středa 30. listopadu 2011
Dneska na Čilichili
Přátelé, dnešní masakr najdete na webu internetové verze časopisu Čilichili, tak jako každou další středu. Tak tedy vzhůru, čeká nás Pavel Roth! http://www.cilichili.cz/blogy/hudebni-masakry-i-pavel-roth-13.html?bloger=3
úterý 29. listopadu 2011
Hynek Tomm - Touha má
Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Dnes si posvítíme na jednoho ze zpěváků živícího se vystupováním na různejch slavnostech, charitativních akcích a beneficích. Nevim, kde se to vzalo, ale prej to je českej Andrea Bocelli. Aha, tak to jo. Jako zpívat umí, to uslyšíme. Ale je to takovej ten klasickej školenej zpěv, kterej člověku zajistí možná kšefty u muzikálů, ale s autorskou tvorbou to bude dost tenkej led. Hynek Tomm se narodil roku 1975 v Aši, vystudoval zpěv na konzervatoři a v roce 2003 vydal svý první cédéčko. Jmenovalo se Tobě - Vám a autorsky se na něm podíleli třeba Michal David, Mersi (ex-Děda Mládek Illegal Band) nebo třeba Pavel Cmíral, což je dvorní textař Petra Kotvalda. Samá skvělá jména, jak se na českýho Bocelliho sluší a patří. V roce 2008 natočil druhý album A to jsem já, dnes k sehnání za 29,- Kč v Levných knihách. Takhle to končí, no. Odtud pochází dnešní masakr. Nebo možná ne, třeba je ten klip starší. On totiž Hynek tý skladbě tolik věří, že ji nazpíval pro jistotu na obě desky. Abych mu nekřivdil, čert vem elpíčko v Levnejch knihách, jeho živí hlavně vystupování. Na prosinec má pět koncertů, sice jsou to akce typu vánoční trhy v Hýskově u Berouna nebo benefice nějaký Šárky Jaškový (vůbec neznám...a to o týhle scéně poslední dobou začínám mít fakt solidní přehled), ale co už, kšeft jako kšeft. Taky objíždí maloměstský divadla v rámci pořadu Evy Pilarový. Kudy chodí, tudy novinářům vypráví, že mu brzo vyjde nový cédéčko a - teď pozor - především pak knížka Od banánu k celebritám. To bude určitě supr čtení. Jo a taky nazpíval úvodní píseň k filmu Kameňák 3. Pojďme na klip.
Ach jo. Už po prvních taktech je jasný, že dostanem koňskou dávku kýče. Je to předělávka (když už teda má bejt Hynek ten českej Bocelli, tak rovnou i s jeho repertoárem) a kromě příjemnýho hlasu tady prostě není nic zajímavýho. Je vidět, že tvůrci chtěli mít klip natočenej v Itálii, ale prachy nebyly. Takže se jelo mimo sezonu, kdy je sice levnej hotel, ale pláže jsou prázdný, počasí na pytel a ani restauratéři se neobtěžujou dát stolky do ulice a roztáhnout slunečníky. Zkrátka, ty italský kulisy v klipu jsou nudný a zbytečný. Hynek na začátku vypadá jak Kaddáfí v říji a asi to bude hodně hustej loverboy, protože dokáže sbalit dvě šestnáctiletý lesbičky. Ale nepředbíhejme. Z hnusný Itálie se v půlce klipu přeneseme do Prahy, kde v divadle ABC Hynek svým zpěvem rozpláče důchodce v publiku (nekecám, čas 4:02), pak se samozřejmě podepisuje fanynkám a tam si ho odchytnou ty dvě slečny z italský pláže. Střih, bar, Hynek už je nalejvá vínem a začínaj vrkat...A je konec. Zkrátka, klip je blbej a takhle nějak to dopadá, když za každou cenu chcete na videu něco mít, ale nikdo ze štábu nemá nápady. Hudba je klasickej doják pro starší publikum a česká část textu postavená na verších den / sen, vkrádá / spřádá, stál / bál, to snad ani nemá smysl komentovat. Českej Bocelli.
Ach jo. Už po prvních taktech je jasný, že dostanem koňskou dávku kýče. Je to předělávka (když už teda má bejt Hynek ten českej Bocelli, tak rovnou i s jeho repertoárem) a kromě příjemnýho hlasu tady prostě není nic zajímavýho. Je vidět, že tvůrci chtěli mít klip natočenej v Itálii, ale prachy nebyly. Takže se jelo mimo sezonu, kdy je sice levnej hotel, ale pláže jsou prázdný, počasí na pytel a ani restauratéři se neobtěžujou dát stolky do ulice a roztáhnout slunečníky. Zkrátka, ty italský kulisy v klipu jsou nudný a zbytečný. Hynek na začátku vypadá jak Kaddáfí v říji a asi to bude hodně hustej loverboy, protože dokáže sbalit dvě šestnáctiletý lesbičky. Ale nepředbíhejme. Z hnusný Itálie se v půlce klipu přeneseme do Prahy, kde v divadle ABC Hynek svým zpěvem rozpláče důchodce v publiku (nekecám, čas 4:02), pak se samozřejmě podepisuje fanynkám a tam si ho odchytnou ty dvě slečny z italský pláže. Střih, bar, Hynek už je nalejvá vínem a začínaj vrkat...A je konec. Zkrátka, klip je blbej a takhle nějak to dopadá, když za každou cenu chcete na videu něco mít, ale nikdo ze štábu nemá nápady. Hudba je klasickej doják pro starší publikum a česká část textu postavená na verších den / sen, vkrádá / spřádá, stál / bál, to snad ani nemá smysl komentovat. Českej Bocelli.
pondělí 28. listopadu 2011
Dneska pozitivně aneb pár rad začínajícím muzikantům
Vážení přátelé, drazí čtenáři. Můj den nezačal zrovna vesele. Proto jsem se rozhodl, že si nebudu kazit náladu další blbou písničkou a tentokrát na to půjdu jinak. Už delší dobu si pohrávám s myšlenkou, že čas od času na blogu napíšu nějaký rady nebo vypíchnu něco, co mě zaujalo. Ať tu furt akorát nenadávám a ten blog má i nějakej konstruktivní směr. Začnu dnešním článkem a tím, že se pokusím upozornit na pár nesmyslů, kterejma si začínající muzikanti sami hážou klacky pod nohy. A bez výjimky vycházím z vlastní zkušenosti.
Nemá smysl dávat si na stránky nebo na Bandzone deset písniček nahranejch někde v hospodě nebo ve zkušebně. Vyberte dvě tři pecky a ty nahrajte během víkendu v nějakým studiu. Bude to znít líp nejen vám a fanouškům, ale hlavně produkčním v klubech, kteří si to chtějí poslechnout, než vás nechaj zahrát si u nich koncert.
Kašlete na klubový hudební soutěže, kde v prvních kolech hlasujou návštěvníci akce. Vždycky to místo vás vyhrajou nějací pankáči nebo skáčkaři, protože na ně přišlo víc kámošů a vy budete akorát otrávený.
Když založíte kapelu, nečekejte, že do roka vyprodáte Lucernu. Domlouvejte si koncerty sami. To, že dáte před zkouškou brko a pak vám to kdovíjak hraje, ještě neznamená, že si vás lidi najdou.
Vycházejte maximálně vstříc produkčním. Nedomlouvejte si v jednom městě tři koncerty do měsíce, akorát si rozdrobíte publikum a organizátoři jednotlivejch akcí budou mít pocit, že jim serete na hlavu. Pomáhejte jim s produkcí, pokud to umíte, navrhněte si třeba plakát, vyžádejte si od klubu stovku flyerů a ty rozhoďte mezi kamarády a tak. Špatný i dobrý dojmy z kapel si produkční říkaj navzájem a třeba si vás zase někam pozvou.
Nedávejte na Youtube videa z prvních koncertů. Později toho budete litovat.
Nemyslete si, že jste lepší než kapely, co hrajou po vás. Pořadatel má svý důvody, proč vy hrajete o půl devátý a někdo jinej v deset.
Pokud si myslíte, že jste lepší, pořád se můžete hodně přiučit. I Broumband, který jsem tu pohanil, jsou ve svým oboru profíci a jestli chcete bejt jednou tak vyhraný jako oni, pozvěte je na baru na panáka a ptejte se, určitě vám řeknou spoustu zajímavých věcí. To samý platí i pro producenty, o jejichž projektech jsem tu psal v negativním slova smyslu. Je to málo pravděpodobný, ale jestli někdy potkáte třeba Jarka Šimka, Zdeňka Style Hrubýho nebo Josefa Koktu, mějte na paměti, že i oni vám stihnout dát během jednoho piva dobrý rady.
Buďte vstřícní. Mezi muzikanty panuje fantastická kolegialita a to, že vám na koncertě někdo ukradne kabel od kytary nebo mikrofon, ještě neznamená, že to tak chodí. Nikdy nevíte, kdo vám na další akci píchne. Když vám někdo nabídne hraní nebo záskok, jděte, i když jste zrovna chtěli jet na chatu. Teda pokud na tom samým místě nehrajete příští týden, viz výše.
Pokud opravdu chcete hrát po klubech, kašlete na covery. U Smells like teen spirit se sice dobře rozehrajete, ale takový songy maj kapely hrát jako přídavek, ne na začátku setu. Že v nějaký sokolovně zahrajete Kabáty nebo AC/DC a kámoši vás pak plácaj po zádech, je sice svým způsobem úspěch. Ale s tímhle si v Praze nezahrajete jinde než v Kainu.
Jakmile se už třetí rok motáte po klubech jako Matrix nebo XT3, děláte něco špatně.
Nemám nejmenší tušení, jakou bude mít tenhle článek odezvu. Pokud pozitivní, můžu časem pár rad přidat. Pokud ne, tak holt pojedu ve starejch kolejích. Je mi jasný, že mezi čtenáři blogu je jen pár těch, kterým tohle opravdu něco řekne. Ale ruku na srdce, spousta kapel (Bandzone jich je plnej) je zabitejch jenom proto, že se právě takových chyb dopouští. A česká klubová scéna třeba přichází o zajímavý projekty jenom proto, že se kvůli nějaký takovýhle zbytečnosti po půl roce rozpadnou.
A nakonec teda jedno masakrózní video přidám. Nejnovější klip Patrika Foxe. Je to king.
Nemá smysl dávat si na stránky nebo na Bandzone deset písniček nahranejch někde v hospodě nebo ve zkušebně. Vyberte dvě tři pecky a ty nahrajte během víkendu v nějakým studiu. Bude to znít líp nejen vám a fanouškům, ale hlavně produkčním v klubech, kteří si to chtějí poslechnout, než vás nechaj zahrát si u nich koncert.
Kašlete na klubový hudební soutěže, kde v prvních kolech hlasujou návštěvníci akce. Vždycky to místo vás vyhrajou nějací pankáči nebo skáčkaři, protože na ně přišlo víc kámošů a vy budete akorát otrávený.
Když založíte kapelu, nečekejte, že do roka vyprodáte Lucernu. Domlouvejte si koncerty sami. To, že dáte před zkouškou brko a pak vám to kdovíjak hraje, ještě neznamená, že si vás lidi najdou.
Vycházejte maximálně vstříc produkčním. Nedomlouvejte si v jednom městě tři koncerty do měsíce, akorát si rozdrobíte publikum a organizátoři jednotlivejch akcí budou mít pocit, že jim serete na hlavu. Pomáhejte jim s produkcí, pokud to umíte, navrhněte si třeba plakát, vyžádejte si od klubu stovku flyerů a ty rozhoďte mezi kamarády a tak. Špatný i dobrý dojmy z kapel si produkční říkaj navzájem a třeba si vás zase někam pozvou.
Nedávejte na Youtube videa z prvních koncertů. Později toho budete litovat.
Nemyslete si, že jste lepší než kapely, co hrajou po vás. Pořadatel má svý důvody, proč vy hrajete o půl devátý a někdo jinej v deset.
Pokud si myslíte, že jste lepší, pořád se můžete hodně přiučit. I Broumband, který jsem tu pohanil, jsou ve svým oboru profíci a jestli chcete bejt jednou tak vyhraný jako oni, pozvěte je na baru na panáka a ptejte se, určitě vám řeknou spoustu zajímavých věcí. To samý platí i pro producenty, o jejichž projektech jsem tu psal v negativním slova smyslu. Je to málo pravděpodobný, ale jestli někdy potkáte třeba Jarka Šimka, Zdeňka Style Hrubýho nebo Josefa Koktu, mějte na paměti, že i oni vám stihnout dát během jednoho piva dobrý rady.
Buďte vstřícní. Mezi muzikanty panuje fantastická kolegialita a to, že vám na koncertě někdo ukradne kabel od kytary nebo mikrofon, ještě neznamená, že to tak chodí. Nikdy nevíte, kdo vám na další akci píchne. Když vám někdo nabídne hraní nebo záskok, jděte, i když jste zrovna chtěli jet na chatu. Teda pokud na tom samým místě nehrajete příští týden, viz výše.
Pokud opravdu chcete hrát po klubech, kašlete na covery. U Smells like teen spirit se sice dobře rozehrajete, ale takový songy maj kapely hrát jako přídavek, ne na začátku setu. Že v nějaký sokolovně zahrajete Kabáty nebo AC/DC a kámoši vás pak plácaj po zádech, je sice svým způsobem úspěch. Ale s tímhle si v Praze nezahrajete jinde než v Kainu.
Jakmile se už třetí rok motáte po klubech jako Matrix nebo XT3, děláte něco špatně.
Nemám nejmenší tušení, jakou bude mít tenhle článek odezvu. Pokud pozitivní, můžu časem pár rad přidat. Pokud ne, tak holt pojedu ve starejch kolejích. Je mi jasný, že mezi čtenáři blogu je jen pár těch, kterým tohle opravdu něco řekne. Ale ruku na srdce, spousta kapel (Bandzone jich je plnej) je zabitejch jenom proto, že se právě takových chyb dopouští. A česká klubová scéna třeba přichází o zajímavý projekty jenom proto, že se kvůli nějaký takovýhle zbytečnosti po půl roce rozpadnou.
A nakonec teda jedno masakrózní video přidám. Nejnovější klip Patrika Foxe. Je to king.
neděle 27. listopadu 2011
Proč Český slavík poněkud zapáchá a lepší to (zatím) nebude
Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Včera byly vyhlášeny výsledky ankety Český slavík a dopadlo to přesně tak, jak všichni čekali. Nebudu se rozčilovat nad smyslem a účelem soutěže, která pět let po sobě dopadla stejně. Toho teď i tak bude plnej internet, každej si na to zanadává na Facebooku, hipstři to prodrbou na svejch blozích a hudební publicisti budou psát sloupky obsahující jména interpretů, který běžně nechávaj kolegům z bulváru. Vypíchnu však pár věcí, který považuju za zásadní chyby ankety a asi se o nich mluvit moc nebude, což je škoda. Tak tedy.
