Sandra Bell aka Sandra Rosová - Lži

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Dneska se podíváme na Sandru Bell. Teda vlastně Sandru Rosovou, teď už vystupuje pod svým občanským jménem. Devatenáctiletá zpěvačka je opravdu hodně velký zjevení na český scéně. Snaží se prorazit, ale pořád to nějak nejde. Takovej Petr Dvořák (viz starší díly HM) je aspoň frajer a když o něj nebyl zájem s jedním projektem, zkusil jinej žánr. Sandra Bell Rosová ne, ta se upnula k hodně divný směsi holčičího popu, r'n'b a taneční muziky a protože si z ní nikdo na zadek nesedl, zahořkla. Na svejch stránkách a FB profilu krmí fanoušky řečma o tom, jak je česká hudební scéna zakonzervovaná a prorostlá korupcí a mladý talentovaný lidi jako ona nemají nejmenší šanci se prosadit. V posledním updatu dokonce říká, že některá rádia mají zakázáno její písničky pouštět. Ještě větší sranda jsou její začátky. Do mejlů hudebních novinářů najednou chodily dopisy, aby o ní psali. Oficiální promo text uváděl, že Sandra v USA vyhrála nějakou talentovou soutěž a teď se vrátila do Čech, aby zachránila tuzemskej postnormalizační pop svýma zkušenostma ze zámoří. Potud dobrý a takovej záměr si zaslouží jednoznačně podporu. Jenže někdo si dal tu práci, že si na talentovou soutěž posvítil a zjistil, že je to placená prázdninová akce pro teenagery. V podstatě se do médií chlubila tím, že vyhrála soutěž ve zpívání na letním táboře. Žádná sláva.



U klipu je od začátku všechno špatně. Hnusný barvy, zbytečně rychlej střih, asi to má bejt o tom, že Sandra někde tancuje, zpívá a vystavuje se před kamerou. Jasný. Co tam pak ale dělá ten bezďák? A proč se zpěvačka válí s plynovou maskou v bahně? Ještě větší průser je samotná písnička. Ukvičenej zpěv místy tahá za uši, hudebně je to nezařaditelnej paskvil a ten text, ten je jednoznačně to nejhorší, co se zatím do hudebních masakrů dostalo. Já myslim, že se Sandra ještě objeví v dalších dílech.

Leo - Bounce Bounce

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Dneska si posvítíme na kluka, co si říkal Leo a tak jako po každým rádoby muzikantovi se nad ním zavřela hladina český hudební bažiny, sotva do ní stihl udělat první krok. Zkusil jsem chvíli pátrat, pod jménem Leo toho najdete docela dost, ale trochu jinýho významu. Takže co jsem zjistil? Leo to dotáhl se svým rapem až na diskotéku Hany Bany. Klip Bounce Bounce je na Youtube ve třech kopiích a dohromady má už skoro 100 000 shlídnutí. Holky byly z Lea úplně mimo, mladý hoperky na svejch blozích psaly, jak je strašně sladkej a další to v komentářích odkejvou. Taky měl pro něj v jednom rozhovoru samý slova chvály jeho kolega Ivanhoe (viz starší hudební masakr), líbí se mu jeho klip a pozval si ho jako hosta na připravovanou desku. A ještě jsem na něj narazil na serveru bbarak.cz, kde se jeden z redaktorů rozčiluje nad tím, jak jde celá hiphopová scéna do totální prdele a jako důkaz k článku přidal dva videoklipy, hádejte koho. No jasně, experti Leo a Ivanhoe.



Klip Bounce Bounce je masakr. Věděl jsem to ve chvíli, kdy na mě po pár vteřinách od spuštění Leo vyplivne: "Héj, vocapmen!" a pak se rozjede něco jako hip hop, na kterej se má asi nějak tancovat nebo máchat rukama nebo co. Leo vypadá spíš jako karikatura rapera a v první sloce rapuje, jak doteď vyrůstal se svou krů na sídlišti Modřany a jak pro ně strašně hip hop znamená. Střih, z modřanských paneláků skočíme rovnýma nohama do bazénu, okolo kterýho tancujou bijačz, Leo máchá rukama před nablýskanejma kárama a všichni pařej na zahradě hnusný pseudo-vily ve stylu podnikatelskýho baroka. Pak Leo sedí v křesle, máchá balíkem tisícovek a rapuje: "Stačí mi pár babek / holky vystrkujou zadek / na zbytek holek platí co? / alkoholek"...Skvělý. No, nechám konečný dojmy na vás. Jedno prvenství se týhle písničce ale nedá upřít. Ještě nikdy jsem neslyšel tamburínu tak brutálně mimo rytmus.

