Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Nejprve krátká odbočka pro ty, koho zajímá výtvarný umění. Magritte ve Vídni je skvělá výstava, včera jsem si to prošel a můžu jen doporučit, velmi pravděpodobně se tolik jeho obrazů na jednom místě neobjeví několik desítek let. Kdo máte tohoto malíře rádi, tak si pospěšte, 26. 2. to bude končit. A taky tam minulý týden otevřeli velkou výstavu impresionistů, ovšem jen kresby, črty, akvarely a tak. Stejně to stojí za vidění, fascinovaly mě věci od Odilona Redona, kterej od imprese přeskočil až k dekadenci a jeho pochmurný, depresivní obrazy, ve vídeňský Albertině pověšený schválně hned vedle veselýho a výrazně barevnýho Cézannea, mě prostě fascinovaly. No nic, já jsem ještě plnej dojmů a třeba někdo pořád váháte, zda tam vyrazit, proto to sem píšu a určitě doporučuju.
Pojďme k dnešnímu masakru. Pavla Rotha už moc dobře známe ze starších dílů. Dávno, kdysi dávno byl za hvězdu. Začátkem 80. let totiž vystupoval po estrádách, objížděl kulturáky a natočil písničku Zahrada ticha, která se chytla a stal se z ní celkem slušnej hit. Jenže to je všechno. Po roce 1989 si na chleba vydělával jako taxikář (což dělá dodnes) a občas někde veřejně vystoupil. Teprve poslední roky zažívá - velmi přehnaně řečeno - druhou vlnu zájmu. Sem tam se objeví v televizi, sem tam vystoupí na velkým pódiu, jako třeba vloni na Staroměstským náměstí během "1. Festivalu italsko-českého přátelství." Fakt, festival italsko-českýho přátelství, tak se ta ptákovina přímo jmenuje. Ale o tom si povíme víc někdy jindy. Zpátky k Rothovi - především začal zase točit cédéčka. A klipy. Ale jaký klipy! Pojďme si jeden z nich pustit, jmenuje se Skotská zem a píseň pochází z desky Spal mě svou láskou, kterou v roce 2006 vydala společnost B.M.S.
Hrozný. Hrozný. Hrozný. Video je odfláknutý až hanba, na pozadí vidíme stoprocentně neautorizovaný (rozuměj kradený) záběry z různých filmů a dokumentů včetně loga televizní stanice, v popředí celou dobu stojí interpret a zpívá kdo ví proč o Skotsku a druidech a ohních a krvi a horách a ještě se u toho usmívá a má rozhalenou košili, ze který na nás lezou chlupy. Po hudební stránce je to ten samej Roth jako před třiceti lety. Normalizační poprock jak vyšitej včetně instrumentů. Kytara zní jak prohnaná přes nejlacinější bazarovej multiefekt a slyšet ty synťáky ještě o minutu dýl, můžem si rovnou hodit hadr na hlavu. Jasně, šlo by to odmávnout s tím, že jde o neškodnou zábavu nějakýho strejdy, kterej kdysi byl slavnej a teď se mu po tom stýská, tak si doma blbne s kamerou a Fruity Loops. Jenže tak snadný to není. Pavel Roth totiž opravdu straší na firemních večírcích, městských slavnostech, pouští ho v televizi, v rádiu a je jen otázka času, kdy se vytasí s dalším cédéčkem. Hádejte, kdo mu dělá manažera? No jasně, Ivan Rössler.
tak ten je boží...Ještě mi přijde, že si čte před sebou text. :-))
OdpovědětVymazatByl jsem připraven na ledacos, ale výsledek předčil mé očekávání! Co mu Skoti udělali, že se jim takhle vysmívá?
OdpovědětVymazatTohle kdyby videl William Wallace ze Statecnyho Srdce asi dostane po tlame :))
OdpovědětVymazatKdyž on z toho má takovou radost:-)))
OdpovědětVymazatNo,zatím to vypadá, že Rossler z tebe, Koniáši,rozhodně nemá takovej mindrák jako ty z něj... pokud mu teda nejseš u tebou mockrát vypucovaný prdele...nevim co je horší, ale ke kdovíjakýmu chlubení to teda fakt neni...
OdpovědětVymazatDílo,který soudnej člověk vynechá během pár vteřin, je ideální pro odborný rochnění Koniášovo...vtipnej Koko nikdy nebyl, originální přestal bejt u třetí umytý prdele, tak co tu vlastně máme - třikrát "hrozný" na začátek, hm, to už tady bylo asi stopadesátkrát, zajímavá je protipirátská agitka, Koniáš sice přepaluje , ale jinak krade vo hodně míň než Roth, kterej se usmívá a lezou mu chlupy z košile. To Koniáše evidentně irituje, asi je trendy metrosexuál. Nejlacinější kytarovej multiefekt za nic nemůže, starý synťákový zvuky taky ne, naopak kdybys Koniáši nebyl hloupej, hloupej, hloupej (ty brďo to je jednoduchý), tak bys věděl, že přesně takový v bazarech sháněj lidi jako Bowie, Gabriel nebo Kravitz (ten jich má plný studio) . Bohužel jejich použití už chce trochu fištrónu, ale to ty už netušíš, takže tyhle chlapíky svým odborným názorem háziš šmahem do jednoho pytle s výše zmíněným Rothem a to si fakt nezasloužej.Dál už to není vo ničem, na večírcích straší kdekdo, když mu to závidíš, drž se svejch dobrejch rad a vymysli něco hodnotnějšího ať zvou tebe. No a závěr prozrazuje skutečně vleklej mindrák mistra Koniáše - Ivan Rossler. To musíš mít seběvědomí na hadry bejt zamindrákovanej z tohodle chlapíka, ačkoliv von byl snad kdysi hudebním dramaturgem českýho rozhlasu - že až takhle vysoko bys mířil, Koniáši??
OdpovědětVymazatanonymní, jdi, prosím, do prdele a chcípni. V libovolnym pořadí. Je to nuda.
OdpovědětVymazatKuš Vańku a přečti si autentický moudra mistra Koniáše, jak říkám tesat do kamene by se to dalo - "No právě že blogů, kde se jenom píše líbí / nelíbí nebo se akorát plive na lidi, o kterejch tam vychází články, je strašně moc. Tady se snažim racionálně a s nadhledem ukazovat na nešvary v český muzice, byť jízlivou formou."
VymazatHustej greenscreen. V 2001 jsem ho dělal točenej na foťák (640x480) s dekou místo plátna a výsledek byl lepší.
OdpovědětVymazat