Češi se opět ukázali jako srandisti. Okolo Českýho slavíka se totiž zvedla podivuhodná vlna zájmu ze strany fanoušků televizního pořadu Partička. V něm ze sebe čtyři herci tak trochu dělají blbečky, ale především improvizují, zpívají a velmi dobře (měřeno odezvou, ne kvalitou) baví publikum. Pro Partičku začalo organizátorům Českýho slavíka chodit tolik hlasů, že se prostě rozhodli Partičku vyškrtnout a nazdar. Místo toho, aby byli rádi, že se o anketu zajímá i někdo jinej než fanoušci Kabátů a Gotta, tak akorát na tyhle lidi vyplázli jazyk. Když už se Češi seberou a udělaj si z prkenný soutěže srandu, tak to prostě organizátoři škrtnou a pokračujou, jakoby se nic nedělo. Ať už jde o hlasy pro Partičku nebo Járu Cimrmana v Největším Čechovi. Pojďme dál.
Kategorie Objev roku, to byl jeden velkej megaprůser. Má jít o tři neokoukaný interprety a z nich pak diváci vybírají vítěze. Kdo přesně o týhle nominaci rozhoduje? Pořadatelé? Podle jakýho klíče? Jiřina Anna Jandová je průměrná zpěvačka s jednou dost šedivou deskou. Organizátoři se budou dobře znát s jejím tátou, vždyť mu sami pár let zpátky ceny rozdávali a pak šli někam chlastat. Třeba o tlačenku nešlo. Ale holka, která skládá nemastný neslaný songy s verši typu den / sen (viz video) a koncertuje na tak zabitejch místech, jako je kulturák v Mohelnici nebo nádvoří zámku ve Šluknově, prostě jen tak sama od sebe nemá čím oslovit. Druzí nominovaní na Objev roku byli pánové z projektu Legendy se vrací. O nich napíšu brzo samostatnej článek. Legendy jsou čtyři (plešatý) máničky, většinou už tátové od rodin, co hrajou starý rockový fláky a vydává je Česká muzika. Už vidim jejich fanoušky. Džínová bunda, kelímek piva, brada umaštěná od klobásy a hobluuuj! Do prdele, tohle že má bejt objev roku? Nejsou v anketě tak trochu ze známosti členů (jmenovitě pana Šišky, kterej je od fochu a kolega) s organizátory? A třetí nominovanou i konečnou vítězkou kategorie byla holka z talentový soutěže, která má venku zatím jenom jeden jedinej singl. Tuhle zpěvačku zastupuje MediaPro Pictures, ta samá agentura, která anketě Český slavík dělala produkci. To smrdí. To hodně smrdí.
A třetí věc. Panem generálním vedoucím šéfujícím Českých slavíků je Jaroslav Těšínský. Stále je malá pravděpodobnost, že jde jen o shodu jmen, ale já o tom dost pochybuju. Jistý Jaroslav Těšínský totiž kdysi v týdeníku ÚV KSČ Květy vedl rubriku vnitrostranický politiky a šéfoval odboru politickýho vzdělávání. Ještě v roce 1989 psal články odsuzující organizátory Palachova týdne a nabádal spoluobčany ke klidu, trpělivosti a společné snaze tyto dny překlenout ke spokojenosti celý socialistický společnosti. Zkrátka typickej komunistickej novinářskej ksindl, co si po revoluci akorát převlíkl kabát a skočil rovnýma nohama do kapitalistickýho byznysu. Znovu říkám, může jít jen o shodu jmen. Pokud je to však jeden a ten samej člověk, měl by se okamžitě stáhnout někam na chalupu a tam dožít, pomůže tím českýmu popu víc, než dalších deset ročníků Českýho slavíka pod jeho vedením. Dokud lidi s takovou minulostí nezmizí z veřejnýho života i z kulturní scény, lepší to nebude. Naopak, všechno zůstane při starým. Ale zdá se, že to je každýmu jedno. Divákům, sponzorům i interpretům.
Češi se opět ukázali jako srandisti. Okolo Českýho slavíka se totiž zvedla podivuhodná vlna zájmu ze strany fanoušků televizního pořadu Partička. V něm ze sebe čtyři herci tak trochu dělají blbečky, ale především improvizují, zpívají a velmi dobře (měřeno odezvou, ne kvalitou) baví publikum. Pro Partičku začalo organizátorům Českýho slavíka chodit tolik hlasů, že se prostě rozhodli Partičku vyškrtnout a nazdar. Místo toho, aby byli rádi, že se o anketu zajímá i někdo jinej než fanoušci Kabátů a Gotta, tak akorát na tyhle lidi vyplázli jazyk. Když už se Češi seberou a udělaj si z prkenný soutěže srandu, tak to prostě organizátoři škrtnou a pokračujou, jakoby se nic nedělo. Ať už jde o hlasy pro Partičku nebo Járu Cimrmana v Největším Čechovi. Pojďme dál.
Kategorie Objev roku, to byl jeden velkej megaprůser. Má jít o tři neokoukaný interprety a z nich pak diváci vybírají vítěze. Kdo přesně o týhle nominaci rozhoduje? Pořadatelé? Podle jakýho klíče? Jiřina Anna Jandová je průměrná zpěvačka s jednou dost šedivou deskou. Organizátoři se budou dobře znát s jejím tátou, vždyť mu sami pár let zpátky ceny rozdávali a pak šli někam chlastat. Třeba o tlačenku nešlo. Ale holka, která skládá nemastný neslaný songy s verši typu den / sen (viz video) a koncertuje na tak zabitejch místech, jako je kulturák v Mohelnici nebo nádvoří zámku ve Šluknově, prostě jen tak sama od sebe nemá čím oslovit. Druzí nominovaní na Objev roku byli pánové z projektu Legendy se vrací. O nich napíšu brzo samostatnej článek. Legendy jsou čtyři (plešatý) máničky, většinou už tátové od rodin, co hrajou starý rockový fláky a vydává je Česká muzika. Už vidim jejich fanoušky. Džínová bunda, kelímek piva, brada umaštěná od klobásy a hobluuuj! Do prdele, tohle že má bejt objev roku? Nejsou v anketě tak trochu ze známosti členů (jmenovitě pana Šišky, kterej je od fochu a kolega) s organizátory? A třetí nominovanou i konečnou vítězkou kategorie byla holka z talentový soutěže, která má venku zatím jenom jeden jedinej singl. Tuhle zpěvačku zastupuje MediaPro Pictures, ta samá agentura, která anketě Český slavík dělala produkci. To smrdí. To hodně smrdí.
A třetí věc. Panem generálním vedoucím šéfujícím Českých slavíků je Jaroslav Těšínský. Stále je malá pravděpodobnost, že jde jen o shodu jmen, ale já o tom dost pochybuju. Jistý Jaroslav Těšínský totiž kdysi v týdeníku ÚV KSČ Květy vedl rubriku vnitrostranický politiky a šéfoval odboru politickýho vzdělávání. Ještě v roce 1989 psal články odsuzující organizátory Palachova týdne a nabádal spoluobčany ke klidu, trpělivosti a společné snaze tyto dny překlenout ke spokojenosti celý socialistický společnosti. Zkrátka typickej komunistickej novinářskej ksindl, co si po revoluci akorát převlíkl kabát a skočil rovnýma nohama do kapitalistickýho byznysu. Znovu říkám, může jít jen o shodu jmen. Pokud je to však jeden a ten samej člověk, měl by se okamžitě stáhnout někam na chalupu a tam dožít, pomůže tím českýmu popu víc, než dalších deset ročníků Českýho slavíka pod jeho vedením. Dokud lidi s takovou minulostí nezmizí z veřejnýho života i z kulturní scény, lepší to nebude. Naopak, všechno zůstane při starým. Ale zdá se, že to je každýmu jedno. Divákům, sponzorům i interpretům.
sobota 26. listopadu 2011
TeeNee - V životě musíš věřit
Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Duo TeeNee vzniklo loni 1. září. Holky jménem Monee a Christee se asi potkaly v prváku někde na hotelovce a hned si řekly, že budou zpívat. Vlítly na to, natočily pár písniček...a rozpadly se. Teda jinak, abych jim nekřivdil, rozhodly se každá pro sólovou dráhu. Spolupracujou s dalšíma mladejma zpěvačkama, hostujou různejm raperům jako vokalistky. Což nechápu a vy to asi nebudete chápat taky, jakmile je uslyšíte. Pojďme na to!
Fajn. Tohle bychom mohli jen tak odmávnout, že je to neškodná zábava dvou šestnáctek a jejich kamarádů. Taky to podle toho zní. Jenže pozor. Tohle není zábava, ale vážně míněná záležitost. TeeNee měly svýho producenta říkajícího si Dever, kterej stojí za jejich muzikou i klipem. Navíc měl s holkama velký plány na živý hraní a desku. A tady končí sranda. Co to je za zoufalce, ten Dever? I já bych holkám udělal lepší produkci a stálo by mě to dvě minuty telefonování. Jak chce někdo uspět a udělat si jméno na takhle mizernejch projektech? To nepozná, že to ty holky neumí? Nebo to ví a je mu to jedno. Rychle natočit, prdnout to na Youtube, na Facebook a on už někdo to kilo vstupný zaplatí. Místo toho, aby holkám domlouval koncerty, by je měl poslat do lidušky na zpěv. Nejhorší je, že pod hodně sebevědomou nálepkou Dever Production vydává víc věcí, většinou tyhle mladý kuřata a je to hodně, hodně špatný. To mu nikdo nenaznačil, že člověk, kterej se vytasí akorát spoluprácí s TeeNee a Sharkass, si prostě producent říkat nemůže? Ale ono to asi funguje, už se mu ozývaj další tragédi, aby jim pomohl s muzikou. Ach jo. Vítejte ve světě hip hopu podle ne zrovna náročnejch měřítek Bandzone komunity.
Fajn. Tohle bychom mohli jen tak odmávnout, že je to neškodná zábava dvou šestnáctek a jejich kamarádů. Taky to podle toho zní. Jenže pozor. Tohle není zábava, ale vážně míněná záležitost. TeeNee měly svýho producenta říkajícího si Dever, kterej stojí za jejich muzikou i klipem. Navíc měl s holkama velký plány na živý hraní a desku. A tady končí sranda. Co to je za zoufalce, ten Dever? I já bych holkám udělal lepší produkci a stálo by mě to dvě minuty telefonování. Jak chce někdo uspět a udělat si jméno na takhle mizernejch projektech? To nepozná, že to ty holky neumí? Nebo to ví a je mu to jedno. Rychle natočit, prdnout to na Youtube, na Facebook a on už někdo to kilo vstupný zaplatí. Místo toho, aby holkám domlouval koncerty, by je měl poslat do lidušky na zpěv. Nejhorší je, že pod hodně sebevědomou nálepkou Dever Production vydává víc věcí, většinou tyhle mladý kuřata a je to hodně, hodně špatný. To mu nikdo nenaznačil, že člověk, kterej se vytasí akorát spoluprácí s TeeNee a Sharkass, si prostě producent říkat nemůže? Ale ono to asi funguje, už se mu ozývaj další tragédi, aby jim pomohl s muzikou. Ach jo. Vítejte ve světě hip hopu podle ne zrovna náročnejch měřítek Bandzone komunity.
pátek 25. listopadu 2011
Gábi Goldová a její hymna emancipace
Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Gabriela Goldová se narodila roku 1973 a jako malá zpívala v různých souborech. Původním povoláním je "cvičitelka kondiční kulturistiky žen," ale už od devadesátých let se snaží živit zpíváním. Což se jí dařilo, jezdila po Evropě s nějakou dívčí kapelou, pak zpívala v Polsku v různých televizních pořadech a za tohle si zaslouží obdiv, protože dělat tímhle stylem pěvecký řemeslo (slovo řemeslo říkám záměrně, o nějaký autorský tvorbě nemůže být řeč) je celkem řehole. Časem se jí začalo dařit i v Čechách, moderovala televizní pořady, od roku 2002 začala vydávat cédečka - nejdřív u Popronu, pak u Monitoru EMI, hrál ji rozhlas. Takhle napsaný to vypadá jako solidní kariéra. Horší je, když se podíváme na to, jakou muziku dělá. Je třeba dodat, že ačkoliv jí písničky píšou známý firmy David, Sorrosová, Roman Šandor (J. Smolík), Jindřich Parma (autor Mumulandu) a podobný typy, každý cédéčko produkuje někdo jinej. To znamená dvě věci - buď s Goldovou není nikdo spokojenej nebo si ona naopak sama chce ponechat jistou autonomii nad tím, co a u koho vydává. Nic mezi tím mě nenapadá. Pojďme si pustit singl Žena z její loňský stejně pojmenovaný desky, kterou vydal Akord.
Ok. Další popová ptákovina. Klip je klasická nízkorozpočtová nuda, holky trsaj před prázdnou stěnou, na kterou se pak promítaj fotky slavnejch žen. A zase, všímáte si? Na ty fotky někdo bude mít autorský práva, tady se s tím tvůrci klipu asi nemazali, prostě to stáhli z netu, naplácali na sebe a nazdar. Hlavně, že tam maj Alžbětu II. i sovětskou kosmonautku. Text je mírně řečeno tuctovej s koňskými verši typu sílu / míru, zamane / dostane, milujem / darujem, bývá / zívá a tak. Refrén "že-že-že-žé-žé-žena" je fakt děs. Celý to ve výsledku není vůbec nic novýho pod sluncem, kýčovita jakože nakopávající popina, která zní úplně stejně jako Petra Janů před pětadvaceti lety. Nejhorší na tom všem je, že píseň Žena označuje Gabriela Goldová, zpěvačka pěstující si imidž Stiflerovy mámy, na svých stránkách jako "takovou hymnu emancipace." Co prosím? Emancipace? Jestli bude moje rande jednou poslouchat takový songy, tak si o ní pomyslim akorát to, že v tý hlavě nic nemá. Navíc tuhle hymnu emancipace, stejně jako zbytek alba, složil Jirka Koběrský. Další ptákovina na webu interpretky je zdůrazňování, že cd Žena obsahuje kupon na 10% slevu na diamantový šperk či "investiční diamant" od jistý společnosti. Já chápu, že sponzorům se nějak musí jít naproti, ale takovýhle akce to cédéčko prostě neprodaj, spíš naopak. Asi vás, děvčata, má ta sleva na šperky motivovat k větší emancipaci.
