znal jen z doslechu a ačkoliv bych si jejich album sám od sebe asi nekoupil, tak naživo mě velmi mile překvapili. Mělo to šťávu i drive. Rád na ně zase zajdu znova.

No a teď nějaký klipy. Zrovna Prince Of Tennis se podařilo hezký video. Kdo máte rádi Kuky se vrací nebo Machinarium, asi poznáte stejnýho výtvarníka.




Taky se mi líbil Nicelandův klip k songu We Know Better. Proč většina českejch kapel točí videa v prázdným skladu nebo na střeše nějakýho baráku? Vždyť stačí vyrazit s kamerou na koncerty, jako třeba v tomhle případě. Náklady nula nula nic a vypadá to mnohem líp.




A do třetice dám asi Ektora. Mě moc jeho věci nebaví, ale o to víc mě překvapil singl Nemáš zač. Má to šťávu, sytej zvuk, je to vyzrálý a zajímavější než ti honiči ega, co furt zpívaj o čubkách a cuba libre.



No nic. Účel splněn, na hodinku jsem se rozptýlil. Jestli vám to přijde jako takovej pel-mel výběr, máte pravdu. Je toho mnohem víc, co bych sem rád dal, ale to by asi bylo dlouhý až nečitelný. Když bude mít tenhle článek kladnou odezvu, můžu časem oslovit pár lidí a společně s nimi sestavit přehlednější výběr. Zatím vás odkážu jenom na Karbův profil na Mixcloudu, kde pravidelně sestavuje podcast toho nejzajímavějšího, co se na český klubový scéně poslední dobou objevilo.
Co vy, drazí čtenáři, narazili jste v poslední době na projekt nebo song, kterej vás chytnul? Sem s tipy, aspoň díky nim ten dnešek nějak překlepu...Mějte hezký zbytek víkendu!

sobota 28. ledna 2012

Další divnej křest, další divný lidi

Po krátké přestávce vás opět vítám u hudebních masakrů! Dneska se podíváme na jednu novinku. Zpěvačka Mascha se představila loni v létě, kdy vydala singl Čokoláda pro uši obsahující tři písničky. Podílela se na nich i autorsky, hudbu Jiřího Škorpíka (člen formace 4tet, skládal pro Bartošovou, Csákovou nebo Hůlku) doplnila svými texty. V říjnu k písničce Dadam dadam zveřejnila klip, kterej si právě teď pustíme. A jestli vám připadá, že jsem vzal úvod dneska nějak šmahem, nebojte se. Čeká nás toho trochu víc.



Plytkej spotřební pop nejhrubšího zrna. Mascha sice umí zpívat a je v tom jistá a pevná, ale co je jí to platný, když má projev bez výrazu? Takovej ten rutinní hlas pro muzikály a reklamy. Hudba je tuctová, mnohokrát předtím slyšená variace na jedno téma, text je prázdnej, až to bolí. Holky od zumby možná rozumí tomu, co chtěla Mascha sdělit, my ostatní z toho máme akorát slepenec kýčovitých obrazů. Navíc tady zase slyšíme opakování slovesných tvarů: "tát / plát, vzdávám / vyhrávám." A hned v první sloce máme ve slovech "myšlenky záletní" ukázkovou chybu, protože záletný je podle vzoru mladý. Takže myšlenky mladí? Mascho Mascho, jaks mohla loni odmaturovat?
Nezachrání to ani klip, kterej vypadá jak čtyřminutová reklama na Bebe Dobré ráno. Navíc byl režisér (kameraman?) tak fascinován Maschinou tváří, že se za celou dobu nedá rozpoznat, co to vlastně nacvičili za choreografii. Takže další vyhozený prachy, někdo zaplatil choreografa, jehož práce ani není pořádně vidět.

Pojďme k věci. Skutečnej masakr byl křest singlu. Odehrál se v Kralupech nad Vltavou a pečlivě ho zaznamenaly kamery. Díky tomu se můžeme podívat, jak už to tak u nás v Čechách vypadá, když se chce někdo uvést na scénu. Moderátorka večera (ono je to vlastně odpoledne) má projev jak konferenciérka ROH. Producent blekotá něco o tom, že vlastně producent není a bije se do prsou, jakej se mu podařil skvělej slogan "Mascha - čokoláda pro uši." Zaprvý je nesmysl spojovat zpěvačku s nějakým sloganem. Zadruhý zní čokoláda pro uši asi tak stejně zajímavě, jako když spadne cihla do písku. Video pokračuje, skladatel chválí Maschu za to, jaký napsala hezký texty a jak se mu s ní báječně spolupracovalo. Kecá. Každej skladatel se chytá za hlavu, když má zase dělat s někým, kdo veršuje den / sen a spát / lhát. Hapka nebo Soukup by se s ní nejspíš ani vůbec nebavili. Výkonná producentka prozradí, že to s tou Zumbou byl její nápad a že Mascha je sluníčko. Sestavu pak uzavírá kmotr, kterýho moderátorka představí jako zpěváka, hudebníka, tanečníka a herce. Že jste o něm dodnes neslyšeli? Já taky ne. Dojem celkový bídy dotváří prostředí. Já ty producenty prostě nechápu. Přece nemůžu představovat mladou holku coby talent a novou krev na český hudební scéně a zároveň ji nechat zpívat někde pod schodama v hospodě v Kralupech. Zkrátka - vypadá to blbě. Jen ještě doplním, že pan producent sice říká, jaká je Mascha fantastická alternativa proti těm pseudo-celebritám a zpěvačkám, který umí jen ukazovat výstřih a vrtět zadkem, přitom jí však domlouvá naprosto stejnej druh akcí, na kterejch tyhle přízraky vystupujou. Takže Mascha teď objíždí republiku a to svý Dadam dadam zpívá na firemních večírcích a při otevírání obchoďáků. Tohle fakt chtěli?

