Dneska pozitivně aneb desky, který mě v poslední době zaujaly

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Asi je na čase mezi vším tím hnojem zase napsat něco o tom, co mě v poslední době zaujalo v dobrým slova smyslu. A protože jsem nedávno na FB stránce masakrů nadhodil myšlenku, že není od věci si občas koupit v klubu od kapely cédéčko, vypíchnu tentokrát tři desky, který podle mě za to stopáďo (nebo kolik) stojí.

Youngblood od skupiny Airfare už je téměř půl roku stará záležitost, ale pořád se mi neoposlouchala. Nikdy jsem nebyl fanouškem týhle skupiny, přišla mi vždycky jako takovej indie-pop-rockovej kočkopes váhající, kudy vlastně jít, ale poslední album mě zaujalo na první poslech. Ačkoliv jde oficiálně o dlouhohrající desku, má jenom půl hodiny. Což je dobře! Airfare evidentně prospěl střízlivej přístup k výběru písní a výslednejch deset věcí nedává prostor žádný vatě. Take Me On je singl jako Brno, basová linka v Radio se okamžitě vryje do hlavy a závěrečná Doctor Z. s hostující Charlie One z Ohm Square je tak příjemná záležitost, že si člověk dřív nebo později refrén prostě bude pobrukovat s kapelou. Zkrátka, ta deska nejen že má podle mě šťávu, zároveň je překvapivě rozmanitá a není tam hluchý místo.

Charlie Straight mají venku album Someone With A Slow Heartbeat a musim uznat, že je to deska jako víno. Tahle kapela to má těžký, pro spoustu pozérů jsou to šulíni, protože jsou v rádiu. Pro jiný je to banda hrající pro holčičky, dalším vadí (k těm se řadím i já) třinecká klaka z Petardy kdesi v pozadí. Jenže marná snaha, Someone With A Slow Heartbeat je skvěle nahranej a především inteligentní pop. Navíc se tu sešlo několik důležitých aspektů dohromady, to taky dělá svý. Jsou to skvělí muzikanti, mají dobrou angličtinu, je vidět, že to mezi nima funguje a hlavně umí tvořit hity a rozhodně jimi nešetří. A taky je celkem frajeřina složit pětiminutovou věc, tady jich mají rovnou několik a není to vůbec nuda. Narozdíl od Youngblood u týhle desky už ale některý věci při poslechu přeskakuju a třeba Too Many Knives mi přijde jako uspávání hadů. Přesto je tohle přesně ten typ popu, kterej by naše rádia měla hrát místo Lucky Vondráčkový a třeba super-trendy Eddie Stoilow vedle Charlie Straight vypadají jako polystyrenovej popovej prefabrikát. Vkládám sem klip k prvnímu singlu Coco.



No a pak je tu epíčko od The Switch nazvaný Na Dosah Part III., který mělo křest minulej tejden v Roxy. Byl jsem se podívat a ačkoliv jsem se mezi jejich fanoušky nikdy neřadil (jsem měkkej, no) a jejich tvorbu sledoval víc než nezaujatě, fakt se mi to líbilo. Na Roxy nezvykle kvalitní zvuk, promyšlená scéna, set i jeho provedení a především výborná komunikace s publikem. Začátek dost kazil nefunkční mikrofon na backvocal a celkem komicky vypadalo pokřtěný cédéčko, který dopadlo do publika a nikdo se pro ně neobtěžoval sehnout. Památka nepamátka, co s plackou ulepenou od Jägera, že jo.
Na EP najdeme pět věcí a nejen, že zaujme zvukem (produkci dělal kytarista Majkláč a nahráli si to sami, jen o mix a mastering se postaral Ecson Waldes), překvapí i poněkud volnějším tempem. Díky tomu jsem narazil na názory, že "Swičáci" už nejsou to, co byli dřív, ale mně tohle sedí víc. Taky narazíme na zajímavý hosty, překvapí česky zpívající Kurz (Atari Terror) i Radek Škarohlíd (Hentai Corporation). Což mi připomíná, na nový desce Mňágy uslyšíme česky zpívat Nicelanda, cha!
Z celýho alba se mi nejvíc líbí Hyena, protože má ze všech věcí - přijde mi - největší drive. Ale abych moc nechválil, zrovna v týhle skladbě narazíme na obrat "kvítí-svítí," tedy verš, kterej slyšíme leda tak v pohádkách a u Ready Kirken.
Kdybych to měl shrnout, The Switch v rámci žánru na český scéně působili dlouho jako solitér a i dneska jsou oproti podobným kapelám o krok napřed (škoda těch Composed, měli potenciál). Málokoho mimo žánr tahle hudba osloví, ale všichni ti hácéčkaři, co si myslí, že jsou drsný už tím, že maj v kapele sedmistrunku a do mikrofonu blejou "Fok jó!", se mají od týhle formace hodně co učit. Mimochodem, nedávno vydanej Travič vody od Cocotte Minute je ve srovnání s The Switch přitroublý agro.

A jen tak pro zajímavost, křest dokumentují povedený fotky od Petra Klappera. http://petrklapper.com/Events/120321-THE-SWITCH/