Na rozloučenou sem opět hodím link na FB skupinu hudebních masakrů, během dneška tam asi nahraju nějaký fotky týhle paní, protože ty taky stojej za to. Hezký den, přátelé a drazí čtenáři! facebook.com/hudebnimasakry
Ok. Další popová ptákovina. Klip je klasická nízkorozpočtová nuda, holky trsaj před prázdnou stěnou, na kterou se pak promítaj fotky slavnejch žen. A zase, všímáte si? Na ty fotky někdo bude mít autorský práva, tady se s tím tvůrci klipu asi nemazali, prostě to stáhli z netu, naplácali na sebe a nazdar. Hlavně, že tam maj Alžbětu II. i sovětskou kosmonautku. Text je mírně řečeno tuctovej s koňskými verši typu sílu / míru, zamane / dostane, milujem / darujem, bývá / zívá a tak. Refrén "že-že-že-žé-žé-žena" je fakt děs. Celý to ve výsledku není vůbec nic novýho pod sluncem, kýčovita jakože nakopávající popina, která zní úplně stejně jako Petra Janů před pětadvaceti lety. Nejhorší na tom všem je, že píseň Žena označuje Gabriela Goldová, zpěvačka pěstující si imidž Stiflerovy mámy, na svých stránkách jako "takovou hymnu emancipace." Co prosím? Emancipace? Jestli bude moje rande jednou poslouchat takový songy, tak si o ní pomyslim akorát to, že v tý hlavě nic nemá. Navíc tuhle hymnu emancipace, stejně jako zbytek alba, složil Jirka Koběrský. Další ptákovina na webu interpretky je zdůrazňování, že cd Žena obsahuje kupon na 10% slevu na diamantový šperk či "investiční diamant" od jistý společnosti. Já chápu, že sponzorům se nějak musí jít naproti, ale takovýhle akce to cédéčko prostě neprodaj, spíš naopak. Asi vás, děvčata, má ta sleva na šperky motivovat k větší emancipaci.
Na rozloučenou sem opět hodím link na FB skupinu hudebních masakrů, během dneška tam asi nahraju nějaký fotky týhle paní, protože ty taky stojej za to. Hezký den, přátelé a drazí čtenáři! facebook.com/hudebnimasakry
čtvrtek 24. listopadu 2011
S čím si jde Jiřina Anna Jandová pro Českýho slavíka...
Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Jiřina Anna Jandová zpívá od roku 2008, kdy natočila první singl Šílená láska. V roce 2009 vydala debutovou desku (Popron, kdo jinej) s názvem Tvář a k titulní písni vznikl i klip, kterej si dneska pustíme. Autorsky si hudbu částečně dělá sama, částečně s otcem Daliborem Jandou. Ten její pěveckou kariéru nastartoval, když si čerstvě plnoletou Jiřinu Annu přizval coby hosta ke svýmu turné. Když jsem její věci slyšel poprvý, řekl jsem si, proč ne. Přišlo mi to jako takovej hezkej způsob, jak zabavit dceru. Dalibor Janda je dost velkej profík na to, aby jí vysvětlil, čemu se v začátcích může vyhnout. Je to hezká holka a zpívat umí, aspoň v některý poloze, tak proč jí nenatočit cédéčko s učesanejma a neškodnejma písničkama, ať má co rozdávat kamarádům. Potud dobrý a já bych svý děti podpořil určitě stejně. Jiřina Anna Jandová je ovšem letos nominovaná na ceny Českýho slavíka v kategorii Objev roku. Tady končí všechna sranda, dostáváme se dost uměle a pravděpodobně trochu protekční cestou do světa profesionální muziky a z hudby Jiřiny Anny Jandový se tím pádem stává klasickej středoproudej produkt, kterej se producenti snaží prodat posluchačům, dostat to do rádií a tak dál. A v tomhle ohledu je to fakt bída.
Klip je hroznej. Holka stojí někde na Proseku před stanicí metra a zasněně zpívá. Do toho se promítají fotky, za jejichž použití v klipu nejspíš nikdo nezaplatil a jsou prostě stažený z netu (všimněte si, v kolika klipech už jsme na tuhle praxi narazili). No...A to je vlastně celý video. Hudba je tuctová uloudaná melodie, díky níž sice víme, že Jiřina Anna má školenej hlas a barvu, kterou by mohla prodat do muzikálů, ale jinak ta melodie prostě selhává. Nemá to hitovej potenciál, udělat z tohodle singl s klipem je nešťastná volba, protože to zní jak polední proud Radiožurnálu. Taková ta nudná hudební stěna, co ji maj puštěnou úřednice, když si k nim jdete pro razítko. Text Jana Krůty má sice dobrý a ne zrovna často vídaný téma, ale jako celek vyznívá (částečně i díky opatrnýmu projevu interpretky) tak prázdně, že si z něj nebudete pamatovat vůbec, ale vůbec nic. Vydat takovou písničku jako singl znamená, že bude asi nejlepší na celý desce. To teda nevim, jak zní ostatní songy. Ale hlavně - tohle má bejt podle ankety Český slavík jeden z objevů roku? Kdo to vybíral? V jakým světě žijou tyhle lidi? Choděj vůbec do klubů? A pro jakou cílovou skupinu je anketa určená, když maj hlasovat buď pro tuhle holku nebo nechtěný komiky z projektu Legendy se vrací? O těch si povíme příště, mimochodem.
Přátelé, asi jste si všimli, že jsem dal na blog reklamu. Je to tak, jsem mrcha prodejná a doufám, že vás moc neobtěžuje. Včera překonaly hudební masakry hranici 25 000 návštěv, což je pro mě osobně neuvěřitelný číslo. Nečekal jsem takovou odezvu a moc vám všem chci poděkovat za vaše připomínky, podněty, tipy na další díly a hlavně za to, že blog čtete, sdílíte články na sociálních sítích a tak. Jestli chcete, přidejte se na facebookový stránce facebook.com/hudebnimasakry
Mockrát díky, mějte hezkej den a bojkotujte Český slavíky!
Klip je hroznej. Holka stojí někde na Proseku před stanicí metra a zasněně zpívá. Do toho se promítají fotky, za jejichž použití v klipu nejspíš nikdo nezaplatil a jsou prostě stažený z netu (všimněte si, v kolika klipech už jsme na tuhle praxi narazili). No...A to je vlastně celý video. Hudba je tuctová uloudaná melodie, díky níž sice víme, že Jiřina Anna má školenej hlas a barvu, kterou by mohla prodat do muzikálů, ale jinak ta melodie prostě selhává. Nemá to hitovej potenciál, udělat z tohodle singl s klipem je nešťastná volba, protože to zní jak polední proud Radiožurnálu. Taková ta nudná hudební stěna, co ji maj puštěnou úřednice, když si k nim jdete pro razítko. Text Jana Krůty má sice dobrý a ne zrovna často vídaný téma, ale jako celek vyznívá (částečně i díky opatrnýmu projevu interpretky) tak prázdně, že si z něj nebudete pamatovat vůbec, ale vůbec nic. Vydat takovou písničku jako singl znamená, že bude asi nejlepší na celý desce. To teda nevim, jak zní ostatní songy. Ale hlavně - tohle má bejt podle ankety Český slavík jeden z objevů roku? Kdo to vybíral? V jakým světě žijou tyhle lidi? Choděj vůbec do klubů? A pro jakou cílovou skupinu je anketa určená, když maj hlasovat buď pro tuhle holku nebo nechtěný komiky z projektu Legendy se vrací? O těch si povíme příště, mimochodem.
Přátelé, asi jste si všimli, že jsem dal na blog reklamu. Je to tak, jsem mrcha prodejná a doufám, že vás moc neobtěžuje. Včera překonaly hudební masakry hranici 25 000 návštěv, což je pro mě osobně neuvěřitelný číslo. Nečekal jsem takovou odezvu a moc vám všem chci poděkovat za vaše připomínky, podněty, tipy na další díly a hlavně za to, že blog čtete, sdílíte články na sociálních sítích a tak. Jestli chcete, přidejte se na facebookový stránce facebook.com/hudebnimasakry
Mockrát díky, mějte hezkej den a bojkotujte Český slavíky!
středa 23. listopadu 2011
Jirka Koběrský - Jaký by to bylo
Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Jirka Koběrský tu už jednou byl se svou ódou na tuningový srazy Já jezdim v BMW. Pojďme si na něj posvítit blíž, protože je ukázkovým příkladem zoufalce, co se motá světem šoubyzu a hrozně moc by chtěl ještě trochu víc před kamery, ale nikoho nezajímá. Zpíval v boybandu V.I.P. a údajně už v tý době skládal písničky. Během svý sólový dráhy natočil dvě desky, tu poslední s názvem Original vydal loni a na svým webu nabízí, že prvních tisíc objednaných kusů (haha!) podepíše s věnováním. Desku otvírá singl Neznáme my se odněkud dřív?, což je slogan, na kterej je Jirka tak pyšnej, že si ho dal i na úvodní obrazovku svýho webu. Asi aby holky hned věděly, co je to za lady-killera. Každej se nějak musíme živit a protože přes muziku to nejde, tak kromě zpívání Jirka ještě moderuje ranní show rádia See Jay (taky o tý stanici slyšíte poprvý?), hraje v reklamách, obchází castingy a tak dál, klasická kariéra regionálního popaře...Abych mu nekřivdil, on ve svým hlavním oboru - skládání hudby na zakázky - asi bude úspěšnej. Co na tom, že je to blbý? Když mu za to lidi platěj, tak proč by to nedělal...Jen bych vypíchl jednu úžasnou větu z jeho portfolia, pro koho dělal muziku a co všechno už má za sebou. Jirka hrdě uvádí, že mimo jiné složil "táborové hity pro legendární tábory agentury H+H (Hambáda, Hambaleo, Hamba Bamba, Hambíno, Tábor končí, Loučení a další)." To budou určitě supr písničky, Hamba Bamba zní stejně slibně jako slovní spojení "legendární tábor." Pojďme si pustit singl Jaký by to bylo z jeho první a stejně pojmenovaný desky.
Předem uznávám, že po melodický stránce to nějakej potenciál má. Taková ta hezká muzika pro nějaký odpolední vysílání, proč ne. Těžkej průser je ovšem text obsahující hned několik klišé a textařskejch berliček, který jsme slyšeli tisíckrát a ještě je mnohokrát uslyšíme jinde. Opakování slovesnejch tvarů (koumám / zkoumám, přemýšlím / odpovím / nedovím), oblíbenej rým textařů bez fantazie nebe / tebe plus těžko uvěřitelnej refrén se zakončením "co bychom si dali / kdybychom si nedali." Směšnej je i klip, kde Jirka ve zvonáčích zasněně zpívá na opuštěným nádraží. To by ještě šlo nějak režisérsky obhájit, demence je ovšem souběžně prostřihávana scéna z metra, kde se Jirka snaží sbalit holku na to, že k ní botou nakopne svůj mobil. Holka se usměje, strčí mobil do kabelky a odjede, ale už je ruka v rukávě, protože Jirka žhaví palec a datluje svůdnou esemesku. Takhle se to dělá, pánové! Kam se na Jirku hrabem.
Teď vážně, můžu tady napsat tisíc věcí, ale stačí jedno jediný video, aby bylo jasný, co je to za tragéda. Tak prosím a snažte se nesmát, protože podobnejch typů se po český scéně pohybuje mnohem víc. Věta "Jsem Koběrský s dlouhým a tvrdým!" je fakt perla.
Zdroj: http://video.idnes.cz/?c=A100310_091527_lidicky_ved&idVideo=V100309_160126_tv-zabava_zkl
Předem uznávám, že po melodický stránce to nějakej potenciál má. Taková ta hezká muzika pro nějaký odpolední vysílání, proč ne. Těžkej průser je ovšem text obsahující hned několik klišé a textařskejch berliček, který jsme slyšeli tisíckrát a ještě je mnohokrát uslyšíme jinde. Opakování slovesnejch tvarů (koumám / zkoumám, přemýšlím / odpovím / nedovím), oblíbenej rým textařů bez fantazie nebe / tebe plus těžko uvěřitelnej refrén se zakončením "co bychom si dali / kdybychom si nedali." Směšnej je i klip, kde Jirka ve zvonáčích zasněně zpívá na opuštěným nádraží. To by ještě šlo nějak režisérsky obhájit, demence je ovšem souběžně prostřihávana scéna z metra, kde se Jirka snaží sbalit holku na to, že k ní botou nakopne svůj mobil. Holka se usměje, strčí mobil do kabelky a odjede, ale už je ruka v rukávě, protože Jirka žhaví palec a datluje svůdnou esemesku. Takhle se to dělá, pánové! Kam se na Jirku hrabem.
Teď vážně, můžu tady napsat tisíc věcí, ale stačí jedno jediný video, aby bylo jasný, co je to za tragéda. Tak prosím a snažte se nesmát, protože podobnejch typů se po český scéně pohybuje mnohem víc. Věta "Jsem Koběrský s dlouhým a tvrdým!" je fakt perla.
Zdroj: http://video.idnes.cz/?c=A100310_091527_lidicky_ved&idVideo=V100309_160126_tv-zabava_zkl
úterý 22. listopadu 2011
Tantrické písně aneb hudba k předehře a milování...Jako fakt?
Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Vydavatelství Česká muzika solidně jede. Vydává jednu ptákovinu za druhou, od Čecho Decho přes Evu a Vaška až po Peterku & spol, na který si posvítím v nejbližší době. Svou muziku nabízí hlavně skrze odpudivý reklamy v televizi, který běží třeba před pořady typu Receptář a když si zavoláte do třiceti minut, dostanete zadarmo hodinky. Mámo, nekup to!
Kromě těchto čecháčkovsky podbízivých interpretů prodává vydavatelství ještě různý kompilace jako třeba písničky pro kamioňáky, zlatou kolekci hitů (půlka je z písniček pro kamioňáky), českou hitmánii (půlka je ze zlatý kolekce hitů) a to všechno vydá jednou za čas celý znova s jiným obalem a pod názvem třeba Best of Česká muzika 7. Ve svý nabídce má i kolekci nazvanou Tantrické mantry a písně, která čítá pro mě těžko uvěřitelných šest cédéček a dvě dvd plný toho, co si teď pustíme.
Tomu se nedá ani smát. Není to nic jinýho než tragickej pokus o vyrejžování prachů ze společnosti, ve který momentálně frčí střípky východních náboženství a astrologický hovadiny. Interpreti jsou teda moc, ti by mohli z fleku hrát v český verzi IT Crowd. Navíc hrajou jakože východní duchovní hudbu na housle a kytaru (ještě jumbo!), což jsou nástroje spjatý s úplně opačným koncem planety, než odkud k nám tantra přišla. A do toho to hrozný video, kdy se devět minut koukáme na ne zrovna povedený záběry nějakýho pole, řeky, oblohy a tak. Podle oficiálních materiálů vydavatelství má jít o hudbu k zamyšlení, meditaci, předehře a milování a za celou tu srandu zaplatíte 777,- Kč. To mám jako připravit večeři, zapálit svíčky, posadit princeznu do křesla a pustit jí tohle video? Asi půjdu najisto a dámským návštěvám dál budu pouštět Barryho Whitea nebo věci z Motown Records. Za tyhle prachy od nich koupíte tři čtyři cédéčka a večer si užijete rozhodně víc.
Kromě těchto čecháčkovsky podbízivých interpretů prodává vydavatelství ještě různý kompilace jako třeba písničky pro kamioňáky, zlatou kolekci hitů (půlka je z písniček pro kamioňáky), českou hitmánii (půlka je ze zlatý kolekce hitů) a to všechno vydá jednou za čas celý znova s jiným obalem a pod názvem třeba Best of Česká muzika 7. Ve svý nabídce má i kolekci nazvanou Tantrické mantry a písně, která čítá pro mě těžko uvěřitelných šest cédéček a dvě dvd plný toho, co si teď pustíme.