úterý 24. ledna 2012

Cirkus Arabela

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů. Arabela Team je projekt herců, bavičů a zpěváků druhý...no...spíš třetí kategorie. Dali hlavy dohromady a vymysleli zábavnou show pro každou příležitost. Všechno začalo v roce 1996, kdy Libor Petrů (bratr Leoše Petrů ze skupiny New Trio a zpěvák asi tak stejný úrovně) dostal nápad založit fotbalovej tým složenej ze známých osobností. Taková Amfora pro chudý. Postupem času se k tomu přidal i hudebně zábavný pořad Arabela Show a dneska už je to regulerní "umělecká" agentura nabízející na klíč různý akce, od autogramiády Marcely Holanový přes zábavy, módní přehlídky nebo dětský dny až po let stíhačkou. Taky mají k dispozici chatu a hotel v Krušných horách, sklípek na Pálavě, parník na Vltavě nebo výletní loď v Chorvatsku. Asi pro firemní večírky. Chcete si hýčkat zaměstnance? Pošlete je na víkend do hor, ať je tam baví Arabela Team!
Nejčastěji však s Arabela Show objíždí tahle banda českej venkov, kdy odpoledne sehrajou přátelský utkání s místním fotbalovým týmem a večer pak zařídí zábavu někde na návsi pod pergolou. A na koho se v rámci tý bžundy můžete těšit? Marcelu Holanovou už jsem zmiňoval. Z tý "lepší" části vystupujících je členem Arabela Teamu třeba Jakub Smolík, Zdeněk Srstka nebo František Ringo Čech. Pak se dostáváme do kategorie interpretů známých z tohoto blogu, v rámci Arabela Show vám zahraje třeba zpívající hokejista Miloš Havel, zpívající farmář Patrik Fox, duo Pussy, Richard Sacher, Robert N. a tam někde úplně dole jsou nýmandi typu Petra Zvěřiny nebo Alexandra Nikitina, kteří nedokázali nic jinýho, než že se nechali zavřít do vily VyVolených. Ale komu to vadí, že jo, hlavně že byli v televizi a rádi se s váma vyfotí.
Takhle vypadá cirkus ve 21. století. Cvičený medvědy a klauny vystřídali podprůměrní zpěváci a dávno zapomenutí herci. A komu by se přecejen stýskalo po medvědech, stačí říct, Arabela Team všechno domluví, všechno přiveze.
Tenhle projekt má i svou vlastní hymnu nazpívanou Kamilem Emanuelem Gottem. To musíte slyšet. Nebo vlastně ne, chcete-li zůstat při vědomí, nechte to plavat.

pondělí 23. ledna 2012

Martin France - Ruku mi dej

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Na Martina Franceho už si brousím zuby hodně dlouho, protože tenhle týpek je fakt nepřehlídnutelnej. V devadesátých letech zpíval v duu M.A.T., vystupoval v muzikálech a zábavních pořadech, skrze který proplul do další dekády a strašil v televizi dál. Taky moderoval na Óčku a založil reklamní a uměleckou agenturu Martin Production. Na rovinu, v tomhle je mi ten chlap sympatickej. Vždycky jsem fandil muzikantům, kteří neseděli doma s rukama v klíně a raději si vyhledávali práci sami. Jenže co má agentura Martin Production za sebou? Pofidérní charitativní akce, estrádou zapáchající megakocerty, kdy během jednoho večera vystoupí deset zpěváků za zenitem a dva, na který jsme dávno zapomněli. Dál pořádají křty kalendářů no name fotografů nebo cédéček různejch hvězdiček, s pozlátkem šoubyznysu otevírají restaurace a tak dál, a tak dál.
Ve svý diskografii Martin nedá dopustit na desku V perutích vydanou u Popronu, na který spolupracoval s Jarkem Šimkem. Najdeme na ní třeba duety s Markétou Hrubešovou a Sisou Sklovskou nebo cover písně Zahrada ticha od Pavla Rotha (pamatujete si?). Samá velká jména. Martin France měl v podstatě jenom jeden hit a tím je skladba Ruku mi dej z předposlední desky Anděl spásy. Tu vydal Multisonic v roce 2001 a od tý doby, když se Martin někde objevil, zpíval většinou právě tuhle věc.



V lepším případě bychom to mohli nazvat průměrnou popinou, co si hospodyňky pouští k žehlení. V lepším případě. Střízlivě vzato ta skladba v sobě moc velkej potenciál nemá. Takovej ten slaďák, co možná jakž takž v televizi vyplní mezeru mezi dvěma skeči, ale doma se to dámským návštěvám rozhodně pouštět nedá. Hudba je rozhlasová rutina bez nápadu, text v podstatě to samý. Zase slyšíme opakování slovesných tvarů a verše, co pospolu moc nedrží, navíc je tu nebezpečně vysoká koncentrace kýčovitých konkrét (konkréta - konkrétní předmět nebo pojem v textu). Led, květy, přání, nálezy a ztráty, křídla, slzy, slova, slůvka, dech, vztek to jsou obraty, který se vyskytují v českým popu nebezpečně často a když se sejdou v jednom textu, vznikne z toho přeslazenej paskvil. Video už to taky moc nezachrání, působí to, jako by je natočil o polední pauze Vít Olmer s klobásou v ruce a mobilem u ucha. Nemluvě o interpretovi, ten melír je zabijáckej. A navíc se tváří jako sexuálně přezíraná tělocvikářka.

Ačkoliv si Martin podle svýho webu stojí spíš za novější tvorbou, asi to nebude o moc lepší. Stačí si poslechnout tuhle věc. Jeden by zaplakal, jak je ten svět zlej.

pátek 20. ledna 2012

Přichází hudební anti-ceny Zlatý David!

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Jak někteří už víte, společně s redakcí Čilichili jsme rozjeli anketu o nejhorších muzikantech u nás, pokud je vůbec muzikanty můžeme nazvat. Stručnější popis hlasování najdete zde http://www.cilichili.cz/blogy/prichazi-hudebni-anticeny-zlaty-david-23.html?bloger=3, tu delší (grafomanskou) dávám sem, aby pravidla byla k dispozici na obou webech.

Předem podotýkám, že jde o nultý ročník ankety a pokusí se tak zahrnout veškerý hudební bizar, který se na českým internetu objevil do roku 2011. A že je z čeho vybírat! Proto bude anketa probíhat ve třech fázích. Nominace, hlasování a závěrečný ceremoniál spojený s předáváním cen.

Nominace
Od středy probíhá nominace. Kategorie jsou čtyři: nejhorší zpěvák, nejhorší zpěvačka, nejhorší skupina a nejhorší videoklip (resp. písnička). Nechceme do ankety nijak zasahovat, proto necháváme nominaci čistě na čtenářích. Stačí do komentáře pod tímto článkem napsat, kdo by si podle vás ocenění ve výše zmíněných kategoriích zasloužil. Stejně tak můžete svý nominace napsal na FB stránku masakrů nebo klidně mně do zpráv, do mejlu, záleží, co vám vyhovuje. Já budu průběžně sčítat, kolikrát se jméno toho či onoho interpreta objeví a po dvou týdnech tři nejčastěji zmiňovaní postoupí do druhý fáze ankety.

