Velká muzikálová blamáž

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Dnes si trochu odpočineme od těch mizernejch klipů a zabrousíme do jiný přízračný odnože český hudební scény - do světa muzikálů. Konkrétně si posvítíme na Naháče. Tenhle původní českej muzikál se snažil přijít s obrovskou pompou. Producenti krmili tisk (rozuměj bulvár) zprávama o tom, jak je to všechno skvělý a supr a sehraná parta a zajímaví herci, ale hlavně se snažili poukázat na novátorskej přístup. Naháči měli být totiž multimediální záležitost a kromě divadelního hlediště šlo sledovat představení i přes internet po zakoupení sms vstupenky. Děj na jevišti přenášelo třináct kamer, diváci sami do muzikálu mohli vstupovat svými komentáři, který se pak přímo promítaly na plátno za herci. Zní to divně, že jo? Podle mě to ale vůbec není špatnej nápad, využít internetu k rozšíření svýho publika. To by to nesměla dělat banda diletantů a podprůměrnejch samozvanejch umělců, ale profesionálové, kteří nic nepodcení ani nepřeženou. Jenže tady se přesně tohle stalo a Naháči, ačkoliv se snažili vzbudit velký haló, měli derniéru v těžko uvěřitelným termínu - už dva týdny po premiéře. S odstupem můžeme najít hned několik důvodů, proč tomu tak bylo.

První věc - téma hry. Zdá se, že českej muzikálovej divák potřebuje minimálně u těch autorských věcí hned vědět, o co jde. Kat Mydlář, Krysař, Jack Rozparovač, Kleopatra a tak dál. A teď najednou Naháči. To nenapoví vůbec nic a oficiální materiály potenciálního zákazníka akorát matou řečma o velkým multimediálním projektu. Nemluvě o nešťastným sloganu "Nic není takové, jak se zdá." Muzikálový divák, který se chce pobavit, v tomhle prostě nenajde jedinej důvod, proč na Naháče jít. Co tedy nabídnout dál? Jasně, obsazení. Taky žádná sláva. To mě fakt má ke koupi vstupenky přesvědčit Sisa Sklovská a Martin Maxa? Zbývá už jen třetí hlavní lákadlo - samotní autoři. A tady vidím hlavní jádro pudla a důvod, proč Naháči po zásluze můžou zmizet v propadlišti dějin. Autorem hudby je Jarek Šimek, libreto obstaral Slávek Boura. To je fakt dream team. Autoři však chtěli udělat muzikálu pořádný promo, tak od začátku příprav až do samotnýho uvedení mluvili o ženě jménem Sarah Bigelow. Ta byla po celou dobu uváděna jako autorka hudby a Jarek Šimek byl pouze producent muzikálu. Slávek s Jarkem vesele rozdávali rozhovory o tom, jak je Sarah z práce na muzikálu nadšená a jak jsou oni nadšení z ní, protože ona je držitelka Grammy a autorka broadwayových muzikalů a kterýmu českýmu hudebníkovi se povede s někým takovým pracovat, že? Novináři to ochotně papouškovali a Naháči získali odér mezinárodního projektu s přesahem až do muzikálový scény v zámoří.

Tuhle hru ale nemohli pánové Boura se Šimkem hrát věčně, tak při křtu cd Naháči prozradili, že Sarah Bigelow neexistuje, že Jarek Šimek je autorem hudby a jak se jim tahle mystifikace povedla, přesně v duchu sloganu muzikálu: "Nic není takové, jak se zdá." Okolo postávající spříznění novináři z bulváru se po pár rozpačitých vteřinách ticha začali smát a možná i uvěřili tomu, že to byl dobrej fór. To teda ani náhodou.



Tohle není žádná mystifikace. To je prachobyčejná lež a falešná informace. Když je někdo (správnej) producent, tak by měl všude vyprávět o tom, co je na jeho projektu nejlepší, čeho si nejvíc cení. Tady se celou dobu schovávali za vymyšlenou postavu skladatelky, asi tušili, že nějaká z prstu vycucaná Bigelow přitáhne větší pozornost než tisíc Bourů se Šimkama dohromady. Nafouknutá bublina praskla a zůstala jen pachuť vylhanýho proma, který mělo za následek negativní recenze i prachbídnou návštěvnost. Při derniéře Slávek Boura ještě blekotal něco o tom, že o muzikál sice není zájem v hledišti divadla, ale na netu jo, tak se přesunou tam a zaměří se na internetový publikum. Zase kecy. Stránka Naháčů už dávno nefunguje a na webu nenajdete snad jedinou diskuzi, kde by si lidi po tomto muzikálu stýskali. Zkrátka, nezajímavej muzikál, mizerný provedení, vylhaná propagace a tandem autorů, kterej netáhne. Jen se trochu bojím, aby brzo zase někdo s nějakou mystifikací nepřišel. Je totiž velmi snadný takhle měkce až atraktivně nazývat vlastní lhaní.