Tomu se nedá ani smát. Není to nic jinýho než tragickej pokus o vyrejžování prachů ze společnosti, ve který momentálně frčí střípky východních náboženství a astrologický hovadiny. Interpreti jsou teda moc, ti by mohli z fleku hrát v český verzi IT Crowd. Navíc hrajou jakože východní duchovní hudbu na housle a kytaru (ještě jumbo!), což jsou nástroje spjatý s úplně opačným koncem planety, než odkud k nám tantra přišla. A do toho to hrozný video, kdy se devět minut koukáme na ne zrovna povedený záběry nějakýho pole, řeky, oblohy a tak. Podle oficiálních materiálů vydavatelství má jít o hudbu k zamyšlení, meditaci, předehře a milování a za celou tu srandu zaplatíte 777,- Kč. To mám jako připravit večeři, zapálit svíčky, posadit princeznu do křesla a pustit jí tohle video? Asi půjdu najisto a dámským návštěvám dál budu pouštět Barryho Whitea nebo věci z Motown Records. Za tyhle prachy od nich koupíte tři čtyři cédéčka a večer si užijete rozhodně víc.
pondělí 21. listopadu 2011
Tabák (Kabát revival) - Bára
Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Skupina Tabák je z Uherského Hradiště a existuje přes deset let. Za tu dobu odehráli už nespočet koncertů, vlastně někde hoblujou skoro každej víkend. Na svejch stránkách nechtěj uvádět cenu vystoupení, ale připomínají, že když si s nima domluvíte třeba tři akce do roka, dají vám slevu. Taky píšou třeba to, že pořadateli žádnej stageplan posílat nebudou, že se to všechno pořeší tak nějak na místě, až přijedou a uvidí, co na pódiu je. To jim moc na profesionalitě nepřidá. I tak pořád někde hrajou, většinou na motorkářskejch a tuning srazech, jak hrdě na webu přiznávají. Ale vystupujou i na tancovačkách, v kulturácích, na různejch slavnostech a tak. Revivaly Kabátu jsou vůbec fenomén. Ještě jeden Tabák hraje v okolí Frýdlantu, kapely jmenující se přímo Kabát Revival jsou třeba v Plzni, v Olomouci, v Hradci Králové (tam je ještě další revival Karát), z Valmezu jsou zase The Syrup, z Morůvek Kožuch, z Varnsdorfu Semeno, ze Dvora Králové Vaťák, Waťák ze Vsetína, z Rusavy u Kroměříže je Secondhand (zastupovanej dokonce agenturou Ivana Rösslera) a takhle bychom mohli pokračovat ještě hodně dlouho. Co je hlavní - všechny tyhle kapely hrajou šestkrát osmkrát do měsíce na nějaký zábavě, někdo za pár litrů, někdo za dvacet. Diví se někdo, že opravdoví Kabáti tak vzácně vystupujou, když za ně po maloměstskejch kulturácích napříč celou republikou hraje každej víkend třicet revialů? Stačí sedět doma a čekat, až zas OSA pošle peníze za autorská práva.
Video už je jenom taková formalita, protože všichni tušíme, jak to asi tak bude znít. Tohle je typická ukázka toho, co v dnešní době baví českej venkov. Banda mániček ve středním věku přehrává aplaudujícímu publiku cizí songy a tvářej se u toho, jako by to mělo poslat všechny holky do kolen. Ačkoliv se repertoár Kabátů může zdát tak blbej, že na něm nejde nic zkazit, opak je pravdou. Dokládá to ten chlap s tamburínou, co do ní plácá na první dobu a ještě mimo rytmus. Mimochodem, to je kapelník, kterej Tabáku šéfuje.
Video už je jenom taková formalita, protože všichni tušíme, jak to asi tak bude znít. Tohle je typická ukázka toho, co v dnešní době baví českej venkov. Banda mániček ve středním věku přehrává aplaudujícímu publiku cizí songy a tvářej se u toho, jako by to mělo poslat všechny holky do kolen. Ačkoliv se repertoár Kabátů může zdát tak blbej, že na něm nejde nic zkazit, opak je pravdou. Dokládá to ten chlap s tamburínou, co do ní plácá na první dobu a ještě mimo rytmus. Mimochodem, to je kapelník, kterej Tabáku šéfuje.
neděle 20. listopadu 2011
Dalmateens a Sámer Issa - Gonna praise you
Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Skupina Dalmateens vznikla v roce 2009. Šlo o osm holek rozdělených do dvou čtveřic, mladší vystupovaly jako Kids Talmateens, ty starší coby Miss Dalmateens. Tady je máme hezky všechny pohromadě a jako bonus jim tam hostuje Sámer. O holkách toho už moc víc zjistit nejde, protože se loni rozpadly, stránky jim nefungujou a stejně nenatočily žádnou desku, tak co. Zajímavější je jiná věc. Manažera jim dělal jistý pan Vítězslav Maštalíř, který o sobě píše, že je hudební skladatel, producent a autor filmový i divadelní hudby. Zároveň je redaktor a vydavatel časopisu Dalmateens, kterej po rozpadu dívčí skupiny dál vydával údajně v nákladu 30.000 výtisků, což se v žádným případě nemohlo prodat. Taky vedl taneční a pěveckou školu Dalmateens v Karlíně, kde zároveň sídlila jeho stejně pojmenovaná umělecká agentura. Nyní dělá produkci slečně jménem Ivette Kindel, která kdysi s Dalmateens zpívala. Zkrátka, mohlo by se zdát, že pan Maštalíř narazil na zlatou žílu a coby správnej producent ví, jak s tím naložit. Realita je ovšem trochu jiná. Když si jeho jméno zadáte do googlu, vyjedou vám taky informace o jeho podezření ze zpronevěry, případně jak je daleko policie s vyšetřováním. Pan Maštalíř si totiž údajně popůjčoval pro různá vystoupení techniku, kterou pak dával do zastaváren, zadlužil se, obelhal sponzory a tak dál. Agentura je vystěhovaná, pan Maštalíř čelí trestním oznámením a spíš než zkrachovalýho producenta připomíná klasickýho českýho podvodníčka, kterej si na producenta hraje a přitom má jen plnou hubu keců. Ale mě to moc nepřekvapuje, naopak, takovejch chytráků se okolo muziky bude motat víc. No nic, ještě že nám tu po sobě pan Maštalíř nechal aspoň jeden hodně velkej hudební masakr.
Tohle je strašnej, ale fakt kolosální shit. Jako co to má bejt? Nějaký rádoby progresivní r'n'b? Skáčeme tady z rytmu do rytmu, text je ptákovina plná směšný vaty v podobě "Áhá, komoun." a vůbec, ta skladba coby slepenec několika slabejch melodií vůbec nedrží pohromadě. Pokus o světovost v podobě cizojazyčných veršů se tu naprosto míjí účinkem. To je obrovská producentská chyba a na tohle Dalmateens mohly dojet, protože dětský publikum potřebuje snadnou muziku se srozumitelným textem. Což Gonna praise you v žádným případě není. Do klipu se naplácalo pátý přes devátý, co zrovna štáb napadlo a když mi zmalovaná třináctka šeptá do ucha něco francouzsky, připadám si hodně, hodně divně. Korunu tomu všemu nasazuje Sámer Issa. Podle mě je to docela šikovnej kluk, kterej by to v popu mohl (nebo spíš už dávno měl) někam dotáhnout. Ale tohle mu jednou někdo omlátí o hlavu.
Děkuju Michaele za link, tohle mě teda dostalo.
Tohle je strašnej, ale fakt kolosální shit. Jako co to má bejt? Nějaký rádoby progresivní r'n'b? Skáčeme tady z rytmu do rytmu, text je ptákovina plná směšný vaty v podobě "Áhá, komoun." a vůbec, ta skladba coby slepenec několika slabejch melodií vůbec nedrží pohromadě. Pokus o světovost v podobě cizojazyčných veršů se tu naprosto míjí účinkem. To je obrovská producentská chyba a na tohle Dalmateens mohly dojet, protože dětský publikum potřebuje snadnou muziku se srozumitelným textem. Což Gonna praise you v žádným případě není. Do klipu se naplácalo pátý přes devátý, co zrovna štáb napadlo a když mi zmalovaná třináctka šeptá do ucha něco francouzsky, připadám si hodně, hodně divně. Korunu tomu všemu nasazuje Sámer Issa. Podle mě je to docela šikovnej kluk, kterej by to v popu mohl (nebo spíš už dávno měl) někam dotáhnout. Ale tohle mu jednou někdo omlátí o hlavu.
Děkuju Michaele za link, tohle mě teda dostalo.
sobota 19. listopadu 2011
Hudební ceny Óčka - Tak čau, za rok zase!
Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Óčko před pár dny rozdalo ve velkým sále Lucerny svý ceny, který o situaci v česko-slovenským mainstreamu vypovídají možná víc, než kolik organizátoři zamýšleli. Je potřeba vypíchnout, že o cenách rozhodovalo hlasování diváků a ne odborná porota. Moje kritika tak míří spíš na obecnej vkus hlasujících, nikoliv směrem k televizní stanici. Nebo možná jo, nakonec jsou to média, kdo právě obecnej vkus vytváří svou produkcí, nabídkou, dramaturgií. Diváci hudebních televizí (stejně jako třeba posluchači Radiožurnálu, ať jim nekřivdíme) jsou pasivní konzumenti a ovlivní akorát to, v kolik k bedně sednou a kdy to vypnou. Nic víc, program jim předkládá někdo jinej. Rozhodně ne žádní tuneláři nebo komunisti, jak by řekla Sandra Rosová, ale přecejenom - úkol těhle lidí je především kvalitní marketing, hudba je v lepším případě na druhým místě.
Nightwork jsou bizarní fenomén český scény. Vyhráli v anketě kapela roku, videoklip roku, frontman Vojta Dyk je zpěvákem roku. Jejich úspěch je částečně založenej na vtipu a komice, částečně na popularitě jednotlivejch členů v bulváru. Jako komedianti jsou dobrý a smysl pro humor mají, ovšem coby (od předávání cen oficiálně) nejlepší česká kapela je to těžkej průser. Jejich muzika je jen o trochu vyšší level, než s čím se kdysi vytasil Těžkej Pokondr. To tu fakt nemáme lepší popovou kapelu? A je tohle opravdu ten druh popu, kterej českej posluchač vyžaduje a líbí se mu? Andělská dívka není nic jinýho než pětiminutová anekdota dělající dlouhej nos na celou kategorii nazvanou Videoklip roku, protože ať se s klipem serete sebevíc, nakonec vyhraje banda kluků, kteří mají ze všeho akorát prdelky. Naprosto vážně říkám - nemám nic proti kapele Nightwork. To, co dělají, je baví, dělají to dobře, maj z toho srandu a neberou se vážně. Průser je, když se toho chytne divák a začne takovým projektům rozdávat ceny jako divej. Pusťme si oceněnej klip, ať si na chvíli odpočinete od čtení textu.
Kristina zpěvačkou roku? Vlastně proč ne, kdyby to nebyla ona, dostala by to Farná nebo Langerová. Jen je podivný, že na sebe všichni spiklenecky mrkáme, když se smějeme soutěži Eurosong i těm, kteří se tam cpou, jakože cha cha, kýčaři chtěj do Evropy...A pak pro stejný lidi hlasujeme v soutěži Óčka, tedy televizi, která původně vznikla právě proto, aby se u nás vysílalo i něco inteligentnějšího než Eurosong. To samý platí pro Terezu Kerndlovou, letošní vítězku v kategorii Pop & Dance. Rytmus vítězem kategorie Hip hop, to snad ani není třeba komentovat. Jeho hudba už dávno nevypovídá vůbec nic o hip hopu, ten člověk je totálně odtrženej od česko-slovenský hip hopový scény a stal se těžce profesionálním prudičem, kterej má marketing zmáknutej jako nikdo jinej a umí lidem prodat i starý spodky. Mandrage v kategorii Rock je další stálice, je vidět, že divačky Óčka moc širokej rozhled o kytarový scéně nemaj a budou hlasovat pro toho, kdo se jim v bedně pustí. Největší zklámání je objev roku Martin Harich. Tahle kategorie pro nás náročnější posluchače bývá nejzajímavější nehledě na to, čí ceny to zrovna jsou. Teda, bejvávala zajímavější. Teď, když už akorát recykluje zpěváky vypadnuvší z talentovejch soutěží, naprosto ztrácí smysl a její vypovídací hodnota o mladý krvi na český hudební scéně je nula nula nic.
Když jsme u tý recyklace talentovejch soutěží, skoro polovina vystupujících interpretů (Debbi, Markéta Konvičková a Aneta Langerová) si nějakou prošla, Olga Lounová zase v Superstar nebo kde zpívala jako host, Marta Jandová seděla v porotě. Kromě výherců některých kategorií už zazpívali jenom Karel Gott a Chinaski, kteří jako jediní nemaj s nějakou talentovou soutěží nic společnýho, každopádně by se měli spíš pomalu chystat na odchod někam do síně slávy. To dramaturgy opravdu nenapadlo šáhnout po jinejch interpretech? Kde žijou?
Sečteno a podtrženo, ceny Óčka dopadly naprosto zoufale. Dokazují jen to, že jejich diváci jsou stádo ovcí s minimálním přehledem o zbytku hudební scény a zatleskaj komukoliv, koho před ně postavíte. Organizátoři a interpreti se po delší době potkali na jednom místě, tak se spolu aspoň mohli vykalit na afterparty a nad ránem při odchodu z diskotéky (co jinýho je Óčko Music Club?) se poplácat po zádech, jakože povedená akce, zase za rok, Franto...
Nightwork jsou bizarní fenomén český scény. Vyhráli v anketě kapela roku, videoklip roku, frontman Vojta Dyk je zpěvákem roku. Jejich úspěch je částečně založenej na vtipu a komice, částečně na popularitě jednotlivejch členů v bulváru. Jako komedianti jsou dobrý a smysl pro humor mají, ovšem coby (od předávání cen oficiálně) nejlepší česká kapela je to těžkej průser. Jejich muzika je jen o trochu vyšší level, než s čím se kdysi vytasil Těžkej Pokondr. To tu fakt nemáme lepší popovou kapelu? A je tohle opravdu ten druh popu, kterej českej posluchač vyžaduje a líbí se mu? Andělská dívka není nic jinýho než pětiminutová anekdota dělající dlouhej nos na celou kategorii nazvanou Videoklip roku, protože ať se s klipem serete sebevíc, nakonec vyhraje banda kluků, kteří mají ze všeho akorát prdelky. Naprosto vážně říkám - nemám nic proti kapele Nightwork. To, co dělají, je baví, dělají to dobře, maj z toho srandu a neberou se vážně. Průser je, když se toho chytne divák a začne takovým projektům rozdávat ceny jako divej. Pusťme si oceněnej klip, ať si na chvíli odpočinete od čtení textu.