Lucie Vondráčková a Michal David - Byla to láska

Zítra se k netu nejspíš nedostanu, tak vydávám středeční masakr s předstihem. Michal David bezpochyby je hitmaker a na co sáhne, to promění ve zlato. Beru. Vadí mi na něm jiná věc. On je prostě v žánru solitér a dikotékovej repertoár absolutně zakonzervoval do podoby, která se už dlouho nemění a ještě pár let měnit nebude. Když už náhodou složí něco někdo jinej, snaží se, aby v tom byl aspoň kousek Míši Davida slyšet. A tak tu máme pořád dokola v lepším případě nový písničky podle osvědčenejch davidovskejch šablon, v tom horším do nás pouštěj Céčka summer 2011 megamix. Lucie Vondráčková si zase drží stále obraz takový tý holky, co zpívá o lásce a strašně ráda tancuje. Teď se tihle dva spojili, aby natočili song, se kterým obsadí všechny hitparády a diskotéky a kompilace. No, tak si na to pojďme posvítit.



Promo materiály k týhle písničce zdůrazňují, že jde o dílo Michala Davida a Hany Sorrosové, úspěšné autorské dvojice megahitu Dlouhá noc. Hm, známka kvality. Na první pohled je jasný, že klip netrpí nízkým rozpočtem, ale nedostatkem nápadů. Neskutečná slátanina. Holka, která přes den tancuje někde v přístavu mezi rezavejma stožárama, se po večerech vozí v Rollsu. Ten řídí občas Michal David, občas plyšovej medvěd. Jo aha, Míša jako Míša, to je ale dobrej fór. Do toho tam dvakrát protočí vinylem no name dj (on není prej zas tak no name, jmenuje se Martin Hájek a na svých stránkách uvádí, že nahrává třeba s Heidi Janků, bacha na to). Pak ještě přidat záběry ze studia, z ateliéru, sestříhat, smíchat a ven s tím. Písnička sama o sobě je jasná disko tucárna, neobejde se bez vokodéru pro oba interprety, jejichž společnej zpěv navíc není ani trochu zajímavej (fakt bych chtěl slyšet, jak zní samotně nabraný zpěvy), má naprosto stupidní text, kterej se téměř nerýmuje a i přes na Davida překvapivě moderní aranže po pár taktech odhalí, že je to prostě popina, kterou mohl mít v šuplíku už před patnácti lety. Schválně, představte si, že je léto 1996 a Michal David tuhle písničku nazpívá s Ilonou Csákovou. Bude se výsledek nějak lišit od toho, co slyšíme dneska? No jasně, nebude. A to je podle mě největší problém. U nás prostě nedržíme krok s dobou. A proč? A jsme obloukem na začátku článku - protože to tu zakonzervoval Michal David.

Paula Wild a Uwa & Lucaso - Živě na Óčko TV

Dneska budeme pokračovat na vlně zpívajících pornohereček, ale patrně se dostaneme na samotný dno hudební scény. Paula Wild je vysloužilá pornohvězda, která se dnes živí jako soukromá kosmetička. Uwa a Lucaso jsou zase dj's, kteří se stali známými především díky kašpárkování pro bulvár. Jejich web už nefunguje, samostatný profily uvádí poslední updaty někdy z roku 2008 a Google vyjede akorát reportáž z otevíračky pražskýho klubu Prdel, jinak pak samý galerie z diskoték a vatu, ze který člověk fakt moc nevyčte. Jestli o nich víte něco víc, napište mi, prosím, do komentářů, ať si tenhle medailonek nějak uzavřeme. Jejich myspace profil už taky leží ladem, ale aspoň jsem na jednom webu zjistil, že cena za jejich vystoupení je 21.000,- a cesťák 5 kč/km. Takže z toho hraní měli celkem solidní byznys! Většinou akorát mixujou nebo pouští cizí písničky, ale když vytasí něco svýho, je to pecka. Pojďme na to!



Nemám ponětí, jak se tenhle song jmenuje a nechci to ani hádat. Muzika je absolutně stupidní, něco takovýho si můžete snadno sami složit ve freeware hudebních editorech. Pohled na vysloužilou pornohvězdu v děsnejch hadrech je smutnej, Uwa a Lucaso ze sebe dělají tradičně blbečky, ale co z tohodle songu dělá absolutní masakr, je text o přemýšlení, jak uspokojit chlapa a kam pak s jeho semenem. To prostě nemá obdoby. A navíc je to celý strašně, ale strašně ubíjející.

