Drazí čtenáři, je to tak, přesunul jsem masakry na vlastní doménu, mají novej design a prohlížení stránek by mělo být rychlejší, než jak tomu bylo doposud zde na blogspotu. Zde je odkaz http://www.hudebnimasakry.cz/, díky za přízeň a mějte hezký den!
Jarda
čtvrtek 12. dubna 2012
středa 11. dubna 2012
A zase na Čilichili
Tentokrát o největším hitu maskota hudebních masakrů Patrika Foxe. Ano, tohle opravdu rotovalo vysíláním Radiožurnálu. http://www.cilichili.cz/blogy/hudebni-masakry-xix-patrik-fox-38.html?bloger=3
úterý 10. dubna 2012
Když podvádí muzikant...
Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Děkuju čtenáři Dušanovi za to, že mi poslal odkaz, protože něco tak trapnýho jsem hodně dlouho neviděl. Že plesový kapely nejsou nic moc, s tím jsme se už tak nějak smířili. Konec konců, co taky čekat u skupiny, která objíždí republiku s repertoárem složeným z písní typu Jahody mražený nebo Nonstop. Že s náma však tyhle kapely můžou taky solidně vyběhnout, s tím asi nepočítá nikdo. Holiday Expres prý existují už dvacet let. Hráli v zahraničí a k nám se vrátili teď, aby uplatnili svý zkušenosti. Volně přeloženo, klidně se mohli dát do kupy před dvěma lety a vy se to nedozvíte, protože vám řeknou, že byli tou dobou už dávno někde na parníku. Avizují profesionální přístup, stoprocentní nasazení a zábavnou show s vysoce kvalitním zvukem. Budiž, jsou zboží a potřebujou se prodat. Pojďme se ovšem na tu kvalitu a profesionalitu podívat. Video je z půlky února a vzniklo v Hankově Domě ve Dvoře Králové. Ještě nikdy jsem v masakrech nepsal, ať se dodíváte do konce. Ale tady fakt vydržte, má to cenu.
To, co Holiday Expres v Hankově Domě předvedli, je do nebe volající drzost a bezostyšný podvod. Pokud si zakládají na profesionalitě a stoprocentním nasazení, tak prostě něco takovýho nikdy nesmí dopustit. Už kvůli vlastní cti. Kolik si mohli říct za vystoupení? Dvacet? Třicet? Profesionální plesový kapely, mezi který se Holiday Expres řadí, hrajou i za víc. Nejhorší je, že já se tomuhle smál tak dvacet vteřin a pak mě to akorát vytočilo. Protože pokud organizátorům slíbí profi přístup a pak jenom stojej a předvádí, že hrajou, je to podvod. Kapela těží z toho, že na plesech muzikantům nikdo nevěnuje pozornost. Kluci koukaj po holkách, ostatní se těší na tombolu, chlastaj u baru a co se děje na pódiu, je všem kromě zvukaře volný. Kvůli tomu si větu ze stránek Holiday Expresu o kvalitním zvuku vykládám tak, že si vozí svýho, aby to ten místní zvukař náhodou neprokoukl. Jo, taky na svých stránkách slibujou živou hudbu. Kdepak. Členové Holiday Expresu vymysleli habaďůru na produkční, jak za málo práce vydělat hodně peněz. A tak stojej, smějou se do publika a dělaj, že hrajou, pak sbalí svých pět švestek a jedou domů. Kdyby to dělal jeden, budiž, můžou ho vyměnit. Ale když to dělají všichni, bez výjimky všichni členové, z kapely se tak stává jen formace cynických podvodníků, co se tváří, jak chtějí bavit lidi, ale přitom akorát berou organizátory i návštěvníky plesu na hůl.
Nabízí se otázka, kolik takových plesových kapel si pomáhá stejným způsobem a šidí všechny okolo? Holiday Expres má tu smůlu, že jejich tragickej, smutnej a především sprostej výkon zachytil návštěvník na kameru. Ale nedělám si iluze, jakmile šidí jeden, začne s tím i druhej, třetí...
To, co Holiday Expres v Hankově Domě předvedli, je do nebe volající drzost a bezostyšný podvod. Pokud si zakládají na profesionalitě a stoprocentním nasazení, tak prostě něco takovýho nikdy nesmí dopustit. Už kvůli vlastní cti. Kolik si mohli říct za vystoupení? Dvacet? Třicet? Profesionální plesový kapely, mezi který se Holiday Expres řadí, hrajou i za víc. Nejhorší je, že já se tomuhle smál tak dvacet vteřin a pak mě to akorát vytočilo. Protože pokud organizátorům slíbí profi přístup a pak jenom stojej a předvádí, že hrajou, je to podvod. Kapela těží z toho, že na plesech muzikantům nikdo nevěnuje pozornost. Kluci koukaj po holkách, ostatní se těší na tombolu, chlastaj u baru a co se děje na pódiu, je všem kromě zvukaře volný. Kvůli tomu si větu ze stránek Holiday Expresu o kvalitním zvuku vykládám tak, že si vozí svýho, aby to ten místní zvukař náhodou neprokoukl. Jo, taky na svých stránkách slibujou živou hudbu. Kdepak. Členové Holiday Expresu vymysleli habaďůru na produkční, jak za málo práce vydělat hodně peněz. A tak stojej, smějou se do publika a dělaj, že hrajou, pak sbalí svých pět švestek a jedou domů. Kdyby to dělal jeden, budiž, můžou ho vyměnit. Ale když to dělají všichni, bez výjimky všichni členové, z kapely se tak stává jen formace cynických podvodníků, co se tváří, jak chtějí bavit lidi, ale přitom akorát berou organizátory i návštěvníky plesu na hůl.
Nabízí se otázka, kolik takových plesových kapel si pomáhá stejným způsobem a šidí všechny okolo? Holiday Expres má tu smůlu, že jejich tragickej, smutnej a především sprostej výkon zachytil návštěvník na kameru. Ale nedělám si iluze, jakmile šidí jeden, začne s tím i druhej, třetí...
pondělí 9. dubna 2012
Posluchači Český muziky vrací úder!
Vítejte u dalšího dílu, dneska žádný masakr nebude. Rozhodl jsem se naopak dát do kupy zase pár reakcí, tentokrát na článek o Šlágr TV, protože je to hodně zajímavý čtení. Že je vydavatelství Česká muzika fenomén posledních let, o tom nikdo nepochybuje. A protože vydává pro své posluchače hezkou, českou mírumilovnou a veselou muziku, mohlo by se zdát, že i samotní posluchači budou veselí spokojení lidé, kteří hudbu vnímají srdíčkem a i nějaká ta slzička se vloudí, když při poslechu Mistříňanky vzpomínají na mládí. O to víc mě překvapila reakce na článek, kde jsem si - já drzoun - troufnul říct, že považuju drtivou většinu produkce Český muziky za hloupou. A měl jsem srandu z jednoho jejich pořadu. Dobromyslní Frantové a Boženky, kteří potřebují dvouminutovou masáž hloupý reklamy, aby si pak po telefonu objednali osm cd a dostali k tomu zadarmo Petříkovu kuchařku, totiž sednuli k počítači a napsali mi, co si myslí. Posuďte sami:
"Odpověď na dehonestaci Peterky a spol.
Mo jasně, jsme přece v Čeháčkovsku. pro m(n)ělce z Prahy je toto šunt. On je zvyklý na lepší. O komediantech z Prahy slyšíme a čteme přece denně co je to za sebranku, jak se to mezi sebou kurví, závidí jeden druhému a z ostudy mají všichni kabát. Tak se na nás ty demnte i vy ostatní srágorové vy*erte a hleď si svých celebriket. Tady je to ze stany učinkujících o slušnosti a pravdě. je to pořad pro nenáročného diváka, Vy nároční jste ve skutečnosti namyšlení primitivové. A jestli máš s Peterkou nějaké nevyřízené účty tak to netahej na net a nedehonestuj slušné lidi, troubo."
"A ty seš zase absolutní vrchol ubohého primitivismu, když považuješ za nutné dehonestovat lidi kterým se to líbí. Vy maldí spějete zpátky na stromy do pralesa. Kroužky v nose i jiná znamení na těle jako tetování, hudba složena ze dvou taktů a mlácení do bubnu, fetování či jiné neřesti tomou nasvědčují. Jen nevím, jak se uživíte, když jste líní jako s*ině. Asi pochcípáte, ale to žádná škoda nebude."
"Dnes (8.4.2012) dopoledne jsem shlédl tv šlágr, kde Peterka ukazoval svoje studio a přilehlé prostory a představil své zaměstnance. Každý nejak začíná, i čt tak začínala, kdo to pamatuje. Studio vůbec nevypadé tak jak ho popisuje zamindrákovaný chudáček, který asi dokázal v životě mnoho, nebo spíše ho*no a tak se projevuje jako správný čecháček, vše kritizující a závistivý. Urážet a povznášet se nad někoho, to chytrý a slušný člověk nedělá. Tak se chová jen primitiv největšího zrna, který v životě nikdy nic nedokázal ani nedokáže, jen si to o sobě myslí a proto cítí potřebu se povznést nad někým kdo svoji pracovitostí a uměním něco dokáže. Bohužel i takoví jsou někteří z nás. V takovém Německu "jedou" kanály pro mladé i pro staré a nikomu to nevadí. To jen tady se vždy najdou nějací ubožáci, kteří mají potřebu urážet druhé."
"Nazdar mladej, nechápu co tě vedlo k prinitivnímu a slušného člověka nehodného, špinění výše zmíněného Šlágru tv. Petrka začíná, a je samozřejmé, že to má chyby. Dnes dopledne ukazoval celé studio i se zaměstnanci a vůbec to není papundekl, jak se ty snažíš podpásově tvrdit. Už mimo mísu je tvoje tvrzení o dnu hudby, kterou na této stanici produkují. Podle tebe jde o nejhluší dno kam může muzika klesnout, ale pro desítky, možná stovky tisíc lidí je to příjemná melodická hudba. To víš mládenečku, vám stačí tři akordy a tam tam, aby vás to přivádělo k extázi. Vy mladí (zaplať Pánbůh že vás je menšina) se stylem života, kroužky a cvočky na různých částech těla a jednoduchou hudbou, vracíte zpátky do pralesa. Ale to je vaše věc a nikdo vám to nebere. Tak se prosím ty debile neser do toho, co mají rádi starší a staří lidé.
Omlouvám se za takový projev, ale na típky jako jsi ty nic jiného neplatí.
čau vole."
Docela sranda, jak jsou si reakce podobný a kategoricky mě, potažmo lidi se stejným názorem, škatulkujou. Já třeba na sobě nemám jedinou kérku, nikdy jsem si nic nepropíchl, pocházím z venkova, svědomitě pracuju, skládám písničky o lásce a sním svůj sen o hodné katolické dívce ze spořádané rodiny. No dobře, teď vážně. Sem tam na blogu schytám nějakou tu nenávistnou reakci. Ale že se jich sejde tolik a coby odpovědi bránící zrovna Peterkovo vydavatelství? To jsem fakt nečekal. Je smutný, že optikou těhle lidí kdo není jako oni, tak je automaticky pokérovanej primitiv mlátící do bubínků nebo pseudař, co s fajfkou v ruce místo posledního derby rozebírá, jak moc sám sebe Kafka promítnul do postavy zeměměřiče a věčně si mastí ego svou výjimečností, protože ho na zadek posadí jedině nová deska Radiohead.
Celá ta vlna reakcí na článek o Šlágr TV je pro mě především smutnou zkušeností. Ačkoliv si o Český muzice myslím svý, nikdy bych nečekal, že její zákazníci budou reagovat tak prudce a v tak agresivním tónu. Opravdu ne. Až zas uvidím pana Peterku v televizi, vždycky si vzpomenu na výše vypsaný reakce. Protože takhle uvažujou někteří jeho posluchači.
"Odpověď na dehonestaci Peterky a spol.
Mo jasně, jsme přece v Čeháčkovsku. pro m(n)ělce z Prahy je toto šunt. On je zvyklý na lepší. O komediantech z Prahy slyšíme a čteme přece denně co je to za sebranku, jak se to mezi sebou kurví, závidí jeden druhému a z ostudy mají všichni kabát. Tak se na nás ty demnte i vy ostatní srágorové vy*erte a hleď si svých celebriket. Tady je to ze stany učinkujících o slušnosti a pravdě. je to pořad pro nenáročného diváka, Vy nároční jste ve skutečnosti namyšlení primitivové. A jestli máš s Peterkou nějaké nevyřízené účty tak to netahej na net a nedehonestuj slušné lidi, troubo."
"A ty seš zase absolutní vrchol ubohého primitivismu, když považuješ za nutné dehonestovat lidi kterým se to líbí. Vy maldí spějete zpátky na stromy do pralesa. Kroužky v nose i jiná znamení na těle jako tetování, hudba složena ze dvou taktů a mlácení do bubnu, fetování či jiné neřesti tomou nasvědčují. Jen nevím, jak se uživíte, když jste líní jako s*ině. Asi pochcípáte, ale to žádná škoda nebude."
"Dnes (8.4.2012) dopoledne jsem shlédl tv šlágr, kde Peterka ukazoval svoje studio a přilehlé prostory a představil své zaměstnance. Každý nejak začíná, i čt tak začínala, kdo to pamatuje. Studio vůbec nevypadé tak jak ho popisuje zamindrákovaný chudáček, který asi dokázal v životě mnoho, nebo spíše ho*no a tak se projevuje jako správný čecháček, vše kritizující a závistivý. Urážet a povznášet se nad někoho, to chytrý a slušný člověk nedělá. Tak se chová jen primitiv největšího zrna, který v životě nikdy nic nedokázal ani nedokáže, jen si to o sobě myslí a proto cítí potřebu se povznést nad někým kdo svoji pracovitostí a uměním něco dokáže. Bohužel i takoví jsou někteří z nás. V takovém Německu "jedou" kanály pro mladé i pro staré a nikomu to nevadí. To jen tady se vždy najdou nějací ubožáci, kteří mají potřebu urážet druhé."
"Nazdar mladej, nechápu co tě vedlo k prinitivnímu a slušného člověka nehodného, špinění výše zmíněného Šlágru tv. Petrka začíná, a je samozřejmé, že to má chyby. Dnes dopledne ukazoval celé studio i se zaměstnanci a vůbec to není papundekl, jak se ty snažíš podpásově tvrdit. Už mimo mísu je tvoje tvrzení o dnu hudby, kterou na této stanici produkují. Podle tebe jde o nejhluší dno kam může muzika klesnout, ale pro desítky, možná stovky tisíc lidí je to příjemná melodická hudba. To víš mládenečku, vám stačí tři akordy a tam tam, aby vás to přivádělo k extázi. Vy mladí (zaplať Pánbůh že vás je menšina) se stylem života, kroužky a cvočky na různých částech těla a jednoduchou hudbou, vracíte zpátky do pralesa. Ale to je vaše věc a nikdo vám to nebere. Tak se prosím ty debile neser do toho, co mají rádi starší a staří lidé.
Omlouvám se za takový projev, ale na típky jako jsi ty nic jiného neplatí.
čau vole."
Docela sranda, jak jsou si reakce podobný a kategoricky mě, potažmo lidi se stejným názorem, škatulkujou. Já třeba na sobě nemám jedinou kérku, nikdy jsem si nic nepropíchl, pocházím z venkova, svědomitě pracuju, skládám písničky o lásce a sním svůj sen o hodné katolické dívce ze spořádané rodiny. No dobře, teď vážně. Sem tam na blogu schytám nějakou tu nenávistnou reakci. Ale že se jich sejde tolik a coby odpovědi bránící zrovna Peterkovo vydavatelství? To jsem fakt nečekal. Je smutný, že optikou těhle lidí kdo není jako oni, tak je automaticky pokérovanej primitiv mlátící do bubínků nebo pseudař, co s fajfkou v ruce místo posledního derby rozebírá, jak moc sám sebe Kafka promítnul do postavy zeměměřiče a věčně si mastí ego svou výjimečností, protože ho na zadek posadí jedině nová deska Radiohead.
Celá ta vlna reakcí na článek o Šlágr TV je pro mě především smutnou zkušeností. Ačkoliv si o Český muzice myslím svý, nikdy bych nečekal, že její zákazníci budou reagovat tak prudce a v tak agresivním tónu. Opravdu ne. Až zas uvidím pana Peterku v televizi, vždycky si vzpomenu na výše vypsaný reakce. Protože takhle uvažujou někteří jeho posluchači.
neděle 8. dubna 2012
Tereza Kerndlová - Přísahám
Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Dlouho, předlouho jsem odkládal článek o Tereze Kerndlový. Přitom se mě docela dost čtenářů ptalo, proč ještě není na blogu. Asi leze hodně lidem na nervy. Já to celkem chápu, svýho času se jí nedalo vyhnout, obzvlášť v období vydání desky Retro. Byla v televizi, v rádiu, v bulváru, na plakátech. Před půl rokem vydala nový album Schody z nebe, kde jí hudbu složil Chris Neal (nenechte se zmást světovostí, je to pseudonym českýho autora) a texty napsal Terezin partner René Mayer. Přísahám je druhej singl. Abych se přiznal, dalo mi chvíli práci, než jsem zjistil všechna jména. Tereza Kerndlová totiž na svých stránkách nemá žádnou diskografii, což považuju za naprosto tristní. Hlavně, že tam zveřejňuje kdejakou hovadinu z VIP zpráv. Možná tam ta diskografie někde bude schovaná, ale holka, která chce být zpěvačkou, tyhle věci prostě musí avizovat. Že dělá se známými autory. Že to nahrávala v prvotřídním studiu. Že jí pomáhali zajímaví hosté. Nestačí se spokojit s textem typu: "Narodila jsem se tam a tam a vydala tenkrát tuhle desku." Jestli se článek dostane k někomu z jejího okolí (už by mě to nepřekvapilo), přemýšlejte nad tím. Je to neprofesionální a vypadá to blbě. Pojďme na věc.
Jestli takhle vypadá druhej singl, zbytek desky bude pravděpodobně hrozná vata. Kvalitní zvuk ztrácí smysl, když se stopáž blíží čtyřem minutám a jede to furt dokola s minimálním aranžérským oživením. Klip režíroval opět Terezin partner René Mayer a ačkoliv je plnej klišé obrazů a snaží se vyprávět tisíckrát ohraný příběhy (lesbická láska, láska mezi lidmi odlišný barvy pleti, holka tahající kluka z drog a zoufalý pár přepadávající benzínku), je o dost zajímavější než samotná písnička. Ta totiž působí jako instantní slaďák, co si holky pouští cestou na praxi. Hroznej je text, ale to už tak nějak ke Kerndlový patří - její nový singly jsou oproti těm z Retra rovnou o třídu níž. Zase slyšíme opakování slovesnýho tvaru (stát / prát) a navíc tu máme na sebe naplácáno hned několik pseudozamyšlených obrazů. Havraní křídla, voda v poušti, padáme spolu výš a tak dál, a tak dál. Tohle je poetika husiček z učňáku, co ráno zmalovaný přešlapujou v bílejch péřovkách před školou, kouří modrý elemka a prdlikaj o tom, jak zatáhnout tělák. Já se přiznám, že mám Kerndlovou docela rád. Nikdy bych sám od sebe asi na její vystoupení nešel, ale podle mě ta holka v sobě má potenciál a maká na sobě. Jenže se domnívám, že tahle prostoduchá popina, kterou teď dělá, nebude nikoho zajímat věčně. Přísahám se za pět deset let teda určitě hrát nebude.
Jestli takhle vypadá druhej singl, zbytek desky bude pravděpodobně hrozná vata. Kvalitní zvuk ztrácí smysl, když se stopáž blíží čtyřem minutám a jede to furt dokola s minimálním aranžérským oživením. Klip režíroval opět Terezin partner René Mayer a ačkoliv je plnej klišé obrazů a snaží se vyprávět tisíckrát ohraný příběhy (lesbická láska, láska mezi lidmi odlišný barvy pleti, holka tahající kluka z drog a zoufalý pár přepadávající benzínku), je o dost zajímavější než samotná písnička. Ta totiž působí jako instantní slaďák, co si holky pouští cestou na praxi. Hroznej je text, ale to už tak nějak ke Kerndlový patří - její nový singly jsou oproti těm z Retra rovnou o třídu níž. Zase slyšíme opakování slovesnýho tvaru (stát / prát) a navíc tu máme na sebe naplácáno hned několik pseudozamyšlených obrazů. Havraní křídla, voda v poušti, padáme spolu výš a tak dál, a tak dál. Tohle je poetika husiček z učňáku, co ráno zmalovaný přešlapujou v bílejch péřovkách před školou, kouří modrý elemka a prdlikaj o tom, jak zatáhnout tělák. Já se přiznám, že mám Kerndlovou docela rád. Nikdy bych sám od sebe asi na její vystoupení nešel, ale podle mě ta holka v sobě má potenciál a maká na sobě. Jenže se domnívám, že tahle prostoduchá popina, kterou teď dělá, nebude nikoho zajímat věčně. Přísahám se za pět deset let teda určitě hrát nebude.
pátek 6. dubna 2012
Pavel Roth a Iva Hajnová - Já kašlu na to, co se říká
Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Pavel Roth s Ivou Hajnovou se tu už objevili. A ještě objeví, protože jejich repertoár je fakt neuvěřitelnej. Normalizační hvězdička Roth má na kontě několik desek, ale taky se nevyhnul smutnýmu období, kdy o něj po revoluci přestal být zájem. Tak pověsil kytaru na hřebík a začal taxikařit. Vše se však v dobré obrátilo a Pavel Roth (zastupovaný agenturou Ivana Rösslera) dnes zase objíždí firemní večírky, městský slavnosti, otvírání obchoďáků a podobný akce, znáte to. Můžete si objednat buď vystoupení jeho samotnýho, s Ivou Hajnovou nebo ve trojici s italským zpěvákem Andreou (Andreem?) Andreim. Novinkou však je, že si pan Roth před dvěma měsíci otevřel vlastní nahrávací studio, který teď nabízí hudebníkům z Prahy a okolí. Píseň Já kašlu na to, co se říká najdeme na společný desce Pavla a Ivy Lůžko z trávy, kterou v roce 2007 vydala společnost B. M. S. Mimochodem, na svých stránkách nás interpret stále zve na oficiální křest alba. Ehm...