Kristina zpěvačkou roku? Vlastně proč ne, kdyby to nebyla ona, dostala by to Farná nebo Langerová. Jen je podivný, že na sebe všichni spiklenecky mrkáme, když se smějeme soutěži Eurosong i těm, kteří se tam cpou, jakože cha cha, kýčaři chtěj do Evropy...A pak pro stejný lidi hlasujeme v soutěži Óčka, tedy televizi, která původně vznikla právě proto, aby se u nás vysílalo i něco inteligentnějšího než Eurosong. To samý platí pro Terezu Kerndlovou, letošní vítězku v kategorii Pop & Dance. Rytmus vítězem kategorie Hip hop, to snad ani není třeba komentovat. Jeho hudba už dávno nevypovídá vůbec nic o hip hopu, ten člověk je totálně odtrženej od česko-slovenský hip hopový scény a stal se těžce profesionálním prudičem, kterej má marketing zmáknutej jako nikdo jinej a umí lidem prodat i starý spodky. Mandrage v kategorii Rock je další stálice, je vidět, že divačky Óčka moc širokej rozhled o kytarový scéně nemaj a budou hlasovat pro toho, kdo se jim v bedně pustí. Největší zklámání je objev roku Martin Harich. Tahle kategorie pro nás náročnější posluchače bývá nejzajímavější nehledě na to, čí ceny to zrovna jsou. Teda, bejvávala zajímavější. Teď, když už akorát recykluje zpěváky vypadnuvší z talentovejch soutěží, naprosto ztrácí smysl a její vypovídací hodnota o mladý krvi na český hudební scéně je nula nula nic.
Když jsme u tý recyklace talentovejch soutěží, skoro polovina vystupujících interpretů (Debbi, Markéta Konvičková a Aneta Langerová) si nějakou prošla, Olga Lounová zase v Superstar nebo kde zpívala jako host, Marta Jandová seděla v porotě. Kromě výherců některých kategorií už zazpívali jenom Karel Gott a Chinaski, kteří jako jediní nemaj s nějakou talentovou soutěží nic společnýho, každopádně by se měli spíš pomalu chystat na odchod někam do síně slávy. To dramaturgy opravdu nenapadlo šáhnout po jinejch interpretech? Kde žijou?
Sečteno a podtrženo, ceny Óčka dopadly naprosto zoufale. Dokazují jen to, že jejich diváci jsou stádo ovcí s minimálním přehledem o zbytku hudební scény a zatleskaj komukoliv, koho před ně postavíte. Organizátoři a interpreti se po delší době potkali na jednom místě, tak se spolu aspoň mohli vykalit na afterparty a nad ránem při odchodu z diskotéky (co jinýho je Óčko Music Club?) se poplácat po zádech, jakože povedená akce, zase za rok, Franto...
pátek 18. listopadu 2011
VosaNaVostro - Hokejová (Mistři)
Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Včera jsem po delší době zašel na hokej (výjimečně Spartička prohrála) a vzpomněl si na tenhle song. Kapela VosaNaVostro vznikla před pěti lety ve Vraném nad Vltavou a od tý doby jedou klasickej příběh - motaj se bez výsledku po klubech, ve kterejch se rozhodně současná scéna nevytváří. Možná to změní připravovaný CD, ale moc tomu nedávám. Oceňuju, když někdo muziku dělá s kámošema pro radost a místo vypočítavosti je z tý kapely cítit entuziasmus. Ale to je tak všechno, co v sobě "Vosáči", jak jim říkaj fanynky, maj. Já kdybych měl hrát furt dokola po klubech jako Motoráj nebo Matrix, tak už bych dávno kapelu rozpustil. Jejich repertoár je navíc takovej kočkopes mezi klubovou amatéřinou a tím, co se hraje na maloměstskejch tancovačkách. Zkrátka, tahle muzika se totálně míjí s tím, co teď po klubech frčí a dokud maj v textech perly jako broukám / koukám, tak se dál nedostanou. Jinýho názoru je ovšem Česká televize, která jejich skladbu Hokejová (Mistři) zařadila do svýho vysílání. Pojďme se na to podívat.
Už úvodní zapískání je předzvěstí toho, jak zní celá písnička. Zvuk je hroznej a tak nízká kvalita nemá ve veřejnoprávní televizi co dělat, tohle ať si pouštěj ve Výtahu na Óčku. Kdyby se nepromítaly záběry ze zápasů se Zárubovým komentářem, u toho naprosto úděsnýho sóla by se nedalo vydržet. Ono by se to vůbec bez obrazovýho doprodovu nedalo vydržet, tihle kluci fakt nejsou Led Zeppelin, aby si mohli dovolit skládat šestiminutový songy. Refrén je kolosální stupidita a ve slokách zaslechnem pár vtipnejch veršů, ale zbytek je slátanina. Celý je to naprosto zbytečnej song, kterej se sice veze na vlně hokeje a díky tomu se dostal do ČT, ale když to zahrajou teď v listopadu na nějakým koncertě, totálně se to mine účinkem a fakt nevim, koho v kotli to osloví.
Už úvodní zapískání je předzvěstí toho, jak zní celá písnička. Zvuk je hroznej a tak nízká kvalita nemá ve veřejnoprávní televizi co dělat, tohle ať si pouštěj ve Výtahu na Óčku. Kdyby se nepromítaly záběry ze zápasů se Zárubovým komentářem, u toho naprosto úděsnýho sóla by se nedalo vydržet. Ono by se to vůbec bez obrazovýho doprodovu nedalo vydržet, tihle kluci fakt nejsou Led Zeppelin, aby si mohli dovolit skládat šestiminutový songy. Refrén je kolosální stupidita a ve slokách zaslechnem pár vtipnejch veršů, ale zbytek je slátanina. Celý je to naprosto zbytečnej song, kterej se sice veze na vlně hokeje a díky tomu se dostal do ČT, ale když to zahrajou teď v listopadu na nějakým koncertě, totálně se to mine účinkem a fakt nevim, koho v kotli to osloví.
čtvrtek 17. listopadu 2011
Daniela Šinkorová zazpívá Tinu Turner. Nebo radši ne.
Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Daniela Šinkorová je známá především coby seriálová herečka. Taky zpívá v muzikálech a sem tam natočí nějakou desku. Pokud nepočítáme nespočet zbytečnejch kompilací, má na svým kontě tři studiovky vydaný u Popronu a Universalu. Kromě toho moderuje a z jedný takový akce si pustíme dnešní masakr. Protože tohle ne.
Co to jako má bejt? Záznam je z předávání nováckejch cen Anno, který Šinkorová moderovala. Ale jako...Jakej má smysl vylízt před orchestr, kamery, publikum a zazpívat jednu sloku? Skladba Golden Eye stojí na třech věcech. Projevu Tiny Turner, silným refrénu a monumentálním finiši, tak jako se na každou bondovku sluší. Tady z toho není nic. Proč to, sakra, utnou zrovna v nájezdu na refrén? Navíc je to neskutečně trapný, všichni čekaj to, co mělo přijít, místo toho muzika přestane hrát a interpretka jde k moderátorskýmu pultíku. Nabízí se otázka, jestli to prostě neutnul režisér, když viděl, jak dopadla zvukovka. Kdyby to Daniela Šinkorová odzpívala, byla by za velkou frajerku. Takhle z toho vyleze jako někdo, koho nechali odmňoukat nejsnadnější část skladby, protože na víc nemá. Na nedostatek času se nikdo vymlouvat nemůže, stejně tam ten večer určitě zazpívala nějaká Absolonová nebo Machálková. Vážně, jakej tohle mělo význam?
Co to jako má bejt? Záznam je z předávání nováckejch cen Anno, který Šinkorová moderovala. Ale jako...Jakej má smysl vylízt před orchestr, kamery, publikum a zazpívat jednu sloku? Skladba Golden Eye stojí na třech věcech. Projevu Tiny Turner, silným refrénu a monumentálním finiši, tak jako se na každou bondovku sluší. Tady z toho není nic. Proč to, sakra, utnou zrovna v nájezdu na refrén? Navíc je to neskutečně trapný, všichni čekaj to, co mělo přijít, místo toho muzika přestane hrát a interpretka jde k moderátorskýmu pultíku. Nabízí se otázka, jestli to prostě neutnul režisér, když viděl, jak dopadla zvukovka. Kdyby to Daniela Šinkorová odzpívala, byla by za velkou frajerku. Takhle z toho vyleze jako někdo, koho nechali odmňoukat nejsnadnější část skladby, protože na víc nemá. Na nedostatek času se nikdo vymlouvat nemůže, stejně tam ten večer určitě zazpívala nějaká Absolonová nebo Machálková. Vážně, jakej tohle mělo význam?
středa 16. listopadu 2011
Pavlína Dubná - Hořká rána
Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Dneska to bude hodně aktuální, protože tenhle singl měl křest teprve předevčírem. Pavlína Dubná bývala členkou houslovýho tria vystupujícího hlavně na firemních večírcích Inflagranti a String Ladies. Zastupovala je nám dobře známá agentura Ivana Rösslera. Teď už ovšem vystupuje sama, chystá desku pod vedením italskýho producenta Lucia Vacca a v případě startovního singlu Hořká rána pomáhal s produkcí a natáčením klipu i Američan Richard Trifan, bývalý člen - teď bacha - Village People. Je vidět, že ani hit formátu YMCA vám nezajístí spokojený stáří a musíte brát kšefty, kde to jde. Pokud chcete Pavlínu vidět živě, jede teď šňůru s Lunetic. Hm.
To je zas jednou koňská dávka kýče. Skladba má bejt údajně o rozchodu se Sámerem Issou. O tomhle vím svý, já dostal košem před půl rokem a ačkoliv to se mnou zamávalo a chtěl jsem to ze sebe nějak dostat, cokoliv jsem složil, bylo absolutně nepoužitelný ukňouraný cosi. To jsem si naštěstí uměl přiznat. Nepřiznala si to však Pavlína Dubná. A tak svou sólovou kariéru odstartovala ukňouraným singlem plným klišé - slzy, vzpomínky, naděje, smutek, naděje, slzy, naděje, vzpomínky, slzy a ještě víckrát dokola. Klip je zoufalej, doplácí na chudou techniku a jedinej nápad v podobě darování bot bosý holce vyznívá v kontextu amatérskýho provedení celýho klipu v lepším případě do prázdna. Uznávám, že pěvecky v sobě nějakej potenciál ta holka mít může. Ale je to málo platný, když se široký veřejnosti představí se singlem, ve kterým zní jak uspávačka hadů. A její manažer taky neodvedl moc dobrou práci, když dopustí, aby se o Pavlíně Dubné v souvislosti se startem sólový dráhy psalo jenom jako o "tý, co chodila s Issou."
Díky Kubovi za odkaz.
To je zas jednou koňská dávka kýče. Skladba má bejt údajně o rozchodu se Sámerem Issou. O tomhle vím svý, já dostal košem před půl rokem a ačkoliv to se mnou zamávalo a chtěl jsem to ze sebe nějak dostat, cokoliv jsem složil, bylo absolutně nepoužitelný ukňouraný cosi. To jsem si naštěstí uměl přiznat. Nepřiznala si to však Pavlína Dubná. A tak svou sólovou kariéru odstartovala ukňouraným singlem plným klišé - slzy, vzpomínky, naděje, smutek, naděje, slzy, naděje, vzpomínky, slzy a ještě víckrát dokola. Klip je zoufalej, doplácí na chudou techniku a jedinej nápad v podobě darování bot bosý holce vyznívá v kontextu amatérskýho provedení celýho klipu v lepším případě do prázdna. Uznávám, že pěvecky v sobě nějakej potenciál ta holka mít může. Ale je to málo platný, když se široký veřejnosti představí se singlem, ve kterým zní jak uspávačka hadů. A její manažer taky neodvedl moc dobrou práci, když dopustí, aby se o Pavlíně Dubné v souvislosti se startem sólový dráhy psalo jenom jako o "tý, co chodila s Issou."
Díky Kubovi za odkaz.
úterý 15. listopadu 2011
Pavel Roth a Iva Hajnová - Usmívej se, když odcházím
Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Varuju vás, dneska to bude fakt jenom pro otrlý. Pavel Roth je normalizační hvězdička snažící se za každou cenu pokračovat v kariéře i dneska. Iva Hajnová je zase druholigová zpěvačka dělající chvíli rock, chvíli country. Natočili spolu dvě desky (sami jich za sebou mají mnohem víc) a teď objíždí podnikový večírky, různý městský slavnosti a tak. Zastupuje je umělecká agentura Ivana Rösslera, která stojí i za Arpegi, MC Duro, Sandrou Rosovou a spoustou dalších lumenů. A já se ptám: jak je možný, že maj kšefty? Že se pořád najdou lidi ochotní zaplatit za vystoupení někomu takovýmu? A jak je možný, že Česká televize zruší Noc s Andělem a pak si do vysílání pozve tyhle dva zoufalce? Dost řečí, pojďme na věc.
Vydrželi jste až do konce? Já jo a je to děsný. Písničku najdete na desce Lůžko z trávy natočený v roce 2007(!). Smrdí to normalizačním popem až běda a projev obou interpretů je tak hroznej, že to ani není k smíchu. To je jenom k pláči a klepání si na čelo, když si vezmete, že Rösslerova agentura bude kasírovat minimálně desítku za jejich vystoupení. Klip je zoufalej kýč, stejně jako samotnej song. Každej normální rocker v tomhle věku pověsil hraní na hřebík a otevřel si domácí studio nebo hospodu. Pavel Roth ne, ten to prostě zkouší dál. Tohle je hodně, hodně smutnej konec kariéry. Na youtube má tohle video v hodnocení 96 kladnejch a jeden jedinej zápornej hlas. To je podezřelý.
Vydrželi jste až do konce? Já jo a je to děsný. Písničku najdete na desce Lůžko z trávy natočený v roce 2007(!). Smrdí to normalizačním popem až běda a projev obou interpretů je tak hroznej, že to ani není k smíchu. To je jenom k pláči a klepání si na čelo, když si vezmete, že Rösslerova agentura bude kasírovat minimálně desítku za jejich vystoupení. Klip je zoufalej kýč, stejně jako samotnej song. Každej normální rocker v tomhle věku pověsil hraní na hřebík a otevřel si domácí studio nebo hospodu. Pavel Roth ne, ten to prostě zkouší dál. Tohle je hodně, hodně smutnej konec kariéry. Na youtube má tohle video v hodnocení 96 kladnejch a jeden jedinej zápornej hlas. To je podezřelý.
pondělí 14. listopadu 2011
Mystiq - Krásnej čas
Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Uničovskou skupinu Mystiq tvoří hudebník a producent Petr Krečmer a zpěvačka Michaela Hartlová. Vznikli v roce 2009, vydali dva singly...A konec. Petr Krečmer za sebou už několik tanečních projektů měl, ale nedotáhl to s nima dál než do pofidérních internetovejch hitparád. Taky má svou uměleckou agenturu jménem Space4you, kde o sobě píše, že je autorem hitu "Sekond chance." Dobrý, no. Pár dní zpátky jsem tu psal o Touch, vzpomínáte? Už se rozpadli, ale jeden z jejich zpěváků Pavel založil "hudebně-taneční skupinu" 3touch a hraje dál. Hádejte, kdo jim dneska dělá producenta? Áno, Petr Krečmer. Zpátky k Mystiq, pusťme si video.