Dolly Buster - Make Love (Make No War)

Dnešní hudební masakr je tak trochu jiný tím, že míříme za hranice k našim západním sousedům. Ovšem s českou zpěvačkou! Bohužel to nebude Marta Jandová, ale zpívající pornohvězda Dolly Buster. Tu snad nemusím nikomu představovat. V 80. letech emigrovala do Německa, kde se vrhla na hanbatý filmy. Ty točila ještě před pár lety (možná doteď?), ale už v polovině 90. let si pohrávala s myšlenkou na zpívání. V roce 1995 vydala svůj první singl Make Love (Make No War), ten si dnes pustíme. Po třech letech nazpívala druhej singl Schoner Fremder Mann a roku 1999 dokonce následovala celá deska Make Love, Make No War. Už podle názvu je jasný, že byla postavená na čtyři roky starým hitu. No...A víc se toho o Dolly Buster coby zpěvačce říct nedá, když si totiž zadám její jméno do Googlu, většina odkazů chce akorát číslo mojí kreditky.



Tentokrát si nepustíme videoklip (i když ten za to taky stojí), ale záznam zpěvaččina živýho vystoupení. Teda na playback. Když jsem to viděl poprvý, nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Stupidní taneční muzika, jaká tou dobou frčela. Nad textem vůbec nikdo nepřemýšlel, zpěvačka zjevem nezapře pornokariéru a zpěvem zase východní Evropu. "Telmivoťuvont, ajšoujuvoťuken." Co je ovšem největší peklo? Jednoznačně kontext toho vystoupení. Při pohledu na kulisy a publikum je jasný, že je to buď nějakej dětskej kanál nebo pořad pro mládež. To je jedno, princip je stejnej. Manažer interpretky i dramaturg pořadu neměli vůbec žádnou soudnost, pokud tuhle ženskou postavili před dav teenagerů. Taky tam mohla spadnout z vesmíru a dávalo by to podobnej smysl. Podle prostřihů na chlapeckou část publika můžeme hádat, kdo už měl tou dobou doma internet a kdo ještě ne. Každopádně je to bizar, když pornoherečka zpívá dětem o lásce.

Richard Sacher a Cukr - Fotbal

Vítám vás u dalšího dílu hudebních masakrů! Dneska si posvítíme na tancovačkovou kapelu Cukr a jejich zpěváka Richarda Sachera. Ke skupině toho jde napsat asi tolik, kolik toho najdeme na netu, tedy nic. Ale pan Sacher, to je jiná. Tenhle chlap se v devadesátých letech živil jako bulvární novinář a jestli jsem to dobře pochopil, teď už je několik let umělec na volné noze. No, umělec. V dostupných materiálech o sobě naprosto vážně uvádí, že "studuje astrologii", kterou si občas přivydělává. A jako správnej renesanční člověk kromě muziky taky píše knihy. Ty budou jednou patřit do zlatýho fondu český literatury, už podle názvů: Válka celebrit, Byl jsem bulvárním novinářem, Schůzky s tajemnem (historky celebrit o astrologii) nebo Simona Monyová - Život a smrt. Na rovinu, já si myslím, že Richard Sacher je buď narušenej člověk naprosto bezostyšnej narcis. Monyovou nepovažuju za dobrou spisovatelku, ale ctím určitý pravidla ohledně zesnulých. Ne tak pan Sacher. Ihned po její smrti začal obvolávat kolegy z bulváru a rozdával rozhovory o tom, jak byli s Monyovou největší kámoši a jak měli jet na dovolenou a jak mu plakávala na rameni. Spisovatelka ještě ani nebyla pohřbená a Richard Sacher do novin přeposílal dost intimní esemesky plný jejího neštěstí, který mu v dobrý víře psávala. Dělal to jenom proto, aby se dostal na stránky bulváru a připoutal na sebe pozornost. A tady se dostávám k tý jeho psychický poruše. Richard Sacher je ochotnej plácat cokoliv, aby se cítil jako celebrita. Třeba Blesku tuhle řekl, že mu volají pornorežiséři a nabízejí mu role a on je musí odmítat, protože je umělec a nehodlá si kazit kariéru takovou špínou. Pro mě je teda větší špína astrologie a placení za věštění z lógru, ale co už. Pro BoomTV zase v rozhovoru prozradil, že už je pět let sám a zvažuje účast v masturbačním maratonu. Ten pán chce být prostě vidět a na prostředky nehledí. No tak jo, pojďme se na něj podívat.