Já nechápu, čím jsou Roth s Hajnovou tak zajímaví, že si je furt někdo někam zve. Klip vzniknul ve studiu TV Óčko pro natáčení jednoho pořadu, ale na Youtube najdeme ještě spoustu dalších záznamů z různých televizních kanálů. Óčko si hraje na stanici pro mladý a přitom tam pouští milostný duety padesátníků? No dobře, paní Hajnový bude asi míň.
Všechno to otevře naprosto otřesná kytara (zní to jako když blije sýkorka), která je ovšem pro Rothovu pozdější tvorbu charakteristická. Připadá mi, že ten chlap nezná jiný efekty než ty dva pro podkres a sólo, který cpe všude. Automatický bicí moc nepřekvapí, celá věc zní, jako by si to interpret nahrál doma v paneláku. Klip snad nemá cenu komentovat. Goth milfka Hajnová předvádí dramatický gesta, Roth celej v černým s nezbytnejma pyramidama jí zdárně sekunduje. A ještě vypadá jak mrkací panenka, když se rozjede první sloka. Za naprosto tragickej však považuju text. Pořád dokola tu píšu o tom, že opakování slovesných tvarů je berlička, kterou se odnaučují studenti textařiny už v prvním ročníku. Taková věc hrozně táhne text dolů, ale když je to jenom jeden verš, tak budiž. Ovšem postavit na tom celou píseň, to je vyloženě odfláknutý neumětelství. Tady máme vzdát / rád / lhát / hrát, říká / týká, mám / znám, ve třetí sloce se dokonce objeví cimrmanovský absolutní rým na druhou: "co dělat mám / já svoji hlavu mám / jen to, že tebe mám."
Bez ironie, tohle prostě v televizi nemá co dělat.
Já nechápu, čím jsou Roth s Hajnovou tak zajímaví, že si je furt někdo někam zve. Klip vzniknul ve studiu TV Óčko pro natáčení jednoho pořadu, ale na Youtube najdeme ještě spoustu dalších záznamů z různých televizních kanálů. Óčko si hraje na stanici pro mladý a přitom tam pouští milostný duety padesátníků? No dobře, paní Hajnový bude asi míň.
Všechno to otevře naprosto otřesná kytara (zní to jako když blije sýkorka), která je ovšem pro Rothovu pozdější tvorbu charakteristická. Připadá mi, že ten chlap nezná jiný efekty než ty dva pro podkres a sólo, který cpe všude. Automatický bicí moc nepřekvapí, celá věc zní, jako by si to interpret nahrál doma v paneláku. Klip snad nemá cenu komentovat. Goth milfka Hajnová předvádí dramatický gesta, Roth celej v černým s nezbytnejma pyramidama jí zdárně sekunduje. A ještě vypadá jak mrkací panenka, když se rozjede první sloka. Za naprosto tragickej však považuju text. Pořád dokola tu píšu o tom, že opakování slovesných tvarů je berlička, kterou se odnaučují studenti textařiny už v prvním ročníku. Taková věc hrozně táhne text dolů, ale když je to jenom jeden verš, tak budiž. Ovšem postavit na tom celou píseň, to je vyloženě odfláknutý neumětelství. Tady máme vzdát / rád / lhát / hrát, říká / týká, mám / znám, ve třetí sloce se dokonce objeví cimrmanovský absolutní rým na druhou: "co dělat mám / já svoji hlavu mám / jen to, že tebe mám."
Bez ironie, tohle prostě v televizi nemá co dělat.
čtvrtek 5. dubna 2012
Marie Pojkarová - Zlomené city
Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Tentokrát tu máme jednu horkou novinku. Marie Pojkarová včera na svůj Youtube kanál nahrála videoklip k písni Zlomené city. Ona to vlastně zas až taková novinka není, protože song najdeme na desce z roku 2006 se stejným názvem. Navíc z interních zdrojů vím, že klip vznikl už před půl rokem. Dokonce mě pozvali na natáčení, což jsem zdvořile (a hodně pobaveně) odmítnul. Teď se nabízí otázka, proč vydání klipu Marie Pojkarová tak oddalovala. Pokud to bylo kvůli v lednu vydanýmu rádoby-singlu její dcery Krásné léto, tak tam se asi fakt nemusela paní Pojkarová bát, že by si obě písně v éteru konkurovaly. Ten klip navíc není žádnej technickej zázrak vyžadující tři měsíce piplání. Nějakej důvod to asi mělo, ale nechme to plavat a pojďme na věc.
Už po pár taktech je jasný, že Marie Pojkarová tentokrát nesložila hudbu, ale coveruje 80's pop. Západní, samozřejmě, u nás tou dobou strašil leda tak Saturn Pavla Skalickýho, který teď Pojkarovou zastupuje ve svý agentuře Jupiter (pán je asi hvězdář). Jde o předělávku I Don't Wanna Lose You od Tiny Turner. Schválně, řekněte si to nahlas: "Marie Pojkarová zpívá Tinu Turner." Pecka, že?
Tím bylo řečeno vše k hudbě. Možná bych dodal, že oproti originálu to má hrubější, odfláknutější aranže. Text zase obsahuje berličky v podobě opakování slovesných tvarů, verše typu může / nepomůže nebo chránit / bránit nemají v repertoáru zajetýho muzikanta co dělat. Čtyři minuty jsou sebevražedná stopáž (navíc v kombinaci s nudným klipem, kdy nám režisér tři a půl minuty dokola opakuje, že Pomeje je vrah-svůdník a pak to uzavře tou nejsnadnější pointou). Možná ten čas funguje u Tiny Turner, ale tady fakt ne. Nakonec je na celým klipu nejzajímavější asi ten Pomeje, což je dost smutný. Kritiky nezajímáme, tak tam dáme Pomejeho, ať o nás napíše aspoň ten bulvár, ju? Tak ouky, supr nápad! Zároveň nám to napovídá, na jakou cílovku Marie Pojkarová míří.
A teď vážně. Nemám nic proti coverům. Pokud si ho interpret pojme po svým, přináší to často dost zajímavý výsledky. Ale tady slyšíme akorát lacině pojatou kopírku bez sebemenšího nápadu a oživení. Proto nevidím jeden jedinej důvod, proč bych měl zrovna Marii Pojkarový dávat přednost před Tinou Turner. Třicet let starej originál zní totiž o dost svěžeji než včera vydanej cover, posuďte sami.
Už po pár taktech je jasný, že Marie Pojkarová tentokrát nesložila hudbu, ale coveruje 80's pop. Západní, samozřejmě, u nás tou dobou strašil leda tak Saturn Pavla Skalickýho, který teď Pojkarovou zastupuje ve svý agentuře Jupiter (pán je asi hvězdář). Jde o předělávku I Don't Wanna Lose You od Tiny Turner. Schválně, řekněte si to nahlas: "Marie Pojkarová zpívá Tinu Turner." Pecka, že?
Tím bylo řečeno vše k hudbě. Možná bych dodal, že oproti originálu to má hrubější, odfláknutější aranže. Text zase obsahuje berličky v podobě opakování slovesných tvarů, verše typu může / nepomůže nebo chránit / bránit nemají v repertoáru zajetýho muzikanta co dělat. Čtyři minuty jsou sebevražedná stopáž (navíc v kombinaci s nudným klipem, kdy nám režisér tři a půl minuty dokola opakuje, že Pomeje je vrah-svůdník a pak to uzavře tou nejsnadnější pointou). Možná ten čas funguje u Tiny Turner, ale tady fakt ne. Nakonec je na celým klipu nejzajímavější asi ten Pomeje, což je dost smutný. Kritiky nezajímáme, tak tam dáme Pomejeho, ať o nás napíše aspoň ten bulvár, ju? Tak ouky, supr nápad! Zároveň nám to napovídá, na jakou cílovku Marie Pojkarová míří.
A teď vážně. Nemám nic proti coverům. Pokud si ho interpret pojme po svým, přináší to často dost zajímavý výsledky. Ale tady slyšíme akorát lacině pojatou kopírku bez sebemenšího nápadu a oživení. Proto nevidím jeden jedinej důvod, proč bych měl zrovna Marii Pojkarový dávat přednost před Tinou Turner. Třicet let starej originál zní totiž o dost svěžeji než včera vydanej cover, posuďte sami.
neděle 1. dubna 2012
Best of komentáře aneb něco lehkýho na apríla
Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Že jsou komentáře na českým internetu žumpou anonymních kakabusů, to je už tak nějak známá věc. A tak se i na blog nabalila spousta špíny a haterů, kteří mi nadávají a obviňujou, že cenzuruju a mažu příspěvky, protože blog zrovna nechválí. Abych je přesvědčil o opaku, vybral jsem pár reakcí z poslední doby a naopak je tu vypíchnu, aby zůstaly zachovány mezi články. Vkládám sem pouze komentáře (ty, který nejsou anonymní, pochází od samotných interpretů nebo jejich manažerů), nikoliv soukromý zprávy, který mají o dost větší koule, ale protože respektuju pravidla korespondence, nechám je dál ve schránce. V závorce je uvedeno jméno interpreta, o kterým jsem zrovna v okomentovaným článku psal (některý komentáře jsou zkrácený, ale v plný podobě je najde pod těmi články). Tak vzhůru do toho, mějte hezký apríl!
Haha tak ty jsi zabiják no další týpek co tu kvičí do tmy,asi hudební hvězda když takhle kritizuješ a navrch na kontě nějákej ten super klip ne??Spíš než tomu videjku se smněju tobě když nemáš nic lepšího na práci než házet špínu na někoho kdo se alespoň snaží Mr. NOOBE (Bobix)
Já si myslim že seš chudák...velkej a ještě k tomu nevyrovnanej když takhle špiníš lidi který o tom třeba ani neví.Tak to už asi bývá přiživovat se na cizím ůspěchu.No mějte se (Bobix)
A co ty jsi za debila?Dotáhl jsi to někdy tak daleko jako on? :D To ty jsi tragéd...Pokud by byl takový debil, jak ty říkáš, neměl by takové kontakty jako třeba Helena Vondráčková, Michal David, Ewa Farná, Leoš Mareš,... A ještě něco, NAUČ SE LASKAVĚ SPISOVNÉ ČEŠTINĚ. Stejně jsi srab, který si můj komentář hned po přečtení vymaže. Adios, nicko. P.S. Jirku znám jen částečně (Jirka Koběrský)
Souhlasím s Jardou a musím bohužel reagovat. Michal David a podobní jsou ubožáci co nic nedokázali a jen zabírají místo jiným, lepším muzikantům a interpretům. Od pána jako je Jaroslav Konáš, který je zpěvák i když hodně pochybuji o jeho intonačním zpěvu, muzikant , textař, redaktor, hudební kritik tak to opravdu sedí. Hudební kritik? Musím se smát. Chválím aktivitu pana Konáše, protože se sám zasloužil o mediální smažku nejen na českém internetu. Je to celebrita a lidi mu za to dávaj lajk na jeho blogu "Hudební masakry", kde se píše hlavně o hudebním odpadu českého éteru, kterého dosáhl hlavně on sám jeho počínáním a hudební produkcí. Zpěvu. Nechci nikoho urážet jak to dělá zmiňovaný autor těchto článků. Ono je totiž velmi lehké kritizovat, urážet a neproslavit se s tak zajímavým a dá se říct Simpson obličejem a upozornit tak na sebe média.Tak proč neudělat někomu takovému radost jen aby mu zvedl ego a dál se mohl bavit na jeho účet? Dnešní společnost je opravdu zvrácená a není se čemu divit. Hudební masakry jsou docela k smíchu od autora který je sám k smíchu. Jeto dle mého názoru k pláči.Napadlo mě co když potřebuje odbornou lékařskou pomoc? Může být psychicky nemocný člověk, který si možná v dětství vytrpěl a byl týrán nebo šikanován druhými silnějšími jedinci. A nyní se topí v drogách a alkoholu. Určitě by měl velkou radost, když mu trochu mediálně pomůžeme. Kdo druhým jámu.....ale to nemusím nějak doplňovat. Hezkou zábavu a hezčí večer (Miloš Havel)
elitarska akce pro elitarsky hipstery. uduste se tim jak jste trendy. (Zlatý David)
Pane Jardo, při vašich odborných hudebních znalostech je k udivení,že nejste již dávno členem akademie, která uděluje pravidelně hudební ceny.Vaše vyjadřovací schopnosti jsou nepřekonatelné a váš hudební rozhled je úžasný! Myslím, že jste nedoceněný a obdivuji vás,za vaše hodiny času věnované hodnocení škváry našeho hudebního průmyslu.Při nejmenším byste měl alespoň rozhodovat o tom, co se bude hrát za hudbu v českém rozhlase a ČTV a za co se budou udělovat ceny.Škoda,že vaše dokonalé postřehy se dají přečíst pouze na tomto vašem serveru, zasloužil byste si daleko větší prostor...Rozhodně jste nedoceněn a já vám budu držet palce, ať se vám v této činnosti i nadále daří !Také vaše psychoanalytické rozbory mezilidských vztahů nemají obdoby! Zkrátka vše je tak, jak píšete. S pozdravem Jan Žižka (Olivie Žižková)
Jardo,ty máš dost - závist jako dům, že někdo něco dokázal a neuděláš nic, protože písničky M.Davida mají své místo dodnes a budou mít - kdežto tenhle tvůj pa-článek do historie nevejde!Dělej raději něco kloudnýho!a zpívej si s Rytmusem-ten má fakt "oduševnělý" texty, nebo Eva a Vašek můžou být tvoje parketa... (Michal David)
No to je teda hnůj jako sám autor tohoto blogu. (Dneska pozitivně)
Dílo,který soudnej člověk vynechá během pár vteřin, je ideální pro odborný rochnění Koniášovo...vtipnej Koko nikdy nebyl, originální přestal bejt u třetí umytý prdele, tak co tu vlastně máme - třikrát "hrozný" na začátek, hm, to už tady bylo asi stopadesátkrát, zajímavá je protipirátská agitka, Koniáš sice přepaluje , ale jinak krade vo hodně míň než Roth, kterej se usmívá a lezou mu chlupy z košile. To Koniáše evidentně irituje, asi je trendy metrosexuál. Nejlacinější kytarovej multiefekt za nic nemůže, starý synťákový zvuky taky ne, naopak kdybys Koniáši nebyl hloupej, hloupej, hloupej (ty brďo to je jednoduchý), tak bys věděl, že přesně takový v bazarech sháněj lidi jako Bowie, Gabriel nebo Kravitz (ten jich má plný studio) . Bohužel jejich použití už chce trochu fištrónu, ale to ty už netušíš, takže tyhle chlapíky svým odborným názorem háziš šmahem do jednoho pytle s výše zmíněným Rothem a to si fakt nezasloužej.Dál už to není vo ničem, na večírcích straší kdekdo, když mu to závidíš, drž se svejch dobrejch rad a vymysli něco hodnotnějšího ať zvou tebe. No a závěr prozrazuje skutečně vleklej mindrák mistra Koniáše - Ivan Rossler. To musíš mít seběvědomí na hadry bejt zamindrákovanej z tohodle chlapíka, ačkoliv von byl snad kdysi hudebním dramaturgem českýho rozhlasu - že až takhle vysoko bys mířil, Koniáši?? (Pavel Roth)
Milý kolego, celej tenhle povedenej blog je založenej na pošklebování, vokopávání kotníků a tancování na mrtvolách - to všechno s rádoby odborným předžvejkáním se slovníkem a logikou Agáty Hanychový....a ta už má něco lajků...hahaha (Anna Gaja)
Zabarvenější a zamindrákovanější kritiku jsem dlouho neslyšel. Slabota a zakomplexovanost autora je více než zřejmá a několikrát během recenze nastíněná. To, že zmiňuje všechny projekty od PK je sice hezké, ale s málo detaily... Autore článku Jardo...běž, nazpívej a natoč....:) Pak mluv a kritizuj. (D. B.)
Autor bude asi velkej borec. Jen tady meleš sračky a žádné fakta. Hodně mě to pobavilo :D Co se tady člověk nedozví PK (D. B.)
Milý Jardo, rád bych po tvojí zříravé kritice reagoval.... nebo - přesněji řečeno - vznesl pár otázek.... Jak dlouho působíš v branži? Kolik Tvých skladeb hrají rádia? Kolik lidí vidělo tvůj koncert? Jaké je Tvoje hudební vzdělání? Co za Tebou zůstalo....? Protože - možná je to naprosto přízemní názor - hudba je tak cenná, kolik lidí jí poslouchá... nebo je to jinak? Hudba je pro pár pseudo intelektuálů, kteří se zápálenou dýmkou hodnotí to, čeho sami nejsou schopni...? Věř, že Mascha za těch pár měsíců oslovila stovky možná tisíce lidí... poslouchají, stahují a evidentně jim to dělá dobře - věř mi, že je k tomu nikdo nenutí... (Mascha)
Mohl bych se Jardo po zříravá kritice zeptat, co za tebou v oblasti hudby či čehokoliv jiného zůstalo? desítky nebo snad stovky skladeb, které hrají rádia po celém světě... či alespoň u nás... nebo kolik lidí si stáhlo Tvoji muziku? Protože - nezlob se na mě, ale hudba je především od toho aby byla poslouchána - a to ta Maschina bezpochyby je.... nebo je hudba jen pro několik málo vyvolených, kteří vědí.... hoši, hoši.... Martin Skala (Mascha)
Není Jarda náhodou závistivý primitiv, že se mu nedaří tak jako kritizovanému Peterkovi? Má přece stejné možnosti! (Peterka a spol.)
Jardo, co na to říct? Máš něco ty lepšího, co by jsi nám mohl nabídnout? Asi ne. Proč píšeš o klipech, který se ti nelíbí? Zřejmě máš osobní problém a kompenzuješ si tím svoje ego. Jana (spam u asi třiceti článků)
Jardo měl by sis konečně najít ženskou a přestat prudit,onanie není v tvém věku už normální.S pozdravem východoněmeckej fanoušek Mötley Crüe : )/tím jsi mě opravdu rozesmál : )/chlape koukej na svět trochu pozitivněji a s nadhledem nebuď zamindrákovaná kupa sraček odbourej zášť a nech lidi žít jednou ti taky vyjde deska když se budeš trošku snažit už to není jak za komunismu máš na to držím palce (Štěpán Turek a The Jitrnice Zdarma)
A vsadim se o flašku Glenfiddiche, že hromadu lepších komentářů máme ještě před sebou!