Hlasování
Jak již bylo uvedeno, sítem nominace nám do každé kategorie projdou tři její zástupci a za pomoci vašich hlasů se utkají o cenu Zlatý David. Pro toto hlasování už bude připravena speciální a přehledná stránka, kdy bude možno volit mezi jednotlivými hudebníky velmi snadno, stačí jedno kliknutí. Tato fáze potrvá celý měsíc a bude spojena i se čtenářskou soutěží – vylosovaní šťastlivci z řad hlasujících získají odměnu. A nebojte, cédéčko Sandry Rosový to nebude. Pomalu se dostáváme k tomu nejzajímavějšímu, tedy vyhlášení výsledků.

Závěrečný ceremoniál, resp. pořádnej večírek
Předávání cen proběhne 7.3. v klubu 2. patro. Kromě vyhlášení výsledků bude součástí večera i koncert hudebníků, kteří rozhodně patří mezi to zajímavější, co se u nás dá slyšet. Těšit se můžete například na vystoupení Nicelanda, svérázný projekt Kittchen Cannyho z kapely Obří broskev a Tomáše Neuwertha nebo objev aktuální klubové sezóny Calm Season, ve kterém se sešli Terezie Kovalová z Republic of Two a Adam Piaf Vopička z The Prostitutes. A co by to bylo za předávání, kdyby nenásledovala pořádná afterparty? To nejlepší nakonec, vstup bude zdarma. Takže si zapište toto datum do kalendáře a doražte, budeme se na vás moc těšit!

Tak to bychom měli. A rozloučím se s vámi skupinou New Trio. Oni už totiž tak nějak tuší, že se to oslaví...

čtvrtek 19. ledna 2012

Leona Šenková - Hymna BK Přelouč

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Předem článku bych rád upozornil, že právě probíhá první kolo hudebních anti-cen. Pravidla najdete zde http://www.cilichili.cz/blogy/prichazi-hudebni-anticeny-zlaty-david-23.html?bloger=3 a svý favority můžete nominovat klidně sem do komentářů, na FB, jak se vám chce. Zpátky k tématu.
Leona Šenková se proslavila tím, že se dostala do finále prvního ročníku soutěže Česko-Slovensko hledá superstar. Předtím zpívala s lokální kapelou KOMAT a ve svým životopisu se Leona chlubí, že s nima natočila cd a vystupovala na motorkářských srazech. To není nic úžasnýho, cédéčko má dneska kde kdo a znám naprosto otřesný kapely, který úspěšně objíždí městský slavnosti a motorkářský srazy. Co o sobě Leona na svých stránkách prozradila dál? Že předloni vydala sólovku Vzorná holka, nazpívala duet s Bohušem Matušem (hmm!) na jeho poslední cd a objevila se na kompilaci přezpívaných hitů Jiřího Schelingera. Kromě toho se na stránkách interpretky dočteme o druhým místě v novácký soutěži Natočto! (to jí bylo devět, zpívající děti diváci milujou) nebo o tom, že se přihlásila do soutěže Hubněte s Pardubickým deníkem. Tohle jsou informace, který člověk vážně mínící muziku prostě do svýho portfolia nemůže dát.
V tuhle chvíli Leona působí rozpačitě. Má nasmlouvaný koncerty, sestavenou kapelu, ale jestli je fakt rockerka, jak to o sobě říká, měla by si některý věci hlídat. Nebo její manažer. Protože za duet s Bohušem Matušem po ní nějaký máničky můžou na fesťáku hodit kelímek s pivem. Pojďme na věc.



Dlouho jsem neslyšel takovou ptákovinu. Ono je obecně těžký složit důstojnej sportovní song. Ale zároveň snad každej muzikant pozná, že to není ono a v takovým případě je lepší jít od válu, ať si ostudu dělá někdo jinej. Co tady vlastně slyšíme? Příšerný agro. Tenhle uhlazenej bigboš se hrál ještě před revolucí a kdo takovou muziku dělá dneska, má podle mě nulovej přehled o tom, jak vypadá současnej rock. Kytary jsou strašná nuda, dopředu to sune strohá, příliš přímočará a tím pádem ubíjející rytmika. Ještě by to mohl zachránit Leonin zpěv, ale tam to zase zabíjí naprosto hovadskej text. Video snad nemá smysl komentovat, to vypadá jak pozvánka na nábor TJ Dolní Báně. Kdyby to Leona jenom tak odzpívala a nechali song klukům, ať si to pouští v šatně, budiž. Jenže ona začala obesílat redakce s tím, že Hymna BK Přelouč je její novej singl. To snad né, Leonko! Někteří rádoby-novináři se toho ale chytli, třeba Rockmag o týhle písničce udělal se zpěvačkou celej rozhovor.
Uvidíme, co bude dál. V hlasu je ta holka pevná a může na něm stavět. Ale vypouštěním takovejch ptákovin do světa se vůbec nikam neposune. Vlastně jo, kamsi nazpátek a dolů.

pondělí 16. ledna 2012

Velká muzikálová blamáž

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Dnes si trochu odpočineme od těch mizernejch klipů a zabrousíme do jiný přízračný odnože český hudební scény - do světa muzikálů. Konkrétně si posvítíme na Naháče. Tenhle původní českej muzikál se snažil přijít s obrovskou pompou. Producenti krmili tisk (rozuměj bulvár) zprávama o tom, jak je to všechno skvělý a supr a sehraná parta a zajímaví herci, ale hlavně se snažili poukázat na novátorskej přístup. Naháči měli být totiž multimediální záležitost a kromě divadelního hlediště šlo sledovat představení i přes internet po zakoupení sms vstupenky. Děj na jevišti přenášelo třináct kamer, diváci sami do muzikálu mohli vstupovat svými komentáři, který se pak přímo promítaly na plátno za herci. Zní to divně, že jo? Podle mě to ale vůbec není špatnej nápad, využít internetu k rozšíření svýho publika. To by to nesměla dělat banda diletantů a podprůměrnejch samozvanejch umělců, ale profesionálové, kteří nic nepodcení ani nepřeženou. Jenže tady se přesně tohle stalo a Naháči, ačkoliv se snažili vzbudit velký haló, měli derniéru v těžko uvěřitelným termínu - už dva týdny po premiéře. S odstupem můžeme najít hned několik důvodů, proč tomu tak bylo.