Jako ve všech předchozích článcích - ten klip je tragickej. Kapela kouká v televizi na fotbal, do toho se promítají záznamy z různejch zápasů, na který autoři klipu určitě nemají práva. No a nesmí chybět záběry, jak všichni zpívají. Richard Sacher se tváří jako strašnej macho, přitom přežvejkává jeden z nejdementnějších textů v historii porevoluční popmusic a frázuje jak školák v lidušce. A jak tam stojí v řadě muzikanti s těma brejlema, to má jako odkazovat ke Kraftwerk nebo čemu? Nemusíte ani pořádně poslouchat a snadno uslyšíte, že se tu zase bude tleskat na první dobu. Ach jo. A nejhorší na tom všem je, že za to jsou lidi ochotný zaplatit. Někde na zábavě v Horní Dolní na to zatrsaj a ještě budou muzikanty plácat po zádech, jak jsou super. A Richard Sacher možná rozdá pár autogramů.

Patrik Fox a Ester Ládová - Snad náhodou

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Dnes si pustíme zamilovaný duet Patrika Foxe a Ester Ládový. Velmi pravděpodobně se s oběma interprety setkáme v dalších dílech, minimálně pan Fox stojí za bližší prozkoumání. Skoro padesátiletý zpěvák jede muziku ve velkým a se svojí skupinou si všichni plní rockerskej sen o hraní v kapele teď na starý kolena, protože v mládí nikdo z nich úspěšnej nebyl. Patrik Fox je civilním povoláním farmář, ale taky v životopisu uvádí, že je zpěvák, skladatel a producent. Zpěvák budiž, skladatel budiž, ale co ta producentská kariéra? Jo aha, on "spoluprodukoval" pět kompilačních cd zamilovaných písní s názvy Dávno tě znám, S tebou mě baví žít, Chtěl bych být tvou láskou, Pojď ke mně blíž a Proč nemůžu tě znát, ze kterýho pochází i dnešní hudební masakr. Dneska už asi k označení producent stačí to, že si dám fotky cédéček na svůj web, protože nikde jinde než na webu Patrika Foxe jsem o zamilovaných kompilacích neslyšel. Vy jo? A Ester Ládová? Tu znají lidé většinou kvůli její pornominulosti, ale její stránky napovídají, že se zpívání věnuje už dlouho - má tam vystavený diplomy z dětskejch pěveckejch soutěží! V současnosti se Ester Ládová živí jako kosmetička a na akcích údajně vystupuje nebo hostuje, ale žádný konkrétní informace z webu nevyčteme. Pojďme na věc!



Začíná to dramaticky, celá kapela si na motorkách udělá vejlet a vyrazí na prohlídku zámku. To je prostě pecka, v pár kapelách jsem hrál a musim říct, že nikdy, ani po těch nejšílenějších pitkách a modelech, by nikoho z nás nenapadlo jít na prohlídku zámku. No nic, roudnický rockeři to asi maj hozený jinak. Provádí tam Ester Ládová a Patrikovi, soudě podle jeho fascinovanýho pohledu (0:26, haha), v hlavě šrotuje to její porno. Nebo se fakt zamiloval? Zamiloval se, chlapec! Klip totiž rychle nabere spád a my se ocitneme v pohádce, kde je Patrik princ a Ester princezna a oba se milují a drží se za ruce a to jim vydrží celý tři minuty do konce klipu. Patrik je samec nad samce, protože si nakonec Ester odváží na motorce, zatímco kapela se asi ještě někde kouká na vystavený paroží. Teď vážně. Klip je děsnej, przní to dost odfláknutý triky. Patrik Fox si prý klipy točí sám, čemuž věřim, protože se tři a půl minuty koukáme jenom na něj. Muzika je klasika, agro oplodňovák podle šablony, která funguje už třicet let. Kdybyste do klipu obsadili Markétu Muchovou a Víťu Vávru, bude to stejný. A text? Stačí, když řeknu, že verše den / sen / jen se tam opakujou hned několikrát. Zkrátka nuda a klišé. A to jste ještě neslyšeli anglicky zpívanou verzi! Je vidět, že Patrik Fox si věří a má namířeno na Glastonbury...

Mimochodem, blog má po deseti dnech od spuštění několikanásobně víc zobrazení a nasdílenejch článků, než jsem čekal. Zatím v počtu sdílení vede Xanadu a písnička Brouček. Včera jsem nastavil novou grafiku a umožnil vkládat komentáře i neregistrovaným uživatelům. Budu rád, když sem občas hodíte nějakej svůj vlastní tip na masakr. A díky moc vám všem, kdo tenhle blog šíříte dál mezi svými kamarády.

