Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Samuel Martin pochází z Ostravy a zpěvu se věnuje od roku 1997, kdy si sám vydal anglicky zpívanej demáč Another World. O tři roky později už nahrává u BMG svou první dlouhohrající desku Jsi nahá, kterou producentsky zastřešil Roman Štefl (dělal třeba pro Ilonu Csákovou nebo Těžkej Pokondr). Na přelomu let 2006 a 2007 mu vychází třetí elpíčko Jsem prostě takovej, ze kterýho pochází i dnešní masakr. Album vydala Gold Music Agency a Samuel si údajně dělal produkci sám. Co jinýho člověku zbývá, když odkejve cédéčko pofidérní firmě s nulovou vydavatelskou zkušeností a byznysem založeným na organizování firemních večírků a karaoke akcí po hospodách, že? Ještě štěstí, že mu s tou řeholí trochu pomohl nám dobře známý Jirka Koběrský. Ten je dokonce podepsanej coby režisér(!) klipu k písni Anděl, což je nejnovější Samuelův singl z roku 2010. Momentálně připravuje novou desku.
Klasickej kýčem napumpovanej slaďák pro regionální rádia. Tyhle melodie už v pop music fungujou padesát let a vůbec se nemění. Proč taky. Text je klasický laciný veršování založený na klišé a opakování slovesnejch tvarů. Lhát / vzdát, brát / znát / ptát, do toho nesmí chybět nejzoufalejší rým v český hudbě den / sen. Co mi ale přijde fakt komický, je jednoznačně video. Samuel vstává, zapíná bednu a zamiluje se do tanečnice, kterou vidí v klipu nějakýho rockera. Jde do práce, dělá pingla v hotelu. A co se nestane, rocker přijede s gorilama i holkama úplnou náhodou na ten samej hotel, kalí v restauraci, pak se přesune k bazénu, kam přijde i Samuel, tanečnice se do něj v tu chvíli zamiluje taky, tak se chytnou za ruce a utečou, aby si pak mohli dát panáka a pořádně si vrznout v hnusným Samuelově panelákovým bytě. Konec pohádky. Tenhle klip je dost poučnej v tom, jak si asi tak v Ostravě představujou bigbíťáky. Takže - vypadaj jako veksláci. Motaj se kolem nich načančaný disko slepice. Běžně se válej u bazénu s nezapojenou elektrickou kytarou a cvičej. A jejich gorily čtou Lidový noviny. To jsou věci!
LOL. No to je nářez takhle po ránu.
OdpovědětVymazatKdyby aspoň panelákovej byt, spíš to podle televize, vybavení a prostoru vypadá na pokoj v levný panelový ubytovně :D
OdpovědětVymazatNa písničku nemám sílu, ale videoklip je esencí zla. Nagelovaný melírový čírečko! Pipky ve vybělených džínách! BÍLÝ ŠPIČATÝ KOZAČKY!! Hned dvakrát tričko Replay! Sejměte to někdo, než se to rozmnoží... :(:(:(
OdpovědětVymazatto Hermez: Ten panelák stojí víceméně naproti tomu, ve kterém bydlím :D
OdpovědětVymazatChacha! A když hupnou do taxíku, tak skočí on dopředu..asi to s tou vášní tak žhavý nebude... A třeba celou dobu jízdy ošmatával řidiče... Píseň hrozná, klip bezcenný...blééé
OdpovědětVymazatKlip je esencí života, tak to prostě chodí, je to pravda nalepená na ještě větší pravdě a kdo mu tu lásku hned od začátku nepřál, je u mne bezpáteřní had a nemá žádné lidičky v srdíčku. *Iren*
OdpovědětVymazatTen klip je vtipnej v tisíci drobnostech. Hned první vteřina a knedlík vyvalenej v nějaký saténový košili rozepnutý po břicho... What?! Jedenáctá vteřina, poloha "medvídek", trenky... Display mobilu pro mě symbolizuje to největší buranství, ať je borec odkudkoli. Ale když po půl minutě vyleze z baráku komplet v džínovym! Tam vážně není vteřina, kdy se člověk nezasmál.
OdpovědětVymazatJá si to tady pročítám po 20 letech dneska píseň dosáhla globálního úspěchu a má 300 000 000 000 000 sledovanosti v Brazili a je velmi úsměvné tohle sledovat jak jste mi to přáli všichni děkuju dneska se budete už divit jak písnička je úspěšná protože melodie a ten základ zaujmul celý svět ne ty blbečky v Česku
VymazatV roce 2011 jste o mé písni Vůně lásky napsal, že nemá šanci a že je to v podstatě úplný propadák.
VymazatTehdy opravdu nebylo jednoduché něco takového vytvořit. Nahrávku, produkci, klip i všechno kolem jsem si financoval sám a začátky rozhodně nebyly lehké.
Dnes se ale na tu písničku můžeme podívat úplně jinýma očima. Vůně lásky se dostala až do Brazílie, kde si našla velké množství posluchačů, vznikla její úspěšná verze a nakonec jsem získal zpět práva ke své vlastní skladbě. Právě na jejím příběhu dnes staví další moje tvorba.
Člověk samozřejmě nikdy neví, kam se písnička za několik let dostane. Proto děkuji za každý názor, i za ten tehdejší. A vlastně děkuji i za tu poslední připomínku, protože i ta se nakonec stala součástí příběhu této písně.
Čas někdy ukáže výsledek lépe než jakákoli recenze.
Samuel Martin