Haha tak ty jsi zabiják no další týpek co tu kvičí do tmy,asi hudební hvězda když takhle kritizuješ a navrch na kontě nějákej ten super klip ne??Spíš než tomu videjku se smněju tobě když nemáš nic lepšího na práci než házet špínu na někoho kdo se alespoň snaží Mr. NOOBE (Bobix)
Já si myslim že seš chudák...velkej a ještě k tomu nevyrovnanej když takhle špiníš lidi který o tom třeba ani neví.Tak to už asi bývá přiživovat se na cizím ůspěchu.No mějte se (Bobix)
A co ty jsi za debila?Dotáhl jsi to někdy tak daleko jako on? :D To ty jsi tragéd...Pokud by byl takový debil, jak ty říkáš, neměl by takové kontakty jako třeba Helena Vondráčková, Michal David, Ewa Farná, Leoš Mareš,... A ještě něco, NAUČ SE LASKAVĚ SPISOVNÉ ČEŠTINĚ. Stejně jsi srab, který si můj komentář hned po přečtení vymaže. Adios, nicko. P.S. Jirku znám jen částečně (Jirka Koběrský)
Souhlasím s Jardou a musím bohužel reagovat. Michal David a podobní jsou ubožáci co nic nedokázali a jen zabírají místo jiným, lepším muzikantům a interpretům. Od pána jako je Jaroslav Konáš, který je zpěvák i když hodně pochybuji o jeho intonačním zpěvu, muzikant , textař, redaktor, hudební kritik tak to opravdu sedí. Hudební kritik? Musím se smát. Chválím aktivitu pana Konáše, protože se sám zasloužil o mediální smažku nejen na českém internetu. Je to celebrita a lidi mu za to dávaj lajk na jeho blogu "Hudební masakry", kde se píše hlavně o hudebním odpadu českého éteru, kterého dosáhl hlavně on sám jeho počínáním a hudební produkcí. Zpěvu. Nechci nikoho urážet jak to dělá zmiňovaný autor těchto článků. Ono je totiž velmi lehké kritizovat, urážet a neproslavit se s tak zajímavým a dá se říct Simpson obličejem a upozornit tak na sebe média.Tak proč neudělat někomu takovému radost jen aby mu zvedl ego a dál se mohl bavit na jeho účet? Dnešní společnost je opravdu zvrácená a není se čemu divit. Hudební masakry jsou docela k smíchu od autora který je sám k smíchu. Jeto dle mého názoru k pláči.Napadlo mě co když potřebuje odbornou lékařskou pomoc? Může být psychicky nemocný člověk, který si možná v dětství vytrpěl a byl týrán nebo šikanován druhými silnějšími jedinci. A nyní se topí v drogách a alkoholu. Určitě by měl velkou radost, když mu trochu mediálně pomůžeme. Kdo druhým jámu.....ale to nemusím nějak doplňovat. Hezkou zábavu a hezčí večer (Miloš Havel)
elitarska akce pro elitarsky hipstery. uduste se tim jak jste trendy. (Zlatý David)
Pane Jardo, při vašich odborných hudebních znalostech je k udivení,že nejste již dávno členem akademie, která uděluje pravidelně hudební ceny.Vaše vyjadřovací schopnosti jsou nepřekonatelné a váš hudební rozhled je úžasný! Myslím, že jste nedoceněný a obdivuji vás,za vaše hodiny času věnované hodnocení škváry našeho hudebního průmyslu.Při nejmenším byste měl alespoň rozhodovat o tom, co se bude hrát za hudbu v českém rozhlase a ČTV a za co se budou udělovat ceny.Škoda,že vaše dokonalé postřehy se dají přečíst pouze na tomto vašem serveru, zasloužil byste si daleko větší prostor...Rozhodně jste nedoceněn a já vám budu držet palce, ať se vám v této činnosti i nadále daří !Také vaše psychoanalytické rozbory mezilidských vztahů nemají obdoby! Zkrátka vše je tak, jak píšete. S pozdravem Jan Žižka (Olivie Žižková)
Jardo,ty máš dost - závist jako dům, že někdo něco dokázal a neuděláš nic, protože písničky M.Davida mají své místo dodnes a budou mít - kdežto tenhle tvůj pa-článek do historie nevejde!Dělej raději něco kloudnýho!a zpívej si s Rytmusem-ten má fakt "oduševnělý" texty, nebo Eva a Vašek můžou být tvoje parketa... (Michal David)
No to je teda hnůj jako sám autor tohoto blogu. (Dneska pozitivně)
Dílo,který soudnej člověk vynechá během pár vteřin, je ideální pro odborný rochnění Koniášovo...vtipnej Koko nikdy nebyl, originální přestal bejt u třetí umytý prdele, tak co tu vlastně máme - třikrát "hrozný" na začátek, hm, to už tady bylo asi stopadesátkrát, zajímavá je protipirátská agitka, Koniáš sice přepaluje , ale jinak krade vo hodně míň než Roth, kterej se usmívá a lezou mu chlupy z košile. To Koniáše evidentně irituje, asi je trendy metrosexuál. Nejlacinější kytarovej multiefekt za nic nemůže, starý synťákový zvuky taky ne, naopak kdybys Koniáši nebyl hloupej, hloupej, hloupej (ty brďo to je jednoduchý), tak bys věděl, že přesně takový v bazarech sháněj lidi jako Bowie, Gabriel nebo Kravitz (ten jich má plný studio) . Bohužel jejich použití už chce trochu fištrónu, ale to ty už netušíš, takže tyhle chlapíky svým odborným názorem háziš šmahem do jednoho pytle s výše zmíněným Rothem a to si fakt nezasloužej.Dál už to není vo ničem, na večírcích straší kdekdo, když mu to závidíš, drž se svejch dobrejch rad a vymysli něco hodnotnějšího ať zvou tebe. No a závěr prozrazuje skutečně vleklej mindrák mistra Koniáše - Ivan Rossler. To musíš mít seběvědomí na hadry bejt zamindrákovanej z tohodle chlapíka, ačkoliv von byl snad kdysi hudebním dramaturgem českýho rozhlasu - že až takhle vysoko bys mířil, Koniáši?? (Pavel Roth)
Milý kolego, celej tenhle povedenej blog je založenej na pošklebování, vokopávání kotníků a tancování na mrtvolách - to všechno s rádoby odborným předžvejkáním se slovníkem a logikou Agáty Hanychový....a ta už má něco lajků...hahaha (Anna Gaja)
Zabarvenější a zamindrákovanější kritiku jsem dlouho neslyšel. Slabota a zakomplexovanost autora je více než zřejmá a několikrát během recenze nastíněná. To, že zmiňuje všechny projekty od PK je sice hezké, ale s málo detaily... Autore článku Jardo...běž, nazpívej a natoč....:) Pak mluv a kritizuj. (D. B.)
Autor bude asi velkej borec. Jen tady meleš sračky a žádné fakta. Hodně mě to pobavilo :D Co se tady člověk nedozví PK (D. B.)
Milý Jardo, rád bych po tvojí zříravé kritice reagoval.... nebo - přesněji řečeno - vznesl pár otázek.... Jak dlouho působíš v branži? Kolik Tvých skladeb hrají rádia? Kolik lidí vidělo tvůj koncert? Jaké je Tvoje hudební vzdělání? Co za Tebou zůstalo....? Protože - možná je to naprosto přízemní názor - hudba je tak cenná, kolik lidí jí poslouchá... nebo je to jinak? Hudba je pro pár pseudo intelektuálů, kteří se zápálenou dýmkou hodnotí to, čeho sami nejsou schopni...? Věř, že Mascha za těch pár měsíců oslovila stovky možná tisíce lidí... poslouchají, stahují a evidentně jim to dělá dobře - věř mi, že je k tomu nikdo nenutí... (Mascha)
Mohl bych se Jardo po zříravá kritice zeptat, co za tebou v oblasti hudby či čehokoliv jiného zůstalo? desítky nebo snad stovky skladeb, které hrají rádia po celém světě... či alespoň u nás... nebo kolik lidí si stáhlo Tvoji muziku? Protože - nezlob se na mě, ale hudba je především od toho aby byla poslouchána - a to ta Maschina bezpochyby je.... nebo je hudba jen pro několik málo vyvolených, kteří vědí.... hoši, hoši.... Martin Skala (Mascha)
Není Jarda náhodou závistivý primitiv, že se mu nedaří tak jako kritizovanému Peterkovi? Má přece stejné možnosti! (Peterka a spol.)
Jardo, co na to říct? Máš něco ty lepšího, co by jsi nám mohl nabídnout? Asi ne. Proč píšeš o klipech, který se ti nelíbí? Zřejmě máš osobní problém a kompenzuješ si tím svoje ego. Jana (spam u asi třiceti článků)
Jardo měl by sis konečně najít ženskou a přestat prudit,onanie není v tvém věku už normální.S pozdravem východoněmeckej fanoušek Mötley Crüe : )/tím jsi mě opravdu rozesmál : )/chlape koukej na svět trochu pozitivněji a s nadhledem nebuď zamindrákovaná kupa sraček odbourej zášť a nech lidi žít jednou ti taky vyjde deska když se budeš trošku snažit už to není jak za komunismu máš na to držím palce (Štěpán Turek a The Jitrnice Zdarma)
A vsadim se o flašku Glenfiddiche, že hromadu lepších komentářů máme ještě před sebou!
sobota 31. března 2012
Kulturní misionáři Olivie Žižková a Jiří Krytinář
Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Tentokrát se podíváme na to, jakou kulturní osvětu po našem venkově šíří zpěvačka Olivie Žižková a herec Jiří Krytinář. Dali se spolu před pár lety dohromady a začali objíždět vesnický kulturáky s pořadem Dívám se vzhůru. Stejně se jmenuje kniha pana Krytináře a součástí pořadu je nezbytná autogramiáda (nejdřív si na místě knihu musíte koupit, aby se vám měl do čeho podepsat, že jo). Nechme teď stranou nějaký pošklebky na adresu pana Krytináře a paní Žižkový, tohle je skutečně formát, kterej u nás funguje už desítky let a praktikuje ho spousta druhořadých herců a zpěváků. Někdo má to štěstí, že se udrží v divadlech okresních měst, někdo se holt musí spokojit s maloměstským kinem...No a tam až někde úplně dole je paběrkování po sálech hostinců na návsi. Což je i případ dnešního masakru. Záznam je starý něco málo přes měsíc a můžeme na obranu interpretů říct, že Zbýšov je oficiálně město, ale evidentně tam nemají ani důstojný místo, kam umělce postavit. Pojďme na to.
Nechme stranou pana Krytináře, ten bude vyprávět veselé historky z natáčení, známe to všichni. Ale proč je tam ta Olivie Žižková? Tahle paní si vydělává peníze coby Darinka Rolinsová revival. Budiž, když si někdo pozve na večírek falešnou Darinku a je za to ochotnej zaplatit, má ji mít. Ale proč zpívat její písničky i v pořadu, kterej se jmenuje Dívám se vzhůru a s Darinkou nemá nic společnýho? Není to tím, že se od ní Olivie naučila patnáct písniček a teď je zpívá všude možně? Ptám se znova, proč? Co to je za nápad, jet někam do kulturního domu Brtnice a tam zpívat Plyšovýho psíka? Olivie Žižková jistě řekně něco v tom smyslu, že s panem Krytinářem rozdávají radost a smích a lidi na ně chodí, protože chtějí slyšet Darinčiny písničky. Nesmysl, jdou na to, protože nic lepšího na výběr nemají, za půl roku si tam s nima možná přijede popovídat Tomio Okamura. Teď vážně. Na netu se snadno dočteme, že na tyhle akce stojí vstup okolo 50,- Kč (jen v KD Hostouň chtěli 140,-). Když přijde padesát lidí, máme dohromady dva a půl litru. To je tak na cesťák, na flašku a na párek, takže náklady na představení někdo musel doplatit. Sponzor? Kdo by tohle sponzoroval? Spíš to zacvakala radnice z rozpočtu. No jo, to se to pak rozhazuje a zve mizerný interprety, když to platíme my všichni ze svých daní.
Nechme stranou pana Krytináře, ten bude vyprávět veselé historky z natáčení, známe to všichni. Ale proč je tam ta Olivie Žižková? Tahle paní si vydělává peníze coby Darinka Rolinsová revival. Budiž, když si někdo pozve na večírek falešnou Darinku a je za to ochotnej zaplatit, má ji mít. Ale proč zpívat její písničky i v pořadu, kterej se jmenuje Dívám se vzhůru a s Darinkou nemá nic společnýho? Není to tím, že se od ní Olivie naučila patnáct písniček a teď je zpívá všude možně? Ptám se znova, proč? Co to je za nápad, jet někam do kulturního domu Brtnice a tam zpívat Plyšovýho psíka? Olivie Žižková jistě řekně něco v tom smyslu, že s panem Krytinářem rozdávají radost a smích a lidi na ně chodí, protože chtějí slyšet Darinčiny písničky. Nesmysl, jdou na to, protože nic lepšího na výběr nemají, za půl roku si tam s nima možná přijede popovídat Tomio Okamura. Teď vážně. Na netu se snadno dočteme, že na tyhle akce stojí vstup okolo 50,- Kč (jen v KD Hostouň chtěli 140,-). Když přijde padesát lidí, máme dohromady dva a půl litru. To je tak na cesťák, na flašku a na párek, takže náklady na představení někdo musel doplatit. Sponzor? Kdo by tohle sponzoroval? Spíš to zacvakala radnice z rozpočtu. No jo, to se to pak rozhazuje a zve mizerný interprety, když to platíme my všichni ze svých daní.
pátek 30. března 2012
Koule - Ženská nesmí čekat na zázrak
Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Po hodně dlouhý době sem tentokrát dám místo klipu pouze zvukový záznam, ale nešlo jinak. Tohle je taková hrůza, že to prostě do masakrů patří, klip neklip. Koule je dívčí (no, spíš dámský) trio a jejich zastupující agentura Allstars uvádí, že jde o Maxim Turbulenc v sukních. Už to je dostatečnej důvod k tomu, abychom se k něčemu takovýmu otočili zády. Jenže Koule se valí dál. Od svýho vzniku v roce 2000 dámy vydaly dvě dlouhohrající desky, Žádnej silikon (ještě pod nápaditým názvem Koooule) a Ženská nesmí čekat na zázrak. Jde o lidovou zábavu, a tak najdeme v repertoáru písničky nazvaný třeba Holka Rambo, Knedlíky nebo Tuzemák. Dámy vystupují na podnikových večírcích, dětských dnech (to nevim teda), městských slavnostech, veletrzích a tak. Ve zlatý éře televizních estrád nám dokonce zpívaly z obrazovek. Konkrétně se objevily v pořadech Na scénu, Mňam prima vařečka, Miss XXL, Dobroty Petra Novotného, Gogo Show, Rande, Áčko(!), Peříčko(!!!) a tak dál. Pojďme si tedy poslechnout, čím dramaturgy a pořadatele dámy okouzlily, když měly a stále mají tolik nabídek.
Pro tohle prostě sedí výraz mindfuck. Vykradená Malá noční hudba celá pojatá v diskoškovým rytmu a do toho naprosto kravskej text o tom, že když se chlap pustí na chvíli do hospody, tak pak pro tu svou udělá první poslední. Jestli je tohle ten slibovanej nadhled a humor, kterým jsou interpretky proslavený, tak to je teda hodně velká mizérie. Legrace stranou, s tímhle strašily v televizi. Nebo to zpívají na dětských dnech. Strašný. Abych dnešnímu dílu dodal hodně absurdní pointu, na stránkách agentury Allstars se dočteme, že cena vystoupení se pohybuje od 18.000,- Kč plus cesťák. Od, to znamená, že tuhle sumu zaplatíte tak za půl hodiny křepčení, pak ta částka ještě poroste. Ach jo.
Pro tohle prostě sedí výraz mindfuck. Vykradená Malá noční hudba celá pojatá v diskoškovým rytmu a do toho naprosto kravskej text o tom, že když se chlap pustí na chvíli do hospody, tak pak pro tu svou udělá první poslední. Jestli je tohle ten slibovanej nadhled a humor, kterým jsou interpretky proslavený, tak to je teda hodně velká mizérie. Legrace stranou, s tímhle strašily v televizi. Nebo to zpívají na dětských dnech. Strašný. Abych dnešnímu dílu dodal hodně absurdní pointu, na stránkách agentury Allstars se dočteme, že cena vystoupení se pohybuje od 18.000,- Kč plus cesťák. Od, to znamená, že tuhle sumu zaplatíte tak za půl hodiny křepčení, pak ta částka ještě poroste. Ach jo.
čtvrtek 29. března 2012
Dneska pozitivně aneb desky, který mě v poslední době zaujaly
Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Asi je na čase mezi vším tím hnojem zase napsat něco o tom, co mě v poslední době zaujalo v dobrým slova smyslu. A protože jsem nedávno na FB stránce masakrů nadhodil myšlenku, že není od věci si občas koupit v klubu od kapely cédéčko, vypíchnu tentokrát tři desky, který podle mě za to stopáďo (nebo kolik) stojí.
Youngblood od skupiny Airfare už je téměř půl roku stará záležitost, ale pořád se mi neoposlouchala. Nikdy jsem nebyl fanouškem týhle skupiny, přišla mi vždycky jako takovej indie-pop-rockovej kočkopes váhající, kudy vlastně jít, ale poslední album mě zaujalo na první poslech. Ačkoliv jde oficiálně o dlouhohrající desku, má jenom půl hodiny. Což je dobře! Airfare evidentně prospěl střízlivej přístup k výběru písní a výslednejch deset věcí nedává prostor žádný vatě. Take Me On je singl jako Brno, basová linka v Radio se okamžitě vryje do hlavy a závěrečná Doctor Z. s hostující Charlie One z Ohm Square je tak příjemná záležitost, že si člověk dřív nebo později refrén prostě bude pobrukovat s kapelou. Zkrátka, ta deska nejen že má podle mě šťávu, zároveň je překvapivě rozmanitá a není tam hluchý místo.
Charlie Straight mají venku album Someone With A Slow Heartbeat a musim uznat, že je to deska jako víno. Tahle kapela to má těžký, pro spoustu pozérů jsou to šulíni, protože jsou v rádiu. Pro jiný je to banda hrající pro holčičky, dalším vadí (k těm se řadím i já) třinecká klaka z Petardy kdesi v pozadí. Jenže marná snaha, Someone With A Slow Heartbeat je skvěle nahranej a především inteligentní pop. Navíc se tu sešlo několik důležitých aspektů dohromady, to taky dělá svý. Jsou to skvělí muzikanti, mají dobrou angličtinu, je vidět, že to mezi nima funguje a hlavně umí tvořit hity a rozhodně jimi nešetří. A taky je celkem frajeřina složit pětiminutovou věc, tady jich mají rovnou několik a není to vůbec nuda. Narozdíl od Youngblood u týhle desky už ale některý věci při poslechu přeskakuju a třeba Too Many Knives mi přijde jako uspávání hadů. Přesto je tohle přesně ten typ popu, kterej by naše rádia měla hrát místo Lucky Vondráčkový a třeba super-trendy Eddie Stoilow vedle Charlie Straight vypadají jako polystyrenovej popovej prefabrikát. Vkládám sem klip k prvnímu singlu Coco.
No a pak je tu epíčko od The Switch nazvaný Na Dosah Part III., který mělo křest minulej tejden v Roxy. Byl jsem se podívat a ačkoliv jsem se mezi jejich fanoušky nikdy neřadil (jsem měkkej, no) a jejich tvorbu sledoval víc než nezaujatě, fakt se mi to líbilo. Na Roxy nezvykle kvalitní zvuk, promyšlená scéna, set i jeho provedení a především výborná komunikace s publikem. Začátek dost kazil nefunkční mikrofon na backvocal a celkem komicky vypadalo pokřtěný cédéčko, který dopadlo do publika a nikdo se pro ně neobtěžoval sehnout. Památka nepamátka, co s plackou ulepenou od Jägera, že jo.
Na EP najdeme pět věcí a nejen, že zaujme zvukem (produkci dělal kytarista Majkláč a nahráli si to sami, jen o mix a mastering se postaral Ecson Waldes), překvapí i poněkud volnějším tempem. Díky tomu jsem narazil na názory, že "Swičáci" už nejsou to, co byli dřív, ale mně tohle sedí víc. Taky narazíme na zajímavý hosty, překvapí česky zpívající Kurz (Atari Terror) i Radek Škarohlíd (Hentai Corporation). Což mi připomíná, na nový desce Mňágy uslyšíme česky zpívat Nicelanda, cha!
Z celýho alba se mi nejvíc líbí Hyena, protože má ze všech věcí - přijde mi - největší drive. Ale abych moc nechválil, zrovna v týhle skladbě narazíme na obrat "kvítí-svítí," tedy verš, kterej slyšíme leda tak v pohádkách a u Ready Kirken.
Kdybych to měl shrnout, The Switch v rámci žánru na český scéně působili dlouho jako solitér a i dneska jsou oproti podobným kapelám o krok napřed (škoda těch Composed, měli potenciál). Málokoho mimo žánr tahle hudba osloví, ale všichni ti hácéčkaři, co si myslí, že jsou drsný už tím, že maj v kapele sedmistrunku a do mikrofonu blejou "Fok jó!", se mají od týhle formace hodně co učit. Mimochodem, nedávno vydanej Travič vody od Cocotte Minute je ve srovnání s The Switch přitroublý agro.
A jen tak pro zajímavost, křest dokumentují povedený fotky od Petra Klappera. http://petrklapper.com/Events/120321-THE-SWITCH/
Youngblood od skupiny Airfare už je téměř půl roku stará záležitost, ale pořád se mi neoposlouchala. Nikdy jsem nebyl fanouškem týhle skupiny, přišla mi vždycky jako takovej indie-pop-rockovej kočkopes váhající, kudy vlastně jít, ale poslední album mě zaujalo na první poslech. Ačkoliv jde oficiálně o dlouhohrající desku, má jenom půl hodiny. Což je dobře! Airfare evidentně prospěl střízlivej přístup k výběru písní a výslednejch deset věcí nedává prostor žádný vatě. Take Me On je singl jako Brno, basová linka v Radio se okamžitě vryje do hlavy a závěrečná Doctor Z. s hostující Charlie One z Ohm Square je tak příjemná záležitost, že si člověk dřív nebo později refrén prostě bude pobrukovat s kapelou. Zkrátka, ta deska nejen že má podle mě šťávu, zároveň je překvapivě rozmanitá a není tam hluchý místo.
Charlie Straight mají venku album Someone With A Slow Heartbeat a musim uznat, že je to deska jako víno. Tahle kapela to má těžký, pro spoustu pozérů jsou to šulíni, protože jsou v rádiu. Pro jiný je to banda hrající pro holčičky, dalším vadí (k těm se řadím i já) třinecká klaka z Petardy kdesi v pozadí. Jenže marná snaha, Someone With A Slow Heartbeat je skvěle nahranej a především inteligentní pop. Navíc se tu sešlo několik důležitých aspektů dohromady, to taky dělá svý. Jsou to skvělí muzikanti, mají dobrou angličtinu, je vidět, že to mezi nima funguje a hlavně umí tvořit hity a rozhodně jimi nešetří. A taky je celkem frajeřina složit pětiminutovou věc, tady jich mají rovnou několik a není to vůbec nuda. Narozdíl od Youngblood u týhle desky už ale některý věci při poslechu přeskakuju a třeba Too Many Knives mi přijde jako uspávání hadů. Přesto je tohle přesně ten typ popu, kterej by naše rádia měla hrát místo Lucky Vondráčkový a třeba super-trendy Eddie Stoilow vedle Charlie Straight vypadají jako polystyrenovej popovej prefabrikát. Vkládám sem klip k prvnímu singlu Coco.
No a pak je tu epíčko od The Switch nazvaný Na Dosah Part III., který mělo křest minulej tejden v Roxy. Byl jsem se podívat a ačkoliv jsem se mezi jejich fanoušky nikdy neřadil (jsem měkkej, no) a jejich tvorbu sledoval víc než nezaujatě, fakt se mi to líbilo. Na Roxy nezvykle kvalitní zvuk, promyšlená scéna, set i jeho provedení a především výborná komunikace s publikem. Začátek dost kazil nefunkční mikrofon na backvocal a celkem komicky vypadalo pokřtěný cédéčko, který dopadlo do publika a nikdo se pro ně neobtěžoval sehnout. Památka nepamátka, co s plackou ulepenou od Jägera, že jo.