Mr. Vee a Michaela - Sběratel

Řeknu vám, na tvorbě tohodle blogu mě štve jedna věc. Abych mohl o písničce něco napsat, musim si ji někdy poslechnout i dvakrát. Jako v tomhle případě. Mr. Vee je dýdžej, kterej teď frčí. Na svých stránkách má kalendář akcí naplněnej až do Silvestra, sám zahraje za 6.500,- a s Michaelou za 13.500,-, no nekup to! Bavil jsem se s pár lidma, kteří provozujou diskotéky nebo na nich hrajou a všichni mi řekli, že Mr. Vee patří na český diskotékový scéně ke špičkám a kam přijede, tam má narváno. No, hezky to něco o našem vkusu vypovídá. Zatímco na Západě dj Martin Solveig spolupracuje s frontmanem kapely Bloc Party a David Guetta s Ericem Prydzem dělaj taneční mainstream, kterej baví i když v sobě nemáte pět myslivců s kolou, my Češi budem furt trsat na prostoduchý kolovrátkový hovadiny a tleskat na první dobu. A to myslim vážně, zkuste si zatleskat na následující písničku.



Muzika je hloupá, text absolutně dementní a klip je otřesnej. Ty dvě holky ve slunečnicovým poli mě budou po nocích děsit úplně stejně jako dvojčátka v Kubrickově Osvícení. Já každopádně nechápu, jak Mr. Vee s Michaelou můžou něco takovýho myslet vážně. Jasně, má to bejt asi jakože vtipný, aby se vožralej parket bavil, ale stačí si to poslechnout ráno střízlivej a ty otřesný verše rozesmějou trochu jinak, než jak interpreti zamýšleli. Kdysi jsem byl šíleně zamilovanej do jedný holky z Moravy. Dneska se svý nešťastný lásce směju s vědomím, že teď někde o víkendech trsá na takovýhle hovadiny. A se zlatým Jelzinem v ruce poskakuje v kruhu s kámoškama a zpívá si nahlas refrén. Haha, tahle představa vyléčí každýho.

New Trio - Vítej, Happy Day

V dnešním díle se podíváme na New Trio. To tvoří zpívající moderátorka Nicol Lenertová, estrádní rádoby umělec Robert N. a nějakej Leoš Petrů. Dali se dohromady před pár lety a vypustili do světa cédéčko plný kolovrátkovejch tucáren, napůl z vlastní tvorby, napůl covery Michala Davida. Aby to nebylo málo, vydali i dvd klipů, na kterým ty stupidní písničky doplnili obrazem a k tomu přihodili nějakej ten záznam z GoGo Show. Podle stránek agentury, která New Trio zastupuje, si teď prej dávali pauzu kvůli těhotenství paní Lenertové. Ale protože její Jaroušek roste jako z vody, už se vrhla znovu na muziku a brzy se můžeme těšit, že New Trio vydá druhý cédéčko, jupí!



Pojďme k věci. Vítej, Happy Day je kopie jejich singlu (pokud to tak můžu nazvat) Lásku nehledej, akorát s jiným textem. Textem, kterej opěvuje slasti hazardu a je jedna velká reklama na casino Happy Day. Zpěváci si přijdou zahrát, oči jim svítí nadšením, ve druhý sloce s nima hraje ještě nějakej no name model a ten taky vyhrává. Ruleta, karty, automaty, to je jedno, všude ti to sype peníze, koukej! Do toho zpívají o tom, že když tě nechá láska, nezoufej, pořád si můžeš zahrát, to ti zvedne náladu a přinese štěstí. A že s láskou je to těžký, ale i ten automat ti aspoň občas dá. Nekecám, to tam zpívaj. A záběr za záběrem se střídají pohledy na čistý casino plný světýlek a krásnejch lidí. Teď vážně. Přezpívat svou písničku, aby posloužila jako reklama na hazard a ještě k tomu natočit takovejhle klip, to není nic jinýho než prachobyčejná a bezostyšná hudební prostituce nejhrubšího zrna. Navíc je to blbý až hanba. A ještě si to daj na svý DVD. Děsný.

Ivanhoe - Way Of Life

Dneska se podíváme poprvé na český hip-hop. Ivanhoe je kluk, kterej se snažil pár měsíců hrát si na bosse, ale dneska po něm ani pes neštěkne. V rozhovoru pro jeden hiphopovej server v roce 2007 prohlásil, že si z nový desky všichni sednou na prdel. A z novýho klipu si taky všichni sednou na prdel a z hostů na desce si na prdel sednou všichni tuplem, protože tam bude mít takový skvělý lidi jako Khomathor, Leo, Jony B a "dvorní zpěvačku RGM" Nikol. Pane jo, samá zvučná jména. Producenta desky mu prý bude dělat Zdeněk Hrubý. To prostě nemohlo dopadnout dobře, protože Zdeněk Hrubý je člen hodně oldschool taneční kapely Style a na svým webu jako největší úspěchy uvádí předskakování na turné projektu Karma a produkci singlu Nečekej zpěvačky Kláry, viz. starší hudební masakr. No, každopádně se tihle dva dali dohromady a natočili desku a Ivanhoe v rozhovoru prohlásil, že neví, jestli to vydá u EMI music nebo Universalu, prej se ještě rozhoduje. Zkrátím to. Nevydal to nikde, nebyl o něj zájem, poslední login na myspace má 18. 1. 2009 a už přes tři roky o něm není nikde slyšet. Ani ten novej klip už nevydal, takže si na prdel nesedneme.



