Smutný konce, část I.

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Cesta ke slávě je dlážděna mnoha zkouškami, pokušeními a problémy. A ne každý dojde tam, kde se na začátku cesty viděl. Představuji vám první díl seriálu Smutný konce.

Martina Hranáče bude většina lidí znát jako homosexuálního extroverta (chtěl jsem napsat teplej exot, ale to by mi neprošlo) z reality show VyVolení. Tenhle kluk to předtím zkoušel i v soutěžích typu DoReMi nebo Česko hledá superstar, kde neprošel prvním kolem. Všimla si ho ale společnost Popron (kdo jinej?) a v roce 2004 u nich  vydává dlouhohrající desku s názvem Nejsem superstar pod producentskou taktovkou Tomáše Kympla. Ten se za to cd asi tak stydí, že je ani nemá uvedený ve svým portfoliu. Nebudu to rozmazávat, Martin Hranáč touží po slávě, moderuje podnikový večírky, měl svůj pořad pro jeden gay server, zpívá na diskotékách...Ale kšeftů asi moc nemá, navíc to není žádnej extra velkej muzikant, tak bere, co jde. I účinkování v reklamě. Reklama se dá samozřejmě natočit chytře, ale to není tenhle případ. Ve chvíli, kdy Martin Hranáč zpívá furt dokola "bonus bonus bonus bonus", není pochyb, že o moc níž už klesnout nejde.



Iveta Bartošová je jasná. Tohle je přesně případ toho, jak slibná kariéra vezme za svý, když člověk nemá všech pět pohromadě. A taky se do toho podepsali samozřejmě velkou měrou producenti, který střídala tím rychleji, čím horší kšefty jí dohazovali. Na videu je smutnejch věcí hned několik. Třeba uvažování majitele kasína, kterej si na jeho slavnostní otevření pozve tuhle zpěvačku, Václava Upíra Krejčího, Krampola a Roberta Rosenberga. Co to je za lidi, když touží po tom, aby někdo takovej dodával lesk jejich produktu? Co maj v hlavě? A co maj v hlavě ti, na který taková reklama zabere? Další zoufalost na videu jsou bulvární novináři, protože raději napíšou tisíc článků o jedný špatný zpěvačce než jednu větu o dobrý kapele. No a nakonec je tu sama interpretka. Místo toho, aby se upíchla někde u muzikálu a tam šoupala nohama, tak na sebe vezme kožich a jde odpálit zbytek svý důstojnosti mizerným zpěvem do kasína.



Jednoznačně nejsmutnější video je pro mě to následující. Holka si říká Adriane Craft a v hudebních masakrech už se jednou objevila coby hlavní zpěvačka dívčího tria Take Touch. Někam se prokousala v talentový soutěži...A to je všechno. Sem tam singl, klip, zazpívání na diskotéce, rozhovor v rádiu, ale jinak nic. Vlastně něco přecejen - zpívala na módních přehlídkách nebo v buticích. A tady končí všechna sranda. Pokud chce někdo dělat vážně muziku, prostě nemůže zabíjet čas tím, že bude na half playback zpívat v nějakým krámě a uhýbat zákazníkům motajícím se mezi stojany na šaty. Jasně, je snadný to obhájit tím, že každej se nějak musí živit. Ale já se ptám, to se musí živit zrovna takhle?