Na EP najdeme pět věcí a nejen, že zaujme zvukem (produkci dělal kytarista Majkláč a nahráli si to sami, jen o mix a mastering se postaral Ecson Waldes), překvapí i poněkud volnějším tempem. Díky tomu jsem narazil na názory, že "Swičáci" už nejsou to, co byli dřív, ale mně tohle sedí víc. Taky narazíme na zajímavý hosty, překvapí česky zpívající Kurz (Atari Terror) i Radek Škarohlíd (Hentai Corporation). Což mi připomíná, na nový desce Mňágy uslyšíme česky zpívat Nicelanda, cha!
Z celýho alba se mi nejvíc líbí Hyena, protože má ze všech věcí - přijde mi - největší drive. Ale abych moc nechválil, zrovna v týhle skladbě narazíme na obrat "kvítí-svítí," tedy verš, kterej slyšíme leda tak v pohádkách a u Ready Kirken.
Kdybych to měl shrnout, The Switch v rámci žánru na český scéně působili dlouho jako solitér a i dneska jsou oproti podobným kapelám o krok napřed (škoda těch Composed, měli potenciál). Málokoho mimo žánr tahle hudba osloví, ale všichni ti hácéčkaři, co si myslí, že jsou drsný už tím, že maj v kapele sedmistrunku a do mikrofonu blejou "Fok jó!", se mají od týhle formace hodně co učit. Mimochodem, nedávno vydanej Travič vody od Cocotte Minute je ve srovnání s The Switch přitroublý agro.
A jen tak pro zajímavost, křest dokumentují povedený fotky od Petra Klappera. http://petrklapper.com/Events/120321-THE-SWITCH/
středa 28. března 2012
A zase na Čili!
Další masakr, tentokrát o zpívajícím hokejistovi, najdete (tak jako každou středu) tradičně na Čilichili... http://www.cilichili.cz/blogy/hudebni-masakry-xvii-milos-havel-36.html?bloger=3
úterý 27. března 2012
Absolutní dno jménem Šlágr TV
Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Jel jsem na pár dní navštívit rodiče do Českých Budějovic a přiznám se, cestou mě ani nenapadlo, že narazím na jeden z největších masakrů od vzniku blogu. Na televizi nekoukám (kecal bych, zprávy a sport občas sleduju), tak mi to po celou dobu unikalo, ale táta znalý věci mi poradil, ať tomu kanálu - trefný označení - chvilku věnuju. A musim říct, že jsem asi poznal úplně novej vesmír hudebních příšerností. Šlágr TV totiž spadá pod vydavatelství Česká muzika pana Karla Peterky. A protože je to tím pádem jeho rajon bez sebemenší dramaturgický reflexe, vysílání je složený z reklam na produkty tohoto otřesnýho vydavatelství. Jaký to má provedení, si uděláte obrázek z přiloženýho videa. Jde o druhý díl pořadu Písničky na přání s Českou muzikou, o prvním jsem psal před pár týdny. To jsem ještě netušil, že se tyhle příšernosti vysílají pořád dokola.
Takhle nějak vypadá celý vysílání, akorát vám dole běží titulky, kam si máte zavolat pro komplet šesti cd za cenu 999,- Kč. Viděl jsem však ještě jeden pořad. Jmenoval se Písnička na jaro nebo tak nějak a vysílal se v sobotu v devět večer. Tedy tzv. prime time a v tom případě šlo o vlajkovou loď stanice Šlágr TV. Výsledek předčil veškerá má očekávání. V hnusným studiu z papundeklových kulis (napravo chaloupka, nalevo černá deka se žárovkama, jakože hvězdný nebe) seděly v hledišti na laciných židlích z výprodeje hvězdy vydavatelství. Moderátor Petr Jančařík vylezl z papundeklový chaloupky, mával rukou do rozchechtanýho publika a říkal: "Vítám zde Maxíky, vítám zde Evu a Vaška, vítám Místříňanku, á, támhle máme Pepíčka Zocha, jé, ahoj Kájo!" a tak dál, a tak dál. Pak přišel první interpret, pěvecký duo Rytmus z Prievidze. Postavili se před mikrofon a vedli s moderátorem rozhovor na téma, že už dlouho zpívají na zábavách, ale že se mají rádi a že se budou brát. Aby svou lásku ukázali světu, drželi se celou dobu za ruce. No, jedno oko nezůstalo suchý, to je jasný. O svý tvorbě neřekli ani zbla, co taky, když vydáváte akorát pochybný kompilace u Český muziky. V tu chvíli jsem to vypnul, prostě jsem neměl sílu.
Teď vážně. Nemůžu uvěřit, že by se na tohle doopravdy někdo díval. Jenže ono tomu tak bude. Mít svou televizi není levná záležitost, i když je regionální a vysíláná příšernou technikou jako v tomto případě. Jenže Peterka je obchodník všemi mastmi mazanej a kdyby mu to nevynášelo, resp. kdyby se na to lidi nedívali a nevolali pak, že si chtějí koupit cédéčko, utnul by to. Když sbírám materiál na tenhle blog, většinou je to celkem legrace. Ale po pár minutách strávených se Šlágr TV jsem měl akorát blbou náladu. Tohle je skutečně dno.
Takhle nějak vypadá celý vysílání, akorát vám dole běží titulky, kam si máte zavolat pro komplet šesti cd za cenu 999,- Kč. Viděl jsem však ještě jeden pořad. Jmenoval se Písnička na jaro nebo tak nějak a vysílal se v sobotu v devět večer. Tedy tzv. prime time a v tom případě šlo o vlajkovou loď stanice Šlágr TV. Výsledek předčil veškerá má očekávání. V hnusným studiu z papundeklových kulis (napravo chaloupka, nalevo černá deka se žárovkama, jakože hvězdný nebe) seděly v hledišti na laciných židlích z výprodeje hvězdy vydavatelství. Moderátor Petr Jančařík vylezl z papundeklový chaloupky, mával rukou do rozchechtanýho publika a říkal: "Vítám zde Maxíky, vítám zde Evu a Vaška, vítám Místříňanku, á, támhle máme Pepíčka Zocha, jé, ahoj Kájo!" a tak dál, a tak dál. Pak přišel první interpret, pěvecký duo Rytmus z Prievidze. Postavili se před mikrofon a vedli s moderátorem rozhovor na téma, že už dlouho zpívají na zábavách, ale že se mají rádi a že se budou brát. Aby svou lásku ukázali světu, drželi se celou dobu za ruce. No, jedno oko nezůstalo suchý, to je jasný. O svý tvorbě neřekli ani zbla, co taky, když vydáváte akorát pochybný kompilace u Český muziky. V tu chvíli jsem to vypnul, prostě jsem neměl sílu.
Teď vážně. Nemůžu uvěřit, že by se na tohle doopravdy někdo díval. Jenže ono tomu tak bude. Mít svou televizi není levná záležitost, i když je regionální a vysíláná příšernou technikou jako v tomto případě. Jenže Peterka je obchodník všemi mastmi mazanej a kdyby mu to nevynášelo, resp. kdyby se na to lidi nedívali a nevolali pak, že si chtějí koupit cédéčko, utnul by to. Když sbírám materiál na tenhle blog, většinou je to celkem legrace. Ale po pár minutách strávených se Šlágr TV jsem měl akorát blbou náladu. Tohle je skutečně dno.
neděle 25. března 2012
Bobix - Tancuj Tancuj
Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Podíváme se opět na jednu komedii z hiphopový scény. Bobix i přes svůj nízkej věk vystupuje už pár let. Dřív dělal beatbox, ale v roce 2009 příšel s EP Promoušn, kde se představil coby hoper. Následovalo dlouhohrající album Jít dál, ze kterýho pochází i dnešní masakr. No a vloni vydal svou druhou desku nazvanou skromně Liga Vyjímečných (ano, včetně tý hrubky), kde představil spoustu zajímavých hostů, o kterých až na pár fandů z komunity nikdo nikdy neslyšel. V tom jsou asi právě výjimeční. Na svých stránkách Bobix ještě uvádí, že předskakoval Rytmusovi nebo Prago Union. To by mě zajímalo, jestli ho nevypískali. Pojďme na věc.
Tohle je prostě fór. Já teda chápu, že se tam všichni berou hrozně vážně, ale vypadá to jak tři a půl minuty dlouhá parodie. Na parkoviště obchoďáku přijede interpret ve starým BMW. Už tam na něj čeká zbytek jeho krů, všichni stylově okolo Fiata nebo co to je. Raz dva tři, začíná show, Bobix v tričku s nápisem "Bobix album Jít dál" rapuje o životě a tom, jak šel do bordelu a největší dojem na něj udělaly tyče všude okolo a pivko za kilo. To mu vzhledem k jeho věku strašně žeru. Pak tam hraje s kámíkama poker, to mu žeru taky. Stafáž je zoufalá a sám interpret vypadá, že když nerapuje, tak spíš paří Dotu, než aby chodil za děvkama. Holka vrtící zadkem v čase 0:47 mě rozesmála, něco tak asexuálního jsem dlouho neviděl. Stejně tak mě pobavil pravděpodobně slepý kickboxer v čase 3:13, kterýmu někdo zapomněl říct, že mlátí do sloupu na parkingu a ne do pytle v tělovičně. A proč má Bobix pořád tu hubu nakřivo?
Tohle je prostě fór. Já teda chápu, že se tam všichni berou hrozně vážně, ale vypadá to jak tři a půl minuty dlouhá parodie. Na parkoviště obchoďáku přijede interpret ve starým BMW. Už tam na něj čeká zbytek jeho krů, všichni stylově okolo Fiata nebo co to je. Raz dva tři, začíná show, Bobix v tričku s nápisem "Bobix album Jít dál" rapuje o životě a tom, jak šel do bordelu a největší dojem na něj udělaly tyče všude okolo a pivko za kilo. To mu vzhledem k jeho věku strašně žeru. Pak tam hraje s kámíkama poker, to mu žeru taky. Stafáž je zoufalá a sám interpret vypadá, že když nerapuje, tak spíš paří Dotu, než aby chodil za děvkama. Holka vrtící zadkem v čase 0:47 mě rozesmála, něco tak asexuálního jsem dlouho neviděl. Stejně tak mě pobavil pravděpodobně slepý kickboxer v čase 3:13, kterýmu někdo zapomněl říct, že mlátí do sloupu na parkingu a ne do pytle v tělovičně. A proč má Bobix pořád tu hubu nakřivo?
pátek 23. března 2012
Víťa Vávra v Jičíně
Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Vítězslav Vávra je jedna z figurek československýho normalizačního popu a už kvůli tomu by měl být dávno zapomenut. On totiž nejen že nemá téměř nic novýho v repertoáru, ale naopak ještě dneska ždíme pořád dokola svoje fláky z osmdesátých let. To je prostě smutný. Třeba Petr Kotvald se aspoň snaží jít s dobou. Nejde mu to, ale snaží se. Michal David sice zní pořád stejně, ten samej kolovrátkovej popík s nádechem diskopříběhů, ve kterých mládež pije místo Frisca kolu, ale přecejen se snaží točit nový věci. No a pak už je jenom ta konečná fáze, kdy objíždíte kulturáky se starým, dávno zaprášeným repertoárem a zpíváte pořád dokola tři písničky zastydlým nostalgikům, kteří se slzou v oku vzpomínají, jak byl tehdy svět krásnej, protože jim bylo dvacet. To je případ Vítězslava Vávry, kterej sice i dneska vydává cédéčka, ale na nich nalezeneme jen znova nahraný jeho normalizační hity. V podstatě celá jeho kariéra je provázaná se skupinou Maximum Petra Hanniga a dneska ho zastupuje agentura Allstars. A aby to nebylo málo, objíždí teď kinosály s talkshow Tomia Okamury. Tomio něco chytrýho řekne, dá vtip k dobru, pak Víťa zazpívá Citronovou holku a jedem do dalšího města. To je muzikantský řemeslo v praxi.
Tak jo. Takhle vypadá oficiální kultura na maloměstě. To se před radnicí postaví pódium, okolo rozvěsí poutače s nápisem "Jarmil Kašpárek - zeměvrtné stroje" a pak tam přijede zazpívat nějaká polozapomenutá předrevoluční hvězdička, řekne do mikrofonu "Ahój, Jičínéé!" a osm maminek s kočárky, co nechaly manžely u stánku s klobásama, pod pódiem zakřičí: "Ahój!"
Na Víťu Vávru ani není moc hezkej pohled. Zpívá na halfplayback, má předtočený vlastní vokály a vypadá jak čínskej kříženec Kristiána Kodeta a Aleše Brichty. Samozřejmě nesmí chybět šála v barvě citronu, aby bylo všem jasný, že to je ten, co před třiceti lety nazpíval Citronovou holku. Každý zboží má svýho kupce. I Víťa Vávra, jehož cena vystoupení se podle zastupující agentury pohybuje od 12.000,- Kč. Ať za něj lidi klidně prachy vyhazujou, dobře jim tak, když neznaj nic lepšího. Ale jestli to byla akce pod záštitou města Jičín, honorář jsme za tuhle bídu dali my všichni z našich daní. Já i vy, drazí čtenáři.
Tak jo. Takhle vypadá oficiální kultura na maloměstě. To se před radnicí postaví pódium, okolo rozvěsí poutače s nápisem "Jarmil Kašpárek - zeměvrtné stroje" a pak tam přijede zazpívat nějaká polozapomenutá předrevoluční hvězdička, řekne do mikrofonu "Ahój, Jičínéé!" a osm maminek s kočárky, co nechaly manžely u stánku s klobásama, pod pódiem zakřičí: "Ahój!"
Na Víťu Vávru ani není moc hezkej pohled. Zpívá na halfplayback, má předtočený vlastní vokály a vypadá jak čínskej kříženec Kristiána Kodeta a Aleše Brichty. Samozřejmě nesmí chybět šála v barvě citronu, aby bylo všem jasný, že to je ten, co před třiceti lety nazpíval Citronovou holku. Každý zboží má svýho kupce. I Víťa Vávra, jehož cena vystoupení se podle zastupující agentury pohybuje od 12.000,- Kč. Ať za něj lidi klidně prachy vyhazujou, dobře jim tak, když neznaj nic lepšího. Ale jestli to byla akce pod záštitou města Jičín, honorář jsme za tuhle bídu dali my všichni z našich daní. Já i vy, drazí čtenáři.
čtvrtek 22. března 2012
Domenico Martucci - Moje láska
Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Domenico Martucci je jeden z předlouhý řady celebritek, který se motaj po pseudotrendy barech a bulvár pak o tom píše. Přestože na svých stránkách uvádí, že je zpěvák, skladatel a textař, nevydal jedinou desku. Místo toho si můžem stáhnout pár jeho písniček samostatně a dozvíme se, že nedávno vydal novej singl. Taky se dočteme, že soutěžil v X-factoru a dotáhl to až do, považte, semifinále. A údajně se svou skladbou Moje láska zazářil v běloruský televizní soutěži. To už jsme doma, s kašpárkováním v zábavě pro Lukašenkův režim má zkušenosti víc našich zpěváků, takovej Jarek Šimek by mohl vyprávět. Moje láska proto byla natočená rusky, slovensky, v týhle podobě, kterou sem dávám i coby duet s Ivetou Bartošovou. S tou Domenico chvíli randil a i když se díky tomu konečně dostal do povědomí čtenářů Chvilky pro tebe, tak díky mediálnímu obrazu je především "ten od Bartošový" a teprve pak zpěvák. Na rovinu, tohle se s člověkem potáhne dlouho a muzika bude ostatním připadat komická, i kdyby natočil druhý Kuře v hodinkách. Domenico (nebo jeho agent) tomu sám podkuřuje, protože když už není co psát o jeho muzice, nechá se aspoň ochotně někde vyfotit se skleničkou vína. To má svůj význam, bulvární blekotové pak budou psát o tom, že sice pořád nemáte hotovou desku, ale tuhle jste támhle důležitě stáli se skleničkou vína. Typický. Domenico je taky supersamec, takže kromě zpívání i hodnotí holky coby člen poroty soutěží nazvaných Miss Princess a Princess of the World. Taky o těch akcích slyšíte poprvý? Pojďme na věc.
Tohle se snad ani nedá nazvat klipem. Jestli ano, tak už se jejich natáčením může živit fakt každej. Scénář to nemá, nápad taky ne a technická kvalita se rovná památečnímu videu z teambuldingu za Průhonicema. Na střídačku sledujeme Domenica, jak bloumá po Kampě (kdo z nás tam někdy nevzal holku, že jo, možná proto režisér nad výběrem místa moc neváhal, příště půjdou na Petřín) nebo sedí v restauraci u piana. To je celý. S provedením si hlavu taky moc nelámali, takže se pak do konečnýho střihu dostaly i záběry rušený záblesky fotoaparátů nebo se kromě Domenica díváme i na lidi, co šli zrovna okolo. Tuhle turista, támhle číšník v jinak prázdný restauraci. Hudba je kýčovitej rádoby pompézní slaďák, jak to mají diváci estrád rádi. A proč to má, sakra, čtyři a půl minuty?
Náš pop je nakaženej jakousi perverzní láskou k italskýmu popu, což je dědictví normalizace s Drupim. Domenicem to nekončí, příště pokračujem.
Tohle se snad ani nedá nazvat klipem. Jestli ano, tak už se jejich natáčením může živit fakt každej. Scénář to nemá, nápad taky ne a technická kvalita se rovná památečnímu videu z teambuldingu za Průhonicema. Na střídačku sledujeme Domenica, jak bloumá po Kampě (kdo z nás tam někdy nevzal holku, že jo, možná proto režisér nad výběrem místa moc neváhal, příště půjdou na Petřín) nebo sedí v restauraci u piana. To je celý. S provedením si hlavu taky moc nelámali, takže se pak do konečnýho střihu dostaly i záběry rušený záblesky fotoaparátů nebo se kromě Domenica díváme i na lidi, co šli zrovna okolo. Tuhle turista, támhle číšník v jinak prázdný restauraci. Hudba je kýčovitej rádoby pompézní slaďák, jak to mají diváci estrád rádi. A proč to má, sakra, čtyři a půl minuty?
Náš pop je nakaženej jakousi perverzní láskou k italskýmu popu, což je dědictví normalizace s Drupim. Domenicem to nekončí, příště pokračujem.
středa 21. března 2012
Opět na Čili
Máme tu středu, dnešní masakr najdete opět na Čilichili. http://www.cilichili.cz/blogy/hudebni-masakry-xvi-legendy-se-vraci-35.html?bloger=3
úterý 20. března 2012
Dělám chytrýho v Musicbloku
Vítejte a hezký den! Tentokrát přihazuju do archivu odkaz na Musicblok ze dne 17.3., v jehož rámci byla odvysílaná i reportáž o Hudebních masakrech. Natáčeli jsme to v únoru v těch největších mrazech, takže se mi co chvíli rozdrkotaly zuby, ale snad tam nevypadám úplně jako blbec. Pravidelní čtenáři blogu tam asi nic novýho neuslyší, ale jak jsem psal na Facebooku - aspoň taková Sandra Rosová bude mít jistě radost, že se její klip dostal do televize. http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10115547790-musicblok/21254215211/
sobota 17. března 2012
Patricia Vittek - Zal'úbil sa chlapec
Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Patricia Vittek se narodila v roce 1979 v Bratislavě, ale už coby náctiletá odešla do Prahy dělat modeling. V současnosti už se naplno věnuje zpěvu a pobývá chvíli u nás, chvíli na Slovensku podle toho, kde jsou zrovna kšefty. Vitteková je především celebritka a teprve v druhé řadě zpěvačka, o tom svědčí fakt, že mnohem víc materiálu, kterej o ní najdeme, vypovídá o jejím vztahu s fotbalistou Robertem Vittekem a teprve pod náloží bulvárních kydů leží opravdu zajímavý informace. Třeba ty, že paní Vitteková občas účinkuje i v zahraničí. Nebo že loni na Vánoce vydala u firmy EMI desku Proof, která je v současnosti místy vyprodaná. Mimochodem, za hudbou stojí Tomi Popovič (spolupracoval třeba s Rytmusem nebo Darou Rolins) a texty Saša Okálová, která dělá se stejnými lidmi. Taky je nutno přiznat, že Patricia Vitteková má celkem zmáknutou komunikaci s fanoušky a byť mně osobně nepřijde její materiál natolik světobornej, abych ho sledoval, spousta zpěvaček se od ní může učit - minimálně promo na sociálních sítích. Nicméně pořád platí, že bulvár zajímá víc její osobní život než muzika, což je škoda, protože v takový situaci horko těžko někoho přesvědčíte o svých kvalitách, pokud vůbec nějaký máte. A především to ovlivňuje příležitosti k vystoupení.
Ruku v ruce s bulvárem jde totiž zpívání na pofidérních akcích a v podivných pořadech. Video pochází z talkshow televize Stream.cz Hrubá Krupice, kterou uvádí travesti moderátor(ka) Naděžda Krupská. Všimněte si těch dvou reklam v pozadí, který po celou dobu nezmizí ze záběru. Italskou restauraci Gusto si zapamatujme, ještě se v Hudebních masakrech objeví.
Přezpívat Elán není zrovna kdovíjakej nápad, ale dát tomu taneční háv s odérem vesnický diskotéky, to už chce notnou dávku odvahy i pramálo soudnosti. Co přijde příště? Tucavá Reklama na ticho? I když tenhle song najdeme na její desce, mohla si zvolit raději nějakou autorskou věc. Protože jestli je tohle typická ukázka jejího repertoáru, tak takový cédéčko mi nestojí ani za těch pět minut stahování. A tak trochu je mi Patricie Vittekové líto kvůli tomu, že tři a půl minuty musela křepčit někde u zdi před blbou reklamou. Já vim, je to sponzor pořadu, ale nevypadá to zrovna důstojně, fakt ne.