Jako proč ta holka zpívá o lásce a že jsou si souzení, když do toho běží klip, ve kterým mu uteče s jiným chlapem? Ty dvě tancující lolitky jsou hrozný. Celý to navíc táhne dolů samotná interpretka, která se sice usmívá, ale přitom se tváří unuděně, otráveně a asexuálně. Možná chodila na zpěv do lidušky, ale to nic nemění na tom, že její hlas je nezajímavej a projev bez šťávy. V Uničově už ale asi žádná jiná holka nezpívá, tak na, tady máš mikrofon. Text je klasická mizérie, opakování slovesnejch tvarů, klišé čas / nás a tak dál. Nejhorší je samozřejmě muzika a celková aranže. V době, kdy celá Evropa trsala na skladbu Pjanoo od Erica Prydze (která dokonce vyšla přesně rok před touhle volovinou), prostě projekt Mystiq s prázdnou slátaninou Krásnej čas nemohl uspět. No jo. Ale co čekat od producenta, kterej si na stránkách vystaví tohle jako svou promo fotku?
Jako proč ta holka zpívá o lásce a že jsou si souzení, když do toho běží klip, ve kterým mu uteče s jiným chlapem? Ty dvě tancující lolitky jsou hrozný. Celý to navíc táhne dolů samotná interpretka, která se sice usmívá, ale přitom se tváří unuděně, otráveně a asexuálně. Možná chodila na zpěv do lidušky, ale to nic nemění na tom, že její hlas je nezajímavej a projev bez šťávy. V Uničově už ale asi žádná jiná holka nezpívá, tak na, tady máš mikrofon. Text je klasická mizérie, opakování slovesnejch tvarů, klišé čas / nás a tak dál. Nejhorší je samozřejmě muzika a celková aranže. V době, kdy celá Evropa trsala na skladbu Pjanoo od Erica Prydze (která dokonce vyšla přesně rok před touhle volovinou), prostě projekt Mystiq s prázdnou slátaninou Krásnej čas nemohl uspět. No jo. Ale co čekat od producenta, kterej si na stránkách vystaví tohle jako svou promo fotku?
neděle 13. listopadu 2011
Madia a Patrik Fox - Proč nemůžu tě znát
Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Dlouho jsem sem nedal žádnej duet. A že tenhle je pořádná pecka! Nám dobře známý Patrik Fox svýho času natáčel právě desky milostnejch duetů a týhle písničce tak veřil, že podle ní celou kompilaci pojmenoval. Kromě celkem (vlastně úplně) neznámý zpěvačky jménem Madia tam dál najdeme třeba songy s normalizační rockerkou Tanjou nebo pornoherečkou Ester Ládovou. Vydalo FR Centrum, což je vydavatelství nedávno zesnulýho Františka Rychtaříka, jednoho ze zakladatelů Popronu.
Klip je klasická nízkorozpočtová tuctovka s pokusem vyprávět jakýsi příběh. Dva lidi se ráno srazí na ulici a přestože se neznají, tak na sebe v práci myslí a nakonec se potkají odpoledne někde na schodech. Jak to tak chodí, když se během pěti vteřin cestou do roboty zamilujete do neznámýho člověka s mobilem na šňůrce kolem krku. Do toho jsou prostřihy na kapelu hrající na nějaký diskotéce (vlhký sen každého rockera) a to je celý. Muzika je ještě horší. Už po pár taktech je jasný, že se tu zase komponuje podle měřítek raně devadesátkovýho diska. Melodie ve sloce je naopak klasická česká tancovačka s publikem tleskajícím na první dobu. Do toho ty laciný synťáky a hloupoučkej text. Opakovaní slovesnejch tvarů je mor český textařiny, ale Patrikovu dvornímu textaři Jaromíru Šrumovi to nevadí, seká to tam furt: zírám / nevnímám / znám / mám / utíkám, ve druhý sloce zase znám / rozdávám / mám. Hrozný. Český disko, model 2007. A to si přitom Patrik Fox hraje na bigbíťáka...
Klip je klasická nízkorozpočtová tuctovka s pokusem vyprávět jakýsi příběh. Dva lidi se ráno srazí na ulici a přestože se neznají, tak na sebe v práci myslí a nakonec se potkají odpoledne někde na schodech. Jak to tak chodí, když se během pěti vteřin cestou do roboty zamilujete do neznámýho člověka s mobilem na šňůrce kolem krku. Do toho jsou prostřihy na kapelu hrající na nějaký diskotéce (vlhký sen každého rockera) a to je celý. Muzika je ještě horší. Už po pár taktech je jasný, že se tu zase komponuje podle měřítek raně devadesátkovýho diska. Melodie ve sloce je naopak klasická česká tancovačka s publikem tleskajícím na první dobu. Do toho ty laciný synťáky a hloupoučkej text. Opakovaní slovesnejch tvarů je mor český textařiny, ale Patrikovu dvornímu textaři Jaromíru Šrumovi to nevadí, seká to tam furt: zírám / nevnímám / znám / mám / utíkám, ve druhý sloce zase znám / rozdávám / mám. Hrozný. Český disko, model 2007. A to si přitom Patrik Fox hraje na bigbíťáka...
sobota 12. listopadu 2011
Touch - Safro dance
Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Skupinu tvoří zpěváci Pavel, Martin, Olga a Jana. Začínali na teplických diskotékách, ale chopil se jich nám dobře známý producent Zdeněk Style Hrubý, který se na projektu nepodílel jen jako manažer, ale stál i za tvorbou. Je třeba říct, že holky jsou původem z Ukrajiny, takže hudba Touch není jen v češtině. Tohle moc nechápu, protože pro posluchače z obou zemí bude půlka takový písničky prostě nesrozumitelná. Ale slavili s tím úspěch, dostali se do televize i rádií. V roce 2003 natočili první studiovku. Hádejte, kdo to vydal. No jasně, Popron. O dva roky později přišla druhá deska, tentokrát za ní stálo vydavatelství Universal. A od tý doby nic.
Ok. Zvuk naprosto tuctovej, nezajímavej a aranže bez nápadu. Samo o sobě by to nějakej diskotékovej potenciál mít mohlo, Zdeněk Style Hrubý se to na začátku devadesátek naučil a od tý doby se česká disko scéna moc nezměnila. Jenže je to celý takový nudný a uondaný. Pěveckej projev je podivně opatrnej a refrén, kterej u takovejch věcí musí šlapat, zní hrozně unaveně. Navíc i ty čtyři hlasy dohromady moc nefungujou. Zatímco západní hitparády v roce 2003 válcovala deska Daft Club, u nás se trsalo na tohle. Ach jo.
Ok. Zvuk naprosto tuctovej, nezajímavej a aranže bez nápadu. Samo o sobě by to nějakej diskotékovej potenciál mít mohlo, Zdeněk Style Hrubý se to na začátku devadesátek naučil a od tý doby se česká disko scéna moc nezměnila. Jenže je to celý takový nudný a uondaný. Pěveckej projev je podivně opatrnej a refrén, kterej u takovejch věcí musí šlapat, zní hrozně unaveně. Navíc i ty čtyři hlasy dohromady moc nefungujou. Zatímco západní hitparády v roce 2003 válcovala deska Daft Club, u nás se trsalo na tohle. Ach jo.
pátek 11. listopadu 2011
Jaroslav Parči a Jarek Šimek - Písně sílu maj
Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Jaroslav Parči je jeden z hřebců v producentský stáji Jarka Šimka. Je mu třicet jedna let, pracuje jako barman a nebýt účasti v talentový soutěži, asi by si ho nikdo nevšiml. Začal ale spolupracovat s Jarkem Šimkem, kterej mu napsal pár písniček. Připravovali spolu desku v duchu latino, nějak z ní sešlo, ale aspoň si občas Jarda Parči zazpívá na nějaký párty nebo večírku. Bulvár moc nezajímá, tak se aspoň přiznal k homosexuální orientaci a kdesi někde ve vzduchu visí i údajná gay porno minulost. Tohle jsou ovšem věci, který sem dávám čistě proto, že nic jinýho o něm na internetu nenajdete. Pokud nepočítáme účast v běloruských soutěžích, kam ho jistě přihlásil Jarek Šimek, sám s nima má totiž dost zkušeností. Pojďme na věc.
A další velkej kýč. Na rovinu, začíná mě strašně srát, jak je většina českýho mainstremu nahraná na jedny klávesy. Drazí interpreti a producenti, neflákejte to! Nahrávejte víc se živou kapelou, ten zvuk je hned o něčem jiným. Já chápu, že tuhle písničku měli hotovou za jedno odpoledne, ale je to poctivý jak česnek z Číny. Melodie je klasickej kýč s Šimkovým rukopisem, on tyhle popiny seká jak Baťa cvičky. Text je hroznej. Souznění, pohlazení, přátelství, šance...Verš "zpívání / je skvělý poslání" to zabíjí celý. Klip je chudej. Kluci se sejdou u Jarka ve studiu (ani bych se nedivil, kdyby je měl doma někde v paneláku, soudě podle trubek od topení v pozadí), cvičně si to spolu sjedou na gauči, pak u mikrofonu, do toho se pustí se songem nijak nesouvisející kýčovitý obrázky známejch míst po světě a je to. Práva k užití fotek určitě neřešili. Zkrátka, přeslazená tuctovka a ploužák pro unaven hosty.
A další velkej kýč. Na rovinu, začíná mě strašně srát, jak je většina českýho mainstremu nahraná na jedny klávesy. Drazí interpreti a producenti, neflákejte to! Nahrávejte víc se živou kapelou, ten zvuk je hned o něčem jiným. Já chápu, že tuhle písničku měli hotovou za jedno odpoledne, ale je to poctivý jak česnek z Číny. Melodie je klasickej kýč s Šimkovým rukopisem, on tyhle popiny seká jak Baťa cvičky. Text je hroznej. Souznění, pohlazení, přátelství, šance...Verš "zpívání / je skvělý poslání" to zabíjí celý. Klip je chudej. Kluci se sejdou u Jarka ve studiu (ani bych se nedivil, kdyby je měl doma někde v paneláku, soudě podle trubek od topení v pozadí), cvičně si to spolu sjedou na gauči, pak u mikrofonu, do toho se pustí se songem nijak nesouvisející kýčovitý obrázky známejch míst po světě a je to. Práva k užití fotek určitě neřešili. Zkrátka, přeslazená tuctovka a ploužák pro unaven hosty.
čtvrtek 10. listopadu 2011
Elmo feat. Marcus prod. MC Stewe - Tancuj
Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Dneska tu máme jeden ultrahustej konglomerát tří hiphoperů, kteří se rozhodli, že svou peckou roztančí kluby. Nízká kvalita je vždycky vtipná, ale když se k tomu přidají i vysoký ambice, smrdí to trapasem. Elmo je sedmnáctiletej raper z Prahy. Má docela dost fanoušků, ale na svým BZ profilu si stěžuje, že ačkoliv muziku miluje, není o něj zájem a že furt čeká, až si ho někdo všimne a bude s ním chtít spolupracovat. Ne zrovna lákavej promo text. Marcus má fanoušků o dost míň. Taky má BZ profil, ale na něm visí jenom jedno minutový intro a společná fotka s Vladimírem 518. No a Stewe, kterej v songu mocně machruje, že je to všechno jeho produkce, ten z nich jako jedinej vypadá, že by něco fakt mohl umět. Soudě podle materiálů na netu, ne tím, co předvede v klipu. Je spolumajitelem studia Unbeatable Records, který se zaměřuje na nahrávání začínajících interpretů. Já mu v tomhle fandim, fakt že jo. Každý nový studio vycházející vstříc začínajícím muzikantům je k nezaplacení. Takovej bandzone.cz by byl hned o něčem jiným, kdyby tam hromada hoperů měla písničky nahraný na něco lepšího, než je mikrofon od Skypu. Studio nestudio, pojďme se podívat, jak jim to zní.
No...Má to smysl komentovat? Kluci se tvářej, jako kdyby za sebou pálili sály, ale přitom mají ještě hodně na čem makat. Text je klasika, tak jsme tady, pařte, my vás rozhejbem. Jako, zvykl jsem si, že hip hopeři nějaký opakování slovesnejch tvarů vůbec neřeší, ale paří / daří, to už je verš, kterej ve vážně myšleným songu nemá co dělat. Co se hudby týče, posloucháme tři a půl minuty dokola jednu smyčku s minimálníma změnama v aranžích, takže je jasný, co tu skladbu má táhnout - rap a zpěv. A tam teda žádná sláva. Když už odpustíme klukům ty texty, tak to dolů táhne i refrén. Elmo prostě zpívat neumí. Snaží se, ale nemá na to hlas. A Stewe mu coby správnej producent měl najít lepší polohu a ne to tam prostě za každou cenu rvát, když se mu zdá melodie dobrá. A video? Bez nápadu natočený na koleni odpoledne po škole. Mezi hopery je evidentně in jezdit ve starým červeným Peugeotu. Snad jen okamžik, kdy Elmo zpívá: "Tancuj na tenhle disko nářez / nestůj jak debilní pařez" a na pozadí jsou ty dvě holky u auta, stojí za vypíchnutí. Zeptám se znova, může mi někdo vysvětlit, proč mají hip hopeři na kšiltech ty nálepky?
Díky Ondrovi, že mi poslal tip na tohle video.
No...Má to smysl komentovat? Kluci se tvářej, jako kdyby za sebou pálili sály, ale přitom mají ještě hodně na čem makat. Text je klasika, tak jsme tady, pařte, my vás rozhejbem. Jako, zvykl jsem si, že hip hopeři nějaký opakování slovesnejch tvarů vůbec neřeší, ale paří / daří, to už je verš, kterej ve vážně myšleným songu nemá co dělat. Co se hudby týče, posloucháme tři a půl minuty dokola jednu smyčku s minimálníma změnama v aranžích, takže je jasný, co tu skladbu má táhnout - rap a zpěv. A tam teda žádná sláva. Když už odpustíme klukům ty texty, tak to dolů táhne i refrén. Elmo prostě zpívat neumí. Snaží se, ale nemá na to hlas. A Stewe mu coby správnej producent měl najít lepší polohu a ne to tam prostě za každou cenu rvát, když se mu zdá melodie dobrá. A video? Bez nápadu natočený na koleni odpoledne po škole. Mezi hopery je evidentně in jezdit ve starým červeným Peugeotu. Snad jen okamžik, kdy Elmo zpívá: "Tancuj na tenhle disko nářez / nestůj jak debilní pařez" a na pozadí jsou ty dvě holky u auta, stojí za vypíchnutí. Zeptám se znova, může mi někdo vysvětlit, proč mají hip hopeři na kšiltech ty nálepky?
