Marie a Petra Pojkarová - Krásné léto

Vítejte u dalšího dílu hudebních masakrů! Předem článku chci poděkovat vám všem, kteří jste mi na tuhle věc posílali odkazy. Marie Pojkarová je fenomén. Lidi sledujou její videa, ťukaj si na čelo, jak se to někomu může líbit...A pak si pustí další klip. A další. Proč ne, freakshow táhne. Musíme si ale zároveň uvědomit, že je to prostě střední proud (byť hodně zvrhlej), takže do toho někdo investoval peníze a zároveň to má fungovat coby zboží pro posluchače.
První desku Něco o lásce vydala u firmy Multisonic v roce 1998 a už tady se objevuje jméno producenta Pavla Skalickýho. To je chlap, kterej před revolucí zpíval v příšerný kapele Saturn, nyní má uměleckou agenturu Jupiter (pán bude asi hvězdář) zastupující právě Pojkarovou a dál skládá. O Skalickým se říkalo, že byl skvělej kytarista a coby studiovej muzikant mohl natočit spoustu dobrýho materiálu. Jenže nějaký nahrávání ho nezajímalo, chtěl být vidět, ale to už je příběh Saturnu. O tom někdy jindy. Druhý cd Zlomené city pod vydavelstvím Radioservis přišlo v roce 2006 a v roce 2009 nahrála ve studiu Jupiter pod taktovkou Skalickýho třetí album Cesta snů. Momentálně chystá čtvrtý cédéčko Láska je nádherná. Kromě svýho materiálu má v repertoáru i převzatý věci, aby si mohli na podnikovým večírku všichni zazpívat. No a o Petře víme jen to, že je to její dcera a studuje hotelovku. Dělám chytrýho, ale přišla mi ku příležitosti vydání tohodle klipu tiskovka. Pojďme si poslechnout věc, kterou složila sama Marie Pojkarová.



Otřesný a všechno špatně. První nesmysl je načasování. V lednu tahle muzika prostě nefrčí a v létě už si na to nikdo nevzpomene, to se budou hrát jiný blbiny. Druhej nesmysl je ten klip, parník na Vltavě, navíc zakotvenej někde u Smíchova nebo kde, prostě letní atmosféru nenavodí ani náhodou, nemluvě o rozmazaným pozadí, který se občas mihne v záběrech ze studia. Kdyby zajeli na Probošťák, udělali líp a stálo by to míň než pronájem parníku. Autoři videa by asi namítli, že na parníku to stafáž nějak zahustí, zatímco na Probošťáku by nikdo nebyl. To je logický, nemaj natáčet letní písničku v září. Hra na piráty působí, že je tam proto, aby se vůbec něco dělo. Jedním z tanečníků je Richard Sacher, kterej už se v masakrech objevil. S Richardem jsem mluvil, prej to vzal z kamarádství a legrace, ne pro peníze. Což potom vypadá tak, že jeden interpret špatnejch songů (promiň, Richarde, já ti podkuřovat nemůžu) hostuje druhýmu, pak si to oplatěj, navzájem se poplácaj po zádech a budou se těšit na další spolupráci. On už to někdo zaplatí i koupí, vítejte v českým šoubyznysu. Muzika je špatná. Aranže nás pošlou časem zpátky do devadesátkovýho eurodance, zpěv ještě dál, takhle se s vokály pracovalo v normalizačních estrádách. Holt, Pavel Skalický se nezapře. Text je mizernej a hloupej, nechybí laciný veršování postavený na opakování slovesných tvarů ani archetyp textařskýho klišé den / sen. Takovýmu veršování se profesionální muzikant prostě musí vyhnout obloukem. Jestli ne, sám si pod sebou podřezává větev, protože výsledek bude vypadat vždycky blbě. Na rovinu, já si myslím, že čistě melodie refrénu použitelná je. Kdyby to Marie Pojkarová dala nějaký pseudohvězdičce typu superstarovejch děvčat a nějakej normální producent by si to vzal do parády a nahrál to se současným zvukem, letní hit z toho být mohl. Sice blbej, ale diskošky by to pravděpodobně hrály. Marie Pojkarová by pak jenom seděla a čekala, až jí OSA pošle tantiemy. Jenže to raději dala dceři, protože chce zpívat taky. Nemějme jí to za zlý, já svým dětem taky jednou rád k muzice pomůžu. Ovšem důstojně.