První věc - téma hry. Zdá se, že českej muzikálovej divák potřebuje minimálně u těch autorských věcí hned vědět, o co jde. Kat Mydlář, Krysař, Jack Rozparovač, Kleopatra a tak dál. A teď najednou Naháči. To nenapoví vůbec nic a oficiální materiály potenciálního zákazníka akorát matou řečma o velkým multimediálním projektu. Nemluvě o nešťastným sloganu "Nic není takové, jak se zdá." Muzikálový divák, který se chce pobavit, v tomhle prostě nenajde jedinej důvod, proč na Naháče jít. Co tedy nabídnout dál? Jasně, obsazení. Taky žádná sláva. To mě fakt má ke koupi vstupenky přesvědčit Sisa Sklovská a Martin Maxa? Zbývá už jen třetí hlavní lákadlo - samotní autoři. A tady vidím hlavní jádro pudla a důvod, proč Naháči po zásluze můžou zmizet v propadlišti dějin. Autorem hudby je Jarek Šimek, libreto obstaral Slávek Boura. To je fakt dream team. Autoři však chtěli udělat muzikálu pořádný promo, tak od začátku příprav až do samotnýho uvedení mluvili o ženě jménem Sarah Bigelow. Ta byla po celou dobu uváděna jako autorka hudby a Jarek Šimek byl pouze producent muzikálu. Slávek s Jarkem vesele rozdávali rozhovory o tom, jak je Sarah z práce na muzikálu nadšená a jak jsou oni nadšení z ní, protože ona je držitelka Grammy a autorka broadwayových muzikalů a kterýmu českýmu hudebníkovi se povede s někým takovým pracovat, že? Novináři to ochotně papouškovali a Naháči získali odér mezinárodního projektu s přesahem až do muzikálový scény v zámoří.

Tuhle hru ale nemohli pánové Boura se Šimkem hrát věčně, tak při křtu cd Naháči prozradili, že Sarah Bigelow neexistuje, že Jarek Šimek je autorem hudby a jak se jim tahle mystifikace povedla, přesně v duchu sloganu muzikálu: "Nic není takové, jak se zdá." Okolo postávající spříznění novináři z bulváru se po pár rozpačitých vteřinách ticha začali smát a možná i uvěřili tomu, že to byl dobrej fór. To teda ani náhodou.



Tohle není žádná mystifikace. To je prachobyčejná lež a falešná informace. Když je někdo (správnej) producent, tak by měl všude vyprávět o tom, co je na jeho projektu nejlepší, čeho si nejvíc cení. Tady se celou dobu schovávali za vymyšlenou postavu skladatelky, asi tušili, že nějaká z prstu vycucaná Bigelow přitáhne větší pozornost než tisíc Bourů se Šimkama dohromady. Nafouknutá bublina praskla a zůstala jen pachuť vylhanýho proma, který mělo za následek negativní recenze i prachbídnou návštěvnost. Při derniéře Slávek Boura ještě blekotal něco o tom, že o muzikál sice není zájem v hledišti divadla, ale na netu jo, tak se přesunou tam a zaměří se na internetový publikum. Zase kecy. Stránka Naháčů už dávno nefunguje a na webu nenajdete snad jedinou diskuzi, kde by si lidi po tomto muzikálu stýskali. Zkrátka, nezajímavej muzikál, mizerný provedení, vylhaná propagace a tandem autorů, kterej netáhne. Jen se trochu bojím, aby brzo zase někdo s nějakou mystifikací nepřišel. Je totiž velmi snadný takhle měkce až atraktivně nazývat vlastní lhaní.

sobota 14. ledna 2012

D. B. - Zůstaň sám

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Projekt D. B. vznikl v roce 2009 a zkratka je složení křestních jmen obou zpěvaček Dariny a Barbory Popelářové. Hudbu a produkci dělal Petr Krečmer, ten se na blogu už objevil se skupinou Mystiq. D. B. je stejnej případ, jednohitovej zázrak, kterej Krečmer nadšeně vypustil a všichni se už už viděli na Evropě 2. K čemuž samozřejmě nedošlo, protože Petr Krečmer pořádnou produkci neumí, kdyby ano, nezakládá jeden projekt za druhým. Během dvou let totiž tenhle chlap vypustil čtyři taneční skupiny, který objely pár diskoték a konec. Absolutní nezájem. Což samozřejmě nebrání tomu, aby o sobě pan Krečmer uváděl, že má na kontě tvorbu hitů bodujících v hitparádách i spolupráci se zahraničními interprety. Tady bych se pozastavil. Co se zahraniční spolupráce týče, Krečmer dělal pouze s jedním zpěvákem z česko-ukrajinský čtveřice Touch a to je navíc Čech. No a s hitparádama je to tak, že pár jeho písniček se sice objevilo v "hitparádách," ovšem na pochybnejch internetovejch stránkách, o kterých nikdy nikdo neslyšel a Hudlíkův žebříček je proti tomu seriózní anketa. Tohle vylhaný self-promo nenávidim, u nás je spousta podivnejch figurek, kteří pořádně nic neumí, během těch let nic nedokázali, ale přesto si honěj triko, jací jsou to úspěšní producenti. A hlupáci mu na to skáčou.
No nic, podíváme se ještě na hlavní zpěvačku Darinu. Ta to dotáhla až do bulváru, přestože vypadla hned na začátku - v prvním kole castingu - nějaký talentový soutěže. To jí samozřejmě nebránilo v tom, aby novinářům vyprávěla, jak byla porota hnusná a ti o tom pak ochotně psali. Darina dokonce skončila druhá na nějaký soutěži krásy v Mohelnici, čehož pan Krečmer využil a v tiskovkách ohlašoval, že mu v projektu D.B. zpívá 1. vicemiss Dívky roku nebo tak něco. Pokud je vám ta holka povědomá, máte pravdu. Zahrála si v klipu od MC Duro, kterej jsem na blog dával taky.



Tohle je typická ukázka toho, jakou tvář má současná česká diskoška. Naprosto nulová invence ze strany producenta, to především. Tyhle postupy a aranže už jsme slyšeli tisíckrát před třemi, pěti, deseti lety. Já chápu, že je snadný a lákavý dělat hudbu podle šablony, když na to lidi trsnou, ale to vede jen k tomu, že se mezi interprety bude hůř rozlišovat a tanečně-popová scéna bude víc a víc zatouchat. Nemluvě o tom, že Petr Krečmer to má všechno opravdu na jedno brdo. Text je lacinej a odfláknutej. Má to bejt o vyrovnání se s rozchodem, což je pro tuhle cílovku vděčný téma, ale podání je zoufalý. Zase tu jsou verše postavený na opakování slovesnejch tvarů nebo perly typu "budem ležet spoloučky do svítání." Odfláknutý video to celý podtrhuje, je supr, že pan Krečmer domluvil tanečnice, kluka na kole nebo diskotéku, ale už mu nezbylo na pořádnou kameru ani osvětlovače. Takhle to dopadá, když myslíte jenom na to, aby byla písnička co nejrychleji venku.

pátek 13. ledna 2012

5Angels - Ples démonů

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Skupina 5Angels už na blogu jednou byla, ovšem její aktuální sestava s posledním singlem. Dnešní díl je tak trochu tématický, o tom ale níže. Většina z vás si už informace o historii tohodle projektu přečetla v předchozím článku, takže vlítnem rovnou na video. Jen dodám, že 5Angels uslyšíme v jejich původní sestavě, než se děvčata odtrhla a založila Diamond Cats.