Way Of Life začíná slibně, raper přijede v patnáct let starým bávu s ostravskou poznávačkou, střih na láhev bourbonu, kterej se prodává v Lidlu za dvě kila...A pak už Ivanhoe rapuje. Jakej je to king, jak vydělává těžký prachy a jak je chce všechny narvat do svý kočky, protože ji miluje. A kromě toho je rve ještě za podprsenky a kalhotky jinejm holkám na diskotéce. Je to přece frajer. Anglicky zpívanej refrén je fakt špica, "dóňťů nou datsdtám datsdtám", to se jen tak neslyší. A český zpívaný sloky taky stojí za to, den / sen mě nijak nepřekvapuje, ale "pojedeme pomalinku po malém městě / zavři oči, pojedeme dvěstě", to je fakt pecka. Do toho se celou dobu hodně mává rukama, kroutí se prsty a aby bylo vidět, že je Ivanhoe fakt king, kromě záběrů z diskotéky a obchodu, kde krmí svou holku tisícovkama, občas rapuje v křesle před normalizační obytnou stěnou. Jen ten porcelánovej jelen tam chybí. Korunu tomu všemu nasazuje záběr v čase 2:05, kterej nechtěně připomíná závěrečný scény pornofilmů, jen místo přirození Ivanhoe mává dívce před obličejem tisícovkama. Co asi dělá dneska, chlapec, když se podle svých slov kvůli kariéře v hip-hopu vykašlal na školu?

Xanadu - Brouček

Hudební masakr pro dnešní den je tanečně-popová (tak se na svých stránkách popisujou) skupina Xanadu, kterou tvoří frontman Karel a zpěvačky Petra a Daniela. Z jejich stránek ještě vyčteme, že "projekt zastřešuje světově známý producent Stano Šimor (Karel Gott, Helena Vondráčková, Lunetic)." S takovým chlapíkem za zády to přece musí být pecka! Tomu, co o sobě rádi prohlašují čeští producenti a jak si budují falešný reference skrze hodně přifouknutý chvástání o svých úspěších, si brzy povíme více ve speciálním díle hudebních masakrů. Teď ovšem zpátky ke Xanadu, je čas si trsnout!



Už z prvních tónů je jasný, že se vracíme nějakejch patnáct let zpátky do doby pseudoplážovýho eurodance. A zase ten prokletej eurodance! Ale musim uznat, že tady výjimečně není slyšet vliv Michala Davida. Nicméně normalizační pop na mysli stejně vytane, jakmile se v písničce začne zpívat. Text je totiž tak stupidní a uhlazenej, že by klidně obstál v repertoáru Kotvalda s Hložkem. Taky jste tak hákliví na slovo "brouček"? A ten rap po druhým refrénu snad ani nemá cenu komentovat. Nejhorší na tom všem je, že se touhle muzikou Xanadu celkem solidně živí. Můžete si je objednat na diskotéku, podnikovej večírek nebo třeba oslavu za pouhých - teď pozor - 15.000,- Kč. Slušnej vejvar, broučku.

Infinity - No tak se hejbej

Předem dnešního článku vás musim varovat. Pokud si to video pustíte, připravte se na to, že první takty jsou asi tak stejnej náraz, jako kdyby vám někdo dal pěstí. Infinity je taneční projekt, kterej už na český scéně nějakej ten pátek působí. Jde ovšem o projekt čistě vykalkulovaný a vedený touhou zastupující agentury vydělávat peníze a ne chutí nadšenců dělat muziku. Dneska totiž Infinity tvoří úplně jiní lidé než ti dva na videu. Takže klasika, producenti vymyslí projekt i písničky a najdou si kašpárky, kteří to budou interpretovat. Když to jednoho zpěváka přestane bavit, vymění ho za jinýho, klidně i oba dva. Vždyť je to jedno, název i repertoár zůstanou přece stejný. Z oficiálního materiálu Infinity se můžeme dočíst, že vystupovali jako předskokani skupinám Scooter a Karma a že "nyní se po celém světě(!) proslavili skladbou Let me go, která se hraje po diskotékách nejen u nás, ale i po celé Evropě." Pane jo. Takový mezinárodně úspěšný muzikanty tu máme a ani o tom nevíme.