Ruku v ruce s bulvárem jde totiž zpívání na pofidérních akcích a v podivných pořadech. Video pochází z talkshow televize Stream.cz Hrubá Krupice, kterou uvádí travesti moderátor(ka) Naděžda Krupská. Všimněte si těch dvou reklam v pozadí, který po celou dobu nezmizí ze záběru. Italskou restauraci Gusto si zapamatujme, ještě se v Hudebních masakrech objeví.
Přezpívat Elán není zrovna kdovíjakej nápad, ale dát tomu taneční háv s odérem vesnický diskotéky, to už chce notnou dávku odvahy i pramálo soudnosti. Co přijde příště? Tucavá Reklama na ticho? I když tenhle song najdeme na její desce, mohla si zvolit raději nějakou autorskou věc. Protože jestli je tohle typická ukázka jejího repertoáru, tak takový cédéčko mi nestojí ani za těch pět minut stahování. A tak trochu je mi Patricie Vittekové líto kvůli tomu, že tři a půl minuty musela křepčit někde u zdi před blbou reklamou. Já vim, je to sponzor pořadu, ale nevypadá to zrovna důstojně, fakt ne.
pondělí 12. března 2012
Dj Piere - Mumuland (Italo Remix 2012)
Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Naprosto nezávisle na tom, že Petr Kotvald získal Zlatýho Davida v kategorii nejhorší zpěvák roku, sem dneska vkládám pecku pojmenovanou Mumuland 2012. Jde o remix Kotvaldovy písně a její autor DJ Piere ji vydal na samým konci loňskýho roku.
Pamatujete si na pana Petra Krečmera? Psal jsem o něm v souvislosti s projekty Mystiq a D.B. Vysloveně jasná spojitost mezi ním a DJ Pierem nikde zmíněná není, ale dočteme se, že pan Krečmer je jeho producent, někdy autorem klipů, jindy autorem hudby a hlavně - jsou si velmi podobní. Petr Krečmer, mohlo by se zdát, se prostě s autorskými projekty moc nechytil, tak začal coby DJ Piere (nebo s DJ Pierem) objíždět diskošky. A že se má čím chlubit! Na svým webu v sekci "reference" uvádí, že hrál třeba v klubu Ořešník v Hejnici, klubu Kongo v Letohradě nebo třeba na diskotéce Perla v Zábřehu na Moravě. Komu to připadá málo, ještě přihodí firemní akci "Hypernova Svitavy." Protože mi pan Krečmer v jednom komentáři celkem nevybíravě a sprostě vynadal, počítám, že za tohle se do mě minimálně z pozice Pierova manažera opře taky. Je nutný podotknout, že takovejch kluků jsou u nás bez přehánění stovky. Stačí si koupit aparaturu, nazvat se třeba DJ Duty Tuty, slíbit provozákovi diskotéky čtyři hodiny trsání za bůra a už to jede. Na tom ještě není nic špatnýho, rozhoduje vždycky hudba, kterou DJ návštěvníkům diskotéky nabízí. Pojďme se podívat na remix z dílny DJ Piera.
Asi takhle. Mumuland je nejhorší a nejsměšnější skladba v dějinách českýho porevolučního popu a jako taková by měla být dávno, dááávno zapomenuta. Navíc od nástupu éry mash-upů (který vznikly jako vtipnej experiment, ale postupem času se ve velkým dostaly na taneční parkety a čím dál tím víc dýdžejů se zaměřuje právě na ně) je mnohem těžší přijít s originálním a zajímavým remixem. Mumuland 2012 je zabitej už rovnou, protože v podstatě kopíruje model původní skladby, jen je do něj přidáno trochu toho tucání a sem tam aranže v podobě tisíckrát slyšenýho efektu. To je všechno. Originalitu má asi zajistit slovní spojení Italo Remix v názvu. Ať se na mě DJ Piere nezlobí, ale vytasit se s takovým repertoárem v roce 2012, to je prostě nefalšovanej hudební masakr.
Pamatujete si na pana Petra Krečmera? Psal jsem o něm v souvislosti s projekty Mystiq a D.B. Vysloveně jasná spojitost mezi ním a DJ Pierem nikde zmíněná není, ale dočteme se, že pan Krečmer je jeho producent, někdy autorem klipů, jindy autorem hudby a hlavně - jsou si velmi podobní. Petr Krečmer, mohlo by se zdát, se prostě s autorskými projekty moc nechytil, tak začal coby DJ Piere (nebo s DJ Pierem) objíždět diskošky. A že se má čím chlubit! Na svým webu v sekci "reference" uvádí, že hrál třeba v klubu Ořešník v Hejnici, klubu Kongo v Letohradě nebo třeba na diskotéce Perla v Zábřehu na Moravě. Komu to připadá málo, ještě přihodí firemní akci "Hypernova Svitavy." Protože mi pan Krečmer v jednom komentáři celkem nevybíravě a sprostě vynadal, počítám, že za tohle se do mě minimálně z pozice Pierova manažera opře taky. Je nutný podotknout, že takovejch kluků jsou u nás bez přehánění stovky. Stačí si koupit aparaturu, nazvat se třeba DJ Duty Tuty, slíbit provozákovi diskotéky čtyři hodiny trsání za bůra a už to jede. Na tom ještě není nic špatnýho, rozhoduje vždycky hudba, kterou DJ návštěvníkům diskotéky nabízí. Pojďme se podívat na remix z dílny DJ Piera.
Asi takhle. Mumuland je nejhorší a nejsměšnější skladba v dějinách českýho porevolučního popu a jako taková by měla být dávno, dááávno zapomenuta. Navíc od nástupu éry mash-upů (který vznikly jako vtipnej experiment, ale postupem času se ve velkým dostaly na taneční parkety a čím dál tím víc dýdžejů se zaměřuje právě na ně) je mnohem těžší přijít s originálním a zajímavým remixem. Mumuland 2012 je zabitej už rovnou, protože v podstatě kopíruje model původní skladby, jen je do něj přidáno trochu toho tucání a sem tam aranže v podobě tisíckrát slyšenýho efektu. To je všechno. Originalitu má asi zajistit slovní spojení Italo Remix v názvu. Ať se na mě DJ Piere nezlobí, ale vytasit se s takovým repertoárem v roce 2012, to je prostě nefalšovanej hudební masakr.
neděle 11. března 2012
Opět na Čilichili
Kvůli hektickým dnům okolo Zlatýho Davida jsem sem zapomněl dát odkaz na poslední Čilimasakr! http://www.cilichili.cz/blogy/hudebni-masakry-xiv-otto-weiter-33.html?bloger=3
sobota 10. března 2012
Další divná reportáž
Vítejte po krátké pauze u hudebních masakrů! O Petru Dvořákovi jsem tu psal už několikrát a moc se mi k němu vracet nechce, ale tohle video sem prostě dát musím. Zachycuje jeho intermezzo v hudebním chameleonství, kapela Wolnej Prout je totiž můstkem mezi érou zpívání v tancovačkový skupině Bagr a diskohrůzou Arpegi. Asi takhle - Wolnej Prout se dal rychle dohromady a stejně rychle taky skončil. Na Bandzone mají pět fanoušků a před víc než rokem tam avizovali natočení desky a nasazení singlu do rádií. Nic z toho se nekonalo, ani moc koncertů neproběhlo a pak už přišlo Arpegi. Po kapele tak zůstalo jenom jedno video pro TV Pardubice, ale to stojí za pozornost. Pojďme na to.
Tohle je prostě klasická PR reportáž, která s odstupem času (a s ohledem na aktivitu kapely) působí komicky. Muzikanti za sebou společně nemají vůbec nic, a tak musí mluvit akorát o svý budoucnosti. Petr Dvořák řekne, že měl najednou možnost sestavit si kapelu z profesionálních muzikantů. Jak jako najednou? S kytaristou, basákem a bubeníkem hrál bigboš v kapele Tam a klávesák s ním zase už tou dobou nejspíš pekl Arpegi. Navíc jsou všichni o generaci starší než on, takže rovnou odpadá příběh o tom, jak se banda kámošů dala dohromady, aby pálili sály a posílali holky do kolen. Saša Kricner je představenej coby hostující kytarista Chinaski (všimněte si toho úžasnýho plakátu za ním), ale přitom s nima udělal akorát jednu písničku na desku 07 a poslední léta dávno hraje jinde. A protože Wolnej Prout zastupovala Rösslerova agentura, celý to působí tak, že přišel za Dvořákem a řekl mu: "Péťo, nemáme v nabídce žádnou rockovou kapelu, ty se znáš s těma klukama, dejte to do kupy a já vám budu domlouvat kšefty."
Pan Rössler se v reportáži objeví taky a s naprosto vážnou tváří prohlásí, že obešlou s nabídkou vystoupení všechny velký festivaly. To je dobrej fór. Ivan Rössler za sebou má desítky let zkušeností, ale evidentně jede furt podle stejný šablony - ber neber. Organizátoři velkejch festivalů sestavujou program podle úplně jiných měřítek. Hádám, že s tímhle přístupem se mohla kapela chytnou leda tak na akcích typu Slušovický rockoupaliště. A to ještě kdo ví jestli, protože co produkčním asi tak můžou nabídnout, když nevydali jedinej singl ani demáč? V takový chvíli už to můžou tlačit jenom přes známý a kontakty, jenže jakou má pak ta kapela hodnotu a smysl?
Vtipný je i to celkový představení kapely. Diváci TV Pardubice jsou možná paf z toho, že Petr Dvořák hraje na Žižkove v Kainu, ale my umělci z Prahy víme, že Kain není nic extra. Poslední dva tři roky dokonce programem zaostává i za Motorájem a Modrou Vopicí. A to je co říct.
Taky si všimněte, že z reportáže nezískáme ani nejmenší představu o tom, jak vypadá repertoár kapely. Možná je to záměr. Ruku v ruce s tím mě zaráží i samozřejmost až suverenita, s jakou všichni před kamerou vystupují. Protože to, co mají vystavený na svým Bandzone profilu, je tuctový tancovačkový agro nejhrubšího zrna bez sebemenšího potenciálu. A teď si představte, kolik podobnejch kapel po republice hraje...
Tohle je prostě klasická PR reportáž, která s odstupem času (a s ohledem na aktivitu kapely) působí komicky. Muzikanti za sebou společně nemají vůbec nic, a tak musí mluvit akorát o svý budoucnosti. Petr Dvořák řekne, že měl najednou možnost sestavit si kapelu z profesionálních muzikantů. Jak jako najednou? S kytaristou, basákem a bubeníkem hrál bigboš v kapele Tam a klávesák s ním zase už tou dobou nejspíš pekl Arpegi. Navíc jsou všichni o generaci starší než on, takže rovnou odpadá příběh o tom, jak se banda kámošů dala dohromady, aby pálili sály a posílali holky do kolen. Saša Kricner je představenej coby hostující kytarista Chinaski (všimněte si toho úžasnýho plakátu za ním), ale přitom s nima udělal akorát jednu písničku na desku 07 a poslední léta dávno hraje jinde. A protože Wolnej Prout zastupovala Rösslerova agentura, celý to působí tak, že přišel za Dvořákem a řekl mu: "Péťo, nemáme v nabídce žádnou rockovou kapelu, ty se znáš s těma klukama, dejte to do kupy a já vám budu domlouvat kšefty."
Pan Rössler se v reportáži objeví taky a s naprosto vážnou tváří prohlásí, že obešlou s nabídkou vystoupení všechny velký festivaly. To je dobrej fór. Ivan Rössler za sebou má desítky let zkušeností, ale evidentně jede furt podle stejný šablony - ber neber. Organizátoři velkejch festivalů sestavujou program podle úplně jiných měřítek. Hádám, že s tímhle přístupem se mohla kapela chytnou leda tak na akcích typu Slušovický rockoupaliště. A to ještě kdo ví jestli, protože co produkčním asi tak můžou nabídnout, když nevydali jedinej singl ani demáč? V takový chvíli už to můžou tlačit jenom přes známý a kontakty, jenže jakou má pak ta kapela hodnotu a smysl?
Vtipný je i to celkový představení kapely. Diváci TV Pardubice jsou možná paf z toho, že Petr Dvořák hraje na Žižkove v Kainu, ale my umělci z Prahy víme, že Kain není nic extra. Poslední dva tři roky dokonce programem zaostává i za Motorájem a Modrou Vopicí. A to je co říct.
Taky si všimněte, že z reportáže nezískáme ani nejmenší představu o tom, jak vypadá repertoár kapely. Možná je to záměr. Ruku v ruce s tím mě zaráží i samozřejmost až suverenita, s jakou všichni před kamerou vystupují. Protože to, co mají vystavený na svým Bandzone profilu, je tuctový tancovačkový agro nejhrubšího zrna bez sebemenšího potenciálu. A teď si představte, kolik podobnejch kapel po republice hraje...
úterý 6. března 2012
Zlatý David jde do finále!
Vážení přátelé a drazí čtenáři, je to tady! Nultý ročník hudebních anticen Zlatý David vrcholí. Na této stránce svými hlasy můžete ještě do dnešní půlnoci ovlivnit výsledky. A na zítřejší večer jsme pro vás připravili velký mecheche v klubu 2. patro, Dlouhá 37. Nejen, že proběhne vyhlášení jednotlivých kategorií, ale zároveň vystoupí se svými sety i zajímaví interpreti Kittchen (čerstvě nominovaný na cenu Vinyla), Calm Season a Niceland. Ačkoliv akce začne ve 21:00, otevřeno bude už od sedmi a vstup je zdarma. Po udělení všech cen - otázka je, jestli si pro to nominovaní "umělci" přijdou - začne afterparty s DJ's Cashmeerem a Skywalkerem, která bude trvat do zavíračky ve dvě ráno. Následný přesun ještě někam je více než pravděpodobný, jen doufám, že neskončíme ve Vagonu, cha! Tak přijďte popít, pokecat, poslechnout si muziku a zapařit, budeme se na vás těšit!
A tady je ještě FB event k zítřejšímu dýchánku.
A tady je ještě FB event k zítřejšímu dýchánku.
neděle 4. března 2012
Písničky na přání s Českou muzikou
Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Tentokrát se připravte na něco, co jste na blogu stoprocentně neviděli. O vydavatelství Česká muzika jsem tu psal už několikrát, ale nečekal jsem, že mě ještě něčím překvapí. Stalo se. Česká muzika totiž začala na TV Public (to je jihočeský regionální kanál) vysílat pořad s názvem Písničky na přání. Klasika, můžete si zavolat, poslat dopis, nahrát video a tak dál. Cena za přání: 200,- Kč. To není vtip. Nějaká paní Matásková z Kunžaku dá dvě kila za to, že na Youtube bude viset její pozdrav manželovi k narozeninám. A co je nejdůležitější - vybírat si můžete sice z 3000 videoklipů (jak uvádí oficiální stránky pořadu), ale všechno jsou to věci z vydavatelství Česká muzika. A tak například v kategorii POP máte na výběr sice 117 písní, ale všechny jsou od Maxim Turbulenc a najdete je na jejich kompletu "Čecho decho měcho trempo kempo lido demo hitotéka." A podobně je to s dalšími interprety. Zkrátka - máme tu tři čtvrtě hodiny trvající video-jukebox Peterkova vydavatelství. A vypadá to asi takhle:
Nemůžu si pomoct, působí to na mě celý hrozně falešeně. Telefonický rozhovor v půlce pořadu zní, jako by ho nahrál kolega před natáčením vedle v kanceláři. A ten výběr písniček, to je prostě jedna dlouhá a prapodivně sestavená freakshow. Maxim Turbulenc hraje paní Marii k sedmdesátým narozeninám? Cože? A protože je pan Radovan veselá kopa, tak mu paní Peterková zazpívá sama se svým projektem Peterka a spol. Já být pan Radovan, asi by mě smích přešel. Dojde i na Pavla Vítka nebo Milana Drobnýho, kterej ze studia zazpívá kolektivu zdravotních sestřiček. Za opravdu hodně špatnou považuju písničku pro paní Blaženku začínající v čase 27:08. Je od Mistříňanky a jmenuje se Haleluja. Ano, to je ta známá intimní skladba od Leonarda Cohena s biblickými odkazy. A tady z toho ti Pepíci a Marušky v krojích udělali ucouranou přeslazenou dechovečku o tom, jak se dva mladí lidé mají rádi a těší se na svatbu. No hrozný. Na tohle se přece žádnej soudnej člověk nemůže dívat. Nebo jo?
Nemůžu si pomoct, působí to na mě celý hrozně falešeně. Telefonický rozhovor v půlce pořadu zní, jako by ho nahrál kolega před natáčením vedle v kanceláři. A ten výběr písniček, to je prostě jedna dlouhá a prapodivně sestavená freakshow. Maxim Turbulenc hraje paní Marii k sedmdesátým narozeninám? Cože? A protože je pan Radovan veselá kopa, tak mu paní Peterková zazpívá sama se svým projektem Peterka a spol. Já být pan Radovan, asi by mě smích přešel. Dojde i na Pavla Vítka nebo Milana Drobnýho, kterej ze studia zazpívá kolektivu zdravotních sestřiček. Za opravdu hodně špatnou považuju písničku pro paní Blaženku začínající v čase 27:08. Je od Mistříňanky a jmenuje se Haleluja. Ano, to je ta známá intimní skladba od Leonarda Cohena s biblickými odkazy. A tady z toho ti Pepíci a Marušky v krojích udělali ucouranou přeslazenou dechovečku o tom, jak se dva mladí lidé mají rádi a těší se na svatbu. No hrozný. Na tohle se přece žádnej soudnej člověk nemůže dívat. Nebo jo?
pátek 2. března 2012
Olivie Žižková - Mama, prečo?
Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Předem tohoto článku chci poděkovat TVKrásce (z takhle pojmenovaný adresy mi mejl přišel) za tip. Musim uznat, že dlouho jsem se nad někým podobně nezasmál i nepozastavil. Olivie Žižková pochází z Náchoda a je vyučená kuchařka. To neříkám pro zasmání, naopak. Lidí s podobným příběhem je v českým šoubyznysu hodně a raději trapčej někde na playback a dělaj stupidní revivaly, než aby se vrátili za pokladnu nebo šli obalovat řízky.
A protože každej umělec by měl mít svůj velkej příběh, Olivie o sobě novinářům i fanouškům prozrazuje, že v dětství trpěla, opakovaně zvažovala sebevraždu, ale nakonec si vždycky pustila Darinku Rolincovou a všechno bylo v pořádku. Dneska mimochodem vystupuje coby Dara Rolins revival. Olivie o sobě taky hrdě prohlašuje, teď cituji: "V roce 2001 vyhrála TV soutěž Carusoshow a ještě koncem téhož roku se stala královnou této soutěže, kam byla nominována odbornou porotou mezi 10 nejlepších zpěváků z celého roku." To je fakt terno, taky bych si to dal na první místo v portfoliu.
Velkou roli v její kariéře hraje o dvacet let starší manžel Jan Žižka, kterej se s ní seznámil při natáčení nějaký estrády, krátce poté se vzali a dneska jí dělá manažera, producenta, doprovodnýho muzikanta i skladatele. Nechci tady psát nějaký jízlivý komentáře o tom, jak postarší chlap oblbnul mladou husičku řečma o kariéře zpěvačky. To ať posoudí každej sám. Jenom dodám, že se jim daří a Olivii i jejího manžela muzika opravdu živí. Vydali už dvě CD, třetí připravujou a do toho točí klipy, vystupujou na maloměstskejch slavnostech a tak vůbec, vždyť už tu rutinu znáte ze starších masakrů. Dokonce i do televize se občas dostanou.
První věc. O Olivii je zájem hlavně na Slovensku, proto ta slovenština. To je ale asi tak jediný, co je na tom zajímavý. Jinak je tady všechno špatně. Nudná muzika, odfláknutej zvuk (ta kytara!), podivnej text a celý to vypadá úchylně, když pětatřicetiletá ženská zpívá takovou písničku. Klip je lacinej a vypadá jak instruktážní video pro rodičovský poradny. Dočkáme se i dramatickýho závěru, Olivie nasadí ubrečenej výraz, jen ty slzy jaksi chybí...Zkrátka - máme tu další profesionální hudební přízrak do sbírky.
A pro pobavení ještě přikládám reportáž televize Joj. No, ono z toho možná spíš mrazí.
A protože každej umělec by měl mít svůj velkej příběh, Olivie o sobě novinářům i fanouškům prozrazuje, že v dětství trpěla, opakovaně zvažovala sebevraždu, ale nakonec si vždycky pustila Darinku Rolincovou a všechno bylo v pořádku. Dneska mimochodem vystupuje coby Dara Rolins revival. Olivie o sobě taky hrdě prohlašuje, teď cituji: "V roce 2001 vyhrála TV soutěž Carusoshow a ještě koncem téhož roku se stala královnou této soutěže, kam byla nominována odbornou porotou mezi 10 nejlepších zpěváků z celého roku." To je fakt terno, taky bych si to dal na první místo v portfoliu.
Velkou roli v její kariéře hraje o dvacet let starší manžel Jan Žižka, kterej se s ní seznámil při natáčení nějaký estrády, krátce poté se vzali a dneska jí dělá manažera, producenta, doprovodnýho muzikanta i skladatele. Nechci tady psát nějaký jízlivý komentáře o tom, jak postarší chlap oblbnul mladou husičku řečma o kariéře zpěvačky. To ať posoudí každej sám. Jenom dodám, že se jim daří a Olivii i jejího manžela muzika opravdu živí. Vydali už dvě CD, třetí připravujou a do toho točí klipy, vystupujou na maloměstskejch slavnostech a tak vůbec, vždyť už tu rutinu znáte ze starších masakrů. Dokonce i do televize se občas dostanou.