Proč to má čtyři minuty, sakra? Autoři klipu se se stopáží moc poprat neuměli, takže na některý záběry pro jistotu koukáme dvakrát. I přes malej rozpočet vznikl strašně přeplácanej klip. Máme tam animovaný záběry na strašidelnej hrad, pak na holky v kostýmech, holky oblečený normálně, na interiéry skutečnýho zámku, kterej posloužil jako kulisa. Do toho se pořád prostříhávají záběry z různých hororů. Některý jsou klasika, některý naopak z novějších filmů. A tady je první závažnej problém. Na ty záběry má někdo práva a bez svolení autora je jejich použití krádež. Pochybuju, že se na něco takovýho producenti 5Angels vůbec někoho ptali. Vy, kteří čtete můj blog pravidelně, víte, že jsem na tohle prostě háklivej. Ostatně třenice mezi 5Angels a Diamond Cats se to týká taky. Nová sestava 5Angels totiž první cédéčko přezpívala znova jenom proto, aby pan producent nemusel platit autorská práva (nebo spíš vyplácet tantiémy) bývalým členkám. A ten samej producent bezostyšně krade záběry z hororů a nikomu to nepřijde blbý. Pokračujem.
Muzice se moc vytknout nedá. Taková synťáková rutina. Horší je text. Ve výsledku plytkej, jakože se slítaj strašidla a čarodějnice, ale napsaný je to hodně laxně. Nechybí nejčastější prohřešky český textařiny - opakování slovesných tvarů i archetypální klišé, tentokrát strach / prach. Nešťastná je ovšem pasáž: "Je pátek třináctýho, začíná ples démonů." Tohle datum mají všichni spojený s pověrami ohledně smůly nebo neštěstí, ovšem souvislost se slítajícíma se čarodějkama je absolutní nesmysl. Jako by někdo říkal, že na Den matek uvidí zlatý prasátko. Jasně, zpívat: "Je Valpuržina noc, na kopcích ohně plají" můžou jenom nějací metloši. Ale než dětem předhazovat takovýhle bláboly, to už je lepší nesnažit se o nic.
Ještě k provedení. To video je tak příšerně sestříhaný, až z toho bolí oči. Obzvlášť ke konci, kdy sledujeme místy až...tipnu...čtyři, možná pět záběrů za vteřinu. Já chápu, že dneska je in mít rychlej střih, jenže to by taky nejdřív někdo musel umět natočit. Pan Jan Bartoň, kterej se pod klip podepsal, to rozhodně neumí a já bych mu něco takovýho vrátil k přepracování, ať sundá tu nohu z plynu. Ten obrazovej doprovod totiž několikanásobně převyšuje tempo písničky. Ale to je jedno, on už si někdo to DVD koupí, že?

čtvrtek 12. ledna 2012

Marie a Petra Pojkarová - Krásné léto

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Předem článku chci poděkovat vám všem, kteří jste mi na tuhle věc posílali odkazy. Marie Pojkarová je fenomén. Lidi sledujou její videa, ťukaj si na čelo, jak se to někomu může líbit...A pak si pustí další klip. A další. Proč ne, freakshow táhne. Musíme si ale zároveň uvědomit, že je to prostě střední proud (byť hodně zvrhlej), takže do toho někdo investoval peníze a zároveň to má fungovat coby zboží pro posluchače.
První desku Něco o lásce vydala u firmy Multisonic v roce 1998 a už tady se objevuje jméno producenta Pavla Skalickýho. To je chlap, kterej před revolucí zpíval v příšerný kapele Saturn, nyní má uměleckou agenturu Jupiter (pán bude asi hvězdář) zastupující právě Pojkarovou a dál skládá. O Skalickým se říkalo, že byl skvělej kytarista a coby studiovej muzikant mohl natočit spoustu dobrýho materiálu. Jenže nějaký nahrávání ho nezajímalo, chtěl být vidět, ale to už je příběh Saturnu. O tom někdy jindy. Druhý cd Zlomené city pod vydavelstvím Radioservis přišlo v roce 2006 a v roce 2009 nahrála ve studiu Jupiter pod taktovkou Skalickýho třetí album Cesta snů. Momentálně chystá čtvrtý cédéčko Láska je nádherná. Kromě svýho materiálu má v repertoáru i převzatý věci, aby si mohli na podnikovým večírku všichni zazpívat. No a o Petře víme jen to, že je to její dcera a studuje hotelovku. Dělám chytrýho, ale přišla mi ku příležitosti vydání tohodle klipu tiskovka. Pojďme si poslechnout věc, kterou složila sama Marie Pojkarová.



Otřesný a všechno špatně. První nesmysl je načasování. V lednu tahle muzika prostě nefrčí a v létě už si na to nikdo nevzpomene, to se budou hrát jiný blbiny. Druhej nesmysl je ten klip, parník na Vltavě, navíc zakotvenej někde u Smíchova nebo kde, prostě letní atmosféru nenavodí ani náhodou, nemluvě o rozmazaným pozadí, který se občas mihne v záběrech ze studia. Kdyby zajeli na Probošťák, udělali líp a stálo by to míň než pronájem parníku. Autoři videa by asi namítli, že na parníku to stafáž nějak zahustí, zatímco na Probošťáku by nikdo nebyl. To je logický, nemaj natáčet letní písničku v září. Hra na piráty působí, že je tam proto, aby se vůbec něco dělo. Jedním z tanečníků je Richard Sacher, kterej už se v masakrech objevil. S Richardem jsem mluvil, prej to vzal z kamarádství a legrace, ne pro peníze. Což potom vypadá tak, že jeden interpret špatnejch songů (promiň, Richarde, já ti podkuřovat nemůžu) hostuje druhýmu, pak si to oplatěj, navzájem se poplácaj po zádech a budou se těšit na další spolupráci. On už to někdo zaplatí i koupí, vítejte v českým šoubyznysu. Muzika je špatná. Aranže nás pošlou časem zpátky do devadesátkovýho eurodance, zpěv ještě dál, takhle se s vokály pracovalo v normalizačních estrádách. Holt, Pavel Skalický se nezapře. Text je mizernej a hloupej, nechybí laciný veršování postavený na opakování slovesných tvarů ani archetyp textařskýho klišé den / sen. Takovýmu veršování se profesionální muzikant prostě musí vyhnout obloukem. Jestli ne, sám si pod sebou podřezává větev, protože výsledek bude vypadat vždycky blbě. Na rovinu, já si myslím, že čistě melodie refrénu použitelná je. Kdyby to Marie Pojkarová dala nějaký pseudohvězdičce typu superstarovejch děvčat a nějakej normální producent by si to vzal do parády a nahrál to se současným zvukem, letní hit z toho být mohl. Sice blbej, ale diskošky by to pravděpodobně hrály. Marie Pojkarová by pak jenom seděla a čekala, až jí OSA pošle tantiemy. Jenže to raději dala dceři, protože chce zpívat taky. Nemějme jí to za zlý, já svým dětem taky jednou rád k muzice pomůžu. Ovšem důstojně.