Písnička No tak se hejbej je prostě divná. Já tak nějak nevim, jestli má smysl to komentovat. Z textu si srandu dělat nemůžu, protože ten v tomhle žánru hraje pramalou roli a když o něčem vypráví, tak je vlastně na obtíž. Projev zpěváka je tak extatickej, že čekám, kdy se při tom tancování začne ještě bouchat pěstí do čela. A navíc se tváří, že by nás nejraději preventivně profackoval. Jako...Jo. Ten rave v tom je trochu slyšet. Ale co by tomu řekli třeba lidi z okolí Factory Records? Asi něco v tom smyslu, že ta východní Evropa byla vždycky pozadu...

Arpegi - Letní žár

Do třetice Petr Dvořák. Vypadl v talentový soutěži, nechytl se v muzikálu, nechytl se s tancovačkovejma kapelama, nechytl se u bigbítu, tak to teď zkouší na diskotékách. Na rovinu, svým způsobem ho obdivuju, musí bejt pracovitej a mít buldočí povahu, když se po jednom neúspěchu vrhá po hlavě do dalšího. Před pár měsící odvysílala ČT ve zprávách reportáž (nekecám, maj to v archivu), jak Petr Dvořák opouští legendární kapelu BAGR a zakládá ambiciózní Wolnej Prout, skupinu, se kterou hodlá dělat bigbít. Zpěvák a jeho manažer v reportáži mluvili o tom, jak budou přes léto objíždět festivaly a na podzim kluby a bylo vidět, že se na to fakt těšej. Dnes má Wolnej Prout na bandzone.cz 4 fanoušky a protože je na festivaly nikdo nepozval, vrhl se Petr Dvořák raději na disko. Všude rozdává nadšený rozhovory o tom, jak jsou noví, neokoukaní, plní nápadů a jak se jejich singl Letní žár postupně dostává do vysílání rádií. Teda, on se tam ještě nedostal, ale prej "mají signály, že si lidi do rádia o tu písničku volají." To je skoro to samý, jako by je už vysílali. Pojďme na věc!



Zpěvák maká za barem a z pytlíku brambůrek (Bůh ví, kde je balej) spolu s nezbytnou reklamou na sponzora vytáhne i kouzelnej mobil, kterej mu ukáže jeho alter ego. Střih, zpěvákovo alter ego si za doprovodu goril razí cestu zaplněným parketem k pódiu, kde to pak rozjedou a ženský se můžou zbláznit. Jsou z nich tak paf, že si nechaj i od toho tlustýho klávesáka slízat šlehačku ze zadku. Arpegi to pořádně roztočí, klub se baví, holky trsaj, ale najednou se Petr Dvořák musí vrátit do reality, protože ho šéf volá zpátky za bar, ať jde makat a nečumí do mobilu. Konec epickýho příběhu. Nejhorší na tom všem je, že je to naprosto tuctovej eurodance, kterej se na Západě hrál před patnácti lety. A samozřejmě - má v sobě špetku toho Míši Davida, bez něj by to nešlo.

Arpegi - Jaroslavl

Dnešní díl hudebních masakrů bude hodně, hodně temnej. Arpegi je taneční projekt, kterej tvoří dýdžej vypadající jako vekslák a zpěvák Petr Dvořák. To je ten, co zpívá duety s transvestitama. Z jejich oficiálního portfolia se můžeme dočíst, že "Arpegi je absolutní TOP novinka na česko-slovenské hudební scéně" nebo že představuje "energický POP/DANCE/DISKO projekt".
Na jejich pilotní singl, se kterým se snaží prorazit v rádiích (a moc jim to nejde) si posvítíme hned v dalším dílu, tohle má přednost. Protože něco takovýho se vidí málokdy.



Písnička je věnovaná památce tří českých hokejistů, kteří zahynuli při letecké katastrofě začátkem září. Na youtube už ten song někdo pověsil čtyři dny po katastrofě, což svědčí o jednom. Pánové si řekli: "Teď se o tom hodně mluví, něco natočíme a svezeme se s tím." Je slyšet, že je to šitý horkou jehlou, pravděpodobně nahraný všechno na jedny levný klávesy v improvizovaným studiu v podobě ložnice se zavřenejma dveřma, s textem si nikdo moc hlavu nelámal ("hokejovej bůh / rozdal hodně černejch stuh", to je děs), do toho koňská dávka patosu a melodie, jaký skládal Michal David před pětadvaceti lety. Koho to zajímá? Hlavně šup šup, ať je to venku. Není to nic jinýho než prachobyčejný cizopasení na neštěstí a vlně smutku, která projela národem. Ty dva hopeři, co maj už půl mega shlídnutí, jsou stejnej případ, ale aspoň tomu songu dali nějakej tvar, výraz a v rámci času si vyhráli s aranžema. Ale tohle? To je prostě masakr.