Díky Ondrovi, že mi poslal tip na tohle video.
středa 9. listopadu 2011
Monika Absolonová - Mona Absolona
Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! V tomto článku si opět posvítíme na další ptákovinu v českým mainstreamu. Monice Absolonový je letos pětatřicet a známá je především coby muzikálová zpěvačka a estrádní figurka na playback. Hlas má čistej, zpěv zvládá, ale hladina osobního projevu je nula nula nic. To je ale dlouhobej problém českýho ženskýho popu, od dob Jany Kratochvílový nám z rádia zpívaj akorát tyhle školený, ale zaměnitelný čičmundy. To se samozřejmě hodí do krámu producentům, kteří si skládaj to svý a podle toho si vybíraj zpěvačky, aby jim to odzpívaly. Málokdo si troufne naopak vytáhnout na světlo zajímavou holku a tý pak na míru dělat repertoár. U Absolonový se taky producenti a autoři točí jak na orloji a ona sama střídá vydavatelství skoro po každý desce. Kde všude vydala alba - Tommü Records, Sony Music, Česká hudba a Popron. Muziku jí dělal třeba Lešek Wronka, Michal David nebo Erik Aresta (vzpomeňte si na masakr s New Golden Kids) plus spousta dalších autorů. Manažerkou je Kateřina Zittová, která stojí i za Alešem Hámou (tímto zdravím Michala Niceland Motyčku a slibuju, že sem toho Hámu někdy dám taky). Pojďme na věc, ať to máme rychle za sebou.
Typickej příklad totálního a prázdnýho kýče. Hudba není víc než unavenej slaďák pro hospodyňky a zamilovaný Marcelky z Horní Dolní. Text je taky špatnej, blíží / tíží / neublíží, koukáš / couváš(!) a stupidní je především refrén. Text má mít slogan, to na Ježkárně učili už Pavel Kopta s Jiřím Suchým a je to pravidlo, který platí dodnes a platit bude dál. Ale aby zpěvačka jménem Monika Absolonová měla postavenej slogan písně na opakování slov Mona Absolona, to je prostě mizerný. Největší masakr je ovšem video. Nenápadná šprtka Monika sní o tom, jak se s profesorem prochází parkem. Profesor je i přes dobráckej obličej evidentně starej prznič, kterej nemá nic lepšího na práci než flirtovat se studentkama. Když pak ale do učebny vejde šprtka Monika proměněná rozpuštěnými vlasy ve lvici, profesor místo prznění myslí na to, jak ji vodí po parku na koni. Spolužáci jsou z ní paf, spolužačky žárlej. To je celý. Vrchol videa? Profesor něco ukazuje na mapě hvězdný oblohy a v ruce má učebnici gynekologie. To má bejt, do prdele, co zase za signál? Tady byl buď při natáčení někdo diletant nebo to je myšlený jako takovej fórek pro pozornýho diváka. Ale že jsme se zasmáli! Autorka hudby i textu - Alice Springs.
Pozn.: Až po zveřejnění tohodle článku jsem se dozvěděl, že Monika Absolonová je příbuznou Michala Davida. To by vysvětlovalo hodně věcí. Díky za informaci, Olgo!
Typickej příklad totálního a prázdnýho kýče. Hudba není víc než unavenej slaďák pro hospodyňky a zamilovaný Marcelky z Horní Dolní. Text je taky špatnej, blíží / tíží / neublíží, koukáš / couváš(!) a stupidní je především refrén. Text má mít slogan, to na Ježkárně učili už Pavel Kopta s Jiřím Suchým a je to pravidlo, který platí dodnes a platit bude dál. Ale aby zpěvačka jménem Monika Absolonová měla postavenej slogan písně na opakování slov Mona Absolona, to je prostě mizerný. Největší masakr je ovšem video. Nenápadná šprtka Monika sní o tom, jak se s profesorem prochází parkem. Profesor je i přes dobráckej obličej evidentně starej prznič, kterej nemá nic lepšího na práci než flirtovat se studentkama. Když pak ale do učebny vejde šprtka Monika proměněná rozpuštěnými vlasy ve lvici, profesor místo prznění myslí na to, jak ji vodí po parku na koni. Spolužáci jsou z ní paf, spolužačky žárlej. To je celý. Vrchol videa? Profesor něco ukazuje na mapě hvězdný oblohy a v ruce má učebnici gynekologie. To má bejt, do prdele, co zase za signál? Tady byl buď při natáčení někdo diletant nebo to je myšlený jako takovej fórek pro pozornýho diváka. Ale že jsme se zasmáli! Autorka hudby i textu - Alice Springs.
Pozn.: Až po zveřejnění tohodle článku jsem se dozvěděl, že Monika Absolonová je příbuznou Michala Davida. To by vysvětlovalo hodně věcí. Díky za informaci, Olgo!
úterý 8. listopadu 2011
Lunetic - Go Go Very Good Boy
Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Lunetic všichni znáte, přesto si v rychlosti shrńme pár informací. Do povědomí se dostali v roce 1998 s debutovou deskou Cik-cak, kterou produkoval Stano Šimor (to je ten, co teď stojí za 5angels). Díky singlu Máma se Luneticu chytla rádia a už to jelo. U Universalu pak vydali ještě tři další studiovky, kompilaci Kapky příběhů a nakonec i Best Of. Teď hlásí velkej comeback s novou deskou Na vlnách. A protože každej nějak začínal, pojďme se společně podívat do roku 1996 a na to, čím kluci producenty v té době ohromili.
Což o to, tancujou dobře, ale hudba je teda děs. Písničku složil údajně jejich kamarád Adam a zní to, jako kdyby se Zdeněk Style Hrubý pokoušel o sound Happy Mondays. Text je absolutní slátanina, stejně jako video. Kdo má bejt ten chlap s nožem? Pěveckej projev je tak odlišnej od Mámy, až se nechce věřit, že se někde za ty dva roky naučili zpívat a sladili se. Je mi líto, přátelé, dneska žádnej vtipnej komentář nebude. Všechny fóry o skupině Lunetic už totiž dávno někdo vykecal...
Což o to, tancujou dobře, ale hudba je teda děs. Písničku složil údajně jejich kamarád Adam a zní to, jako kdyby se Zdeněk Style Hrubý pokoušel o sound Happy Mondays. Text je absolutní slátanina, stejně jako video. Kdo má bejt ten chlap s nožem? Pěveckej projev je tak odlišnej od Mámy, až se nechce věřit, že se někde za ty dva roky naučili zpívat a sladili se. Je mi líto, přátelé, dneska žádnej vtipnej komentář nebude. Všechny fóry o skupině Lunetic už totiž dávno někdo vykecal...
pondělí 7. listopadu 2011
Broumband - Zapal nás
Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Dnes se podíváme opět na jednu klubovou kapelu. Broumband vznikl před osmi lety a má na kontě tři demáče plus desku Sex a jiné pohádky vydanou vlastním nákladem. Založil ho Mirek Broum a celkem sebevědomě bez nějaký předchozí kariéry kapelu pojmenoval po sobě. Dokonce můžeme na netu ještě najít starý videa, kde vystupují jako Mirek Broumband. Samolibost? Nedostatek nápadů? Inspirace Banjo bandem Ivana Mládka? Na svých oficiálních stránkách o sobě píšou: "Kapela je známá svým koncertním nasazením a mnohými je považována za tuzemskou koncertní atrakci." Slyšel jsem je několikrát, koncertní nasazení pro ně znamená totálně to vohulit, mlátit do nástrojů jak smyslů zbavení a dělat macho gesta do publika. To umí každej. Atrakce jsou ale určitě, půlka lidí v sále z nich má srandu a druhá kotlí o sto péro, záleží, kolik v sobě máte piv. Broumband zkrátka považuju za to horší, co dneska hraje po českejch klubech a z toho důvodu je dávám sem na blog. Mimochodem, jedou teď šňůru s UDG.
Jasně, jsou sehraný. Jasně, má to koule. Jasně, Mirkův zpěv do toho sedne jak prdel na hrnec. Ale co dál? Doba, kdy frčel tenhle tvrdej rock'n'roll, už je dvacet let pryč. Broumband je nejznámější grungeovej pohrobek u nás, zbytek podobnejch kapel už akorát z lásky k žánru dlachní Rape Me v garáži. Bráno čistě optikou současný klubový scény není Broumband nic jinýho než upocená kapela zatnutejch svalů a našpulenejch rtů s repertoárem někde na půl cesty mezi Kurtizánama a Katapultem. Klidně mě pak, kluci, v Rock Café popadněte za límec. Ale zpívat už v první sloce tebe / nebe, slunce ledový / oči medový a tvářit se u toho jak králové zeměkoule? To snad ne...
A teď přichází na řadu jedna omluva. Bavil jsem se před pár dny s Michalem Hrůzou o písničce Osoba blízká a k mýmu vlastnímu překvapení Michal sám není spokojenej s tím, jak to celý dopadlo. Výsledek se prý liší od toho, co složil. Proto se mu chci touto cestou omluvit, že jsem si do něj v článku věnovaným týhle skladbě jízlivě rýpnul. Michale, promiň. A vám, drazí čtenáři, bych pro doplnění dodal, že masakr s Osobou blízkou jde tak na triko lidem okolo Olgy Lounový. Hezkej start do novýho týdne!
A kdybyste chtěli, můžete masakry podpořit na jejich FB stránce. Už teď tam na vás čeká jeden bonus v podobě fotoalba s deskami masakrózních interpretů, to tady na blogu nenajdete... http://www.facebook.com/#!/hudebnimasakry
Jasně, jsou sehraný. Jasně, má to koule. Jasně, Mirkův zpěv do toho sedne jak prdel na hrnec. Ale co dál? Doba, kdy frčel tenhle tvrdej rock'n'roll, už je dvacet let pryč. Broumband je nejznámější grungeovej pohrobek u nás, zbytek podobnejch kapel už akorát z lásky k žánru dlachní Rape Me v garáži. Bráno čistě optikou současný klubový scény není Broumband nic jinýho než upocená kapela zatnutejch svalů a našpulenejch rtů s repertoárem někde na půl cesty mezi Kurtizánama a Katapultem. Klidně mě pak, kluci, v Rock Café popadněte za límec. Ale zpívat už v první sloce tebe / nebe, slunce ledový / oči medový a tvářit se u toho jak králové zeměkoule? To snad ne...
A teď přichází na řadu jedna omluva. Bavil jsem se před pár dny s Michalem Hrůzou o písničce Osoba blízká a k mýmu vlastnímu překvapení Michal sám není spokojenej s tím, jak to celý dopadlo. Výsledek se prý liší od toho, co složil. Proto se mu chci touto cestou omluvit, že jsem si do něj v článku věnovaným týhle skladbě jízlivě rýpnul. Michale, promiň. A vám, drazí čtenáři, bych pro doplnění dodal, že masakr s Osobou blízkou jde tak na triko lidem okolo Olgy Lounový. Hezkej start do novýho týdne!
A kdybyste chtěli, můžete masakry podpořit na jejich FB stránce. Už teď tam na vás čeká jeden bonus v podobě fotoalba s deskami masakrózních interpretů, to tady na blogu nenajdete... http://www.facebook.com/#!/hudebnimasakry
neděle 6. listopadu 2011
Verona - Hey Boy
Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Dnes si posvítíme na jeden z nejznámějších českých tanečních projektů. Veronu tvoří hudebník Peter Fider a zpěvačka Markéta Jakšlová. Hrají spolu od roku 2002 a mají na kontě pět desek, pak jednu komplet re-edici a best of. Poslední album, Den otevřených dveří, vydali před pár dny u Monitoru EMI a z ní pochází i dnešní masakr. Verona je celkem úspěšná, objevují se v televizi, hrajou je rádia a když už mají díru v kalendáři, vždycky si je může pozvat nějaká diskotéka. Podle umělecký agentury Alf před pár lety (dneska už maj na booking svoje lidi) za vystoupení brali 29.000,-. Já jim to docela přeju, našli díru na trhu. Když jsou za to lidi ochotní zaplatit, proč ne. Pojďme se podívat, s čím ovládli v létě naše hitparády. Jo, zapomněl jsem dodat, že Peter Fider kdysi produkoval Holki nebo Le Monde.
Tak jo. Byť je video o ničem, rozhodně na něm pracovali lidi, kteří ví, jak se klip točí. Tady prostě není moc co vytknout. Horší je samotná píseň. Text je jakože o svádění, ale sám o sobě není nic víc než hloupoučký plácání, kdy se na sebe nalepilo několik různejch frází prostě proto, aby bylo co zpívat. Je mi jasný, co si říkali - vždyť je to anglicky, na to se nikdo soustředit nebude. Navíc se ve druhý sloce opakuje znovu ta první, to svědčí jen a jen o jednom - že se na druhou sloku prostě vykašlali. Hudba je taky děs. Sice je to celý kvalitně zaranžovaný, ale jde o klasickou tucárnu stojící na nespočetněkrát použitým motivu. Kdyby to někoho zajímalo, poprvý melodii písně Yes sir, that's my baby použil v roce 1925 taneční orchestr Ace Brigodeho, ne zpěvačka Lee Morse, jak uvádí promo texty k tomuhle singlu. Sečteno, podtrženo, máme tady tisíckrát ohranej motiv, celkový pojetí jak devadesátkovej eurodance (bez přehánění, zní to jak Squeezer), odfláknutej text a naprosto zaměnitelnej celkovej výsledek. Tohle má bejt, do prdele, českej taneční mainstream v roce 2011?