pondělí 9. ledna 2012

Diamond Cats - Showbyznys

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Skupina Diamond Cats vznikla v roce 2009 oddělením čtyř (z pěti) členek skupiny 5Angels. V takový situaci je možná snadnější vykopnout tu jednu a vystupovat dál, ale nešlo to, tatínek (nebo manažer) tý pátý měl autorská práva a chtěl táhnout káru dál. Ale o 5Angels už jsem psal, zpátky k Diamond Cats. Produkci jim dělá Jitka Pecková, za hudbou a texty stojí Nikol Davídková, která je známá akorát tím, že zpívá v kapele Abba Stars revival. No a celkově děvčátka zastupuje Ivan Rössler se svojí agenturou. Zase tenhle chlap, všímáte si? Diamond Cats mají na kontě cd Showbyznys, který obsahuje šest písniček. Komu to přijde málo, může si koupit i DVD Karaoke, na kterým podle bookletu najdete "nejlepší hitovky Diamond Cats." Jestli vybírali z těch šesti písniček, tak to muselo bejt těžký rozhodování. Za dvě kila, nekup to. Holky taky pravidelně vystupujou. Na estrádách, táborech, městskejch slavnostech, veletrzích, cokoliv vás napadne, z toho budou mít určitě na webu fotogalerii. Zároveň na svých stránkách nabízí celkem bohatej merchandise. Snaha producentům nechybí. Ale jak uvedu níže, vzali to za špatnej konec. Nebudu zdržovat, pojďme si to pustit.



Jasně, můžeme to odmávnout s tím, že je to pro děti. Ale tak snadný to zas není. Písnička stojí na líbivým refrénu a moc práce si s tím nedali, ty synťáky z toho prýští až běda. Ještě horší je to s textem, kterej má bejt o něčem. Konkrétně kritikou talentový soutěže. To je prostě blbost. Zaprvý - když dvanáctiletý holky zpívají o tom, jak to chodí v šoubyznysu, tak se tomu můžem fakt akorát smát. Zadruhý - jejich cílová skupina jsou dívky stejnýho věku, taková ta fáze, kdy odložily W.I.T.C.H. a na Bravo maj ještě čas. Cokoliv bude pro ně snesitelnější, než text utahující si ze Superstar. Zatřetí - od interpretek se to dozvědět nemůžeme, ale co tím singlem chtěl management říct? Pokud měl v plánu oslovit tím textem i odrostlejší publikum, tak se přepočítal. Na tomhle tématu si i dospělej interpret může vylámat zuby, dětský kapele by skladatel neměl něco takovýho vůbec nabídnout. Nemluvě o tom, že věkový kategorii čtrnáct plus budou Diamond Cats naprosto ukradený. Klip už jenom podtrhuje celkovej dojem z písničky. Křečovitý kulisy, odfláknutý kostýmy, pořád přesvícený záběry, parodie na Superstar, vidíme letadlo, diskotéku, novináře, ochranku, limuzínu, ale všude samý děti, děti, děti. Jako jedinej světlej moment bychom mohli brát rejpnutí si do 5Angels, ale to by nesměly být všechny zpěvačky zároveň jejich bejvalý členky.
Já si myslím, že pro dětskou kapelu na českým hudebním trhu místo je. Hodně místa. Jenže producenti zároveň cílový publikum podceňujou a krmí je hloupočkými projekty, který nejsou ani moc promyšlený. Schválně přikládám ještě jedno video. Sice vůbec nevim, o čem zpívaj, ale i tak to zní líp, propracovaněji z hlediska hudby i produkce a ačkoliv nám dospělým to může připadat plytký, z dětskejch posluchačů to nedělá blbečky. Takhle by se prostě měla dětská skupina dělat. Vzít holky, který vypadají zajímavě, stylově je oblíknout a sladit (srovnejte si to s barevnejma kšiltovkama Diamond Cats), trochu dýl makat na singlu a můžete s tím ven. Navíc natočení tohodle klipu muselo vyjít mnohonásobně levněji, ty holky se motaj akorát okolo mostu a na schodech, žádný letadlo, limuzína, kulisy a stafáž. Zkrátka - tudy někudy by cesta vést mohla. Ale to, co předvádí Diamond Cats, Dalmateens nebo 5Angels, to je mizérie.


sobota 7. ledna 2012

Ohlédnutí za prvními sty díly

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Zdá se to neuvěřitelný, ale tohle je stý díl. To znamená sto blbejch písniček, který jsem tu pomalu během toho čtvrt roku vydával. A ptákoviny vesele vznikaj dál, takže brzo načteme další stovku.

Přiznám se, netušil jsem, jakou reakci stránka vyvolá. Říkal jsem si, jestli to nebude nuda. Jestli mi nedojde po pár dílech materiál. Jestli je na to někdo zvědavej. A tak dál, znáte to. Když to ale přestala být jen sranda pro pár kamarádů a čtenářů postupně přibývalo, ponořil jsem se do tématu trochu víc a v tom bahně český hudební bídy jsem občas objevil věci, který mě samotnýho překvapily. A začalo mě to bavit. Hodně bavit. Byla v tom trochu škodolibost, ale především jsem začal sledovat určitá nepsaná pravidla českýho šoubyznysu a nacházel propojení mezi zdánlivě nesouvisejícími věcmi a lidmi z týhle branže. Opakovaně se mě čtenáři ptají, kam na ty masakry chodím. To je jednoduchý, spoustu tipů jste mi poslali vy sami a já vám za to mockrát děkuju. Zároveň není těžký najít nějakou ptákovinu na Youtube a k dalším už se člověk prokliká. Mám spoustu známejch mezi muzikanty, takže občas někde sedíme a chechtáme se, co za kravinu zase někdo někde nahrál. A především - každý zboží má svýho kupce. I ti největší zoufalci mají firmu, která jim vydá desku nebo producenta, kterej jim dohazuje kšefty. Takže se mi často stalo, že jsem si otevřel stránky agentury zastupující nějakýho interpreta a tam jsem viděl hned několik dalších exotů. Třeba pan Ivan Rössler zastupuje Petra Dvořáka, Sandru Rosovou, MC Duro nebo Pavla Rotha. Už to je dost smrtící kombinace, ale očividně se panu Rösslerovi daří. O Zdeňkovi Style Hrubýmu nemluvě, tenhle chlap mě nepřestává překvapovat, co všechno je schopnej produkovat.