První věc. O Olivii je zájem hlavně na Slovensku, proto ta slovenština. To je ale asi tak jediný, co je na tom zajímavý. Jinak je tady všechno špatně. Nudná muzika, odfláknutej zvuk (ta kytara!), podivnej text a celý to vypadá úchylně, když pětatřicetiletá ženská zpívá takovou písničku. Klip je lacinej a vypadá jak instruktážní video pro rodičovský poradny. Dočkáme se i dramatickýho závěru, Olivie nasadí ubrečenej výraz, jen ty slzy jaksi chybí...Zkrátka - máme tu další profesionální hudební přízrak do sbírky.
A pro pobavení ještě přikládám reportáž televize Joj. No, ono z toho možná spíš mrazí.
čtvrtek 1. března 2012
Dneska pozitivně aneb co mě zaujalo - Rara Avis, High Five a Květy
Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Rozhodl jsem se dát haterům zase oddech a napíšu o tom, co naopak podle mě určitě stojí za pozornost. Včera jsem byl v Rock Café na rozlučkovým koncertě Nicelandovy kapely a konečně jsem slyšel živě Rara Avis. Jako všechny akce v tomhle klubu i tady byl občas problém se zvukem, ale Rara Avis i tak odehráli set, kterej mě víc než příjemně překvapil. Jejich hudba je svěží, svérázná a navíc už jsou po těch pár letech existence skvěle vyhraní. Včera tam toho bylo slyšet hodně - psychedelie, shoegaze, noise i klasický indie, ale tahle směs v jejich podání prostě skvěle funguje. Přikládám video jejich loňskýho singlu By You, který natočil Allan Šubert.
Nedávno jsem se zašel podívat na Videotape, což byl večer, během kterýho se v klubu U Prstenu promítalo patnáct nejzajímavějších klipů z poslední doby. Zaujalo mě tam hned několik věcí, dám sem ještě dvě videa a další si schovám někdy na příště. Kapela High Five vydala loni EP Dear Anna a k singlu Wake Up vzniklo v režii Martina Linharta i video. Mám rád klipy dělaný na jeden záběr. Tady se navíc pořád něco děje a je vidět, že si s tím všichni zúčastnění dali práci. V podstatě se koukáme akorát na to, jak se banda lidí motá po baru, ale každej tam má svý místo, roli a sledovat takovej klip je prostě zábava.
No a ještě sem dám Květy s jejich Nejtišší kapelou. Taky na jeden záběr, ale naopak dost androšovej přístup. Je to vtipný, je to milý a je to originální. Natočili si to sami a skladbu najdete na desce V čajové konvici, kterou vydali loni u Indies.
Nedávno jsem se zašel podívat na Videotape, což byl večer, během kterýho se v klubu U Prstenu promítalo patnáct nejzajímavějších klipů z poslední doby. Zaujalo mě tam hned několik věcí, dám sem ještě dvě videa a další si schovám někdy na příště. Kapela High Five vydala loni EP Dear Anna a k singlu Wake Up vzniklo v režii Martina Linharta i video. Mám rád klipy dělaný na jeden záběr. Tady se navíc pořád něco děje a je vidět, že si s tím všichni zúčastnění dali práci. V podstatě se koukáme akorát na to, jak se banda lidí motá po baru, ale každej tam má svý místo, roli a sledovat takovej klip je prostě zábava.
No a ještě sem dám Květy s jejich Nejtišší kapelou. Taky na jeden záběr, ale naopak dost androšovej přístup. Je to vtipný, je to milý a je to originální. Natočili si to sami a skladbu najdete na desce V čajové konvici, kterou vydali loni u Indies.
středa 29. února 2012
Opět na Čilichili
A tentokrát se po delší době podíváme zase k sousedům Slovákům. http://www.cilichili.cz/blogy/hudebni-masakry-xiii-gin-tonic-a-nikola-weiterova-ft-johnny-kortis-29.html?bloger=3
úterý 28. února 2012
Saša to dokázala
Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Dnes se podíváme na jednu holku, která si prošla pár estrádama a hrdě vystupuje coby Madonna Revival. Paní Alexandra Kuklová je profík. Vystudovala angličtinu, kterou i učí, ale zpívat cizí písničky je větší terno. Zastupuje ji mimo jiné umělecká agentura Devět měsíců (už ten název!) a ochotně přijede zazpívat i na váš firemní večírek. Aby bylo vidět, co všechno už má za sebou, na svých stránkách si vystavila mocný portfolio, posuďte sami (cituji):
- trojnásobná vítězka show Karla Šípa Rozjezdy pro hvězdy
- vítězka TV pěvecké soutěže Do-re-mi
- angažmá v Německu a Rakousku se skupinou Schachner and col., skladatele a úspěšného lídra této kapely Waltra Schachnera, autora mega hitu "Anton Aus Tirol".
Tohle, prosím, dneska stačí k tomu, aby vám lidi za muziku platili. Anton Aus Tirol navíc fakt není moc ke chlubení, spíš naopak. Alexandřin revival nabízí několik možností, přijede sama, se dvěma tanečnicemi nebo rovnou několika holkama a na halfplayback vám bude chvíli zpívat. Nejhorší na tom je, že ona v tom hlasu má potenciál. Ale ono je u nás tak nějak lehčí dělat ze sebe šaška hrou na někoho jinýho, než se pokusit prorazit s vlastní tvorbou, že jo.
Pojďme na to. Alex, jak si nyní říká, v Doremi. Zazpívala na halfplayback, zakroutila bokem a publikum jí zatleskalo.
Saša v pořadu Rozjezdy pro hvězdy. Zazpívala na halfplayback, zakroutila bokama a publikum jí zatleskalo.
Saša znova v Rozjezdech. Zazpívala na halfplayback, zakroutila bokama a publikum jí zase zastleskalo. Divák si říkal, že ji už odněkud zná.
Saša potřetí v Rozjezdech. Zazpívala na halfplayback, zakroutila bokama a publikum zatleskalo. Divák se kouká pořád na to samý a je mu to jedno, hlavně aby u bedny vydržel do reklam.
A Saša dneska. Zpívá na halfplayback, kroutí bokama a publikum tleská. Máňa to pozoruje od stánku s klobásama a je šťastná, že vidí někoho z televize.
Ach jo.
- trojnásobná vítězka show Karla Šípa Rozjezdy pro hvězdy
- vítězka TV pěvecké soutěže Do-re-mi
- angažmá v Německu a Rakousku se skupinou Schachner and col., skladatele a úspěšného lídra této kapely Waltra Schachnera, autora mega hitu "Anton Aus Tirol".
Tohle, prosím, dneska stačí k tomu, aby vám lidi za muziku platili. Anton Aus Tirol navíc fakt není moc ke chlubení, spíš naopak. Alexandřin revival nabízí několik možností, přijede sama, se dvěma tanečnicemi nebo rovnou několika holkama a na halfplayback vám bude chvíli zpívat. Nejhorší na tom je, že ona v tom hlasu má potenciál. Ale ono je u nás tak nějak lehčí dělat ze sebe šaška hrou na někoho jinýho, než se pokusit prorazit s vlastní tvorbou, že jo.
Pojďme na to. Alex, jak si nyní říká, v Doremi. Zazpívala na halfplayback, zakroutila bokem a publikum jí zatleskalo.
Saša v pořadu Rozjezdy pro hvězdy. Zazpívala na halfplayback, zakroutila bokama a publikum jí zatleskalo.
Saša znova v Rozjezdech. Zazpívala na halfplayback, zakroutila bokama a publikum jí zase zastleskalo. Divák si říkal, že ji už odněkud zná.
Saša potřetí v Rozjezdech. Zazpívala na halfplayback, zakroutila bokama a publikum zatleskalo. Divák se kouká pořád na to samý a je mu to jedno, hlavně aby u bedny vydržel do reklam.
A Saša dneska. Zpívá na halfplayback, kroutí bokama a publikum tleská. Máňa to pozoruje od stánku s klobásama a je šťastná, že vidí někoho z televize.
Ach jo.
sobota 25. února 2012
Dneska pozitivně aneb pojďme si povídat
Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Tentokrát nebudu dávat žádný video ani si dělat srandu z divnejch muzikantů. Včera v rámci festivalu Žižkovská noc proběhla v Čajírně Nad Vokem zajímavá diskuze. Vedl ji Karbo a spolu s ním se u jednoho stolu sešel Vojta z Pipes and Pints, Sičák z The Pooh, Matouš z Hentai Corporation, Pájka z I Like You Hysteric a Dan ze serveru Bandzone. Já se k tomu dostal trochu jako slepej k houslím, Karbo mi psal až den předtím, ať dorazím pokecat taky. Debata byla otevřená pro všechny, takže se do ní postupně zapojili i návštěvníci, posluchači a fanoušci, se kterýma se po klubech potkáváme, zdravím Báru a Malýho Péťu.
Otázky byly tři:
1) Měly by se nezávislý kapely mediálně prezentovat, případně jak?
2) Co si myslíte o angličtině českých kapel a rozhodování o tom, v jakým jazyce hudbu dělat?
3) Měla by být česká hudební scéna poměřována světovou optikou?
Každej z nás si k danýmu tématu řekl to svý a ačkoliv se v podstatě názorově vezeme všichni na stejný vlně, některý myšlenky mě překvapily. Kluci dokázali trefně vystihnout ty největší problémy jak ze strany interpretů, tak nahrávacích společností a nakonec jsme se rozkecali tolik, až nám to museli zatrhnout provozáci podniku, protože chtěli zavřít.
Obracím se na vás s jednoduchou otázkou. Všichni chodíme na koncerty, zapařit do klubů, posloucháme doma nějakou muziku a sledujem novinky v médiích. Ale kdyby se čas od času uspořádala v nějakým podniku podobná debata, zajímalo by vás to? Řekněme jednou za dva tři měsíce pozvat zástupce různých kapel, hudební publicisty, někoho z velkých vydavatelství a společně rozebrat některá témata a problémy český hudební scény. Slovem společně myslím to, že by se k daným věcem mohl vyjádřit kdokoliv z publika nebo i ten provozák klubu, byť by asi jenom ukazoval na hodinky. Zkrátka takový větší posezení, dáme si drink, pokecáme a třeba přijdem na to, jak něco zlepšit. Piště mi na mejl, sem do komentářů nebo na Facebook, budu rád za jakejkoliv názor.
Otázky byly tři:
1) Měly by se nezávislý kapely mediálně prezentovat, případně jak?
2) Co si myslíte o angličtině českých kapel a rozhodování o tom, v jakým jazyce hudbu dělat?
3) Měla by být česká hudební scéna poměřována světovou optikou?
Každej z nás si k danýmu tématu řekl to svý a ačkoliv se v podstatě názorově vezeme všichni na stejný vlně, některý myšlenky mě překvapily. Kluci dokázali trefně vystihnout ty největší problémy jak ze strany interpretů, tak nahrávacích společností a nakonec jsme se rozkecali tolik, až nám to museli zatrhnout provozáci podniku, protože chtěli zavřít.
Obracím se na vás s jednoduchou otázkou. Všichni chodíme na koncerty, zapařit do klubů, posloucháme doma nějakou muziku a sledujem novinky v médiích. Ale kdyby se čas od času uspořádala v nějakým podniku podobná debata, zajímalo by vás to? Řekněme jednou za dva tři měsíce pozvat zástupce různých kapel, hudební publicisty, někoho z velkých vydavatelství a společně rozebrat některá témata a problémy český hudební scény. Slovem společně myslím to, že by se k daným věcem mohl vyjádřit kdokoliv z publika nebo i ten provozák klubu, byť by asi jenom ukazoval na hodinky. Zkrátka takový větší posezení, dáme si drink, pokecáme a třeba přijdem na to, jak něco zlepšit. Piště mi na mejl, sem do komentářů nebo na Facebook, budu rád za jakejkoliv názor.
pátek 24. února 2012
Dozvuk estrádní éry aneb Michal David přeje TV Nova vše nejlepší
Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! TV Nova nedávno oslavila osmnáctiny a kdo jiný by jí měl zazpívat, než normalizační hitmaker a estrádní všudybyl Michal David?
Asi takhle. Do Davida nemá smysl se nějak navážet, ať už to dělám já nebo odborná kritika, jemu to může být všechno jedno. Má svý publikum, za jedno vystoupení vydělá tolik, kolik si klubový kapely vyhrajou za půl roku na turné, a to jenom ty veleúspěšný. Takže už může akorát sedět, pobírat tantiémy a smát se. Horší je, jakej dopad jeho práce má na českej mainstream. Davidův rukopis náš pop v jistým smyslu zakonzervoval. Rádia hrajou do zblbnutí jeho starý songy. Občas zahrajou i ty nový, který ale zní stejně jako ty starý. Na každý diskošce se pustí nějakej blok jeho písniček, pro velkej úspěch se nad ránem zopakuje ještě jednou. Vidíme Davida v televizní reklamě, na plakátech v metru, na poutačích u dálnice. Rozdává rozhovory, kde se dá. Média, která si zakládají na tom, že píšou jen o zajímavých věcech, stejně svý novináře pošlou na jeho křest, aby druhej den vyšel článek o tom, jak to bylo hrozný a my, "náročnější čtenáři," na sebe pak spiklenecky mrkali, jak je David směšnej a všichni to víme, i v těch novinách to píšou.
Mladí kluci z vesnice, kteří chtěj dělat popinu, automaticky vidí cestu k úspěchu v tom, že budou Davida kopírovat. Viz Arpegi (dobře, Petr je z Pardubic) a jejich Letní žár, viz všechny ty Michal David revivaly, který objíždí kulturáky, shrábnou desítku za hodinovej set a maj vyděláno.
Zkrátka, Michal David už je tu pevně zakořeněnej. Trčí jako solitér mezi popovými skladateli, všechny pidi-hvězdičky s ním chtějí spolupracovat. A proto se nabízí otázka, jestli má ten chlap zapotřebí dělat něco takovýho:
Tohle je prostě klasická estráda se vším všudy. Hnusný papundeklový kulisy, tleskající stafáž a diskokrál ve světle reflektorů. Do toho jsou prostříhaný záběry ze studia, aby bylo vidět, jak se celá parta při nahrávání bavila a jsou rádi, že si teď můžou zazpívat na ostro. Na ostrej playback vlastně. Michal David si jede to svý pružení v kolenou, moderátoři dělaj každej něco jinýho. Ten tleská do rytmu, tahle kroutí bokama, tahle kroutí bokama taky, ale mimo rytmus a tak dál.
Hudba je klasickej davidovskej kolovrátek, hlavní je trsat a usmívat se na sebe. Synťákový ságo je výsměch. Nezajímavej text plní svůj účel - poví nám, že Nově je osmnáct, ale nic jinýho už si z něj nezapamatujeme. Zkrátka estrádní pop ze starý školy, co však dělá ve vysílání v roce 2012, to je mi záhadou.
Asi takhle. Do Davida nemá smysl se nějak navážet, ať už to dělám já nebo odborná kritika, jemu to může být všechno jedno. Má svý publikum, za jedno vystoupení vydělá tolik, kolik si klubový kapely vyhrajou za půl roku na turné, a to jenom ty veleúspěšný. Takže už může akorát sedět, pobírat tantiémy a smát se. Horší je, jakej dopad jeho práce má na českej mainstream. Davidův rukopis náš pop v jistým smyslu zakonzervoval. Rádia hrajou do zblbnutí jeho starý songy. Občas zahrajou i ty nový, který ale zní stejně jako ty starý. Na každý diskošce se pustí nějakej blok jeho písniček, pro velkej úspěch se nad ránem zopakuje ještě jednou. Vidíme Davida v televizní reklamě, na plakátech v metru, na poutačích u dálnice. Rozdává rozhovory, kde se dá. Média, která si zakládají na tom, že píšou jen o zajímavých věcech, stejně svý novináře pošlou na jeho křest, aby druhej den vyšel článek o tom, jak to bylo hrozný a my, "náročnější čtenáři," na sebe pak spiklenecky mrkali, jak je David směšnej a všichni to víme, i v těch novinách to píšou.
Mladí kluci z vesnice, kteří chtěj dělat popinu, automaticky vidí cestu k úspěchu v tom, že budou Davida kopírovat. Viz Arpegi (dobře, Petr je z Pardubic) a jejich Letní žár, viz všechny ty Michal David revivaly, který objíždí kulturáky, shrábnou desítku za hodinovej set a maj vyděláno.
Zkrátka, Michal David už je tu pevně zakořeněnej. Trčí jako solitér mezi popovými skladateli, všechny pidi-hvězdičky s ním chtějí spolupracovat. A proto se nabízí otázka, jestli má ten chlap zapotřebí dělat něco takovýho:
Tohle je prostě klasická estráda se vším všudy. Hnusný papundeklový kulisy, tleskající stafáž a diskokrál ve světle reflektorů. Do toho jsou prostříhaný záběry ze studia, aby bylo vidět, jak se celá parta při nahrávání bavila a jsou rádi, že si teď můžou zazpívat na ostro. Na ostrej playback vlastně. Michal David si jede to svý pružení v kolenou, moderátoři dělaj každej něco jinýho. Ten tleská do rytmu, tahle kroutí bokama, tahle kroutí bokama taky, ale mimo rytmus a tak dál.
Hudba je klasickej davidovskej kolovrátek, hlavní je trsat a usmívat se na sebe. Synťákový ságo je výsměch. Nezajímavej text plní svůj účel - poví nám, že Nově je osmnáct, ale nic jinýho už si z něj nezapamatujeme. Zkrátka estrádní pop ze starý školy, co však dělá ve vysílání v roce 2012, to je mi záhadou.
středa 22. února 2012
Opět na Čilichili
Vsadim se, že tak divnej boyband jste ještě neviděli... http://www.cilichili.cz/blogy/hudebni-masakry-xii-2-amigos-28.html?bloger=3
úterý 21. února 2012
Dnes vás baví Funny Company
Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Čas od času navštěvuju stránky uměleckých agentur a nestačím se divit, jaký interprety jsou schopný nabízet a úspěšně prodávat. Třeba Funny Company zastupovaní společností ARS. Že jsou vesnický tancovačky zakonzervovaný a hrajou se na nich třicet let pořád stejný písničky, s tím asi moc dělat nejde. Ale opravdu musíme platit za příšerný interprety, kteří by měli spíš znova naběhnout do lidušky? Repertoár mají fakt pestrej, můžete si vybrat mezi lidovkama, popem nebo sestaví zábavu na míru tím, že budou střídat lidovky s popem. Abyste nekupovali zajíce v pytli, uvádí i odkaz na video jejich živýho vystoupení. A evidentně to moc lidí neodradilo, protože pořád vesele hrajou. Firemní večírky, diskoška, svatby, plesy, přijedou, zazpívají, shrábnou šestku a pojedou zase o orlovnu dál. Varuju vás, to video je dlouhý a místy zralý na vypnutí.
Kdo se ovšem proposlouchá přes Boney-M, italský disko, příšernou angličtinu a německej paskvil k samotnýmu konci, bude odměněn ukázkovou hudební nudou. Třeba čas 3:28 - jakmile někde v klubu slyšim takovou kytaru, tak se otáčim a jdu na bar. No a v čase 4:08 jsme svědky nejunavenější pěvecký exibice za poslední dobu. Vsadim se, že kamarádky ji nad skleničkou střiku hrozně chválí, jak hezky zpívá. Záznam je z diskotéky R-Classic v Holíči, což je kousek za Hodonínem, ale už na Slovensku. Takže si samozřejmě Funny Company můžou hrdě napsat na stránky, že mají za sebou úspěšný vystupování v zahraničí a zvednou si o dvojku cenu. To nemyslím jako vtip, takhle se to fakt dělá.
Kdo se ovšem proposlouchá přes Boney-M, italský disko, příšernou angličtinu a německej paskvil k samotnýmu konci, bude odměněn ukázkovou hudební nudou. Třeba čas 3:28 - jakmile někde v klubu slyšim takovou kytaru, tak se otáčim a jdu na bar. No a v čase 4:08 jsme svědky nejunavenější pěvecký exibice za poslední dobu. Vsadim se, že kamarádky ji nad skleničkou střiku hrozně chválí, jak hezky zpívá. Záznam je z diskotéky R-Classic v Holíči, což je kousek za Hodonínem, ale už na Slovensku. Takže si samozřejmě Funny Company můžou hrdě napsat na stránky, že mají za sebou úspěšný vystupování v zahraničí a zvednou si o dvojku cenu. To nemyslím jako vtip, takhle se to fakt dělá.
pátek 17. února 2012
Pavel Roth - Skotská zem
Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Nejprve krátká odbočka pro ty, koho zajímá výtvarný umění. Magritte ve Vídni je skvělá výstava, včera jsem si to prošel a můžu jen doporučit, velmi pravděpodobně se tolik jeho obrazů na jednom místě neobjeví několik desítek let. Kdo máte tohoto malíře rádi, tak si pospěšte, 26. 2. to bude končit. A taky tam minulý týden otevřeli velkou výstavu impresionistů, ovšem jen kresby, črty, akvarely a tak. Stejně to stojí za vidění, fascinovaly mě věci od Odilona Redona, kterej od imprese přeskočil až k dekadenci a jeho pochmurný, depresivní obrazy, ve vídeňský Albertině pověšený schválně hned vedle veselýho a výrazně barevnýho Cézannea, mě prostě fascinovaly. No nic, já jsem ještě plnej dojmů a třeba někdo pořád váháte, zda tam vyrazit, proto to sem píšu a určitě doporučuju.