Tak jo. Byť je video o ničem, rozhodně na něm pracovali lidi, kteří ví, jak se klip točí. Tady prostě není moc co vytknout. Horší je samotná píseň. Text je jakože o svádění, ale sám o sobě není nic víc než hloupoučký plácání, kdy se na sebe nalepilo několik různejch frází prostě proto, aby bylo co zpívat. Je mi jasný, co si říkali - vždyť je to anglicky, na to se nikdo soustředit nebude. Navíc se ve druhý sloce opakuje znovu ta první, to svědčí jen a jen o jednom - že se na druhou sloku prostě vykašlali. Hudba je taky děs. Sice je to celý kvalitně zaranžovaný, ale jde o klasickou tucárnu stojící na nespočetněkrát použitým motivu. Kdyby to někoho zajímalo, poprvý melodii písně Yes sir, that's my baby použil v roce 1925 taneční orchestr Ace Brigodeho, ne zpěvačka Lee Morse, jak uvádí promo texty k tomuhle singlu. Sečteno, podtrženo, máme tady tisíckrát ohranej motiv, celkový pojetí jak devadesátkovej eurodance (bez přehánění, zní to jak Squeezer), odfláknutej text a naprosto zaměnitelnej celkovej výsledek. Tohle má bejt, do prdele, českej taneční mainstream v roce 2011?
sobota 5. listopadu 2011
5angels - 4 World Domination
Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Dneska se podíváme na jednu kinder skupinu, která vznikla před čtyřmi lety známým způsobem - producenti měli nápad a písničky, už jenom vyhlásit casting a sehnat holky. Ale kdo ví, jak to s tím castingem bylo, když do konečný sestavy protlačil manažer 5angels Michal Mertl svou dceru Nikolu. Čtyři holky ze skupiny časem odešly, zůstala jediná. Hádejte která. Pan manažer Mertl tedy oslovil další dívky, který předtím z castingu vypadly a jelo se dál. Loni u EMI vyšla deska Krásnej den, letos Na dosah, do toho si můžete koupit dvě DVD s klipy a karaoke verzemi některých písniček nebo cd s mluveným slovem, kde holky drbou a vypráví historky. Něco mi říká, že tahle deska bude ten pravej masakr. Na webu 5angels jsou k dostání i samolepky, deníčky, sešity, trička...Zkrátka, tady produkce šlape jak švýcarský hodinky, otázka je, zda to má zrovna u takovýho projektu smysl. Jenom v prosinci čeká holky 15(!) vystoupení, tolik za měsíc nenajezdí snad ani Brutus. Duchovním otcem projektu a majitelem autorských práv je Stano Šimor. To jméno si zapamatujme, tenhle chlap se autorsky podílel na deskách nejen Helenky Vondráčkový, ale i Lunetic nebo dokonce Xanadu (viz starší díl HM).
Čistě technicky (v týhle branži se asi říká čistě producentsky), jako jednorázovej singl by to použitelný bylo, budiž. Horší je, když to maj zpívat dvanáctiletý děti. Angličtina je tam naprosto zbytečně, ty holky to samozřejmě vzhledem k věku neumí, takže to tahá za uši. Jejich publikum na tom s angličtinou bude stejně, vždyť k 5angels přešlo od šmoulího mejdanu. Navíc se interpretky moc neumí tvářit do objektivu, stylista svou práci odflákl, kamera je strašně chaotická a celkově ten klip zůstal někde na půl cesty, spíš na začátku. Hlavně, že holky letěly do Ameriky. Co ovšem považuju za jednoznačně nejhorší - dneska se dá na internetu během dvou minut najít autor hudby. Proč tomu tak není u týhle písničky? No jasně, někdo se stydí, že se nezmohl na víc, než bezostyšně vykradnout o pár měsíců starší singl Miley Cyrus. Posuďte sami.
Čistě technicky (v týhle branži se asi říká čistě producentsky), jako jednorázovej singl by to použitelný bylo, budiž. Horší je, když to maj zpívat dvanáctiletý děti. Angličtina je tam naprosto zbytečně, ty holky to samozřejmě vzhledem k věku neumí, takže to tahá za uši. Jejich publikum na tom s angličtinou bude stejně, vždyť k 5angels přešlo od šmoulího mejdanu. Navíc se interpretky moc neumí tvářit do objektivu, stylista svou práci odflákl, kamera je strašně chaotická a celkově ten klip zůstal někde na půl cesty, spíš na začátku. Hlavně, že holky letěly do Ameriky. Co ovšem považuju za jednoznačně nejhorší - dneska se dá na internetu během dvou minut najít autor hudby. Proč tomu tak není u týhle písničky? No jasně, někdo se stydí, že se nezmohl na víc, než bezostyšně vykradnout o pár měsíců starší singl Miley Cyrus. Posuďte sami.
pátek 4. listopadu 2011
MC7 - Borci na druhou
Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Dneska si pustíme velmi pravděpodobně ten nejhorší hip hop, jakej tu kdy vzniknul. O MC7 toho moc zjistit nejde. Vlastně nic. Nemaj web, nemají ani žádný profily na FB nebo BZ, tak se na mě nezlobte, drazí čtenáři, dneska to bude stručný. Video je každopádně tak úděsný, že už pár webů prolítlo, namátkou se kluci dostali třeba na stránky jenpromuze.cz, agresori.com, psal o nich Vladimír 518 a tak dál. Někde ve vzduchu visí jejich deska Borci na druhou, ale něco mi říká, že díru do světa neudělají. No nic, pojďme na věc.
Potřebuje to komentář? Viděl jsem už hodně, ale lesní hip hop ještě ne. A děti, který posluchači vyhrožujou, že ho zmlátí a vytrhaj mu chlupy z prdele, to je taky dobrý unikum. Boží choreografie. Ani nevim, kterej z těch kruťáků mě pobavil nejvíc. Asi Dejvid Ox, co nešňupe koks, jak mi pro jistotu dvakrát zopakujou. Džjou, džjéá, dž dž dž džjéá! Díky Ondrovi za tip.
Potřebuje to komentář? Viděl jsem už hodně, ale lesní hip hop ještě ne. A děti, který posluchači vyhrožujou, že ho zmlátí a vytrhaj mu chlupy z prdele, to je taky dobrý unikum. Boží choreografie. Ani nevim, kterej z těch kruťáků mě pobavil nejvíc. Asi Dejvid Ox, co nešňupe koks, jak mi pro jistotu dvakrát zopakujou. Džjou, džjéá, dž dž dž džjéá! Díky Ondrovi za tip.
čtvrtek 3. listopadu 2011
Kapučino - Já ti to taky
Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Kapučinovi je 29, pochází z Ostravy a říká o sobě, že je zakladatelem žánru czeggeaton, tedy spojení reggaetonu a českýho jazyka. To je dost sebevědomej přístup, považovat se za zakladatele něčeho novýho díky tomu, že něco starýho začnu zpívat v češtině. Navíc je údajně jedinej, kdo se tomu u nás věnuje. Teď nevim, jestli je to pro něj dobře nebo špatně. Mohl s tím třeba najít díru na trhu, ale zatim teda moc nefrčí. Tak aspoň hrává jako DJ, před rokem třeba na svým bandzone profilu (od tý doby tam nic nemá) zval fanoušky do klubu Óčko na Zumba party. Hm, tomu řikám gig! U vydavatelství Chocolate Town a Urbano nahrál už několik kompilací a desek, namátkou Král Intonátor nebo Mr. International. Intonátor je teda prachbídnej. Oceňuju, když muzikant pracuje pružně s češtinou, ale má to svý meze. Na něco prostě naše řeč našroubovat nelze, jak se teď přesvědčíme.
No nic. Laciná až amatérská technika, klip totálně bez nápadu. Interpret akorát chodí ulicema a po pláži, okolo se motá nějaká holka, která nejspíš ani netuší, o čem Kapučino zpívá. Je to vůbec zpěv? Frázování je jeden velkej nechtěnej vtip a ne, nemůžeme přivřít oči nad tím, že v zahraničí se ten žánr takhle prostě zpívá. Text je masakr sám o sobě. Jako parodie dobrý. Jako komedie dobrý. Jenže Kapučino se bere smrtelně vážně. Takže bacha na něj, třeba nám to jednou všem ukáže!
No nic. Laciná až amatérská technika, klip totálně bez nápadu. Interpret akorát chodí ulicema a po pláži, okolo se motá nějaká holka, která nejspíš ani netuší, o čem Kapučino zpívá. Je to vůbec zpěv? Frázování je jeden velkej nechtěnej vtip a ne, nemůžeme přivřít oči nad tím, že v zahraničí se ten žánr takhle prostě zpívá. Text je masakr sám o sobě. Jako parodie dobrý. Jako komedie dobrý. Jenže Kapučino se bere smrtelně vážně. Takže bacha na něj, třeba nám to jednou všem ukáže!
středa 2. listopadu 2011
Iveta Bartošová - Děkuji vám, andělové
Vítejte u jubilejního padesátýho dílu hudebních masakrů! Oslavíme to stylově s nejsmutnější figurkou současnýho českýho šoubyznysu Ivetou Bartošovou. Heja, heja jste jistě všichni slyšeli, ale neměl by zapadnout i tenhle song ze stejně nazvaný desky. Vydala si to loni nejspíš vlastním nákladem, protože to šlo rovnou do trafik mezi levný dvd. Cédéčko obsahuje pět(!) novejch songů a jedenáct(!!) bonusů, z toho devět(!!!) jsou remixy skladby Heja, heja...Kvalitní comebackovej materiál. Přitom Bartošová má rozhodně aspoň na to, aby se upíchla někde v muzikálu a mezitím makala na normální desce. No jo, jenže to by nejdřív musela jít do sebe a taky trochu pozměnit svůj tým. Postavit promo na vlastním neštěstí a místo muziky prodávat zpěvaččin smutnej příběh, to je čirá producentská zoufalost.
Hudba a text - Jarek Šimek. A jsme doma. Ale nedělejme předčasný závěry, on ten song vůbec nezačíná špatně. Měřeno čistě nároky českýho popu, ta melodie sama o sobě je snadno poslouchatelnej průměr a pro nenáročnýho posluchače to má určitej potenciál. No jo, jenže to by Jarek Šimek nesměl ten song domrvit koňskou dávkou kýče. Co koňskou dávkou, po půl minutě poslechu má člověk pocit, že na něj někdo rovnou vylil kýbl kýče, prdlajs, rovnou celou vanu kýče! Z melodie, na který se dalo stavět, se tak stalo neposlouchatelný přeemotivovaný cosi, co normální posluchač těžko pozře. A ten klip! Když už se nešetří rozpočtem, nešetří se opět ani na kýči. Kostel, paprsky světla, prosvícenej strom, déšť a interpretka procházející jakýmsi vykoupením nebo očistou...A nesmí chybět reklama na pekárnu, která sponzorovala vydání cédéčka. Ach jo.
Hudba a text - Jarek Šimek. A jsme doma. Ale nedělejme předčasný závěry, on ten song vůbec nezačíná špatně. Měřeno čistě nároky českýho popu, ta melodie sama o sobě je snadno poslouchatelnej průměr a pro nenáročnýho posluchače to má určitej potenciál. No jo, jenže to by Jarek Šimek nesměl ten song domrvit koňskou dávkou kýče. Co koňskou dávkou, po půl minutě poslechu má člověk pocit, že na něj někdo rovnou vylil kýbl kýče, prdlajs, rovnou celou vanu kýče! Z melodie, na který se dalo stavět, se tak stalo neposlouchatelný přeemotivovaný cosi, co normální posluchač těžko pozře. A ten klip! Když už se nešetří rozpočtem, nešetří se opět ani na kýči. Kostel, paprsky světla, prosvícenej strom, déšť a interpretka procházející jakýmsi vykoupením nebo očistou...A nesmí chybět reklama na pekárnu, která sponzorovala vydání cédéčka. Ach jo.
úterý 1. listopadu 2011
Rebell Reprezent - Ben Christovao...A taky vystupuju z anonymity
Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Rebell Reprezent je další ze zástupu pseudoartistů, kteří akorát dělaj ramena na webu. Což samozřejmě na určitou skupinu lidí funguje. Jeho facebookovej profil spamujou patnáctky zprávama typu: "Mocinky tě miluju!", "Jsi sqělej!" nebo "Prostě krásnej a bombovej!" Takže je jasný, na koho cílí. Ve spolupráci s DJ Buzztym vydal vlastním nákladem desku Moje všechno (s naprosto tragickým obalem http://a8.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash4/207898_160941780633883_160940037300724_356898_5038658_n.jpg ). A kromě toho, že průběžně na net nahrává nový songy, taky občas vystupuje živě. Jako třeba za pár dní v P.M. Clubu, kde bude předstakovat kapele...pozor...LuŠtěLa. Ta tam pokřtí cd s názvem Fenomén LuŠtěLa, taky skromný holky.
Hrozný. Šamponek s palestinou kolem krku, to už snad nic horšího bejt nemůže. Klip je zase ta samá chudoba - interpret se stafáží před zeleným plátnem, do toho se dá nějaká nudná animace a ven s tím. Muzika je tragédie, jedna smyčka dokola a zpěv prohnanej přes vokodéry tak mocně, že tam nejsou čistý dva takty. Nejhorší je ovšem rádoby ostrej a vtipnej text. Rebell vyfákne Yemiho (úspěšnej kluk), Xindla (úspěšnej kluk) i Bena Christovaa (úspěšnej kluk). Jako proč ne. Ale docela mě baví představa, jak se tihle tři potkaj a jdou se Rebellovi vysmát, až bude předskakovat LuŠtěLe...
Drazí čtenáři, jak jsem před pár dny zmínil, je na čase vystoupit z anonymity. Hudební masakry vznikly jako sranda pro pár kámošů na facebooku, kteří mě znají osobně, tak mě nějak nenapadlo se pod články podepisovat. Ale protože se blog už dostal mimo tenhle okruh, hodím sem pár informací, ať si nemusíme povídat jenom přes komentáře. Jmenuju se Jarda, napsat mi můžete na hudebnimasakry@email.cz nebo mě kontaktujte přes Facebook, jsem tam jako Jarda Konáš. Můžete mě za blog poplácat po zádech nebo vyzvat na souboj, poslat mi chechtáky, nabídku k sňatku nebo reklamu na pilulky zvětšující přirození, to už nechám na vás. Ale hlavně mi posílejte svý tipy na hudební masakry, určitě máte plno nápadů. Budu za ně rád. A touto cestou děkuju Jaegerovi za to, že mi napsal o Rebellovi, vůbec jsem ho neznal.
Hrozný. Šamponek s palestinou kolem krku, to už snad nic horšího bejt nemůže. Klip je zase ta samá chudoba - interpret se stafáží před zeleným plátnem, do toho se dá nějaká nudná animace a ven s tím. Muzika je tragédie, jedna smyčka dokola a zpěv prohnanej přes vokodéry tak mocně, že tam nejsou čistý dva takty. Nejhorší je ovšem rádoby ostrej a vtipnej text. Rebell vyfákne Yemiho (úspěšnej kluk), Xindla (úspěšnej kluk) i Bena Christovaa (úspěšnej kluk). Jako proč ne. Ale docela mě baví představa, jak se tihle tři potkaj a jdou se Rebellovi vysmát, až bude předskakovat LuŠtěLe...
Drazí čtenáři, jak jsem před pár dny zmínil, je na čase vystoupit z anonymity. Hudební masakry vznikly jako sranda pro pár kámošů na facebooku, kteří mě znají osobně, tak mě nějak nenapadlo se pod články podepisovat. Ale protože se blog už dostal mimo tenhle okruh, hodím sem pár informací, ať si nemusíme povídat jenom přes komentáře. Jmenuju se Jarda, napsat mi můžete na hudebnimasakry@email.cz nebo mě kontaktujte přes Facebook, jsem tam jako Jarda Konáš. Můžete mě za blog poplácat po zádech nebo vyzvat na souboj, poslat mi chechtáky, nabídku k sňatku nebo reklamu na pilulky zvětšující přirození, to už nechám na vás. Ale hlavně mi posílejte svý tipy na hudební masakry, určitě máte plno nápadů. Budu za ně rád. A touto cestou děkuju Jaegerovi za to, že mi napsal o Rebellovi, vůbec jsem ho neznal.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)