Kromě masakrů se na mě občas čtenáři obrací s tím, abych jim řekl svůj názor na jejich muziku nebo třeba na kapelu jejich kamarádů. Za to jsem vděčnej hrozně moc, dostanu se tak k mladým a zajímavým muzikantům z celý republiky, o který bych jinak nezavadil. Nejsem hudební kritik a ani vám na blogu asi moc promo neudělám, ale protože se muzice v rámci možností věnuju, pište dál, pokecáme a můžu vás třeba odkázat na nějaký osoby, kluby a tak.
Taky jsem díky blogu poznal spoustu novejch lidí a jsem za to fakt rád. S některými jsem se potkal osobně někde na koncertě, s jinými jsem v kontaktu aspoň přes email nebo Facebook. Kdybych náhodou někomu neodpověděl, nemějte mi to, prosím, za zlý. Prostě jsem něco přehlídl, nemohl napsat hned a pak už se k tomu nevrátil, znáte to.

Nesmím zapomenout na lidi, kteří mi píšou, protože jsem je naštval. Hateři prostě k internetu patří, s tím nic neudělám, ale je zajímavý, jaký různý reakce vyvolaly články mezi samotnými muzikanty, o kterých jsem psal. Občas mě někdo mile překvapí. Třeba Radek z Kabát revivalu Tabák, kterej se ukázal jako rozumnej chlap schopnej si tu muziku ze svýho úhlu pohledu důstojně obhájit. Patrik Fox si mě na Facebooku dokonce přidal do přátel. Frajer je pro mě Josef Kokta, protože se zastal svý manželky Gábiny Partyšový v době, kdy masakry četlo sto lidí denně a šlo tak v podstatě jen o bezvýznamnej blog jednoho plácala. Z Richarda Sachera se vyklubal člověk, kterej si ze sebe umí udělat srandu a ačkoliv klip jeho kapely k písni Fotbal z Youtube zmizel, slíbil mi (napůl žertem, nedělám si iluze), že ho tam časem nahraje v lepší kvalitě. Pak už jsou tu naopak ti, jejichž reakce mi přišly spíš směšný. Dever, producent Teenee, si poslechl mou muziku a řekl, že to je kvalitou na stejný úrovni. Hochu, já jsem přecejen trochu dál, což bys měl coby producent slyšet po prvních taktech. Anonym pod článkem o Broumbandu nebyl schopnej pochopit mou kritiku a raději mi dokola nadával, že jsem v podstatě proti nim nýmand a že na blogu akorát meju lepším muzikantům prdele. No, můj hudební projekt má na Facebooku stejně lajků jako Broumband. A rozhodně neveršuju nebe / tebe.
Naposledy se ozval zpěvák kapely The Jitrnice Zdarma, ať si raději najdu holku a jdu někam na sluníčko. To je dost podpásovka, najít si děvče je mnohem těžší, než natočit blbou písničku. A vůbec, co je lepší - bejt nezadanej bloger, co občas koncertuje po kvalitních a zajímavejch klubech, nebo zadanej a koncertovat častěji, ale po hospodách a jako frontman kapely The Jitrnice Zdarma? Zkrátka, nadáváním do honibrků mi mou pravdu neseberou.

Ke konci bych rád poděkoval klukům z Čilichili za nabídku, abych psal i pro ně. Taky Jirkovi Vítkovi, kterej o masakrech sestříhal krátkej vánoční pořad pro jednu regionální televizi. A velkej dík patří hudebnímu publicistovi Jindřichu Göthovi, protože věnoval tomuto blogu sloupek v časopisu Instinkt. Je fajn vědět, že s tím materiálem někdo pracuje dál.
A samozřejmě musím poděkovat vám všem, drazí čtenáři. Za přízeň, za to, že se k blogu vracíte, píšete názory, posíláte mi tipy na další díly a šíříte blog mezi kamarády a na sociálních sítích. Brzy odstartujeme slíbené hudební anti-ceny, těště se! Rozloučím se s vámi písničkou od Pepíčka "Ne, pětku ne" Melena Obrazy bez rámů. Hezký víkend!

pátek 6. ledna 2012

Jak nemá vypadat rozhovor

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Tentokrát si nepustíme žádnou písničku, ale podíváme se na rozhovor se samozvaným textařem Martinem Rousem. Samozvaný proto, že si tak říká, ačkoliv za sebou má téměř nulovou práci, pokud nepočítám texty pro regionální a dávno zaniklý jihomoravský kapely deTex, Rockers, Nonstop Rock, Wasabi, Madison nebo Vyjou Rock, ve kterých hrál na basu a občas přicmrndával backvokály. Na rovinu, pokud je vám jednadvacet a za posledních pět let jste prošli šest kapel (navíc to stopro byly tancovačkový skupiny s kravským repertoárem), tak vám to moc jméno nedělá, spíš naopak. Na webu o sobě říká, že momentálně nehraje nikde, ale plně se věnuje textařině. Za vzor uvádí Daniela Landu a za největší úspěch považuje píseň Láska k holce (viz jeden z prvních dílů masakrů), která to dotáhla - teď pozor - až do VIP zpráv na Primě! Z toho jsou asi na Moravě paf. Na svejch stránkách má víc perel, ale nebudu zlej. Jdeme na to!