Pojďme k dnešnímu masakru. Pavla Rotha už moc dobře známe ze starších dílů. Dávno, kdysi dávno byl za hvězdu. Začátkem 80. let totiž vystupoval po estrádách, objížděl kulturáky a natočil písničku Zahrada ticha, která se chytla a stal se z ní celkem slušnej hit. Jenže to je všechno. Po roce 1989 si na chleba vydělával jako taxikář (což dělá dodnes) a občas někde veřejně vystoupil. Teprve poslední roky zažívá - velmi přehnaně řečeno - druhou vlnu zájmu. Sem tam se objeví v televizi, sem tam vystoupí na velkým pódiu, jako třeba vloni na Staroměstským náměstí během "1. Festivalu italsko-českého přátelství." Fakt, festival italsko-českýho přátelství, tak se ta ptákovina přímo jmenuje. Ale o tom si povíme víc někdy jindy. Zpátky k Rothovi - především začal zase točit cédéčka. A klipy. Ale jaký klipy! Pojďme si jeden z nich pustit, jmenuje se Skotská zem a píseň pochází z desky Spal mě svou láskou, kterou v roce 2006 vydala společnost B.M.S.
Hrozný. Hrozný. Hrozný. Video je odfláknutý až hanba, na pozadí vidíme stoprocentně neautorizovaný (rozuměj kradený) záběry z různých filmů a dokumentů včetně loga televizní stanice, v popředí celou dobu stojí interpret a zpívá kdo ví proč o Skotsku a druidech a ohních a krvi a horách a ještě se u toho usmívá a má rozhalenou košili, ze který na nás lezou chlupy. Po hudební stránce je to ten samej Roth jako před třiceti lety. Normalizační poprock jak vyšitej včetně instrumentů. Kytara zní jak prohnaná přes nejlacinější bazarovej multiefekt a slyšet ty synťáky ještě o minutu dýl, můžem si rovnou hodit hadr na hlavu. Jasně, šlo by to odmávnout s tím, že jde o neškodnou zábavu nějakýho strejdy, kterej kdysi byl slavnej a teď se mu po tom stýská, tak si doma blbne s kamerou a Fruity Loops. Jenže tak snadný to není. Pavel Roth totiž opravdu straší na firemních večírcích, městských slavnostech, pouští ho v televizi, v rádiu a je jen otázka času, kdy se vytasí s dalším cédéčkem. Hádejte, kdo mu dělá manažera? No jasně, Ivan Rössler.
Pojďme k dnešnímu masakru. Pavla Rotha už moc dobře známe ze starších dílů. Dávno, kdysi dávno byl za hvězdu. Začátkem 80. let totiž vystupoval po estrádách, objížděl kulturáky a natočil písničku Zahrada ticha, která se chytla a stal se z ní celkem slušnej hit. Jenže to je všechno. Po roce 1989 si na chleba vydělával jako taxikář (což dělá dodnes) a občas někde veřejně vystoupil. Teprve poslední roky zažívá - velmi přehnaně řečeno - druhou vlnu zájmu. Sem tam se objeví v televizi, sem tam vystoupí na velkým pódiu, jako třeba vloni na Staroměstským náměstí během "1. Festivalu italsko-českého přátelství." Fakt, festival italsko-českýho přátelství, tak se ta ptákovina přímo jmenuje. Ale o tom si povíme víc někdy jindy. Zpátky k Rothovi - především začal zase točit cédéčka. A klipy. Ale jaký klipy! Pojďme si jeden z nich pustit, jmenuje se Skotská zem a píseň pochází z desky Spal mě svou láskou, kterou v roce 2006 vydala společnost B.M.S.
Hrozný. Hrozný. Hrozný. Video je odfláknutý až hanba, na pozadí vidíme stoprocentně neautorizovaný (rozuměj kradený) záběry z různých filmů a dokumentů včetně loga televizní stanice, v popředí celou dobu stojí interpret a zpívá kdo ví proč o Skotsku a druidech a ohních a krvi a horách a ještě se u toho usmívá a má rozhalenou košili, ze který na nás lezou chlupy. Po hudební stránce je to ten samej Roth jako před třiceti lety. Normalizační poprock jak vyšitej včetně instrumentů. Kytara zní jak prohnaná přes nejlacinější bazarovej multiefekt a slyšet ty synťáky ještě o minutu dýl, můžem si rovnou hodit hadr na hlavu. Jasně, šlo by to odmávnout s tím, že jde o neškodnou zábavu nějakýho strejdy, kterej kdysi byl slavnej a teď se mu po tom stýská, tak si doma blbne s kamerou a Fruity Loops. Jenže tak snadný to není. Pavel Roth totiž opravdu straší na firemních večírcích, městských slavnostech, pouští ho v televizi, v rádiu a je jen otázka času, kdy se vytasí s dalším cédéčkem. Hádejte, kdo mu dělá manažera? No jasně, Ivan Rössler.
středa 15. února 2012
Opět na Čilichili
Dnes o panu Karlu Baštářovi. Takovej zjev se fakt moc často nevidí. http://www.cilichili.cz/blogy/hudebni-masakry-xi-karel-bastar-27.html?bloger=3
úterý 14. února 2012
Dneska pozitivně aneb jeden tip na příští týden
Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Dneska jsem přijel na pár dní do Budějovic a je tu tak hezky, že jsem se rozhodl tentokrát masakry ponechat stranou a raději se podělím o tip na jednu zajímavou akci. Tak trochu to jde s tímhle webem ruku v ruce, protože téma je společný - český klipy. A zatímco tady na blogu najdete to horší z naší scény, Karbo (jeho podcast fakt doporučuju, dává do kupy to nejzajímavější ze sučasný český klubový scény), Marek Dusil a David K. Pomahač (byť ho mnozí budete znát spíš z Houpacích koní, všiml jsem si, že někteří čtenáři mají pro tuhle kapelu slabost) dali hlavy dohromady a přišli s pořadem, v rámci kterýho budou čas od času představovat ty nejzajímavější český nezávislý klipy z poslední doby. V pondělí 20. 2. se koná pilotní večer tohoto pořadu v kavárně / klubu U Prstenu a já se tam určitě půjdu podívat. Jednak mi to přijde jako skvělej nápad a zároveň kluky znám a vím, že vyberou určtě zajímavý věci. FB event k týhle akci najdete tady a pokud vás tenhle článek zklamal a těšili jste se, že se zase něčemu zasmějete, tak se omlouvám. Mám však v plánu čas od času na podobný akce upozorňovat dál, aby to tady nebylo pořád na jedno brdo. Co myslíte? A jako bonus přikládám jeden z klipů, který se ten večer budou promítat. Proč zrovna tenhle? No přece - protože Zrní!
pondělí 13. února 2012
Dělám chytrýho v Rockcastu
Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Tentokrát si nepustíme žádnou příšernost, ale pokud máte zájem, můžete se podívat na sedmý díl pořadu Rockcast, kde figuruju coby host a bavíme se jak o masakrech, tak i o v současnosti celkem propíraných zákonech SOPA, PIPA a ACTA. Rockcast je celkem zajímavej nápad, jak už název napovídá, vychází z principu podcastů, ale je vyloženě o muzice. Dělají ho dva kluci, Vegy z kapel Birds & Wolves a Wild Tides a Kany hrající v Kurtizánách z 25. avenue. Byť jsem se den předtím trochu picnul na jednom koncertě a je to na mě vidět, s klukama byla sranda a fandím jim. Kdyžtak je podpořte na jejich FB stránce. A teď vzhůru s úsměvem do nového týdne!
pátek 10. února 2012
Anna Gaja - Láska v daždi
Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Jak jsem sliboval, podíváme se k našim východním sousedům. Slováci mají totiž na svý scéně taky solidní přízraky. Anna Gaja je přesně ten případ. Manželka podnikatele a politika Mariána Gaje, matka tří dětí a obrovská fanynka Dary Rolins. Novinářům ochotně prozradila, že se jí chce přiblížit naprosto ve všem, a tak kromě snahy dělat podobnou muziku si zaplatila i plastiku prsou. A protože umělá prsa zajímají novináře nejvíc, dál už toho na netu moc nenajdeme. Cédéčko před téměř deseti lety opravdu natočila a pokřtila v košickým klubu GeS, jmenuje se Tajomstvá pod svetrikom a obsahuje dvanáct písniček. Vydala je společnost Gajja Production patřící kdysi jejímu muži - ten se vstupem do politiky o pár let později přepsal firmu právě na Annu - a na vzniku desky se podíleli například textař Miro Jurika (skládal pro Team, Tublatanku i Elán) nebo producent Mayo Hurajt, který spolupracoval třeba s Maduarem a v poslední době se slovenskou hvězdičkou Kristinou. Pojďme se podívat, s čím tenhle dream team ve výsledku přišel.
Takovou hrůzu jsem už hodně dlouho neviděl. Já teda nemám ve zvyku dělat si na blogu srandu z toho, jak lidi vypadají. Nemůžeme za to, s jakým ksichtem se narodíme, že jo. Ale z týhle ženský jde vyloženě strach. Jako sorry, ale takhle se oblíká maminka tří dětí? Když k tomu přičteme kostrbatou choreografii a fakt, že ve středu záběru je většinou jen její poskakující silikonový poprsí, připomíná Anna Gaja už jen takovou tu neúnavnou brécu, co se ve tři ráno motá v nonstopu u jukeboxu a čeká na prvního chlapa, kterej ji pozve na citrus. Zkrátka, hra na Daru Rolins tady absolutně nevyšla. Klip je celkově odfláknutej, dvě tanečnice, bílá zeď (nebo zelený plátno) a o zbytek se postarají efekty, co vypadaj jak spořič obrazovky. Hudbu vůbec nemá cenu řešit, to je plochý disko bez nápadu, který zapadne a už se znova neobjeví. Nejhorší je, že týhle ženský fakt někdo byl ochotnej za vystoupení zaplatit. Na netu jsou doteď k nalezení fotky, jak zpívá na různých městských slavnostech nebo večírcích. Peklo.
Takovou hrůzu jsem už hodně dlouho neviděl. Já teda nemám ve zvyku dělat si na blogu srandu z toho, jak lidi vypadají. Nemůžeme za to, s jakým ksichtem se narodíme, že jo. Ale z týhle ženský jde vyloženě strach. Jako sorry, ale takhle se oblíká maminka tří dětí? Když k tomu přičteme kostrbatou choreografii a fakt, že ve středu záběru je většinou jen její poskakující silikonový poprsí, připomíná Anna Gaja už jen takovou tu neúnavnou brécu, co se ve tři ráno motá v nonstopu u jukeboxu a čeká na prvního chlapa, kterej ji pozve na citrus. Zkrátka, hra na Daru Rolins tady absolutně nevyšla. Klip je celkově odfláknutej, dvě tanečnice, bílá zeď (nebo zelený plátno) a o zbytek se postarají efekty, co vypadaj jak spořič obrazovky. Hudbu vůbec nemá cenu řešit, to je plochý disko bez nápadu, který zapadne a už se znova neobjeví. Nejhorší je, že týhle ženský fakt někdo byl ochotnej za vystoupení zaplatit. Na netu jsou doteď k nalezení fotky, jak zpívá na různých městských slavnostech nebo večírcích. Peklo.
čtvrtek 9. února 2012
pátek 3. února 2012
Patrik Fox - Máš mě na kolenou
Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Dneska se opět vrátíme k Patriku Foxovi. Představte si, přidal si mě na Facebooku do přátel. Teď už jenom čekám, kdy si mě spřízní na Bandzone. Mimochodem, má tam celkem čtyři fanoušky. No, nebudu zlej. Podle mě je v tomhle směru frajer, většina muzikantů, kteří na blogu narazí na články o sobě, se akorát urazí a zahrnou mě nadávkama, Patrik si mě místo toho našel na netu. Byť jsme díky tomu Facebooku asi něco jako virtuální známí (pochybuju, že si někdy půjdem sednout na pivo, abychom se stali známými oficiálně), tak já mu ještě aspoň jeden díl musím věnovat. Byla by totiž chyba nepřidat do seznamu masakrů jeho klip k písni Máš mě na kolenou.
Všechno důležitý jsem o Patrikovi už napsal ve starších článcích a protože od listopadu neupdatoval svůj web, spokojme se tedy jen s informací, že ve studiu SONO pod taktovkou Milana Cimfeho chystá novou desku. A pojďme na věc!
Tohle je zase klasickej českej agro rock.Už podle ukvílený kytary v prvních taktech je jasný, jak bude znít zbytek songu. V klipu sledujeme pokus o příběh, což je sympatickej záměr, ale většinou dopadá zoufale. Tady to taky nevyšlo. Mojmír Maděrič coby seladon z Prahy přijede taxíkem na maloměsto s cílem klofnout nějaký to děvče. Marně šermuje doutníkama, v revíru už je totiž jiná liška. Slečny prostě pálí po Patrikovi (dokonce se jim v jednom záběru podepisuje na fotky, zkrátka hvězda) a Mojmír utře nos. Vizuální provedení je odfláknutý, triky by bylo lepší vypustit, furt se motáme po náměstí a okolních ulicích a pokusy o zpestření dopadaj v lepším případě divně. Viz třeba holky tancující ve skladu, kterej si nezadá s nějakým torture pornem. On to možná nebude sklad, ale silo, mě teď napadá. Příznačný. Nebo když Mojmír Maděrič dostane po hlavě balíkem slámy. Tumáš, Pražáku!
O hudbě jsem psal před chvílí, to je prostě klasický agro odkojený kulturou tancovaček s tlačenkama v tombole. No a text zase používá častý klišé český textařiny, tedy opakování slovesných tvarů i tvarů přídavných jmen: černé / věrné, stát / brát / spát, ale i o dost slabší rýmy slábne / sáhne.
Uvidíme, s čím přijde na nový desce. Minimálně textaře by mohl vyměnit.
Všechno důležitý jsem o Patrikovi už napsal ve starších článcích a protože od listopadu neupdatoval svůj web, spokojme se tedy jen s informací, že ve studiu SONO pod taktovkou Milana Cimfeho chystá novou desku. A pojďme na věc!
Tohle je zase klasickej českej agro rock.Už podle ukvílený kytary v prvních taktech je jasný, jak bude znít zbytek songu. V klipu sledujeme pokus o příběh, což je sympatickej záměr, ale většinou dopadá zoufale. Tady to taky nevyšlo. Mojmír Maděrič coby seladon z Prahy přijede taxíkem na maloměsto s cílem klofnout nějaký to děvče. Marně šermuje doutníkama, v revíru už je totiž jiná liška. Slečny prostě pálí po Patrikovi (dokonce se jim v jednom záběru podepisuje na fotky, zkrátka hvězda) a Mojmír utře nos. Vizuální provedení je odfláknutý, triky by bylo lepší vypustit, furt se motáme po náměstí a okolních ulicích a pokusy o zpestření dopadaj v lepším případě divně. Viz třeba holky tancující ve skladu, kterej si nezadá s nějakým torture pornem. On to možná nebude sklad, ale silo, mě teď napadá. Příznačný. Nebo když Mojmír Maděrič dostane po hlavě balíkem slámy. Tumáš, Pražáku!
O hudbě jsem psal před chvílí, to je prostě klasický agro odkojený kulturou tancovaček s tlačenkama v tombole. No a text zase používá častý klišé český textařiny, tedy opakování slovesných tvarů i tvarů přídavných jmen: černé / věrné, stát / brát / spát, ale i o dost slabší rýmy slábne / sáhne.
Uvidíme, s čím přijde na nový desce. Minimálně textaře by mohl vyměnit.
středa 1. února 2012
Dnes opět na Čilichili
Světe, div se, někdo založil další kinder-skupinu. http://www.cilichili.cz/blogy/hudebni-masakry-ix-mirage--25.html?bloger=3 A nezapomeňte, v poledne končí nominace na hudební anticeny!
úterý 31. ledna 2012
Bipibi - Jdu solit
Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Nejprve si trochu postěžuju. Včera jsem byl v Roxy na The Pooh. Slyšel jsem je živě už v prosinci a opět jsem se přesvědčil, že je to vyzrálá a vyhraná kapela a jejich repertoár na koncertech neuvěřitelně šlape. Má to koule, má to drive a je to sexy. Ale ten koncert za moc nestál, protože Roxy má příšernej zvuk. Prostor není zrovna šťastně řešenej, holý stěny tomu taky moc nepřidaj. A když tam pak hraje bigbít, jen na pár místech v sále to nezní jako úplnej bordel. Tohle by se mělo vyřešit, protože znám lidi, kteří už kvůli tomu zvuku do Roxy přestali chodit. Po Půčkách hráli Anyway a vůbec mě nebavili. Publikum taky asi moc nadšený nebylo, protože když bubeník hodil do sálu paličky, vůbec nikdo se neobtěžoval je chytnout, takže jedna přiletěla přímo ke mně a praštila mě do obličeje. "Tumáš za masakry," jakobych cítil. Hráli furt na jedno brdo, tak jsem se otočil a šel na bar, kde se to ten večer zase dobře sešlo. Tímto zdravím kluky z Hentai Corporation, Terezu s Markétou, Vegyho, Nicelanda a Kaye, zvedli jste mi včera náladu!
Pojďme k věci. Holka říkající si Bipibi je ze stáje Petra Hudlíka. Kdo neví, o koho jde - Hudlík je kluk, kterej naprosto tragickým způsobem přezpívává cizí písničky a točí k nim příšerný klipy. Nabádá k tomu i lidi okolo sebe a z jejich klipů sestavuje na svých stránkách hitparádu. A nejde o žádnou dada recesi zakuklenejch performerů ani virál.
Má vůbec smysl to komentovat? Jestli je slečna tak praktická jako na videu, doma bych ji teda mít nechtěl. Ráno vstane, obleče si džíny, pak si stoupne na postel a začne se rozcvičovat. To mě holka teda hodně rozesmála. Chodník solí tím způsobem, že vezme kuchyňskou sůl a sype ji jak slepicím zrní. Tady jsem se zasmál ještě víc. No a to je asi tak všechno, jinak tu sledujeme pět a půl(!) minuty nudnejch záběrů a otřesnýho zpěvu. Navrhuju tu holku přejmenovat na Pipipi.
Pojďme k věci. Holka říkající si Bipibi je ze stáje Petra Hudlíka. Kdo neví, o koho jde - Hudlík je kluk, kterej naprosto tragickým způsobem přezpívává cizí písničky a točí k nim příšerný klipy. Nabádá k tomu i lidi okolo sebe a z jejich klipů sestavuje na svých stránkách hitparádu. A nejde o žádnou dada recesi zakuklenejch performerů ani virál.
Má vůbec smysl to komentovat? Jestli je slečna tak praktická jako na videu, doma bych ji teda mít nechtěl. Ráno vstane, obleče si džíny, pak si stoupne na postel a začne se rozcvičovat. To mě holka teda hodně rozesmála. Chodník solí tím způsobem, že vezme kuchyňskou sůl a sype ji jak slepicím zrní. Tady jsem se zasmál ještě víc. No a to je asi tak všechno, jinak tu sledujeme pět a půl(!) minuty nudnejch záběrů a otřesnýho zpěvu. Navrhuju tu holku přejmenovat na Pipipi.
neděle 29. ledna 2012
Dneska pozitivně aneb co mě zaujalo
Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Dneska je prostě blbej den. Má bývalá slečna totiž slaví narozeniny, takže se s poněkud vygumovanou hlavou motám jako duch po bytě, narážím do věcí, všechno mi padá z ruky, znáte to. Zkrátka - potřebuju rozptýlit a přijít na jiný myšlenky. Proto jsem se rozhodl, když je ta neděle a na internetech stejně nikdo není, že dneska napíšu o tom, co mi naopak loni přišlo zajímavý a co mi udělalo radost.
Rozhodně projekt Zwei. Kluci nejen že umí výborně hrát, ale zároveň jsou tak trochu hračičkové. Jejich zpěvák Lukáš umí skládat silný a hlavně chytrý popový písničky, v kombinaci s používanými nástroji, postupy a péčí, jakou hudbě Zwei věnujou, tady podle mě prostě loni vznikla hodně zajímavá indie-popová formace. Jen je škoda, že natočili tak krátký EP, protože je teď čeká delší pauza, Lukáš jede na půl roku pryč.
Taky mě zaujal projekt zvaný ille. Jde o spolupráci Olgy Königový a Dušana Neuwertha. Je to asi dva roky zpátky, kdy jsem Olgu slyšel živě akusticky a říkal jsem si, že věnovat se tomu víc by vůbec nebylo špatný. A ona do toho fakt šla, což je supr. Zatím vydala jenom EP, ale loni na podzim začali pracovat na desce, snad se brzy dočkáme.
Žofka Kabelková i bez velkýho distributora za zády pomalu rozprodává celej náklad její poslední desky. Což je skvělá zpráva a moc jí to přeju, protože tuhle holku považuju za jednu z nejlepších písničkářek mladý generace. Loni jsme spolu hráli na třech koncertech, pokaždý byla skvělá a její podání je naprosto éterický, po pár taktech si publikum získá a nepustí až do konce. Pokud máte rádi akustický žánr a budete mít možnost, její cd si kupte. Je skvělý, má originální obal a dokonce za něj byla nominovaná na Anděla v kategorii Folk.
Abych pořád nepsal o poněkud jemnějších iterpretech, z elektroniky mě rozhodně zaujali Prince Of Tennis. No a z kapel bych toho mohl vyjmenovat hodně. Vypíchnu asi jenom The Pooh, protože jsem na nich byl 29. prosince v budějovickým klubu Velbloud, tak mám ještě čerstvý dojmy. Chystají novou desku, jestli bude celá znít jako novej song, kterej tam hráli, tak to bude hodně našlapaný album. Na tom samým koncertě jsem objevil i Dirty Blondes. Do tý doby jsem je znal jen z doslechu a ačkoliv bych si jejich album sám od sebe asi nekoupil, tak naživo mě velmi mile překvapili. Mělo to šťávu i drive. Rád na ně zase zajdu znova.