Naděžda Krupská a Petr Dvořák - Láska k holce

Dnes tu máme jeden hodně velkej úlet. Petr Dvořák je neúspěšný účastník talentový soutěže, který na svých stránkách píše vatu typu "zpíval v legendární pardubické kapele TAM nebo kultovní (asi od slova kulturák) skupině BAGR". Každej půlrok rozjíždí novej projekt a pořád se moc nechytá. Posvítíme si na něj v dalších dílech, protože jeho hudební chameleonství nebere konce, ba právě naopak. A Naděžda Krupská je původním povoláním vedoucí call centra, který zjistitl, že převlíkání za ženu vynáší víc peněz než obvolávání domácností a ještě ho sem tam nějakej vožralej kravaťák plácne po zadku. Tak to teď ždíme, co to dá. Předvede vám třeba Halinu Pawlowskou. Z takovýho večírku bych utekl.



Pojďme na klip. Petr Dvořák v roli sexuchtivého Němce (velmi originální) přijde s kamarády do bordelu, kde se ho chopí Naděžda v roli štětky a bordelmamá v jednom. Štětky hrajou další travesty cápci. Písnička kopíruje Xindla a moc nevěřím, že by k něčemu takovýmu dal souhlas. Co je nejdůležitější - naprosto mi uniká obsah vzniku tohoto klipu. Neúspěšnej soutěžící z talentový soutěže nazpívá naprosto tragickej duet s travesty moderátorem? A má to bejt jakože vtipný? To se prostě nedá použít ani pro rádia, ani do televize. A jestli to spolu někde chtějí zpívat naživo, pro Petra Dvořáka by to znamenalo definitivní dno kariéry, ze kterýho už není cesta vzhůru. Tak jakej má tenhle klip, sakra, smysl???

Klára - Tajně

A máme tu další prokletí český pop music. Nějakej manažer objeví díru na trhu, tak to pak ždíme ještě v době, kdy to už nikoho nezajímá místo toho, aby se na to prostě vykašlal a přišel s novým projektem. Holki se koncem devadesátek svezly na vlně boomu dívčích kapel a snaží se v tom pokračovat i jedna z bývalých členek Klára. Nebo spíš její producenti. Slečna se nemusí vrátit někam za kasu, zpívání po diskotékách ji baví, dokonce občas vystoupí na playback na nějakým maloměstským náměstí v rámci dožínkových slavností. Pojďme si ale posvítit na hudbu, kterou se živí.



Klip je klasika - máme málo peněz, tak budeš tancovat před bílou stěnou a my tam pak něco doděláme. Aby to vypadalo světově, odpálí to nějakej no name opálenej fešák, kterej rozehřeje publikum pseudo dancehall rapem "vodáp, dis is Klára, rájt!" a pak se rozjede song, kterej díky demenci svýho textu nemá na český scéně obdoby. Posuďte sami: "koukáš na mý kytky / koupíš třeba zbytky", "dej mi lístek s číslem / kdy a kde si písnem" a můj favorit "jsi jak zajíc v poli / co se tolik bojí". Když vezmu v potaz muziku (a vžiju se do myšlení návštěvníka diskotéky v Horní Dolní), má to asi bejt rajcovní písnička o tom, jak se sbližujou dva lidi. Ale ten text...Ten text!!!

Miloš Havel - Tak se mi vzdej

Úvodem musím upozornit ty, kteří jste sledovali seriál Hudební masakry na facebooku, že se pár věcí bude opakovat. Využiju totiž možnosti okomentovat videa šířeji. Nemluvě o tom, že některý perly stojí za archivaci tady na blogu, zatímco na facebooku už dávno zmizely pod nánosem času. Vzhůru na první díl!

Máme tady pecku Tak se mi vzdej od zpívajícího hokejisty Miloše Havla. Tenhle hřebeček z producentský stáje Jarka Šimka to nedotáhl dál než k playbacku na pár firemních akcích a na svým webu v sekci "média" má jako největší a titulní článek stránku z bulváru o tom, že chodí s o třicet let starší Marcelou Holanovou. Další článek je o tom, že se nedostal do vily VyVolených. Zkrátka zoufalec, kterej si dělá reklamu všude, kde se dá. Video nejen že vykazuje známky mizerný techniky, ale snaží se i o nějakej příběh. Miloš potká v baru nešťastnou dívku (zrovna dostala kopačky a byla strašně v háji, ale čert to vem, když se najednou objeví takovej masér), tak jí zazpívá, vožere ji a pak se oba probudí s úsměvem ráno vedle sebe v posteli. To všechno začíná až v čase 2:06 a celý to připomíná předehru k lacinýmu ukrajinskýmu pornu. Jarek Šimek prostě umí.