První otázka - co to je za kanál, ty Celebrity září v noci? To se fakt natáčením takovejch zbytečností uživí? Video vzniklo na "filmpárty" ke snímku V peřině, což je samo o sobě dost ujetý. Martin Rous, zdá se, stojí před kamerou poprvý. Je trochu nervózní, roztěkaný, zapocený, ale i tak chce o sobě něco říct. Dovolím si jednu osobní poznámku. Já textařinu studoval, takže v podstatě sleduju prezentaci svýho kolegy. A v tomhle ohledu Martin Rous totálně selhává. Láska k holce nebo Letní žár (taky najdete na blogu mezi prvními díly) jsou naprosto, ale absolutně potroublý písničky, ke kterejm by se nikdo soudnej nehlásil. A tenhle kluk se postaví do záběru a hrdě říká, že to složil. Budiž. Dál stihne prozradit akorát to, že skládá ze života a pochlubí se, že dostal nabídku od skupiny Argema. Už vidim, jak dělá ramena v hospodě nad panákem zelený: "Skládám pro Argemu, vy volové!" On to z hlediska řemesla malinkatej úspěch je, ale chlubit se s tím moc nedá. Nejvíc mě pobavilo, když Martin Rous v rozhovoru řekl, že by chtěl skládat pro Gotta a Bílou. Zároveň se dívá do kamery s výrazem haló, tady jsem. To nejde, člověk, kterej má za sebou akorát hloupý texty pro vypadnuvšího soutěžícího ze Superstar a zpívajícího transvestitu, musí ujít ještě hooooooodně dlouhou cestu, než o jeho práci projeví zájem někdo ze špiček českýho popu. Jestli vůbec. A na Bílou s Gottem si může rovnou nechat zajít chuť, to by už teď musel skládat o několik tříd lepší texty. No zkrátka, soudnej ten kluk není a do textařskýho řemesla taky moc nevidí. Ubohost celýho rozhovoru podtrhuje moderátorka se zoufalou slovní zásobou. "Jasně, je vám to jasný?" Navíc má před kamerou někoho zpovídat a vůbec neví, hned první otázkou to zabíjí: "Ty jsi textař, viď? A ty jsi otextoval...(v hlavě má ještě slovo nějakou) písničku?"  Blbý je, že podobnejch rozhovorů najdeme mraky. Tihle zoufalci o sobě navzájem natáčí reportáže, který někdo ochotně odvysílá. Tím se přesvědčí o vlastní výjimečnosti a tvořej kraviny vesele dál. Ach jo.

čtvrtek 5. ledna 2012

Nancy a Robert N. - Molo

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Dnes se podíváme na další projekt Roberta N., týpka, kterej se na blogu už objevil se skupinou New Trio i sólově. Nancy je naopak holka, která nedokázala nic jinýho, než že se přihlásila do soutěže Vyvolení, ze který vypadla. To však nám všem dobře známýmu producentovi (a autorovi většiny písniček tohoto dua) Zdeňkovi Style Hrubýmu stačilo k tomu, aby Nancy oslovil, seznámil s Robertem a koncem ledna 2006 jim už vychází singl Molo. V dubnu 2006 se Molo objevuje na kompilaci Taneční liga 88, v květnu 2006 se na svět dostává maxisingl, kde Molo najdeme rovnou ve čtyřech verzích: album, radio, long a english. V červnu vychází Robertovi a Nancy dlouhohrající deska nazvaná pro změnu Molo, v červenci je jejich hit (tentokrát však dlouhá verze) zařazenej na další kompilaci Taneční liga 90 i na kompilaci I hits 2 U 1/2006 a úspěšný rok uzavírá říjen s kompilací I hits 2 U 2/2006, ovšem už se singlem Chci tě. Když to takhle vypíšu, zní to jako příběh nějakýho megahitu. Což Molo fakt není. Pojďme si to poslechnout. Jenom dodám, že Roberta s Nancy zastupuje hned několik agentur a i vy si je můžete objednat na svůj podnikový večírek!



Strašný. Tenhle estrádní pop už z našich médií měl dávno zmizet. Hudba je hloupá a podbízívá, zkrátka typickej Zdeněk Style Hrubý. S textem je to složitější, protože větší části posluchač nebude rozumět a ten českej kousek je tak blbej, že by to člověk nejraději přeskočil. Dvojjazyčný písničky většinou dopadají jako podivnej kočkopes, tady to platí dvojnásob. Tenhle song se fakt hodí asi jenom do estrád, na letní hit je to slabý, na diskotéky zase nudný, o klubech už vůbec nemluvim. Je možná příznačný, že se takovou hovadinu podařilo prodat a úspěšně vydat na několika kompilacích i singlech.

Pro úplnou představu úspěchu singlu Molo (nebo spíš producenta Hrubýho) si to dáme ještě jednou. Na chlup stejný. A všimněte si, zase se tleská na první dobu.



A ještě jednou, stejně blbý a navíc s plácáním v angličtině. Ach jo.

úterý 3. ledna 2012

Robert Rosenberg - Protestsong

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Máme tu rok 2012 a vstoupíme do něj ve velkým stylu s dalším zpívajícím (vlastně rapujícím) pornohercem. Roberta Rosenberga není třeba představovat, toho zná snad i Klaus, pro kterýho musí bejt porno opravdu, ale opravdu levicový. Oproti jinejm rádoby umělcům, kteří se tu na blogu mihnuli, se Robert do muziky netlačí, necpe nám žádný desky, díru na trhu našel už v jiným oboru. Přesto se ale rapu věnuje, tohle není první klip, kterej vydal a údajně se tímto způsobem hodlá vyjadřovat k určitým věcem i nadále. Takže ne, není to sranda. Teda trochu možná, ale ta vážná rovina převažuje. Pojďme na věc.



Hudební podklad je od začátku do konce nudná a laciná smyčka, v podstatě jediný osvěžení je občasnej scratch a jinak je to furt dokola. Což by nemusel bejt průser, pořád to může zachránit text a flow interpreta. A tady je to teda ještě horší. Rosenberg rapovat neumí a na textu je poznat, že jich předtím moc nenapsal, protože plácá pátý přes devátý a tak trochu to seká, jak mu to zrovna přišlo pod ruku. Navíc to hraní si na mučedníka a srovnávání se s Larry Flyntem je fakt hodně mimo...Ten klip je vůbec hroznej, Rosenberg v mundůru chodí chodbama vězení, tahá za sebou ocelovou kouli a stafáž mu dělaj holky, se kterejma ještě den předtím točil něco jinýho. Do toho jsou prostříhaný záběry z filmu Lid versus Larry Flynt, k jejichž použití určitě neměli autoři klipu povolení. Jasně, můžeme to odmávnout s tím, že tenhle chlap celej život akorát strká před kameru svý přirození a teď si prostě chtěl zarapovat. Jenže tak jednoduchý to není. Produkci Rosenbergovi totiž zajistil P.A.trick, což je kluk, kterej se na hip hopový scéně pohybuje dlouho. Spolupracoval třeba s Chaozzem, navíc má vlastní label, u kterýho vydal Prago Union nebo Supercroo v době, kdy tyhle projekty nikdo neznal, takže odhad bezpochyby má. A právě proto měl buď Rosenbergovi poradit, co dělá špatně, nebo to nechat plavat. Protože profesionální producent, kterej zaštítí něco takovýho, má akorát z ostudy kabát. Nebo si chtěl vrznout, pro to jsou někteří ochotní dělat různý blbosti.