No a teď nějaký klipy. Zrovna Prince Of Tennis se podařilo hezký video. Kdo máte rádi Kuky se vrací nebo Machinarium, asi poznáte stejnýho výtvarníka.
Taky se mi líbil Nicelandův klip k songu We Know Better. Proč většina českejch kapel točí videa v prázdným skladu nebo na střeše nějakýho baráku? Vždyť stačí vyrazit s kamerou na koncerty, jako třeba v tomhle případě. Náklady nula nula nic a vypadá to mnohem líp.
A do třetice dám asi Ektora. Mě moc jeho věci nebaví, ale o to víc mě překvapil singl Nemáš zač. Má to šťávu, sytej zvuk, je to vyzrálý a zajímavější než ti honiči ega, co furt zpívaj o čubkách a cuba libre.
No nic. Účel splněn, na hodinku jsem se rozptýlil. Jestli vám to přijde jako takovej pel-mel výběr, máte pravdu. Je toho mnohem víc, co bych sem rád dal, ale to by asi bylo dlouhý až nečitelný. Když bude mít tenhle článek kladnou odezvu, můžu časem oslovit pár lidí a společně s nimi sestavit přehlednější výběr. Zatím vás odkážu jenom na Karbův profil na Mixcloudu, kde pravidelně sestavuje podcast toho nejzajímavějšího, co se na český klubový scéně poslední dobou objevilo.
Co vy, drazí čtenáři, narazili jste v poslední době na projekt nebo song, kterej vás chytnul? Sem s tipy, aspoň díky nim ten dnešek nějak překlepu...Mějte hezký zbytek víkendu!
Rozhodně projekt Zwei. Kluci nejen že umí výborně hrát, ale zároveň jsou tak trochu hračičkové. Jejich zpěvák Lukáš umí skládat silný a hlavně chytrý popový písničky, v kombinaci s používanými nástroji, postupy a péčí, jakou hudbě Zwei věnujou, tady podle mě prostě loni vznikla hodně zajímavá indie-popová formace. Jen je škoda, že natočili tak krátký EP, protože je teď čeká delší pauza, Lukáš jede na půl roku pryč.
Taky mě zaujal projekt zvaný ille. Jde o spolupráci Olgy Königový a Dušana Neuwertha. Je to asi dva roky zpátky, kdy jsem Olgu slyšel živě akusticky a říkal jsem si, že věnovat se tomu víc by vůbec nebylo špatný. A ona do toho fakt šla, což je supr. Zatím vydala jenom EP, ale loni na podzim začali pracovat na desce, snad se brzy dočkáme.
Žofka Kabelková i bez velkýho distributora za zády pomalu rozprodává celej náklad její poslední desky. Což je skvělá zpráva a moc jí to přeju, protože tuhle holku považuju za jednu z nejlepších písničkářek mladý generace. Loni jsme spolu hráli na třech koncertech, pokaždý byla skvělá a její podání je naprosto éterický, po pár taktech si publikum získá a nepustí až do konce. Pokud máte rádi akustický žánr a budete mít možnost, její cd si kupte. Je skvělý, má originální obal a dokonce za něj byla nominovaná na Anděla v kategorii Folk.
Abych pořád nepsal o poněkud jemnějších iterpretech, z elektroniky mě rozhodně zaujali Prince Of Tennis. No a z kapel bych toho mohl vyjmenovat hodně. Vypíchnu asi jenom The Pooh, protože jsem na nich byl 29. prosince v budějovickým klubu Velbloud, tak mám ještě čerstvý dojmy. Chystají novou desku, jestli bude celá znít jako novej song, kterej tam hráli, tak to bude hodně našlapaný album. Na tom samým koncertě jsem objevil i Dirty Blondes. Do tý doby jsem je znal jen z doslechu a ačkoliv bych si jejich album sám od sebe asi nekoupil, tak naživo mě velmi mile překvapili. Mělo to šťávu i drive. Rád na ně zase zajdu znova.
No a teď nějaký klipy. Zrovna Prince Of Tennis se podařilo hezký video. Kdo máte rádi Kuky se vrací nebo Machinarium, asi poznáte stejnýho výtvarníka.
Taky se mi líbil Nicelandův klip k songu We Know Better. Proč většina českejch kapel točí videa v prázdným skladu nebo na střeše nějakýho baráku? Vždyť stačí vyrazit s kamerou na koncerty, jako třeba v tomhle případě. Náklady nula nula nic a vypadá to mnohem líp.
A do třetice dám asi Ektora. Mě moc jeho věci nebaví, ale o to víc mě překvapil singl Nemáš zač. Má to šťávu, sytej zvuk, je to vyzrálý a zajímavější než ti honiči ega, co furt zpívaj o čubkách a cuba libre.
No nic. Účel splněn, na hodinku jsem se rozptýlil. Jestli vám to přijde jako takovej pel-mel výběr, máte pravdu. Je toho mnohem víc, co bych sem rád dal, ale to by asi bylo dlouhý až nečitelný. Když bude mít tenhle článek kladnou odezvu, můžu časem oslovit pár lidí a společně s nimi sestavit přehlednější výběr. Zatím vás odkážu jenom na Karbův profil na Mixcloudu, kde pravidelně sestavuje podcast toho nejzajímavějšího, co se na český klubový scéně poslední dobou objevilo.
Co vy, drazí čtenáři, narazili jste v poslední době na projekt nebo song, kterej vás chytnul? Sem s tipy, aspoň díky nim ten dnešek nějak překlepu...Mějte hezký zbytek víkendu!
sobota 28. ledna 2012
Další divnej křest, další divný lidi
Po krátké přestávce vás opět vítám u hudebních masakrů! Dneska se podíváme na jednu novinku. Zpěvačka Mascha se představila loni v létě, kdy vydala singl Čokoláda pro uši obsahující tři písničky. Podílela se na nich i autorsky, hudbu Jiřího Škorpíka (člen formace 4tet, skládal pro Bartošovou, Csákovou nebo Hůlku) doplnila svými texty. V říjnu k písničce Dadam dadam zveřejnila klip, kterej si právě teď pustíme. A jestli vám připadá, že jsem vzal úvod dneska nějak šmahem, nebojte se. Čeká nás toho trochu víc.
Plytkej spotřební pop nejhrubšího zrna. Mascha sice umí zpívat a je v tom jistá a pevná, ale co je jí to platný, když má projev bez výrazu? Takovej ten rutinní hlas pro muzikály a reklamy. Hudba je tuctová, mnohokrát předtím slyšená variace na jedno téma, text je prázdnej, až to bolí. Holky od zumby možná rozumí tomu, co chtěla Mascha sdělit, my ostatní z toho máme akorát slepenec kýčovitých obrazů. Navíc tady zase slyšíme opakování slovesných tvarů: "tát / plát, vzdávám / vyhrávám." A hned v první sloce máme ve slovech "myšlenky záletní" ukázkovou chybu, protože záletný je podle vzoru mladý. Takže myšlenky mladí? Mascho Mascho, jaks mohla loni odmaturovat?
Nezachrání to ani klip, kterej vypadá jak čtyřminutová reklama na Bebe Dobré ráno. Navíc byl režisér (kameraman?) tak fascinován Maschinou tváří, že se za celou dobu nedá rozpoznat, co to vlastně nacvičili za choreografii. Takže další vyhozený prachy, někdo zaplatil choreografa, jehož práce ani není pořádně vidět.
Pojďme k věci. Skutečnej masakr byl křest singlu. Odehrál se v Kralupech nad Vltavou a pečlivě ho zaznamenaly kamery. Díky tomu se můžeme podívat, jak už to tak u nás v Čechách vypadá, když se chce někdo uvést na scénu. Moderátorka večera (ono je to vlastně odpoledne) má projev jak konferenciérka ROH. Producent blekotá něco o tom, že vlastně producent není a bije se do prsou, jakej se mu podařil skvělej slogan "Mascha - čokoláda pro uši." Zaprvý je nesmysl spojovat zpěvačku s nějakým sloganem. Zadruhý zní čokoláda pro uši asi tak stejně zajímavě, jako když spadne cihla do písku. Video pokračuje, skladatel chválí Maschu za to, jaký napsala hezký texty a jak se mu s ní báječně spolupracovalo. Kecá. Každej skladatel se chytá za hlavu, když má zase dělat s někým, kdo veršuje den / sen a spát / lhát. Hapka nebo Soukup by se s ní nejspíš ani vůbec nebavili. Výkonná producentka prozradí, že to s tou Zumbou byl její nápad a že Mascha je sluníčko. Sestavu pak uzavírá kmotr, kterýho moderátorka představí jako zpěváka, hudebníka, tanečníka a herce. Že jste o něm dodnes neslyšeli? Já taky ne. Dojem celkový bídy dotváří prostředí. Já ty producenty prostě nechápu. Přece nemůžu představovat mladou holku coby talent a novou krev na český hudební scéně a zároveň ji nechat zpívat někde pod schodama v hospodě v Kralupech. Zkrátka - vypadá to blbě. Jen ještě doplním, že pan producent sice říká, jaká je Mascha fantastická alternativa proti těm pseudo-celebritám a zpěvačkám, který umí jen ukazovat výstřih a vrtět zadkem, přitom jí však domlouvá naprosto stejnej druh akcí, na kterejch tyhle přízraky vystupujou. Takže Mascha teď objíždí republiku a to svý Dadam dadam zpívá na firemních večírcích a při otevírání obchoďáků. Tohle fakt chtěli?
Plytkej spotřební pop nejhrubšího zrna. Mascha sice umí zpívat a je v tom jistá a pevná, ale co je jí to platný, když má projev bez výrazu? Takovej ten rutinní hlas pro muzikály a reklamy. Hudba je tuctová, mnohokrát předtím slyšená variace na jedno téma, text je prázdnej, až to bolí. Holky od zumby možná rozumí tomu, co chtěla Mascha sdělit, my ostatní z toho máme akorát slepenec kýčovitých obrazů. Navíc tady zase slyšíme opakování slovesných tvarů: "tát / plát, vzdávám / vyhrávám." A hned v první sloce máme ve slovech "myšlenky záletní" ukázkovou chybu, protože záletný je podle vzoru mladý. Takže myšlenky mladí? Mascho Mascho, jaks mohla loni odmaturovat?
Nezachrání to ani klip, kterej vypadá jak čtyřminutová reklama na Bebe Dobré ráno. Navíc byl režisér (kameraman?) tak fascinován Maschinou tváří, že se za celou dobu nedá rozpoznat, co to vlastně nacvičili za choreografii. Takže další vyhozený prachy, někdo zaplatil choreografa, jehož práce ani není pořádně vidět.
Pojďme k věci. Skutečnej masakr byl křest singlu. Odehrál se v Kralupech nad Vltavou a pečlivě ho zaznamenaly kamery. Díky tomu se můžeme podívat, jak už to tak u nás v Čechách vypadá, když se chce někdo uvést na scénu. Moderátorka večera (ono je to vlastně odpoledne) má projev jak konferenciérka ROH. Producent blekotá něco o tom, že vlastně producent není a bije se do prsou, jakej se mu podařil skvělej slogan "Mascha - čokoláda pro uši." Zaprvý je nesmysl spojovat zpěvačku s nějakým sloganem. Zadruhý zní čokoláda pro uši asi tak stejně zajímavě, jako když spadne cihla do písku. Video pokračuje, skladatel chválí Maschu za to, jaký napsala hezký texty a jak se mu s ní báječně spolupracovalo. Kecá. Každej skladatel se chytá za hlavu, když má zase dělat s někým, kdo veršuje den / sen a spát / lhát. Hapka nebo Soukup by se s ní nejspíš ani vůbec nebavili. Výkonná producentka prozradí, že to s tou Zumbou byl její nápad a že Mascha je sluníčko. Sestavu pak uzavírá kmotr, kterýho moderátorka představí jako zpěváka, hudebníka, tanečníka a herce. Že jste o něm dodnes neslyšeli? Já taky ne. Dojem celkový bídy dotváří prostředí. Já ty producenty prostě nechápu. Přece nemůžu představovat mladou holku coby talent a novou krev na český hudební scéně a zároveň ji nechat zpívat někde pod schodama v hospodě v Kralupech. Zkrátka - vypadá to blbě. Jen ještě doplním, že pan producent sice říká, jaká je Mascha fantastická alternativa proti těm pseudo-celebritám a zpěvačkám, který umí jen ukazovat výstřih a vrtět zadkem, přitom jí však domlouvá naprosto stejnej druh akcí, na kterejch tyhle přízraky vystupujou. Takže Mascha teď objíždí republiku a to svý Dadam dadam zpívá na firemních večírcích a při otevírání obchoďáků. Tohle fakt chtěli?
středa 25. ledna 2012
úterý 24. ledna 2012
Cirkus Arabela
Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů. Arabela Team je projekt herců, bavičů a zpěváků druhý...no...spíš třetí kategorie. Dali hlavy dohromady a vymysleli zábavnou show pro každou příležitost. Všechno začalo v roce 1996, kdy Libor Petrů (bratr Leoše Petrů ze skupiny New Trio a zpěvák asi tak stejný úrovně) dostal nápad založit fotbalovej tým složenej ze známých osobností. Taková Amfora pro chudý. Postupem času se k tomu přidal i hudebně zábavný pořad Arabela Show a dneska už je to regulerní "umělecká" agentura nabízející na klíč různý akce, od autogramiády Marcely Holanový přes zábavy, módní přehlídky nebo dětský dny až po let stíhačkou. Taky mají k dispozici chatu a hotel v Krušných horách, sklípek na Pálavě, parník na Vltavě nebo výletní loď v Chorvatsku. Asi pro firemní večírky. Chcete si hýčkat zaměstnance? Pošlete je na víkend do hor, ať je tam baví Arabela Team!
Nejčastěji však s Arabela Show objíždí tahle banda českej venkov, kdy odpoledne sehrajou přátelský utkání s místním fotbalovým týmem a večer pak zařídí zábavu někde na návsi pod pergolou. A na koho se v rámci tý bžundy můžete těšit? Marcelu Holanovou už jsem zmiňoval. Z tý "lepší" části vystupujících je členem Arabela Teamu třeba Jakub Smolík, Zdeněk Srstka nebo František Ringo Čech. Pak se dostáváme do kategorie interpretů známých z tohoto blogu, v rámci Arabela Show vám zahraje třeba zpívající hokejista Miloš Havel, zpívající farmář Patrik Fox, duo Pussy, Richard Sacher, Robert N. a tam někde úplně dole jsou nýmandi typu Petra Zvěřiny nebo Alexandra Nikitina, kteří nedokázali nic jinýho, než že se nechali zavřít do vily VyVolených. Ale komu to vadí, že jo, hlavně že byli v televizi a rádi se s váma vyfotí.
Takhle vypadá cirkus ve 21. století. Cvičený medvědy a klauny vystřídali podprůměrní zpěváci a dávno zapomenutí herci. A komu by se přecejen stýskalo po medvědech, stačí říct, Arabela Team všechno domluví, všechno přiveze.
Tenhle projekt má i svou vlastní hymnu nazpívanou Kamilem Emanuelem Gottem. To musíte slyšet. Nebo vlastně ne, chcete-li zůstat při vědomí, nechte to plavat.
Nejčastěji však s Arabela Show objíždí tahle banda českej venkov, kdy odpoledne sehrajou přátelský utkání s místním fotbalovým týmem a večer pak zařídí zábavu někde na návsi pod pergolou. A na koho se v rámci tý bžundy můžete těšit? Marcelu Holanovou už jsem zmiňoval. Z tý "lepší" části vystupujících je členem Arabela Teamu třeba Jakub Smolík, Zdeněk Srstka nebo František Ringo Čech. Pak se dostáváme do kategorie interpretů známých z tohoto blogu, v rámci Arabela Show vám zahraje třeba zpívající hokejista Miloš Havel, zpívající farmář Patrik Fox, duo Pussy, Richard Sacher, Robert N. a tam někde úplně dole jsou nýmandi typu Petra Zvěřiny nebo Alexandra Nikitina, kteří nedokázali nic jinýho, než že se nechali zavřít do vily VyVolených. Ale komu to vadí, že jo, hlavně že byli v televizi a rádi se s váma vyfotí.
Takhle vypadá cirkus ve 21. století. Cvičený medvědy a klauny vystřídali podprůměrní zpěváci a dávno zapomenutí herci. A komu by se přecejen stýskalo po medvědech, stačí říct, Arabela Team všechno domluví, všechno přiveze.
Tenhle projekt má i svou vlastní hymnu nazpívanou Kamilem Emanuelem Gottem. To musíte slyšet. Nebo vlastně ne, chcete-li zůstat při vědomí, nechte to plavat.
pondělí 23. ledna 2012
Martin France - Ruku mi dej
Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Na Martina Franceho už si brousím zuby hodně dlouho, protože tenhle týpek je fakt nepřehlídnutelnej. V devadesátých letech zpíval v duu M.A.T., vystupoval v muzikálech a zábavních pořadech, skrze který proplul do další dekády a strašil v televizi dál. Taky moderoval na Óčku a založil reklamní a uměleckou agenturu Martin Production. Na rovinu, v tomhle je mi ten chlap sympatickej. Vždycky jsem fandil muzikantům, kteří neseděli doma s rukama v klíně a raději si vyhledávali práci sami. Jenže co má agentura Martin Production za sebou? Pofidérní charitativní akce, estrádou zapáchající megakocerty, kdy během jednoho večera vystoupí deset zpěváků za zenitem a dva, na který jsme dávno zapomněli. Dál pořádají křty kalendářů no name fotografů nebo cédéček různejch hvězdiček, s pozlátkem šoubyznysu otevírají restaurace a tak dál, a tak dál.
Ve svý diskografii Martin nedá dopustit na desku V perutích vydanou u Popronu, na který spolupracoval s Jarkem Šimkem. Najdeme na ní třeba duety s Markétou Hrubešovou a Sisou Sklovskou nebo cover písně Zahrada ticha od Pavla Rotha (pamatujete si?). Samá velká jména. Martin France měl v podstatě jenom jeden hit a tím je skladba Ruku mi dej z předposlední desky Anděl spásy. Tu vydal Multisonic v roce 2001 a od tý doby, když se Martin někde objevil, zpíval většinou právě tuhle věc.
V lepším případě bychom to mohli nazvat průměrnou popinou, co si hospodyňky pouští k žehlení. V lepším případě. Střízlivě vzato ta skladba v sobě moc velkej potenciál nemá. Takovej ten slaďák, co možná jakž takž v televizi vyplní mezeru mezi dvěma skeči, ale doma se to dámským návštěvám rozhodně pouštět nedá. Hudba je rozhlasová rutina bez nápadu, text v podstatě to samý. Zase slyšíme opakování slovesných tvarů a verše, co pospolu moc nedrží, navíc je tu nebezpečně vysoká koncentrace kýčovitých konkrét (konkréta - konkrétní předmět nebo pojem v textu). Led, květy, přání, nálezy a ztráty, křídla, slzy, slova, slůvka, dech, vztek to jsou obraty, který se vyskytují v českým popu nebezpečně často a když se sejdou v jednom textu, vznikne z toho přeslazenej paskvil. Video už to taky moc nezachrání, působí to, jako by je natočil o polední pauze Vít Olmer s klobásou v ruce a mobilem u ucha. Nemluvě o interpretovi, ten melír je zabijáckej. A navíc se tváří jako sexuálně přezíraná tělocvikářka.
Ačkoliv si Martin podle svýho webu stojí spíš za novější tvorbou, asi to nebude o moc lepší. Stačí si poslechnout tuhle věc. Jeden by zaplakal, jak je ten svět zlej.
Ve svý diskografii Martin nedá dopustit na desku V perutích vydanou u Popronu, na který spolupracoval s Jarkem Šimkem. Najdeme na ní třeba duety s Markétou Hrubešovou a Sisou Sklovskou nebo cover písně Zahrada ticha od Pavla Rotha (pamatujete si?). Samá velká jména. Martin France měl v podstatě jenom jeden hit a tím je skladba Ruku mi dej z předposlední desky Anděl spásy. Tu vydal Multisonic v roce 2001 a od tý doby, když se Martin někde objevil, zpíval většinou právě tuhle věc.
V lepším případě bychom to mohli nazvat průměrnou popinou, co si hospodyňky pouští k žehlení. V lepším případě. Střízlivě vzato ta skladba v sobě moc velkej potenciál nemá. Takovej ten slaďák, co možná jakž takž v televizi vyplní mezeru mezi dvěma skeči, ale doma se to dámským návštěvám rozhodně pouštět nedá. Hudba je rozhlasová rutina bez nápadu, text v podstatě to samý. Zase slyšíme opakování slovesných tvarů a verše, co pospolu moc nedrží, navíc je tu nebezpečně vysoká koncentrace kýčovitých konkrét (konkréta - konkrétní předmět nebo pojem v textu). Led, květy, přání, nálezy a ztráty, křídla, slzy, slova, slůvka, dech, vztek to jsou obraty, který se vyskytují v českým popu nebezpečně často a když se sejdou v jednom textu, vznikne z toho přeslazenej paskvil. Video už to taky moc nezachrání, působí to, jako by je natočil o polední pauze Vít Olmer s klobásou v ruce a mobilem u ucha. Nemluvě o interpretovi, ten melír je zabijáckej. A navíc se tváří jako sexuálně přezíraná tělocvikářka.
Ačkoliv si Martin podle svýho webu stojí spíš za novější tvorbou, asi to nebude o moc lepší. Stačí si poslechnout tuhle věc. Jeden by zaplakal, jak je ten svět zlej.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)